Rozvíjení křesťanských postojů vůči druhým

President Brigham Young viděl, že je zapotřebí pravé lásky „čisté lásky Kristovy“, aby uhlazovala cestu života. Příkladem jeho laskavosti a služby druhým je jeho jednání s Lucy Growesovou: Při cestě na západ Lucy spadla pod kolo rodinného vozu a utrpěla zlomeninu nohy a několika žeber. President Young zlomenou nohu ošetřil a dal jí požehnání. Za několik dnů Lucyina dcera o tuto nohu zakopla a zlomila ji podruhé. Každý krok volského spřežení představoval pro Lucy trýznivou bolest a ona požádala manžela, aby se odpojili od kolony vozů a nechali ostatní, aby pokračovali bez nich. President Young prohlásil, že je nenechá u cesty na nebezpečném území. Požádal několik mužů, aby uřízli nohy Lucyiny postele s nebesy a kostru zavěsili na oblouky od vozu tak, aby se matrace a pružiny lehce houpaly jako houpací síť. President Young potom obnovil požehnání, které Lucy dal, a několik dnů jel po jejím boku, aby zajistil, že nebude mít další potíže. „Svým jemným a laskavým způsobem,“ napsal Lucyin vnuk, „si získal věčnou lásku Lucy i jejího potomstva.“ (HRF, 157–158.)

Učení Brighama Younga

Odějte se poutem pravé lásky.

Nejsme zde izolovaní a osamělí, odlišně utvoření a složení z jiných materiálů než zbytek lidské rasy. Patříme k této rodině a jsme její součástí, v důsledku toho máme vůči sobě vzájemné závazky (DBY, 271).

Svatí posledních dnů se musejí naučit, že zájem jejich bratří je jejich zájmem, jinak nikdy nebudou moci být spaseni v celestiálním království Božím (DBY, 271).

Pán bude žehnat tomu lidu, který je plný pravé lásky, laskavosti a dobrých skutků (DBY, 280).

Pravá láska. Existuje jedna ctnost, vlastnost nebo zásada, která, budou-li si jí Svatí vážit a budou-li ji praktikovat, přinese spasení tisícům a tisícům. Zmiňuji se o pravé lásce neboli lásce, ze které vychází odpuštění, shovívavost, laskavost a trpělivost (DNW, 11 Jan. 1860, 1).

Máme mít pravou lásku; máme dělat vše, co je v našich silách, abychom napravili ztracené syny a dcery Adama a Evy a přivedli je zpět, aby byli spaseni v přítomnosti našeho Otce a Boha. Budeme-li to činit, naše pravá láska se rozšíří až po nejkrajnější mez, která je určena pro pravou lásku Boží, aby se šířila mezi tímto lidem (DBY, 273).

Milujte svého bližního jako sebe samého [viz Matouš 22:39]; čiňte druhým to, co byste chtěli, aby druzí činili vám [viz Matouš 7:12] (DNW, 20 Mar. 1852, 3).

Je extrémní pošetilost, aby osoby říkaly, že milují Boha; když nemilují své bratří [viz 1. Jan 4:20] (DBY, 271).

Svou práci lásky a laskavosti máme zahájit u rodiny, do které patříme; a potom ji máme rozšiřovat na druhé (DBY, 271).

Buďte stálí, vždy zůstávejte v pravdě. Nikdy ve svém srdci nepodněcujte zášť nebo nenávist; to nepatří ke Svatému (DBY, 273).

Říkám: „Milujte své nepřátele?“ Ano, podle určitých zásad. Ale nevyžaduje se od vás, abyste milovali jejich zlovolnost; vyžaduje se od vás pouze, abyste je milovali, pokud jde o touhu a úsilí odvrátit je od jejich zlých cest, aby mohli být spaseni skrze poslušnost evangelia (DBY, 272).

Dělá někdo z vašich bližních něco špatného? Dělá. Lidé sem přicházejí z různých částí země, aby se toto stalo jejich adoptivní vlastí, a staří obyvatelé od nich očekávají, že se najednou přizpůsobí a přijmou jejich způsoby, zvyky a tradice, jinak si myslí, že nově příchozí nejsou hodni jejich společenství. Jinými slovy, „pokud každý muž, žena a dítě nejedná, nemyslí a nevidí tak, jako já, jsou to hříšníci“. Je velmi nutné, abychom měli pravou lásku, která zakryje množství toho, co můžeme považovat za hříchy (DNW, 11 Jan. 1860, 1).

Pokud z celého srdce milujete Boha a své bratří, bude to dostatečným důkazem toho, že jste na cestě života (DBY, 271).

Zajistěte, abyste kráčeli po cestě, která vede k věčnému životu, a vezměte jich sebou tolik, kolik můžete. Vezměte je takové, jací jsou, chápejte je takové, jací jsou, a jednejte s nimi s takovými, jací jsou; hleďte na ně tak, jak na ně hledí Bůh (DBY, 274).

Laskavost. Buďte ke všem laskaví, jako je laskavý náš Otec v nebi. Sesílá svůj déšť na spravedlné i nespravedlné a dává slunci svítit na zlé i na dobré [viz Matouš 5:45]. A tak nechejme svou dobrotu dosahovat ke všem dílům jeho rukou, kdekoli můžeme; nepoddávejte se ale duchu a vlivu zla (DBY, 272).

Pryč s veškerými malými špinavostmi, a jednejme se všemi laskavě. Ukázňujte tam, kde bude ukáznění nejlepší; ale snažte se přesvědčit dříve, než zkusíte hůl (DBY, 277).

Jste-li někdy vyzván nějakou osobu ukáznit, nikdy ji neukázňujte nad účinnost balzámu, který s sebou máte, abyste ji ošetřil [viz NaS 121:43] (DBY, 278).

Nikdy nemění mé pocity vůči jedincům, ať mužům nebo ženám, to, zda věří tomu, čemu věřím já, či nikoli. Můžete se mnou žít jako sousedé? Já s vámi mohu; a nijak zvlášť mě nezajímá, zda věříte se mnou, či nikoli (DBY, 278–279).

Při našem [jednání] s těmi, již stojí stranou – nenazývejme je pohany – nechť je náš příklad takový, aby byl hodný napodobení; potom každý mezi nimi, který je čestný, řekne: „Zdá se mi, že máte pravdu, myslím, že přijdu a zůstanu s vámi.“ (DBY, 279.)

Být jemným a laskavým, slušným a pravdivým, být plným víry a bezúhonnosti a nečinit žádné zlo je od Boha; dobrota kolem každé osoby, která ji vlastní, vyzařuje svatozář krásy a způsobuje, že jejich tvář září světlem a jejich společnost je díky jejich znamenitosti žádoucí. Jsou milovaní Bohem, svatými anděly a všemi dobrými na zemi, zatímco zlovolní je nenávidí, závidí jim, obdivují je a bojí se jich (DBY, 280).

Dobré skutky. Duchem našeho náboženství je být milosrdný ke všem, činit dobro všem, pokud nám dovolí činit jim dobro (DBY, 272).

Nechť jsme navzájem soucitní a nechť silní něžně pečují o slabé a vedou je k síle a nechť ti, kteří vidí, vedou slepé, dokud oni sami neuvidí cestu (DBY, 271).

Modlete se vždy za všechny, kteří jsou v dosahu milosrdenství (DBY, 279).

Když vidíte, že bližní začíná sklouzávat, modlete se za něho, aby mohl mít Ducha evangelia, jako ho měl kdysi. A když v sobě cítíte tohoto Ducha, modlete se o více onoho světla, které jste obdrželi, když jste poprvé přijali evangelium, a spasíte sebe a dům (DBY, 272).

Předpokládejte, že v této obci je deset žebráků, kteří žebrají dům od domu o něco k jídlu, a že devět z nich jsou podvodníci, kteří žebrají, aby se vyhnuli práci a se zlým srdcem podvádějí štědré a soucitné, a že pouze jeden z těch deseti, kteří přicházejí k vašim dveřím, je hoden vaší velkomyslnosti; co je lepší, dát jídlo deseti, aby bylo jisté, že se pomůže jednomu skutečně potřebnému, nebo odmítnout těch deset, protože nevíte, který z nich je hoden? Všichni řeknete, dejte dobročinný dar deseti a neodvracejte se od jediné skutečně hodné a opravdu potřebné osoby mezi nimi. Budete-li to činit, nebude ve vašich požehnáních záležet na tom, zda sloužíte hodné či nehodné osobě, nakolik dáváte almužny s okem upřeným na pomoc skutečně potřebnému (DBY, 274).

Neodsuzujte; suďte spravedlivým soudem.

Nesuďte, abyste nebyli souzeni [viz Matouš 7:1]. Nechť žádný člověk nesoudí svého spolubližního, pokud neví, že má v sobě mysl Kristovu [viz Moroni 7:16–18]. Máme o tomto bodu vážně uvažovat; jak často se říká: „Tato osoba udělala něco špatného, a nemůže být Svatou, jinak by to neudělala.“ Jak to víte? … Nesuďte takové osoby, protože neznáte záměr Páně s nimi; tudíž neříkejte, že nejsou Svatými… Osoba, která by druhé řekla, že není Svatou posledních dnů, kvůli nějaké bezvýznamné záležitosti v lidském životě, dokazuje, že nevlastní Ducha Božího. Myslete na to, bratří a sestry; zapište si to, abyste si tím mohli osvěžovat paměť; noste to sebou a často se na to dívejte. Když soudím své bratří a sestry, pokud je nesoudím podle zjevení Ježíše Krista, nemám Ducha Kristova; kdybych ho měl, nesoudil bych žádného člověka (DBY, 277–278).

Mé srdce zaplavuje bolest, když vidím tolik starších Izraele, kteří si přejí, aby každý přišel k jejich měřítkům a byl poměřován jejich mírou. Každý člověk musí být právě tak dlouhý, aby odpovídal jejich železnému loži [viz Izaiáš 28:20], nebo být useknut na správnou délku; je-li příliš krátký, musí být natažen, aby splnil požadavek (DBY, 279).

Když vidí chybujícího bratra nebo sestru, jejichž směr neodpovídá jejich zvláštnímu pohledu na věc, docházejí najednou k závěru, že on nebo ona nemohou být Svatými, a odepírají své společenství a dospívají k závěru, že pokud oni jsou na cestě pravdy, druzí musejí mít přesně jejich váhu a rozměry (DBY, 279).

Mějme spolu navzájem trpělivost. Naprosto se nedívám na věci tak jako vy. Můj úsudek není ve všech věcech jako váš, ani váš jako můj. Když soudíte muže nebo ženu, suďte úmysly srdce. Lidé ve veliký den Páně nebudou souzeni, zejména, za slova ani za skutky; ale ve spojení se slovy a skutky budou vzaty v úvahu pocity a záměry srdce, a skrze ně budou lidé souzeni [viz NaS 137:9] (DBY, 273–274).

Nechť se všichni Svatí posledních dnů naučí, že slabosti jejich bratří nejsou hříchy. Když se muži nebo ženy neúmyslně dopouštějí něčeho špatného, nepřičítejte jim to za hřích. Učme se mít vzájemný soucit; nechť milosrdenství a laskavost obměkčí každou hněvivou a mrzutou povahu, abychom se mohli stát shovívavými a prospěšnými ve veškeré své vzájemné komunikaci (DBY, 273).

Služte Pánu, a nesnažte se hledat jeden na druhém chyby [viz NaS 88:124]. Žijte tak, abyste nemuseli hledat žádnou chybu na sobě, a nikdy si nevšímejte chyb svých bratří, neboť každá osoba má dost vlastních chyb, na které si má dávat pozor (DBY, 280).

Můžete vidět, nebo si myslet, že vidíte, tisíc chyb na svých bratřích; přesto jsou zorganizováni tak jako vy; jsou tělo z vašeho těla a kost z vaší kosti; jsou z vašeho Otce, který je v nebi; všichni jsme Jeho děti a máme být spolu navzájem spokojení, pokud je to možné (DBY, 271).

Respektujte jeden druhého; nehovořte posměšně jeden o druhém. Někteří, když se sebeméně na nějakého jedince rozhněvají, mají sklon uvrhnout ho do pekla, jako by nebyl hoden místa na zemi. Pošetilci! Nerozumíte, že ti, které odsuzujete, jsou dílem Božím, stejně jako vy sami! Bůh přehlíží jejich slabosti; a pokud činí dobro, jsou pro něho přijatelní, stejně jako my. Díky Bohu, že nejste tak pošetilí a že jste plni milosrdenství a laskavosti (DBY, 274).

Bůh žehnej pokorné a spravedlivé a kéž má s námi slitování pro slabost, která je v naší přirozenosti. A vezměme v úvahu velkou slabost a nevědomost smrtelníků a buďme k sobě navzájem milosrdní (DBY, 272).

Milosrdný nalezne milosrdenství [viz Matouš 5:7] (DBY, 273).

Jsem velmi vděčný, že není naší povinností, v našem současném stavu, soudit svět; kdyby to byla naše povinnost, vše bychom zničili. Nemáme dostatek moudrosti, naše mysl není naplněna poznáním a mocí Boží; duch se musí přít s tělem o trochu více, dokud si úspěšně nepodrobí své vášně, dokud nebude celá duše uvedena v dokonalý soulad s myslí a vůlí Boží. A předtím než budeme schopni soudit, musíme také dosáhnout úsudku, který používá Bůh ve své schopnosti hledět do budoucnosti a zjišťovat a poznávat výsledky našich skutků daleko v budoucnosti, dokonce ve věčnosti (DBY, 278).

Budujte v sobě navzájem víru a vyhýbejte se sváru.

Kdybychom mohli získat onu víru a důvěru v sebe navzájem, a v našeho Boha, abychom, když prosíme o nějakou laskavost, to mohli dělat s plnou jistotou a vědomostí, že to obdržíme, nechápete, že by nás to přímo vedlo k tomu, abychom dělali to, co chceme, aby se dělo nám, v každé životní záležitosti a okolnosti? Nabádalo by nás to dělat nejenom tolik, kolik je požadováno, ale více. Kdyby vás váš bratr požádal, abyste s ním šli míli, šli byste dvě; kdyby vás žádal o sukni, dali byste mu i plášť [viz Matouš 5:40–41]. Tato zásada nás nabádá, abychom dělali vše, co je v našich silách, abychom podporovali zájem jednoho o druhého, věc Boží na zemi, a cokoli si Pán přeje, abychom dělali; činí nás připravenými a ochotnými ihned to vykonat (DBY, 275).

Budeme-li ale postrádat vzájemnou důvěru a budeme-li vzájemně na sebe žárlit, náš pokoj bude zničen. Budeme-li pěstovat zásady neotřesitelné vzájemné důvěry, naše radost bude úplná (DBY, 275).

Dílem, ve kterém se vy i já angažujeme, je znovuzřídit důvěru v mysli lidu; a když slyším o situacích, které vycházejí najevo, v nichž bratří nedodržují své slovo, považuji to za skvrnu na charakteru tohoto lidu. Máme navzájem své slovo dodržovat. A máme-li mezi sebou navzájem potíže nebo nedorozumění, promluvme si o tom, proberme toto téma důkladně, vážně a diskrétně a zjistíme, že všechny potíže se vyléčí tímto způsobem snadněji než jakýmkoli jiným; a my také zjistíme, že téměř každá potíž, která vyvstává uprostřed obyvatel země, vzniká z nedorozumění; a existuje-li skutečně zlý úmysl a záměr, je-li záležitost probrána, provinilec je obyčejně ochoten dospět k dohodě (DBY, 276).

Když mezi dvěma stranami existuje rozdíl v názorech, nechť se sejdou a položí si vzájemně své potíže k nohám a nechť samy ulehnou do kolébky pokory a řeknou: „Bratře (nebo sestro), chci dělat to, co je správné; ano, dokonce si uškodím, abych vám učinil to, co je správné.“ Nemyslíte, že muž nebo žena, kteří se svým bližním jednají tímto způsobem, budou ospravedlněni zákonem spravedlivosti? Jejich úsudky se sjednotí, a oni se dohodnou – v důsledku toho nebude potřeba povolávat třetí osobu, aby rozdíly urovnala. Když toto podniknete, a přesto se nemůžete sjednotit, potom zavolejte třetí osobu a urovnejte to (DBY, 276–277).

Sváry často vzedmou do takové míry odcizení, že bratří nemají víru ve vzájemnou poctivost a bezúhonnost, když asi obě strany trochu klopýtly přes malé, sobecké, primitivní, osobní nedorozumění, a zacházejí v něm tak daleko, že si přejí odříznout jeden druhého od Církve. Takové případy jsou mi předkládány velmi často. Když problém rozmotáme, zjistíme, že začal drobným nedorozuměním, týkajícím se nějaké maličkosti; veškeré potíže vyvstávají z nejmalichernější příčiny. Vyvarujte se toho, abyste nedorozumění živili, až se z něho stane potíž (DBY, 277).

Pokud o vás vaši bližní hovoří, a vy si myslíte, že se nechovají dobře, když o vás říkají špatné věci, nedejte jim poznat, že jste kdy zaslechli nějaké slovo, a chovejte se tak, jako kdyby vždy dělali to, co je správné (DBY, 277).

Kéž od tohoto okamžiku nadále žijeme tak, abychom vyvolávali důvěru u všech lidí, se kterými jednáme a přicházíme do styku; a chovejme jako poklad každou částečku důvěry, kterou získáváme, jako jedno z nejvzácnějších vlastnictví, které vůbec mohou smrtelníci vlastnit. Když jsem svými dobrými skutky vyvolal v bližním vůči sobě důvěru, modlím se, abych nikdy neudělal nic, co by ji zničilo (DBY, 276).

Doporučení ke studiu

Odějte se poutem pravé lásky.

Jaké „vzájemné závazky“ máme jako členové lidské rodiny? Jak náš postoj vůči druhým a skutky zaměřené na ně ovlivňují naše vlastní spasení? Jak nám pravá láska může pomoci „[napravit] ztracené syny a dcery Adama a Evy“?
Proč nemůžeme doopravdy milovat Boha, když nemilujeme druhé lidi? Proč je nezbytné „[hledět na druhé] tak, jak na ně hledí Bůh“? Jak můžete prohloubit svou schopnost tak činit?
Pravá láska, „čistá láska Kristova“, může být vyjádřena mnoha způsoby (viz například Moroni 7:45–47). Jaká vyjádření pravé lásky president Young zdůraznil? Jakými způsoby můžete projevovat více pravé lásky těm, s nimiž přicházíte do styku? Jak druzí projevují pravou lásku vám?

Neodsuzujte; suďte spravedlivým soudem.

Co president Young radil o vzájemném souzení? Jak můžete tuto radu použít při jednání s těmi, kteří myslí nebo se chovají jinak než vy?
Jaké mohou být důsledky toho, když nespravedlivě soudíme své bližní? Co nám může pomoci, abychom soudili spravedlivě, nacházíme-li se v postavení, v němž musíme soudit druhou osobu? (Viz také Moroni 7:14–18.) Proč je pro nás důležité, abychom si navzájem projevovali milosrdenství?
Jak nám to, že máme na paměti, že jsme všichni děti Boží, pomáhá v našem vztahu se členy naší rodiny, s přáteli a známými?

Budujte v sobě navzájem víru a vyhýbejte se sváru.

Jak vzájemně posilujeme svou víru a důvěru? Když tak činíme, jaké to přináší výsledky? Co se stane, nemáme-li vzájemnou důvěru?
Jaké jsou některé zdroje sváru? (Viz také 2. Nefi 26:32–33.) Co je to svár a jak se mu můžeme vyhýbat? Co jste v minulosti činili, abyste se úspěšně vyhýbali sváru? Co nám president Young poradil o tom, jak se máme chovat, když vyvstanou neshody nebo konflikty?
Co myslíte, proč president Young popsal důvěru druhých jako „jedno z nejvzácnějších vlastnictví, které vůbec mohou smrtelníci vlastnit“? Jaké konkrétní věci můžete dělat, abyste prohloubili důvěru, kterou ve vás mají druzí lidé?