Desátek a zasvěcení

Nehledě na všechny překážky, kterým president Young čelil, neexistovalo pro něho „nic takového“ jako oběť (DNW, 24 Aug. 1854, 1), protože vše již patří Bohu, a to, čeho se vzdáváme, nám pouze žehná a připravuje nás na oslavení. Zastával názor, že oběť bychom měli nazývat příležitostí vyměnit „horší stav za lepší“ (DNW, 24 Aug. 1854, 1). President Young učil, že se můžeme podílet na Pánově díle tím, že jsme poslušni zákona desátku a zasvěcení – uznávajíce, že vše, co máme, patří našemu Otci v nebi a že my Mu vracíme část svého vlastnictví.

Učení Brighama Younga

Placení desátku nám umožňuje podílet se na Pánově díle tím, že mu vracíme část toho, co Mu patří.

Ani na okamžik nepředpokládám, že je v této Církvi nějaká osoba, která není seznámena s povinností platit desátek, ani že je nutné mít na toto téma každý rok zjevení. Existuje zákon – plať jednu desetinu (DBY, 174).

Bylo tolik dotazů, až se to stalo mrzutým: zákonem pro člověka je platit jednu desetinu … pro postavení domu Božího, pro šíření evangelia a pro podporu kněžství. Když člověk přichází do Církve, chce vědět, zda musí vyčíslit své oblečení, špatné dluhy, pozemky atd. Je zákon dávat … jednu desetinu svého přírůstku [viz NaS 119:4] (HC, 7:301). Zákon desátku je věčný zákon. Pán Všemohoucí neměl na zemi nikdy své království, aniž by uprostřed jeho lidu byl zákon desátku, a nikdy ho mít nebude. Je to věčný zákon, který Bůh ustavil pro požehnání lidské rodiny, pro jejich spasení a oslavení. Tento zákon je v kněžství, ale my nechceme, aby ho někdo zachovával, aniž by byl ochoten tak činit (DBY, 177).

Lidé nejsou nuceni platit svůj desátek, dělají to, jak se jim ráčí, naléhá se na ně pouze, že je to záležitost povinnosti mezi nimi a jejich Bohem (DBY, 177).

Nežádáme nikoho, aby platil desátek, pokud tomu není nakloněn; ale pokud se domáháte práva platit desátek, plaťte ho jako poctiví lidé (DBY, 177).

Každý má platit svou desetinu. Chudá žena má platit desetinu ze svých kuřat, i když musí dostat desetkrát větší hodnotu na svou obživu (DBY, 178).

Je skutečně pravda, že chudí platí svůj desátek lépe než bohatí. Kdyby bohatí platili desátek, měli bychom nadbytek. Chudí jsou věrnější a pohotovější v placení svého desátku, ale bohatí si to mohou stěží dovolit – mají příliš mnoho. Když má pouze deset dolarů, zaplatí dolar; když má pouze jeden dolar, zaplatí deset centů; to mu vůbec neublíží. Když má sto dolarů, pravděpodobně zaplatí deset dolarů. Když má tisíc dolarů, trochu si je prohlédne a říká: „Myslím, že to zaplatím; v každém případě by to mělo být zaplaceno“; a dokáže svých deset nebo sto dolarů zaplatit. Ale představme si člověka, který je dost bohatý, aby platil deset tisíc, znovu a znovu to mnohokrát promýšlí a říká: „Myslím, že počkám, až získám trochu více, a potom zaplatím velkou částku.“ A potom čekají a čekají, stejně jako starý gentleman na východě; se zaplacením desátku čekal a čekal a čekal, až odešel ze světa, a tak je tomu s mnohými. Čekají a stále čekají, až nakonec přijde postava zvaná Smrt, připlíží se k nim a vezme jim dech, potom odejdou a svůj desátek nemohou zaplatit, je příliš pozdě, a tak tomu je (DBY, 175).

Není na mně, abych povstal a řekl, že mohu dávat Pánu, neboť ve skutečnosti nemám co dát. Zdá se mi, že něco mám. Proč? Protože Pán uznal za vhodné přivést mě na svět a požehnal mé úsilí ve shromažďování věcí, které jsou žádoucí a kterým se říká majetek (DBY, 176).

Když můj biskup přišel ocenit můj majetek, chtěl vědět, co má vzít jako můj desátek. Řekl jsem mu, aby vzal cokoli, co mám, neboť srdcem nelpím na žádné věci; může si vzít mé koně, krávy, vepře nebo jakékoli jiné věci; mé srdce lpí na díle mého Boha, na veřejném blahu jeho velkého království (DBY, 176).

Žijeme-li podle svého náboženství, budeme ochotni platit desátek (DBY, 176).

Nepatříme sami sobě, jsme koupeni za cenu, jsme Pánovi; náš čas, naše talenty, naše zlato a stříbro, naše pšenice a jemná mouka, naše víno a náš olej, náš dobytek a vše, co je na této zemi, co máme ve svém vlastnictví, je Pánovo a on z toho vyžaduje jednu desetinu pro budování svého království. Ať máme hodně nebo málo, jedna desetina má být zaplacena jako desátek (DBY, 176).

Když si člověk přeje něco dát, nechť dává to nejlepší, co má. Pán mi dal vše, co mám; ve skutečnosti nemám nic, ani jediný haléř z toho není můj. Můžete se zeptat: „Skutečně to pociťujete tak, jak to říkáte?“ Ano, skutečně to tak pociťuji. Kabát, který mám na sobě, není můj, a nikdy nebyl; Pán mi ho dal čestně do vlastnictví a já ho nosím; ale když si ho přeje, a vše, co je pod ním, je vítán. Nevlastním dům nebo jediný kus půdy, koně, mulu, kočár nebo vůz … kromě těch, které mi dal Pán, a pokud je chce, může si je vzít podle libosti, ať si o ně řekne, nebo si je vezme bez řečí (DBY, 175).

To vše je Pánovo a my jsme pouze jeho správci (DBY, 178).

Neočekávám, že uvidím den, kdy budu dokonale nezávislý, dokud nebudu korunován v celestiálním království svého Otce a učiněn tak nezávislým, jako je můj Otec v nebi. Ještě jsem neobdržel své dědictví jako své vlastní, a očekávám, že budu závislý, dokud ho neobdržím, neboť vše, co mám, je mi propůjčeno (DBY, 177).

Naší zodpovědností je platit desátek a podporovat ty, již jsou zodpovědni za prostředky desátku.

Zde je osoba – člověk – kterého Bůh stvořil, zorganizoval, vymodeloval a učinil – každá část a částečka mého systému, od hlavy až patě, byla vytvořena mým Otcem v nebi; a on vyžaduje jednu desetinu mého mozku, srdce, nervů, svalů, šlach, masa, kostí a celého mého systému pro budování chrámů, pro službu, pro podporu misionářů a misionářských rodin, pro nasycení chudých, starých, kulhavých a slepých a pro jejich shromáždění domů z národů a postarání se o ně poté, co se shromáždí. Řekl: „Synu můj, zasvěť jednu desetinu sebe dobrému a hodnotnému dílu péče o své bližní, kázání evangelia, přivádění lidí do království; plánuj, že se budeš starat o ty, kteří se o sebe nemohou starat sami; řiď práci těch, kteří mohou pracovat; a jedna desetina je naprosto postačující, je-li řádně, pečlivě a rozumně zasvěcena pokroku mého království na zemi.“ (DBY, 176.)

Pokud Pán vyžaduje, aby jedna desetina mých schopností byla zasvěcena budování chrámů, sborových domů, školních budov, výuce našich dětí, shromažďování chudých z národů země, přivádění starých, chromých, kulhavých a slepých domů a budování obydlí, kde by žili, aby se mohli cítit pohodlně, až dorazí do Sionu, a podpoře kněžství, nemám právo zpochybňovat v tom pravomoc Všemohoucího ani jeho služebníků, kteří jsou tím pověřeni. Pokud je ode mne požadováno, abych platil desátek, je mou povinností ho platit (DBY, 174).

Mám rád výraz [desátek], protože pochází z písem, a budu ho používat raději než kterýkoli jiný. Pán ustanovil desátek; byl praktikován ve dnech Abrahama a Enocha a Adama a jeho děti nezapomínaly na své desátky a oběti. Můžete si sami přečíst to, co Pán požaduje. Chci říci těm, kteří prohlašují, že jsou Svatými posledních dnů – pokud zanedbáváme odevzdávat svůj desátek a oběti, pocítíme ukázňující ruku Páně. Můžeme si být naprosto jisti, že se tak stane. Zanedbáváme-li placení svých desátků a obětí, budeme zanedbávat i další věci, a to bude narůstat, dokud nás zcela neopustí duch evangelia a my nebudeme v temnotě a nebudeme vědět, kam jdeme (DBY, 174).

Pán požaduje jednu desetinu toho, co mi dal; je na mně, abych platil jednu desetinu z přírůstku svých stád a ze všeho, co mám, a všichni lidé mají činit totéž. Může vyvstat otázka: „Co se má dělat s desátkem?“ Je na budování chrámů Božích; na rozšiřování hranic Sionu; vysílání starších na misii, aby kázali evangelium, a na péči o jejich rodiny. Za chvíli budeme mít několik chrámů, do kterých budeme moci jít, a skrze poslušnost nauky desátku obdržíme svá požehnání, požehnání nebe. Budeme mít chrámy postaveny po celých těchto horách, v údolích tohoto teritoria a v údolích teritoria dalšího, a nakonec po všech těchto horských údolích. Očekáváme, že postavíme chrámy ve velmi mnoha údolích. Chodíme do Domu obdarování, a předtím získáváme doporučení od svého biskupa, že platíme svůj desátek (DBY, 178).

Kontrolovat výdaje z desátku placeného Svatými je mou záležitostí, a nikoli záležitostí každého staršího v království, který si myslí, že desátek patří jemu (DBY, 178).

Umožňujete ďáblu, aby vám našeptával, že vás nevedu správně, a umožňujete této myšlence, aby přebývala ve vašem srdci, a já vám slibuji, že vás svede k odpadlictví. Dovolujete si pochybovat o čemkoli, co Bůh zjevil, a nebude trvat dlouho a začnete zanedbávat své modlitby, odmítat platit desátek a hledat chyby na autoritách Církve. Budete opakovat to, co říkají všichni odpadlíci: „Desátek se nepoužívá správně.“ (DNSW, 29 Aug. 1876, 1.)

Zasvěcení je ochota dát vše a znamená to uznat, že vše, co máme, patří našemu Otci v nebi.

Ve vidění jsem pohlédl na společnost Svatých posledních dnů a spatřil jsem je zorganizovány jako jednu velkou nebeskou rodinu, každá osoba vykonávala několik svých povinností ve svém oboru činnosti a pracovala pro dobro celku více než pro individuální vzrůst; a v tomto jsem spatřil nejkrásnější řád, o kterém může lidská mysl rozjímat, a největší výsledky v budování království Božího a šíření spravedlivosti na zemi. Dojdou tito lidé někdy do tohoto řádu věcí? Jsou nyní připraveni žít podle onoho patriarchálního řádu, který bude zorganizován mezi pravdivými a věrnými předtím, než Bůh přijme své vlastní? Všichni se shodujeme v tom, že až tato smrtelnost opadne, a spolu s ní její starosti, úzkosti, sebeláska, láska k bohatství, milování moci a všechny konfliktní zájmy, které se týkají tohoto těla, že potom, až se náš duch vrátí k Bohu, který ho dal, budeme podrobeni každému požadavku, který na nás může být vznesen, že potom budeme žít pospolu jako jedna velká rodina; náš zájem bude všeobecný, obecný zájem. Proč nemůžeme takto žít v tomto světě? (DBY, 181.)

Přijde někdy čas, abychom mohli začít a mohli organizovat tento lid jako rodinu? Přijde. Víme jak? Ano … Myslíte, že někdy budeme jedno? Až přijdeme domů k našemu Otci a Bohu, nebudeme si přát být v rodině? Nebude naším nejvyšším snem a touhou být považováni za syny žijícího Boha, za dcery Všemohoucího, s domovským právem a s vírou, která patří rodině, za dědice Otce, jeho statků, jeho bohatství, jeho moci, jeho znamenitosti, jeho poznání a moudrosti? (DBY, 179.)

A až se tito lidé stanou jedno, budou jedno v Pánu. Nebudou vypadat stejně. Nebudeme všichni mít oči šedé, modré nebo černé. Naše rysy se budou navzájem lišit, a ve svých skutcích, schopnostech a úsilí hromadit, rozdělovat a používat svůj čas, talenty, bohatství a vše, co nám Pán dává, na naší pouti životem, se budeme lišit právě tak, jako ve svých rysech. Bod, do kterého nás chce Pán přivést, je poslouchat jeho rady a zachovávat jeho slovo. Potom bude každý jedinec řízen tak, abychom mohli jednat jako rodina (DBY, 180).

Chceme vidět organizovanou komunitu, ve které každá osoba bude přičinlivá, věrná a moudrá (DBY, 180).

Nikdy nechtějte věc, kterou nemůžete získat, žijte v mezích svých prostředků (DBY, 180).

Když Pán dal zjevení poučující nás o naší povinnosti týkající se zasvěcení toho, co máme, kdyby lidé tehdy porozuměli věcem přesně tak, jak jsou, a kdyby byli tohoto zjevení poslušni, nebylo by to nic více ani méně než dát to, co není jejich, tomu, komu to patří. A tak je tomu nyní (DBY, 178).

Pán prohlásil, že je jeho vůlí, aby jeho lidé uzavírali smlouvy, tak jak to učinil Enoch a jeho lid, což musí nezbytně býti předtím, než budeme mít výsadu vybudovat Ústřední kůl Sionu, neboť tam bude moc a sláva Boží, a nebude tam moci žít a těšit se z toho nikdo, leda čistí v srdci (DBY, 178).

Existuje další zjevení [pravděpodobně Kniha nauk a smluv 42] … prohlašující, že povinností všech lidí, kteří jdou do Sionu, je zasvětit veškerý jejich majetek Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Toto zjevení … bylo jedním z prvních přikázání nebo zjevení daných tomuto lidu poté, co měl výsadu zorganizovat se jako Církev, jako těleso, jako království Boží na zemi. Tehdy jsem si všiml, a nyní si myslím, že to bude jedno z posledních zjevení, které lidé přijmou do svého srdce a kterému porozumějí ze své vlastní svobodné vůle a volby, a budou si ho vážit jako svého potěšení, jako výsady a požehnání, aby ho zachovávali a udržovali v nejvyšší posvátnosti (DBY, 179).

Existuje nevyčíslitelné množství majetku, zlata a stříbra v zemi a na zemi, a Pán dává jednomu to a jednomu ono – zlovolnému, stejně jako spravedlivému – aby viděl, co s tím budou dělat, ale vše patří jemu. Značnou část předal tomuto lidu… Ta ale není naše, a vše, co máme dělat, je snažit se a zjišťovat, co Pán chce, abychom dělali s tím, co máme ve svém vlastnictví, a potom jít a dělat to. Uděláme-li krok za to, nebo napravo nebo nalevo, vstupujeme do pole nelegitimní záležitosti. Naší legitimní záležitostí je činit to, co si Pán přeje, abychom činili s tím, co nám uděluje, a používat to právě tak, jak nařizuje, ať je to dát vše, jednu desetinu nebo přebytek (DNW, 23 Apr. 1873, 4).

Jak dlouho musíme žít, než zjistíme, že nemáme nic, co bychom Pánu zasvětili – že vše patří Otci v nebi; že tyto hory jsou Jeho; údolí, lesy, voda, půda, země a její plnost? [Viz NaS 104:14–18, 55.] (DNW, 20 June 1855, 5.)

Kde je potom ta oběť, kterou tento lid kdy přinesl? Neexistuje nic takového. Pouze vyměnili horší stav za lepší, pokaždé, když se stěhovali; vyměnili nevědomost za poznání a nezkušenost za její protiklad (DNW, 24 Aug. 1854, 1).

Předpokládejme, že bychom byli povoláni opustit to, co nyní máme, nazveme to obětí? Hanba člověku, který by to tak nazval; neboť je to ten pravý prostředek, který mu dodává poznání, porozumění, moc a slávu a připravuje ho to na přijetí korun, království, trůnů a knížectví a na to, aby byl korunován ve slávě s Bohy věčnosti. Jinak nemůžeme obdržet to, co hledáme (DNW, 3 Aug. 1854, 2).

Povím vám, co máte dělat, abyste získali své oslavení, které nemůžete získat jinak, než když půjdete tímto směrem. Soustředí-li se vaše náklonnost na něco tak, že vám to v sebemenší míře brání zasvětit to Pánu, rozhodněte se zasvětit tuto věc na prvním místě, aby zasvěcení celku mohlo být úplné (DNW, 5 Jan. 1854, 2).

Co brání tomuto lidu, aby byl tak svatý jako církev Enochova? Důvod vám mohu říci několika slovy. Je tomu tak proto, že nepěstujete sklon takovými být – to je to celé. Není-li mé srdce plně oddáno tomuto dílu, budu mu dávat svůj čas, své talenty, své ruce a svůj majetek, dokud se mé srdce před tím poddajně neskloní; budu přikládat ruce k dílu na věci Boží, dokud se mé srdce před tím poddajně neskloní (DNW, 5 Jan. 1854, 2).

Nyní jsem vám řekl, jakým směrem musíte jít, abyste získali oslavení. Pán musí být naší první a nejpřednější náklonností; budování jeho věci a království musí být tím prvním, co máme na zřeteli (DNW, 5 Jan. 1854, 2).

Doporučení ke studiu

Placení desátku nám umožňuje podílet se na Pánově díle tím, že mu vracíme část toho, co Mu patří.

Určete každou větu, ve které president Young použil pojem „jedna desetina“, a potom napište vše, co zahrnul do našeho závazku týkajícího se desátku. Co tvoří desátek a kdo ho má platit? (Viz také NaS 119:3–4.)
Proč president Young řekl, že nemá nic, co by mohl dát? (Viz také Mosiáš 2:19–24; NaS 104:14–18, 55.) Co je zdrojem všeho, z čeho se těšíme, včetně toho, co platíme jako desátek? Jaký potom má být náš postoj ke zbylým devíti desetinám Pánova majetku, který nám svěřil do péče? (Viz také Jakob 2:17–19.) Jak nám tento postoj pomáhá porozumět Malachiášovi 3:8–12?
Přečtěte si pozorně 2. Paralipomenon 31:5–6. Kdy tito lidé platili svůj desátek? Jaký má být náš postoj k placení desátku?

Naší zodpovědností je platit desátek a podporovat ty, již jsou zodpovědni za prostředky desátku.

Co měl president Young na mysli, když řekl, že Pán „vyžaduje jednu desetinu … celého mého systému“? Jakým způsobem můžete „zasvětit jednu desetinu sebe“ budování Božího království? Jak jste požehnáni, když kromě placení desátku darujete svůj čas a talenty budování Božího království?
O jakých důsledcích toho, když člověk neplatí desátek, se president Young zmiňuje? Jaký vliv má neplacení desátku na Pánovu Církev i na jednotlivého člena?
Co president Young říká o tom, pro co se desátek používá? Kdo je zodpovědný za výdaje z prostředků desátku? (Viz také NaS 120.) Jaký postoj zastával president Young vůči zpochybňování těch, již jsou zodpovědni za výdaje z prostředků desátku?

Zasvěcení je ochota dát vše a znamená to uznat, že vše, co máme, patří našemu Otci v nebi.

Co pro „společnost Svatých posledních dnů“ znamená stát se „jednou velkou nebeskou rodinou“ a být „dědici Otce“?
Proč je zákon zasvěcení „jedno z posledních zjevení, které lidé přijmou do svého srdce a kterému porozumějí ze své vlastní svobodné vůle a volby, a budou si ho vážit jako svého potěšení, jako výsady a požehnání, aby ho zachovávali a udržovali v nejvyšší posvátnosti“?
Proč nám Pán dává do našeho vlastnictví majetek? Jakou máme zodpovědnost jako správci Božího vlastnictví? Co je podle presidenta Younga „legitimní záležitostí“ ohledně desátku a zasvěcení? Proč může být snaha dělat příliš mnoho stejně špatná jako dělat příliš málo?
Co musíme zasvětit, očekáváme-li, že obdržíme vše, co má Bůh? Proč? (Viz také NaS 84:38.) Jakými konkrétními způsoby můžete zasvětit vše, co máte a jste, Otci v nebi? Jak to požehná vám, vaší rodině, spolučlenům Církve a dalším, se kterými se stýkáte?