Učení presidentů
Kapitola 3: Život podle evangelia

Kapitola 3

Život podle evangelia

President Brigham Young jako velký kolonizátor, občanský a církevní vedoucí a jako zaopatřovatel své rodiny ztělesňoval živoucí, praktické evangelium. Ve svém učení i ve svém životě zdůrazňoval, že evangelium Ježíše Krista je cestou ke spasení lidstva a rovněž „je praktickým náboženstvím a zahrnuje každodenní povinnosti a skutečnosti tohoto života“ (DBY, 12).

Učení Brighama Younga

Náš osobní růst v evangeliu přichází po troškách a řádek za řádkem, když žijeme podle zásad, kterým se učíme.

Přijímáme … všechny zákony, předpisy, obřady a omezení obsažené v písmech a tak dalece, jak je to možné, je praktikujeme a potom se dále učíme a zdokonalujeme, dokud nežijeme každým slovem, které vychází z úst Božích (DBY, 3).

Máme evangelium života a spasení, abychom ze špatných lidí učinili dobré a z dobrých lidí ještě lepší (DBY, 6).

Při nedávném rozhovoru mi jeden návštěvník, který se vracel do východních států, řekl: „Myslíte si, že jste jako lidé dokonalí?“ „To ne,“ řekl jsem, „v žádném případě… Nauka, kterou jsme přijali, je dokonalá; ale pokud se týče lidí, máme právě tolik nedokonalostí, kolik si jen umíte představit. Nejsme dokonalí; ale záměrem evangelia, které kážeme, je lidi zdokonalovat, aby mohli získat slavné vzkříšení a vejít do přítomnosti Otce a Syna“ (DBY, 7).

Lidé [nemohou obdržet zákony] v jejich dokonalé plnosti; ale mohou obdržet tu trochu a tam trochu, trochu dnes a trochu zítra, trochu více příští týden a trochu více příští rok, pokud se budou moudře zdokonalovat v každé trošce, kterou dostávají; pokud ne, jsou ponecháni ve stínu a světlo, skrze které Pán zjevuje, se jim bude jevit jako temnota a království nebeské půjde dál a oni budou tápat. Proto přejeme-li si jednat na základě plnosti poznání, kterou Pán zamýšlí zjevit obyvatelům země, tu trochu a tam trochu, musíme se zdokonalovat v každé trošce, jak je zjevena (DBY, 4).

Chci … Svatým posledních dnů vštípit nutnost pečlivého používání zásad evangelia v našem životě, jednáním a slovy a vším, co děláme; a to vyžaduje celého člověka, celý život být oddáni zdokonalování, abychom došli poznání pravdy, jak se nachází v Ježíši Kristu. V Něm je plnost dokonalosti. Byla vyjádřena v osobě našeho Spasitele; i když lidem byla projevena jenom její malá část, protože ji nebyli schopni přijmout. Dal ji všem, kteří byli připraveni ji přijmout. Pán nám dává vše, co jsme připraveni přijmout; národům země uděluje vše, co jsou připraveny přijmout (DBY, 11–12).

V Bibli se o Spasiteli píše, že sestoupil pod všechny věci, aby mohl nade vše vystoupit. Není tomu tak s každým člověkem? Určitě je. Je tedy záhodno, abychom sestoupili pod všechny věci a postupně vystupovali a učili se trochu nyní i potom a přijímali „řádek za řádkem, předpis za předpisem, zde trochu a tam trochu“ [viz Izaiáš 28:9–10; NaS 98:12] (DBY, 60), dokud nedosáhneme věčnosti a nepřijmeme plnost jeho slávy, znamenitosti a moci (DBY, 3).

Duchovní a časná hlediska evangelia jsou jedno.

U Boha, a také u těch, kteří rozumějí zásadám života a spasení, kněžství, zjevením pravdy a Božím darům a povoláním pro děti lidské, neexistuje rozdíl mezi duchovní a časnou prací – všechny jsou jedno. Vykonávám-li dobře svou povinnost, činím vůli Boží, i když jenom káži; modlím se, pracuji rukama pro poctivou obživu; ať jsem na poli, ve strojní dílně nebo v následných obchodních podnicích, neboli všude, kam mě povinnost zavolá, sloužím Bohu stejně na jednom místě jako na druhém; a tak je to se vším, vše na svém místě, ve svém pořádku a čase (DBY, 8).

V Boží mysli není nic takového, jako oddělování duchovního od časného nebo časného od duchovního; neboť v Pánu jsou jedno [viz NaS 29:34–35] (DBY, 13).

Vše, co se týká budování Pánova království na zemi, ať již v kázání evangelia, nebo budování chrámů jeho jménu, jsme byli učeni považovat za práci duchovní, i když je zřejmé, že její konání vyžaduje sílu přirozeného těla (DBY, 13).

Nemůžeme dokonce ani vstoupit do chrámu, když je postaven, a vykonávat ony obřady, které vedou k duchovním požehnáním, aniž bychom konali práci časnou. Časné obřady musejí být vykonávány, aby zajistily duchovní požehnání, která má Veliký Svrchovaný v zásobě pro své věrné děti. Každý skutek je nejprve časným skutkem. Apoštol říká, že víra přichází slyšením [viz Římanům 10:17]. Co máme slyšet, aby vznikla víra? Kázání slova. K tomu musíme mít kazatele, a tím není neviditelný duch, ale vezdejší obyčejný člověk jako jsme my, který je podroben stejným omezením a pravidlům života. Kázat evangelium je časná práce a uvěřit v Pána Ježíše Krista je výsledkem časné práce. Být pokřtěn je časná práce, jak pro osobu, která je křtěna, tak pro křtitele. Jsem živým svědkem pravdivosti tohoto prohlášení, neboť jsem mnohokrát měl na nohou puchýře a byl jsem unaven putováním a kázáním, aby lidé díky tomu, že slyší evangelium, měli víru. Požehnání, po kterých tak dychtivě toužíme, k nám přijdou vykonáváním požadované manuální práce, a tudíž přípravou všech věcí nezbytných pro přijetí neviditelných požehnání, která má Jehova pro své děti (DBY, 13–14).

Evangelium je vodítko pro každodenní život – praktické náboženství.

Náboženství Ježíše Krista je praktickým náboženstvím a zahrnuje každodenní povinnosti a skutečnosti tohoto života (DBY, 12).

Zásady věčnosti a věčného oslavení pro nás nemají žádný význam, pokud nejsou přizpůsobeny našim schopnostem, abychom je mohli používat ve svém životě (DBY, 14).

Omezuji evangelium na současnou dobu, okolnosti a stav lidí (DBY, 8).

Ten systém, který přináší současnou jistotu a mír, je tím nejlepším, podle kterého se může žít, a tím nejlepším, podle kterého se může umírat; je nejlepším pro podnikání; je nejlepším pro farmaření, pro budování měst a chrámů, a tímto systémem je zákon Boží. Vyžaduje ale přísnou poslušnost. Vláda pravdy a cesta, kterou Bůh pro lidi načrtl, aby po ní kráčeli, zajišťuje mír, útěchu a štěstí nyní a věčnou slávu a oslavení; to ale nevyžaduje nic jiného než přísnou poslušnost Božího zákona (DBY, 8).

Občas, když přemýšlím, o čem bych k vám měl mluvit, se mi stává, že by přísné kázání o tématech týkajících se vzdálené budoucnosti nebo procházení minulé historie nepochybně potěšilo a nanejvýš zaujalo část mých posluchačů; ale podle mého soudu a ducha inteligence, který je ve mně, kdybych se ubíral tímto směrem, lidé by nebyli poučeni o svých každodenních povinnostech. Z tohoto důvodu necítím, že vás mám poučovat o povinnostech, které budou vykonávány za stovky let od této doby, ale že mám spíše uvádět ona poučení týkající se přítomnosti, našeho každodenního chování a jednání, abychom mohli vědět, jak si v průběhu času, a se současnými výsadami, můžeme prospívat, a abychom byli schopni klást základ budoucího štěstí (DBY, 12).

Mým posláním u lidí je učit je ve vztahu k jejich každodennímu životu. Domnívám se, že je zde mnoho lidí, kteří mě před mnoha a mnoha roky slyšeli říci, že se pramálo starám o to, co se stane po miléniu. Starší mohou kázat dlouhá pojednání o tom, co se stalo za dnů Adamových, co se přihodilo před stvořením a co se stane za tisíce let od této doby, a mluvit o věcech, které se přihodily nebo teprve přihodí, o kterých nic nevědí, a sytit lidi větrem; to ale není můj způsob výuky. Toužím učit lidi, co mají dělat nyní, a nechť se milénium postará samo o sebe. Mým posláním je učit je, aby sloužili Bohu a budovali jeho Království. Učím víře, pokání, křtu na odpuštění hříchů a vkládání rukou pro přijetí Ducha Svatého. Máme být učeni ve vztahu k našemu každodennímu životu z časného hlediska (DBY, 8–9).

Nedovolujeme si jít na pole orat, aniž bychom sebou vzali své náboženství; nejdeme do úřadu, za pult prodávat zboží, do kanceláře s knihami nebo někoho ošetřit či vyřídit nějaký obchod, aniž bychom s sebou vzali své náboženství. Jedeme-li vlakem nebo jsme-li na příjemném výletě, náš Bůh a naše náboženství musí být s námi (DBY, 8).

Chceme, aby Svatí rostli v dobrotě, dokud například naši mechanici nebudou tak čestní a spolehliví, že tato železniční společnost řekne: „Dejte nám jako strojvůdce ,mormonského‘ staršího, potom se nikdo nebude muset vůbec obávat cestovat, protože když bude vědět, že hrozí nebezpečí, udělá vše pro záchranu života těch, kteří mu jsou svěřeni do péče.“ Chci vidět, že naši starší jsou tak plní bezúhonnosti, že jim tato společnost bude dávat přednost jako svým strojníkům, hlídačům, inženýrům, úředníkům a obchodním ředitelům. Žijeme-li podle svého náboženství a jsme-li hodni jména Svatých posledních dnů, jsme právě těmi lidmi, kterým mohou být všechny tyto činnosti svěřeny s dokonalou jistotou, pokud ne, je to důkaz, že podle svého náboženství nežijeme (DBY, 232–233).

Naše náboženství začleňuje každý skutek a slovo člověka. Žádný člověk nemá jít obchodovat, pokud to nedělá v Bohu; žádný člověk nemá jít farmařit nebo dělat jakékoli jiné povolání, pokud to nedělá v Pánu. Žádný člověk zasedající v radě nemá sedět, aby soudil lidi, ledaže soudí v Pánu, aby mohl spravedlivě a nestranně rozlišovat mezi správným a špatným, mezi pravdou a omylem, světlem a temnotou, spravedlností a nespravedlností (DBY, 9).

Při pečlivém čtení Starého a Nového zákona můžeme zjistit, že většina zjevení daných lidstvu v dávné době se týkala jejich každodenních povinností; my jdeme stejnou cestou. Zjevení obsažená v Bibli a v Knize Mormon jsou pro nás příklady a Kniha nauk a smluv obsahuje přímé zjevení pro tuto Církev; jsou pro nás vodítkem a my si nepřejeme je odstranit; nechceme, aby zastarala a byla odložena. Přejeme si pokračovat ve zjeveních Pána Ježíše Krista, den za dnem, a mít s sebou neustále jeho Ducha. Budeme-li tak činit, nebudeme již kráčet v temnotě, ale budeme kráčet ve světle života (DBY, 12).

Přejeme-li si těšit se z ducha Sionu, musíme pro to žít. Naše náboženství není pouhá teorie; je to praktické náboženství, aby přinášelo každému srdci dnešní potěšení (DBY, 12).

Dílo budování Sionu je v každém smyslu praktické; není to pouhá teorie. Teoretické náboženství přináší komukoli velmi málo skutečného dobra nebo užitku. Mít dědictví v Sionu nebo v Jeruzalémě pouze teoreticky – pouze v představě – by bylo stejné jako nemít dědictví vůbec žádné. Je třeba na něj získat dekret, učinit ho praktickým, pádným a užitečným. Nespokojme se tedy s pouhým teoretickým náboženstvím, ale nechť je praktické, samo sebe očišťující a samo sebe podporující, udržující v nás lásku k Bohu, kráčející podle každého předpisu, podle každého zákona a podle každého slova, které je dáno, aby nás vedlo (DBY, 12).

A jestliže dbám toho, co na mně spočívá dnes, a potom dělám to, co přináší zítřek, a tak dále, budu připraven, až přijde věčnost, vejít do věcí věčnosti. Ale na toto pole působnosti nebudu připraven, pokud nezvládnu věci, které jsou v mém dosahu nyní. Vy všichni se to musíte naučit (DBY, 11).

Pravým cílem naší zdejší existence je ovládnout časné prvky tohoto světa a podmanit si zemi a rozmnožovat ty rostlinné a živočišné organismy, které Bůh určil, aby na ní přebývaly (DBY, 15).

Život je pro nás, a naší povinností je přijímat ho dnes, a nečekat na milénium. Zaujměme stanovisko být spaseni dnes, a když nastane večer, projděme si skutky tohoto dne, čiňme pokání ze svých hříchů, máme-li se z čeho kát, a pronesme svou modlitbu; potom můžeme ulehnout a klidně spát až do rána, s vděčností k Bohu vstát, zahájit práce dalšího dne a celý den usilovat žít pro Boha a pro nikoho jiného (DBY, 16).

Zodpovědnost pečovat o sebe a o svou rodinu je důležitým praktickým použitím evangelia.

Ustavičně se snažím přimět tento lid, aby se ubíral směrem, který ho učiní sám sebe podporujícím, pečujícím o své chudé, chromé, kulhavé a slepé, pozvedajícím nevědomé z míst, kde nemají příležitost zachovávat cesty světa a porozumět obvyklému poznání, které vlastní děti lidské, přivádějícím je ze čtyř konců světa a činícím z nich inteligentní, šetrné a sami sebe podporující lidi.

Bojuji a léta jsem bojoval, abych lidi přivedl k pochopení, že pokud se o sebe nepostarají sami, nebude o ně postaráno; že pokud nepoložíme základ k tomu, abychom se sami nasytili, oděli a abychom sami získali přístřeší, zahyneme hladem a zimou; v letním období bychom také mohli trpět kvůli přímým slunečním paprskům dopadajícím na naše nahé a nechráněné tělo (DBY, 16–17).

Kdo si zaslouží chválu? Ty osoby, které se o sebe starají, nebo ty, které se vždy spoléhají na veliké milosrdenství Páně, že se o ně postará? Domnívat se, že nám Pán opatří plody, když nezasadíme stromy; nebo že máme volat k Pánu, aby nás zachránil z nouze, když nebudeme orat a sít a budeme ušetřeni sklizňových prací, je stejné jako prosit ho, aby nás zachránil před následky naší pošetilosti, neposlušnosti a plýtvání (DBY, 293).

Místo abychom bádali o tom, co pro nás udělá Pán, pátrejme po tom, co pro sebe můžeme udělat sami (DBY, 293).

Dokud v tomto údolí máme úrodnou půdu a semena, která můžeme zasadit do země, nemusíme žádat Boha, aby nás nasytil, ani aby nás obcházel s bochníkem chleba a prosil nás, abychom ho snědli. Nebude to dělat, a ani já bych to nedělal, kdybych byl na Pánově místě. Můžeme se zde nasytit sami; a budeme-li někdy postaveni do situace, kdy nebudeme moci, potom bude mít Pán dost času, aby učinil zázrak a pomohl nám (DBY, 294).

Neumíte-li se postarat o svůj přirozený život, jak můžete očekávat, že budete mít moudrost získat věčné životy? Bůh vám dal vaši existenci – vaše tělo a ducha, a požehnal vás schopnostmi, a tím položil základ veškerého poznání, moudrosti a porozumění a veškeré slávy a věčných životů. Jestliže jste nedosáhli schopnosti postarat se o své přirozené potřeby a o svou manželku a několik dětí, co budete dělat s věcmi nebeskými? (DBY, 13.)

Podívejte se na sebe a na své schopnosti, které máte jako Pomocná sdružení v tomto městě a po celých horách. Podívejte se na svou situaci. Zvažte to samy a rozhodněte se, zda půjdete a budete se učit vlivu, který máte, a potom ho použijete pro činění dobra a úlevu chudým mezi lidmi (DNW, 17 Aug. 1869, 3).

Doporučení ke studiu

Náš osobní růst v evangeliu přichází po troškách a řádek za řádkem, když žijeme podle zásad, kterým se učíme.

  • Proč nás Pán učí pravdám evangelia „trochu dnes a trochu zítra“? (Viz také Izaiáš 28:9–10; 2. Nefi 28:30; NaS 98:12.) Co musíme dělat, abychom obdrželi větší část pravd evangelia? (Viz také Alma 12:9–11.) Co by se mohlo stát, kdybychom obdrželi více pravdy, než jsme připraveni přijmout?

  • Proč je občas žití podle nějaké zásady evangelia nezbytné k tomu, abychom se této zásadě naučili? (Viz také Jan 7:17; NaS 93:28.)

  • Jak omezujeme to, čemu nás Bůh může naučit?

Duchovní a časná hlediska evangelia jsou jedno.

  • President Young řekl, že „není nic takového jako oddělování duchovního od časného“. Jak by porozumění tomuto prohlášení ovlivnilo náš přístup ke každodenním úkolům?

Evangelium je vodítko pro každodenní život – praktické náboženství.

  • President Young učil Svaté, aby zásady evangelia používali praktickým způsobem ve svém každodenním životě. Jak má evangelium ovlivňovat naše rozhodnutí týkající se rodiny, zaměstnání a dalších zodpovědností?

  • Co si myslíte, že měl president Young na mysli, když řekl, že bychom neměli jít „někoho ošetřit či vyřídit nějaký obchod, aniž bychom s sebou vzali své náboženství“? Jak můžeme brát své náboženství s sebou, kamkoli jdeme, a přesto být citlivými k náboženskému vyznání druhých lidí? Jak se můžeme více spoléhat na Ducha, aby nám pomáhal, abychom měli své náboženství s sebou, kdekoli jsme?

  • Co je kromě misionářské práce a církevní služby naší zodpovědností ve společnosti?

Zodpovědnost pečovat o sebe a o svou rodinu je důležitým praktickým použitím evangelia.

  • Co nás president Young učil o naší zodpovědnosti postarat se o sebe? Jak se můžeme stát soběstačnými v duchovním, vzdělávacím, fyzickém, citovém a ekonomickém směru? Jak v tom můžeme pomáhat druhým?

  • Proč je soběstačnost důležitou součástí evangelia?

  • President Young hovořil o ctnosti a nutnosti zaopatření sebe samých. Jaká požehnání vstupují do našeho života, když tak činíme? Za jakých okolností president Young řekl, že Pán „učiní zázrak a pomůže nám“?