Volání po jednotě, svědectví a požehnání

Brigham Young hledal v mládí náboženství, které by uspokojilo jeho duchovní touhy, ale nemohl žádné najít. Když se v roce 1830 seznámil s Knihou Mormon a následně téměř dva roky studoval znovuzřízené evangelium, poznal, že nalezl pravdu. Byl pokřtěn do Církve a od té doby nadále byl neochvějným ve svém svědectví o evangeliu, které, jak řekl, „zahrnuje veškerou pravdu na nebi i na zemi… Kdekoli se tyto zásady, evangelium Ježíše Krista a Jeho řád a kněžství, nalézají mezi jakýmikoli Božími stvořeními, přijměte je“ (DNSW, 5 May 1866, 2). Jeho silné svědectví a úplná oddanost Církvi inspirovaly první Svaté, když překonávali těžkosti v souvislosti se zakládáním domovů v pustině a když se sjednocovali na základě poslušnosti Pánova příkazu budovat Jeho Církev a kázat Jeho evangelium po celém světě. Prohlásil: „Bůh, andělé a dobří lidé jsou moji pomocníci, nikdy neustanu zápasit, píď za pídí, dokud neopanujeme území a neujmeme se království. Toto je moje cítění a víra, a my toho dosáhneme, budu prorokovat, ve jménu Pána Ježíše Krista, že budeme vlastnit království Boží na celé zemi.“ (DBY, 453.) Svědectví presidenta Brighama Younga nadále inspiruje i nás dnes, když společně pracujeme, abychom vybudovali království Boží.

Učení Brighama Younga

Praví učedníci Ježíše Krista usilují o to, aby byli jednotni – jednoho srdce a jedné mysli.

Přišli jsme sem, abychom vybudovali Sion. Jak to uděláme? Říkal jsem vám to mnohokrát. Je jedna věc, kterou chci ohledně toho říci. Musíme být sjednoceni ve svém úsilí. Máme se dát do práce se sjednocenou vírou, jako bychom měli jedno srdce; a cokoli děláme, má být konáno ve jménu Páně, a potom budeme požehnáni a bude se nám dařit ve všem, co děláme (DBY, 284).

Záměrem víry v evangelium Ježíše Krista je sjednotit lidi v jedno, a uvést je zpět do jednoty a víry těch, kteří byli poslušni evangelia v dávných dobách, a nakonec je uvést zpět do slávy (DBY, 283).

Modlím se, aby moji bratří, biskupové, starší, sedmdesátníci, apoštolové, ano, každý muž a žena a dítě, kteří nesou jméno Kristovo, byli jednoho srdce a jedné mysli, neboť pokud se nestaneme jednoho srdce a jedné mysli, jistě po cestě zahyneme [viz Mojžíš 7:18] (DBY, 281).

Dokonalá jednota spasí lid, protože inteligentní bytosti se mohou stát dokonale jednotnými pouze tehdy, když jednají podle zásad, které se týkají věčného života. Zlovolní lidé mohou být částečně sjednoceni ve zlu; ale v pravé podstatě věci má toto sjednocení krátké trvání. Právě ta zásada, na níž jsou částečně sjednoceni, bude sama plodit sváry a rozkol (DBY, 282).

Náboženství nebes sjednocuje srdce lidí a činí je jedno. Můžete shromáždit lidi, a bez ohledu na to, do jaké míry se liší v politických názorech, evangelium Ježíše Krista je bude činit jedno, i když se mezi nimi nacházejí členové všech politických stran v zemi (DBY, 285).

V naší společnosti nemáme aristokratický kroužek. Zda nějaký bratr nosí čapku z mývalí kůže nebo krásný klobouk z bobra, je nám jedno. Je-li člověk věrný služebník Boží, nemáme námitky, aby chodil na shromáždění, i když na hlavě nosí jenom kus bizoní kůže. Přijímáme s ním svátost, zdravíme ho na ulici jako bratra a přítele, rozmlouváme s ním, setkáváme se s ním při společenských událostech a zdravíme ho jako sobě rovného (DBY, 283–284).

Spasitel se neustále snažil vštípit svým učedníkům do mysli, že mezi všemi celestiálními bytostmi vládne dokonalá jednota – že Otec a Syn a jejich Služebník, Duch Svatý, jsou jedno ve své správě na nebi i mezi lidmi patřícími na tuto zem… Kdyby nebeské zástupy nebyly jednotné, byly by naprosto neschopné přebývat … s Otcem a Vládcem vesmíru (DBY, 282).

Ježíš … se modlil k Otci, aby učinil Jeho učedníky jedním, jako jsou jedno On a Jeho Otec. Věděl, že když se nestanou jedním, nemohou být spaseni v celestiálním království Božím. Když osoby nevidí, jako viděl On, když byl v těle, neslyší, jako slyšel On, nechápou, jako chápal On a nestanou se přesně takovými, jako byl On, s ohledem na jejich různé schopnosti a povolání, nemohou nikdy přebývat s Ním a Jeho Otcem [viz Jan 17:20–21; 3. Nefi 19:23] (DBY, 281).

Jak to, že Svatí posledních dnů pociťují a chápou stejně, jsou jednoho srdce a jedné mysli, bez ohledu na to, kde mohou být, když přijímají evangelium, zda na severu, nebo na jihu, na východě nebo na západě, až do nejzazších končin země? Dostávají to, co bylo zaslíbeno Spasitelem, když se chystal opustit zemi, totiž, Utěšitele, ono svaté působení z výsosti, které potvrzuje existenci jednoho Boha, jedné víry, jednoho křtu [viz Efezským 4:5], jehož mysl je vůlí Boha Otce, ve kterém přebývá jednota víry a skutku, a ve kterém nemůže být rozdělení nebo zmatení; když obdrželi toto další světlo, nezáleží na tom, zda se navzájem viděli, či nikoli, najednou se stávají bratry a sestrami poté, co byli adoptováni do rodiny Kristovy skrze svazky věčné smlouvy, a všichni potom mohou zvolat, v nádherných slovech Rut: „Lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj.“ [Rut 1:16.] (DBY, 282–283.)

Kdybychom byli jedno, tehdy bychom prokazovali nebesům, Bohu Otci, Ježíši Kristu, našemu Staršímu Bratru, andělům, dobrým na zemi, a celému lidstvu, že jsme učedníci Pána Ježíše Krista. Nejsme-li zajedno, nejsme v pravém smyslu slova učedníky Pána Ježíše [viz NaS 38:27] (DBY, 281).

President Young neustále vydával svědectví o evangeliu Ježíše Krista.

Přímým záměrem evangelia spasení je učinit Svaté z hříšníků, překonat zlo dobrem, učinit ze zlovolných a špatných lidí lidi svaté a dobré a z dobrých lidí učinit lidi lepší. V čemkoli jsme zlovolní, v čemkoli máme zlé vášně, evangelium nám bude pomáhat překonávat zlo. Dává nám vliv, moc, poznání, moudrost a porozumění k tomu, abychom překonávali své slabosti a očistili se před Pánem, svým Bohem (DBY, 448–449).

Naše náboženství nás učí pravdě, ctnosti, svatosti, víře v Boha a v jeho Syna Ježíše Krista. Zjevuje tajemství, přináší do mysli věci minulé i současné – odhaluje jasně věci, které přijdou. Je to základ mechanismu; Duch je ten, kdo dává inteligenci každé živé bytosti na zemi. Veškerá pravdivá filosofie pochází z onoho pramene, ze kterého čerpáme moudrost, poznání, pravdu a moc. Co nás to učí? Milovat Boha a svá spolustvoření; být soucitnými, plnými milosrdenství, shovívavosti a trpělivosti vůči neposlušným a vůči těm, kteří jsou nevědomí. V našem náboženství je sláva, kterou nikdy nevlastnilo žádné náboženství, které kdy bylo založeno bez pravého kněžství na zemi – je to pramen veškeré inteligence; znamená to přinést nebesa na zemi a pozvednout zemi do nebes, připravit veškerou inteligenci, kterou Bůh vložil do srdce dětí lidských, aby se přidružila k oné inteligenci, která přebývá ve věčnosti, a povznést mysl nad bezcenné a malicherné časné předměty, které směřují dolů ke zničení. Osvobozuje mysl člověka od temnoty a nevědomosti, dává mu onu inteligenci, která pramení z Nebe, a uschopňuje ho, aby porozuměl všem věcem (DNW, 1 June 1859, 1).

Naše víra přinese pokoj všem lidem a dobrou vůli všem obyvatelům země. Všechny, kteří se řídí jejími příkazy, pohne k tomu, aby pěstovali spravedlivost a pokoj; aby žili v pokoji ve své rodině; aby velebili Pána ráno i večer; aby se modlili se svou rodinou, a bude je tak naplňovat duchem pokoje, aby nikdy nikoho neodsuzovali nebo nekárali, pokud si to opravdu nezaslouží. Ráno budou vstávat a jejich duch bude tak příjemný a klidný, jako slunce, které vychází a dává život a teplo světu; právě tak tiší a tak příjemní, jako vánek v letním večeru. Žádný hněv, žádná zlost, žádná zášť, hádka nebo svár (DBY, 449–450).

Když lidé přijmou toto evangelium, co obětují! Smrt za život. Dávají toto: temnotu za světlo, omyl za pravdu, pochyby a nevíru za poznání a jistotu o věcech Božích (DBY, 450).

Svatí za všech dob byli ve svém utrpení ochraňováni, podporováni a podpíráni Všemohoucí Mocí, a moc náboženství Ježíše Krista je vždy podporovala (DBY, 450).

Naše náboženství je pro mne nepřetržitou hostinou. Chce se mi volat Sláva! Aleluja! Velebte Boha! – namísto bolesti a zármutku! Dejte mi poznání, moc a požehnání, která jsem schopen přijmout, a já se nestarám o to, jak vznikl ďábel, ani o nic, co se ho týká; chci moudrost, poznání a moc Boží. Dejte mi náboženství, které mě pozvedá výše na stupnici inteligence – které mi dává moc vytrvat – abych se mohl, až dosáhnu stavu pokoje a odpočinutí připraveného pro spravedlivé, po celou věčnost těšit společnosti posvěcených (DBY, 451).

Jsem šťastný. „Mormonismus“ ze mne udělal vše, co jsem, a milostí, mocí a moudrostí Boží ze mne učiní vše, čím kdy budu, ať v čase nebo na věčnosti (DBY, 451).

Pán mi žehná; vždy mi žehnal; od té doby, kdy jsem začal budovat Sion, jsem nadmíru požehnán. Mohl bych vyprávět o okolnostech tak mimořádného charakteru týkajících se prozřetelnosti Boží vůči mně, že by si bratří a sestry v srdci řekli: „Tomu můžu jen stěží uvěřit.“ Ale moje srdce ve mně bylo upřeno na činění vůle Boží, na budování jeho království na zemi, na utvrzení Sionu a jeho zákonů a na spasení lidí… Nemám rád, když sloužíme Pánu nebo máme před ním bázeň proto, abychom se vyhnuli zatracení, nebo proto, abychom získali nějaký velký dar nebo požehnání na věčnosti; máme mu sloužit a mít před ním bázeň čistě proto, že zásady, které Bůh zjevil pro spasení obyvatel země, jsou svou podstatou čisté, svaté a oslavující. V nich je čest a věčný růst, vedou od světla k světlu, od síly k síle, od slávy k slávě, od poznání k poznání a od moci k moci (DBY, 452).

Jsem tak vděčný … že mám výsadu družit se se Svatými, a být členem v království Božím, a že mám přátele v Církvi Živého Boha (DBY, 452).

„Mormonismus“ pro mne udělal vše, co pro mne kdy bylo na zemi učiněno; činí mne šťastným; … naplňuje mne dobrými pocity, potěšením a radostí. Zatímco předtím, než jsem vlastnil ducha evangelia, jsem se trápil tím, na co si, jak slyším, stěžují druzí lidé, to jest, občas, pocity sklíčenosti, skleslosti, a beznaděje; vše pro mne mělo, občas, chmurný výhled (DBY, 452).

Ale od té doby, co jsem přijal evangelium, podle svých nejlepších vzpomínek, pro mne nic nemělo chmurný výhled, ani na půl minuty (DBY, 453).

Když jsem obklopen lůzou, a smrtí a zničením hrozícím ze všech stran, neuvědomuji si to, ale jsem právě tak plný radosti, je mi právě tak dobře v duchu, jako je tomu nyní. Vyhlídky se mohou zdát chmurné a velmi temné, ale nikdy jsem v tomto evangeliu neviděl dobu, ve které bych nevěděl, že výsledek prospěje věci pravdy a milovníkům spravedlivosti, a vždy jsem radostně uznával ruku Páně ve všech věcech (DBY, 453).

Bůh, andělé a dobří lidé jsou moji pomocníci, nikdy neustanu zápasit, píď za pídí, dokud neopanujeme území a neujmeme se království. Toto je moje cítění a víra, a my toho dosáhneme. Budu prorokovat, ve jménu Pána Ježíše Krista, že budeme vlastnit království Boží na celé zemi, i vlastnit zemi (DBY, 453).

President Young zaslíbil požehnání věrným Svatým.

Bratří a sestry, nakolik mám právo a výsadu, skrze kněžství, žehnám vám ve jménu Páně, a pravím, buďte požehnáni. Toto jsou pocity, které chovám vůči Svatým posledních dnů, a choval bych je vůči celé lidské rodině, kdyby přijali má požehnání (DBY, 456).

Bůh žehnej každému dobrému člověku. Bůh žehnej dílům přírody, Bůh žehnej svému vlastnímu dílu, svrhni zlovolné a bezbožné a ty, již by ničili své spolubližní, aby na zemi mohla ustat válka a sváry. Ó, Pane, odstraň je z úřadu a postav do čela národů dobré muže, aby se již nemuseli učit válce, ale aby šli, jako rozumné a civilizované bytosti, podporovat mír na zemi a navzájem si činit dobro [viz Izaiáš 2:4] (DBY, 456).

Chtěl bych vám žehnat neustále; můj život je zde, můj zájem, moje sláva, moje hrdost, moje útěcha, vše, co mám, je zde, a vše, co očekávám, že budu mít, po celou věčnost, je obsaženo uprostřed této Církve (DBY, 456).

Kdybych měl moc, určitě bych požehnal lidem vším, co by si jejich srdce mohlo přát, pokud by nehřešili… A kdyby to bylo v mé moci, požehnal bych všechny obyvatele země, vším, čím by mohli oslavovat Boha a očistit své vlastní srdce (DBY, 457).

Kdyby Pán měl na zemi lid, kterému by dokonale důvěřoval, ve věčnostech našeho Boha neexistuje požehnání, které by v těle mohli snést, které by na ně nevylil. Jazyk nemůže vypovědět požehnání, která má Pán pro lidi, kteří se před ním osvědčili [viz 1. Korintským 2:9–14] (DBY, 455).

Místo toho, aby spravedlivá bytost byla těsněji a těsněji spoutávána, budou mít i nadále větší a větší svobodu, tak jak jsme věrnější a věrnější, a získáváme větší moc z nebe a spočívá na nás větší moc Boží. Hledejme pilně Pána, dokud nezískáme víru v Ježíše Krista v její plnosti, neboť ti, kteří toto vlastní, jsou skutečně svobodní (DBY, 455).

Přeji si, aby si lidé uvědomili, že chodí, žijí a přebývají v přítomnosti Všemohoucího. Věrní budou mít oči, aby viděli tak, jak jsou viděni, a vy spatříte, že jste uprostřed věčnosti a v přítomnosti svatých bytostí, a zanedlouho se budete moci těšit z jejich společnosti a přítomnosti. Jste velmi požehnáni (DBY, 454–455).

Ve všech věcech pracujte právě tak dobře, jak umíte, nikdy si nedovolte, abyste se dopustili nějakého skutku, leda vás Duch Boží ve vás ospravedlňuje tak učinit [viz Mojžíš 6:60]. A když budete každý den svého života žít podle nejlepšího světla a porozumění, které vlastníte, a budete oslavovat Boha, našeho Nebeského Otce, tak dalece, kam dosahuje vaše poznání, slibuji vám věčný život v království Božím (DBY, 455).

Kéž by vám Bůh žehnal! Nechť pokoj spočívá na vás! Buďte vroucí v duchu, pokorní, učenliví a plní modlitby, pečujte o sebe, usilujte o to, abyste spasili sami sebe a vše, na co máte nějaký vliv, což je moje neustálá modlitba za vás, ve jménu Ježíšově. Amen (DBY, 456).

Doporučení ke studiu

Praví učedníci Ježíše Krista usilují o to, aby byli jednotni – jednoho srdce a jedné mysli.

Co pro Kristovy následovníky znamená stát se „dokonale jednotnými“ nebo být „jednoho srdce a jedné mysli“? (Viz také Jan 17:20–21.)
Proč je nezbytné, aby Svatí byli sjednoceni, máme-li vybudovat království Boží? Proč nemůže být nikdo z nás spasen v celestiálním království, když se nestaneme navzájem jednotnými?
Jak evangelium umožňuje členům Církve se společenskými, ekonomickými, politickými a kulturními rozdíly, aby byli sjednoceni v díle Páně?
Jak se můžeme skutečně stát „jednoho srdce a jedné mysli“ společně s ostatními Svatými a se svým Spasitelem, Ježíšem Kristem?

President Young neustále vydával svědectví o evangeliu Ježíše Krista.

Jaké účinky evangelia president Young popsal? Jak jste viděli to, že se tyto účinky projevily ve vašem životě nebo v životě těch, kteří jsou kolem vás?
Jakými způsoby nám evangelium pomáhá „přinést nebesa na zemi a pozvednout zemi do nebes“?
President Young se o svém náboženství zmínil jako o „nepřetržité hostině“. Jak můžeme hodovat na evangeliu? Jak vám učení presidenta Younga v tomto studijním kurzu pomohlo lépe porozumět evangeliu a více si ho vážit?
Jak vás evangelium Ježíše Krista naplňuje potěšením a radostí?

President Young zaslíbil požehnání věrným Svatým.

Jak mohou členové Církve prokázat před Pánem, že jsou hodni velkých požehnání, která pro ně má, a projevit to?
Jak to, že jsme-li „věrnější a věrnější“, přináší to „větší a větší svobodu“ a moc? Proč nás poslušnost a víra osvobozuje?
Jak můžete „každý den svého života žít podle nejlepšího světla a porozumění, které vlastníte“?
Jak ovlivňuje neochvějné svědectví a nadšení presidenta Younga pro evangelium váš život?