Učení se studiem a vírou

Ačkoli měl president Brigham Young pouze jedenáct dnů formální školní docházky, rozuměl potřebě učit se jak věcem světa, tak moudrosti Boží. Nikdy se nepřestal učit z knih, z písem a ze zjevení Páně a učil Svaté, aby zakládali školy a těšili se z učení. V roce 1850 založil University of Deseret, ze které se později stala University of Utah; v roce 1875 založil akademii v Provu v Utahu, ze které se později stala Universita Brighama Younga. Brigham Young College v Loganu ve státě Utah byla založena v roce 1877, aby připravovala učitele pro školy ve všech osadách Svatých posledních dnů. V souladu s touto oddaností ke vzdělání také v posledních dvanácti letech svého života udržoval rodinnou školu poblíž svého domu. President Young, zakladatel universit a opravdový učitel, učil, že přejeme-li si stát se podobnými Nebeskému Otci, musíme neustále růst v poznání a moudrosti.

Učení Brighama Younga

Jsme „vázáni povinností studovat“, učit se a žít podle věčných zásad.

Zatímco obyvatelé země vkládají veškeré své schopnosti, duševní i fyzické, do pomíjivých cílů, ti, kteří se prohlašují za Svaté posledních dnů, kteří mají výsadu přijímat a chápat zásady svatého evangelia, jsou vázáni povinností studovat, hledat a praktikovat v životě ty zásady, jejichž záměrem je vytrvat a které směřují k nepřetržitému růstu v tomto světě a ve světě, který přijde (DNW, 20 July 1854, 1).

Náboženství Ježíše Krista nejenže seznamuje lidi s věcmi Božími a rozvíjí v nich mravní znamenitost a čistotu, ale nabízí jim veškeré možné povzbuzení a pohnutky, aby rostli v poznání a inteligenci, v každém oboru mechaniky nebo v uměních a vědách, neboť veškerá moudrost a veškerá umění a vědy ve světě jsou od Boha a jsou určeny pro dobro jeho lidu (DBY, 247).

Každé umění a věda známá dětem lidským, a jimi studovaná, je obsažena v evangeliu. Odkud přišlo poznání, které člověku za posledních několik let umožnilo dosáhnout takových výsledků ve vědě a mechanice? Víme, že poznání je od Boha, proč ho ale neuznávají? Protože jsou zaslepeni svými vlastními zájmy, nevidí a nechápou věci tak, jak jsou. Kdo naučil lidi spoutat blesk? Objevil to sám člověk bez pomoci? Ne, obdržel poznání od Nejvyšší Bytosti. Od něho také pochází každé umění a věda, ačkoli se zásluha připisuje tomu či onomu jedinci. Odkud ale získali poznání, mají ho v sobě a ze sebe? Ne, musejí připustit, že když bez umělé pomoci nemohou způsobit růst ani jednoho stébla trávy, ani zbělení nebo zčernání jediného vlasu [viz Matouš 5:36], jsou závislí na Nejvyšší Bytosti stejně tak, jako chudí a nevědomí. Odkud jsme získali poznání zkonstruovat práci šetřící stroje, kterými se vyznačuje současná doba? Z Nebe. Odkud jsme obdrželi svou znalost astronomie nebo moc zhotovit skla, abychom pronikali do nezměrnosti vesmíru? … Každý astronom, umělec a mechanik, který kdy žil na zemi, získal své poznání od [Boha] (DBY, 246).

Největší obtíží, které musíme čelit, je to, co lze nazvat nevědomostí, neboli nedostatkem porozumění lidí (DBY, 247).

Náboženství, které přijali Svatí posledních dnů, pokud mu alespoň nepatrně rozumějí, je nabádá, aby pilně vyhledávali poznání [viz NaS 88:118]. Neexistuje žádný jiný lid, který by více dychtil vidět a slyšet pravdu, učit se jí a rozumět jí (DBY, 247).

Vynakládejte své schopnosti, abyste se učili tak rychle, jak můžete, a shromažďujte, jak jen to je možné, veškerou sílu mysli a zásadu víry, a potom své poznání předávejte lidem (DBY, 247).

Cvičme svou mysl, dokud nenalezneme potěšení v tom, co je dobré, krásné a svaté, a hledejme neustále onu inteligenci, která nám umožní účinně budovat Sion, … a snažme se činit vůli Páně po všechny dny svého života a zdokonalujme svou mysl ve veškerém vědeckém a mechanickém poznání, snažme se pilně porozumět velkému návrhu a plánu všech stvořených věcí, abychom věděli, jak naložit se svým životem a jak zdokonalovat schopnosti umístěné v našem dosahu (DBY, 247).

Jsme povoláni, abychom navěky rostli v milosti a poznání.

Toto je naše práce, naše záležitost a naše povolání – růst v milosti a v poznání den za dnem a rok za rokem (DBY, 248).

Dokud žiji, nepřestanu se učit, ani když vstoupím do duchovního světa; ale budu se tam učit s většími možnostmi; a až opět obdržím své tělo, budu se učit tisíckrát více za tisíckrát kratší dobu; a potom se nemíním přestat učit, ale budu stále pokračovat ve svém bádání (DBY, 248).

Nikdy nenastane čas, kdy nebudeme muset být učeni nebo kdy nebude žádný předmět k osvojení. Neočekávám, že někdy nastane čas, že nebude vyšší moc a vyšší poznání, a v důsledku toho podněty k dalšímu pokroku a dalšímu zdokonalování (DBY, 248).

Kdybychom mohli žít do věku Matuzalémova … a strávit svůj život hledáním zásad věčného života, zjistili bychom, až by nás minula jedna věčnost, že až potud jsme byli jenom dětmi, nemluvňaty pouze se začínajícími učit věcem, které se týkají věčností Bohů (DBY, 249).

Mohli bychom se ptát, kdy se přestaneme učit? Řeknu vám k tomu svůj názor – nikdy, nikdy (DBY, 249).

Zkušenost nás učí, že osvojení si určitého odvětví mechaniky, a také zásad a myšlenek, které si přejeme osvojit, vyžaduje čas. Čím důkladněji používají lidé mysl k jakémukoli správnému účelu, tím rychleji mohou růst v poznání pravdy a rozšiřovat ho. Když se naučí ovládat své pocity, brzy se mohou naučit ovládat své úvahy a myšlenky ve stupni, který je potřebný pro dosažení cílů, o něž usilují. Když se ale poddávají pocitu nebo duchu, který jejich mysl odvádí od předmětu, který si přejí studovat a kterému si přejí se učit, tehdy nikdy nezískají vládu nad svou myslí (DBY, 250).

Pevný, neměnný spravedlivý směr po celý život je tím, co osobě zajišťuje opravdovou inteligenci (DBY, 245).

Máme vzdělávat sami sebe a své děti v učenosti světa a věcí Božích.

Učte děti, dopřávejte jim učenost světa a věcí Božích; povznášejte jejich mysl, aby mohly rozumět nejenom zemi, po které kráčíme, ale i vzduchu, který dýcháme, vodě, kterou pijeme, a všem prvkům přináležejícím zemi (DBY, 251).

Snažte se, aby vaše děti byly správně vychovávány v základech svého mateřského jazyka, a potom je nechejte postupovat k vyšším odvětvím učenosti; nechť se stanou informovanějšími v každém oboru pravdivé a užitečné učenosti, než jsou jejich otcové. Až se dobře obeznámí se svou řečí, nechť studují další jazyky a plně se obeznámí se způsoby, zvyky, zákony, vládami a literaturou dalších národů, lidí a jazyků. Nechť se také učí veškeré pravdě týkající se umění a věd, a jak ji používat pro své časné potřeby. Nechť studují věci, které jsou na zemi, které jsou v zemi a které jsou v nebesích (DBY, 252).

Každý výsledek, každá vybroušená ctnost, každá užitečná znalost v matematice, hudbě a ve všech vědách a umění patří Svatým, a oni mají mít prospěch tak rychlý, jak je možné, z bohatství poznání, které vědy nabízejí každému pilnému a vytrvalému studentovi (DBY, 252).

Jsem šťastný, když vidím, jak se naše děti zapojují do studia a provozování hudby. Nechť jsou vzdělaní v každém užitečném oboru učení, neboť my, jako lid, musíme v budoucnosti převyšovat národy země v náboženství, vědě a filosofii (DBY, 256).

Jsou zde stovky mladých mužů, kteří mohou chodit do školy, což je daleko lepší, než aby marnili svůj čas. Studujte jazyky, získávejte poznání a porozumění; a při tom získávejte moudrost od Boha, a nezapomínejte ji, a učte se, jak ji používat, abyste mohli být dobří po všechny dny svého života (DBY, 252).

Choďte do školy a studujte… Chci mít školy, aby zabavily mysl lidí a podněcovaly je k učení se umění a vědám. Posílejte starší děti do školy, a mladší také; není nic, co bych měl raději, než se učit chemii, botaniku, geologii a mineralogii, abych mohl říci, po čem chodím, jaké vlastnosti má vzduch, který dýchám, co piji, atd. (DBY, 253).

Máme být lidem hluboké učenosti.

Máme být lidem hluboké učenosti týkající se věcí světa. Máme dobře znát různé jazyky, neboť si přejeme vysílat misionáře do různých národů a na ostrovy mořské. Přejeme si mít misionáře, kteří mohou jít do Francie a být schopni hovořit plynně francouzsky, a ty, kteří mohou jít do Německa, Itálie, Španělska a tak dále, do všech národů, a být dobře seznámeni s jazyky těchto národů (DBY, 254).

Také si přejeme, aby rozuměli zeměpisu, obyčejům, zvykům a zákonům národů a království… To je doporučeno ve zjeveních, která nám byla dána [viz NaS 88:78–80; 93:53]. V nich jsme učeni, abychom studovali nejlepší knihy, abychom mohli znát zeměpis světa stejně dobře jako svou zahradu, a abychom jako rodiny znali lidi – přinejmenším do té míry, jak jsou zobrazeni v knihách – jako svou rodinu a sousedy (DBY, 254–255).

Jsme ve velké škole a máme se pilně učit, a i nadále uchovávat v paměti poznání o nebi a o zemi, a číst dobré knihy, i když nemohu říci, že bych doporučoval číst všechny knihy, neboť ne všechny knihy jsou dobré. Čtěte dobré knihy, a za pomoci Ducha Božího z nich získávejte tolik moudrosti a porozumění, kolik jen můžete (DBY, 248).

Poradil bych vám, abyste četli knihy, které za to stojí; čtěte spolehlivou historii a hledejte moudrost v nejlepších knihách, které si můžete obstarat (DBY, 256).

Jak ochotně bychom se měli dovídat o každé zásadě týkající se vědy a umění, a důkladně se seznamovat s každou složitou činností přírody a se všemi chemickými změnami, které probíhají neustále kolem nás! Jak potěšitelné by to bylo, a jak neomezené pole pravdy a moci je otevřeno pro naše zkoumání! Pouze se blížíme k pobřeží ohromného oceánu informací, které se týkají tohoto fyzického světa, a to neříkám nic o tom, co se týká nebes, andělů a celestiálních bytostí, míst jejich přebývání, způsobu jejich života a jejich pokroku k ještě vyšším stupňům dokonalosti (DBY, 255).

Zjevení Pána Ježíše Krista lidské rodině jsou veškerou učeností, kterou kdy můžeme vlastnit. Většina tohoto poznání je získávána z knih, které byly napsány muži, kteří hluboce rozjímali nad různými předměty, a Ježíšova zjevení jim otevřela mysl, ať to věděli, nebo připouštěli, či nikoli (DBY, 257–258).

Naše náboženství nebude v žádném detailu v rozporu s vědeckými skutečnostmi, ani jim nebude protiřečit. Můžete vzít například geologii, a to je věda pravdivá; nechtěl bych ani na okamžik říci, že všechny závěry a dedukce jejích profesorů jsou pravdivé, ale její hlavní zásady ano; jsou to skutečnosti – jsou věčné; a tvrdit, že Pán učinil tuto zemi z ničeho, je absurdní a nemožné [viz Abraham 3:24; NaS 131:7]. Bůh nikdy neučinil něco z ničeho; není to podle ekonomiky nebo zákona, skrze který světy byly, jsou nebo budou existovat. Před námi je věčnost, a je plná hmoty; a kdybychom jenom dostatečně rozuměli Pánu a jeho cestám, řekli bychom, že vzal tuto hmotu a zorganizoval z ní zemi. Není na mně, abych říkal, jak dlouho byla organizována, a vůbec se o to nestarám… Kdybychom porozuměli procesu stvoření, nebude v tom žádné tajemství, bylo by to vše rozumné a jasné, neboť neexistuje žádné tajemství, kromě pro nevědomého. To víme skrze to, co jsme se přirozeně naučili, protože jsme existovali na zemi (DBY, 258–259).

Máme výsadu hledat moudrost Boží.

Výsadou člověka je hledat moudrost Boží týkající se země a nebes. Skutečná moudrost je skutečným potěšením; skutečná moudrost, prozíravost a porozumění je skutečnou útěchou (DBY, 262).

Osoba, která své srdce obrací k moudrosti a pilně hledá porozumění, vyroste a bude mocná v Izraeli (DBY, 261).

Nechť je moudrost zaseta do vašeho srdce a nechť přináší hojnou úrodu. Je pro vás prospěšnější než veškeré zlato a stříbro a ostatní bohatství země. Nechť moudrost tryská z vašeho srdce, a pěstujte ji (DBY, 261).

Člověk se může připravovat na přijetí věčné moudrosti, tak jako připravujeme materiály na stavbu domu nebo chrámu. Jdeme tam, kde se materiály na stavbu domu nacházejí, a připravíme je, aby odpovídaly našemu záměru; také můžeme jít tam, kde přebývá věčná moudrost, a tam se pilně snažit ji získat, neboť její cena je nad rubíny [viz Job 28:18] (DBY, 261–262).

Po veškeré naší snaze získat moudrost z nejlepších knih, atd., stále zůstává otevřený pramen pro všechny; „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha“ [viz Jakub 1:5] (DBY, 261).

Budete-li žít tak, abyste vlastnili Ducha Svatého, … ihned uvidíte rozdíl mezi moudrostí lidí a moudrostí Boží, a můžete vážit věci na vahách a stanovovat jejich skutečnou hodnotu (DBY, 323).

Nechť se každý Svatý posledních dnů neustále procvičuje v konání každého dobrého slova a skutku, uznává, že Bůh je Bůh, je přísný v dodržování jeho zákonů, a nechť se učí milovat milosrdenství, vyhýbat se zlu a těšit se z neustálého činění toho, co je Bohu příjemné (DBY, 261).

Existuje pouze jeden Zdroj, odkud lidé získávají moudrost, a tím je Bůh, Pramen veškeré moudrosti; a i když lidé mohou tvrdit, že své objevy učinili svou vlastní moudrostí, meditací a uvažováním, za vše dluží našemu Otci v nebi (DBY, 259–260).

Doporučení ke studiu

Jsme „vázáni povinností studovat“, učit se a žít podle věčných zásad.

Zatímco druzí „vkládají veškeré své schopnosti … do pomíjivých cílů“, na co mají Svatí posledních dnů vynakládat svůj čas a energii? Co jsou „pomíjivé cíle“? Napište některé z „[těch zásad], jejichž záměrem je vytrvat a … [růst] … ve světě, který přijde“.
Kdo je zdrojem všech velkých úspěchů v poznání? Komu lidé tyto úspěchy obvykle připisují?
Jakými způsoby evangelium povzbuzuje členy Církve, aby „rostli v poznání a inteligenci“? Proč „neexistuje žádný jiný lid, který by více dychtil vidět a slyšet pravdu, učit se jí a rozumět jí“? Proč se máme snažit nikdy se nepřestat učit?
Jak si můžeme „[cvičit] mysl, dokud nenalezneme potěšení v tom, co je dobré, krásné a svaté“? Jaké výsledky přináší to, když zdokonalujeme svou mysl?

Jsme povoláni, abychom navěky rostli v milosti a poznání.

Kdy se podle presidenta Younga přestane osoba učit?
Jakým směrem musíme jít, abychom ovládli svou mysl a zajistili si pravou inteligenci?

Máme vzdělávat sami sebe a své děti v učenosti světa a věcí Božích.

President Young nám přikázal, abychom učili své děti. Čemu je máme učit? Co můžeme dělat, abychom své děti povzbuzovali k získání vzdělání?
Jak můžeme vyvážit získávání světského poznání se získáváním moudrosti od Boha? Jakými způsoby se tyto cíle vzájemně podporují?
Jaké zodpovědnosti při výuce dětí mají učitelé? Jaké rodiče? Jaké další dospělí?

Máme být lidem hluboké učenosti.

Proč máme usilovat o „hlubokou učenost“? Co máme studovat? Proč máme číst více než jen písma?
President Young nás nabádal, abychom „studovali nejlepší knihy“. O jakých knihách hovořil? Jak můžeme rozlišit dobré knihy od špatných? Ze studia jakých knih, které můžete zařadit mezi „nejlepší knihy“, jste měli užitek? Jak ještě můžete získat poznání, kromě studia dobrých knih?
Co je zdrojem „veškeré učenosti, kterou kdy můžeme vlastnit“? Jak se můžeme účinněji učit z tohoto zdroje?
Jaký je podle presidenta Younga vztah mezi pravým náboženstvím a „vědeckými skutečnostmi“?

Máme výsadu hledat moudrost Boží.

President Young řekl, že moudrost Boží „je pro vás prospěšnější než veškeré zlato a stříbro a ostatní bohatství země“. Jak se může pravá moudrost stát „potěšením“ a „útěchou“?
Ke komu chodíme, abychom získali „věčnou moudrost“? Jak se musíme připravovat, abychom získali věčnou moudrost? V čem můžeme „[vidět] rozdíl mezi moudrostí lidí a moudrostí Boží“?