Učení presidentů
Kapitola 12: Předcházení osobnímu odpadlictví

Kapitola 12

Předcházení osobnímu odpadlictví

Při pobytu v Kirtlandu president Brigham Young čelil skupině odpadlíků, kteří strojili úklady proti proroku Josephu Smithovi uvnitř samotných stěn chrámu. Prohlásil: „Postavil jsem se a zřetelně a důrazně jsem jim řekl, že Joseph je Prorok, a že to vím a že mu mohou spílat a pomlouvat ho, jak chtějí, a přesto nemohou zničit ustanovení Prorokem Božím, mohli by pouze zničit svou vlastní pravomoc, přetrhnout vlákno, které je váže k Prorokovi a k Bohu, a klesnout do pekla“ („History of Brigham Young“, DNW, 10 Feb. 1858, 386). V Kirtlandu, Missouri, Nauvoo a Utahu president Young svědčil o zničení, které přichází do osobního života těch, již se poddávají odpadlictví. Mnoho odpadlíků bylo mezi jeho nejbližšími společníky. Poznal, že na počátku jejich oddělení se od pravdy byly „drobné záležitosti“, a důrazně každého člena varoval, aby se pečlivě chránil před jakýmkoli stupněm přestupku.

Učení Brighama Younga

Odpadlictví je odvrácení se od Církve a nakonec popření víry.

Co je to, co lidi odvrací od této Církve? Počátkem jejich odchýlení se ze správné stezky jsou obvykle velmi drobné záležitosti. Řídíme-li se kompasem, jehož střelka neukazuje správně, velmi malá odchylka na počátku nás zavede, když urazíme určitou vzdálenost, daleko na jednu stranu od správného bodu, ke kterému míříme (DBY, 83).

Pokud Svatí zanedbávají modlitbu a porušují onen den, který je ustanoven k uctívání Boha, ztratí jeho Ducha. Pokud člověk sám sobě dovolí, aby byl přemožen hněvem a proklínal a klel a bral jméno Božství nadarmo, nemůže si udržet Svatého Ducha. Zkrátka, bude-li člověk dělat něco, o čem ví, že není správné, a nebude-li z toho činit pokání, nebude se moci těšit Svatému Duchu, ale bude kráčet v temnotě a nakonec popře víru (DBY, 85).

Pro každou zásadu inteligence je nanejvýš udivující, že nějaký muž nebo žena zavřou oči před věčnými pravdami poté, co se s nimi seznámili, a nechají … věci tohoto světa, žádosti oka a žádosti těla, aby polapily jejich mysl a odvedly ji o jediný vlas od zásad života (DBY, 82).

Dnes ráno zde bylo řečeno, že žádná osoba nikdy neodpadla bez skutečného přestupku. Nekonání povinnosti vede ke spáchání hříchu (DBY, 82).

Slyšíte, že mnozí říkají: „Jsem Svatý posledních dnů a nikdy neodpadnu“, „Jsem Svatý posledních dnů a budu jím až do smrti.“ Nikdy jsem nic takového neprohlásil a nikdy neprohlásím. Myslím, že jsem poznal, že sám nemám žádnou moc, ale můj systém je zorganizován, aby rostl v moudrosti, poznání a moci a získával tu trochu a tam trochu. Když jsem ale ponechán sám sobě, nemám žádnou moc a moje moudrost je pošetilostí; potom přilnu těsněji k Pánu a mám moc v jeho jménu. Myslím, že jsem poznal evangelium tak, abych věděl, že sám v sobě a o sobě nejsem ničím [viz Alma 26:12] (DBY, 84).

Nechejte nějakého muže nebo ženu, kteří obdrželi mnoho moci Boží, vidění a zjevení, aby se odvrátili od svatých přikázání Páně, a bude se zdát, že jim jsou odňaty jejich smysly, je jim odňato jejich porozumění a úsudek ve spravedlivosti, zabředají do temnoty a stávají se jako slepci, kteří hmatají podél zdi [viz Izaiáš 59:9–10; Deuteronomium 28:29] (DBY, 82–83).

Mnozí přijímají evangelium, protože vědí, že je pravdivé; jsou ve svém úsudku přesvědčeni, že je pravdivé; přemáhá je silný argument a poté, co ho poctivě prozkoumali, jsou přinuceni rozumově připustit, že je pravdivé. Poddávají se mu a uposlechnou jeho první zásady, nikdy ale neusilují o to, aby byli osvíceni mocí Ducha Svatého; takoví často sejdou z cesty (DBY, 86).

Když hledáme chyby na církevních vedoucích, začínáme se oddělovat od Církve.

Kdykoli se u nějakého člena této Církve projevuje sklon zpochybňovat právo presidenta celé Církve řídit všechny věci, vidíte projevené důkazy odpadlictví – jehož duch, bude-li povzbuzován, povede k odloučení od Církve a ke konečnému zničení; kdekoli existuje sklon pracovat proti řádně určenému úředníku tohoto království, bez ohledu na to, v jaké funkci je povolán jednat, bude-li se v tom setrvávat, přinese to stejné výsledky; oni „po těle v žádosti nečisté chodí, a vrchností pohrdají, smělí, sobě se zalibující; neostýchají se důstojnostem porouhati“ [viz 2. Petr 2:10] (DBY, 83).

Když člověk začíná hledat chyby, dotazuje se na to, ono a další a říká: „Vypadá toto nebo ono, jako by to přikazoval Pán?“, můžete vědět, že tato osoba má více či méně ducha odpadlictví. Každý člověk v tomto království nebo na tváři země, který celým svým srdcem usiluje o to, aby spasil sám sebe, má tolik práce, které se může obyčejně věnovat, aniž by zpochybňoval to, co mu nepřísluší. Pokud uspěje a spasí sám sebe, pak dobře využil svého času a pozornosti. Dbejte na to, abyste vy sami byli v pořádku; dbejte na to, aby se s východem slunce neprojevovaly hříchy a pošetilosti (DBY, 83).

Mnozí se domnívají, že jsou schopni z učení vyvozovat zásady, které nikdy nebyly učeny. Neuvědomují si, že v okamžiku, kdy dávají průchod této halucinaci, má ďábel nad nimi moc zavést je na nesvatou půdu; ačkoli se tomuto měli naučit před dlouhou dobou, přesto se tomu za Josephových dnů naučilo pouze málo lidí (DBY, 77–78).

[Taková osoba] bude činit falešná proroctví, přesto to bude činit duchem proroctví; bude mít pocit, že je prorok a může prorokovat, ale činí tak jiným duchem a mocí, než které jí byly dány Pánem. Používá tento dar právě tak, jako vy i já používáme svůj (DBY, 82).

Jedním z prvních kroků k odpadlictví je vyhledávat chyby na vašem biskupovi; a když se tak děje, nenastane-li pokání, brzy dojde ke druhému kroku, a zanedlouho je osoba odťata z Církve, a k tomuto konci to vede. Dovolíte si hledat chyby na svém biskupovi? (DBY, 86.)

Žádný člověk nezískává od Boha sílu, aby v jakékoli odbočce Církve vyvolával nepokoj. Tato moc pochází ze zlého zdroje (DBY, 72).

Lidé nicméně opouštějí tuto Církev, ale opouštějí ji, protože zabředají do temnoty, a v onen den, kdy usoudili, že má být demokratické hlasování, neboli jinými slovy, že uprostřed Svatých posledních dnů máme mít dva kandidáty na předsedající kněžství, usoudili, že budou odpadlíky. V domě Božím neexistuje nic takového jako zmatek, nejednotnost, svár, nepřátelství, nenávist, zášť nebo dvě odpovědi na otázku, ale je tam pouze jedna odpověď na otázku (DBY, 85).

Ti, kteří ztrácejí Ducha, jsou naplněni temnotou a zmatkem.

Když lidé ztrácejí ducha práce, na které se podílíme, stávají se ve svých pocitech nevěřícími. Říkají, že nevědí, zda je Bible pravdivá, zda je pravdivá Kniha Mormon, ani to nevědí o nových zjeveních, ani nevědí, zda Bůh je, či nikoli. Když ztrácejí ducha této práce, ztrácejí poznání věcí Božích v čase a ve věčnosti; vše se jim ztratilo (DBY, 83–84).

Lidé začínají odpadat tím, že si přisvojují sílu, tím, že naslouchají našeptávání nepřítele, který je kousek po kousku svádí z cesty, dokud neshromáždí to, co nazývají moudrostí lidskou; potom se začnou oddělovat od Boha a jejich mysl začne být zmatena (DBY, 84).

Od čeho Svatí posledních dnů odpadají? Od všeho, co je dobré, čisté, svaté, podobné Bohu, oslavující, zušlechťující, rozšiřující myšlenky, schopnosti inteligentních bytostí, které Nebeský Otec přivádí na tuto zemi. Co obdrží výměnou? To mohu shrnout do několika slov. Toto jsou slova, která použiji: smrt, peklo a hrob. To získají výměnou. Můžeme zajít do podrobností toho, co zakoušejí. Zakoušejí temnotu, nevědomost, pochybnosti, bolest, zármutek, truchlení, nešťastnost; žádná osoba neprojevuje účast v hodině potíží, o žádné rámě se nemohou opřít ve dni pohromy, žádné oko je nelituje, když jsou zoufalí a sklíčení; a já to shrnuji slovy smrt, peklo a hrob. To je to, co získají výměnou za své odpadlictví od evangelia Syna Božího (DBY, 85).

Znáte lidi, kteří, když byli v Církvi, byli aktivní, bystří a plní inteligence; ale poté, co ji opustili, bylo jejich chápání omezeno, jejich mysl se zatemnila a vše se pro ně stalo tajemstvím, a pokud se týče věcí Božích, stali se takovými jako zbytek světa, který si myslí, že věci mohou být tak a tak, a který v to doufá a modlí se o to, ale který o tom vůbec nic neví. To je přesně stav těch, již opouštějí tuto Církev; zabředají do temnoty, nejsou schopni věci posuzovat, chápat je nebo jim rozumět tak, jak jsou. Podobají se opilci – myslí si, že všichni kromě něho jsou opilí a on že je jediným střízlivým člověkem v okolí. Odpadlíci si myslí, že všichni kromě nich se mýlí (DBY, 84).

Ti, kteří opouštějí Církev, jsou jako pírko zmítající se ve vzduchu sem a tam. Nevědí, kam jdou; nerozumějí ničemu o své vlastní existenci; jejich víra, úsudek a činnost jejich mysli jsou tak nestálé, jako pohyby pírka unášeného vzduchem. Nemáme nic, čeho bychom se mohli přidržet, jedině víry v evangelium (DBY, 84).

Můžeme stát pevně tím, že budeme žít podle našeho náboženství a usilovat o Svatého Ducha.

Bude odpadlictví stále? Ano, bratří a sestry, můžete očekávat, že lidé budou přicházet do Církve a potom odpadat. Můžete očekávat, že někteří lidé po nějakou dobu poběží dobře a potom odpadnou z cesty (DBY, 85–86).

Proč lidé odpadají? Víte, že jsme na „staré dobré lodi Sion“. Jsme uprostřed oceánu. Přichází bouře, a jak říkají námořníci, loď pracuje velmi těžce. „Nechci tady zůstat,“ říká někdo. „Nevěřím, že toto je ,loď Sion‘.“ „Ale jsme uprostřed oceánu.“ „To je mi jedno, nezůstanu zde.“ Sundá si kabát a skočí přes zábradlí. Neutopí se? Utopí. Stejné je to s těmi, kteří opouštějí tuto Církev. Je to „stará dobrá loď Sion,“ zůstaňme na ní (DBY, 85).

Bůh je u kormidla této velké lodi, a to mi dělá dobře… Nechť ti, kteří si to přejí, odpadnou, ale Bůh spasí všechny, kteří jsou rozhodnuti být spaseni (DBY, 86).

Pokud budou lidé žít podle svého náboženství, nebude žádné odpadlictví a neuslyšíme žádné stěžování si nebo hledání chyb. Pokud by lidé hladověli po slovech věčného života a celá jejich duše se soustředila na budování království Božího, každé srdce a ruka by byly připraveny a ochotny a dílo by se pohybovalo mocně vpřed a my bychom postupovali tak, jak máme (DBY, 84).

Chceme žít tak, abychom měli Ducha každý den, každou denní hodinu, každou denní minutu, a každý Svatý posledních dnů má nárok na Ducha Božího, na moc Ducha Svatého, aby ho vedla v jeho individuálních povinnostech (DBY, 82).

Doporučení ke studiu

Odpadlictví je odvrácení se od Církve a nakonec popření víry.

  • President Young identifikoval některé odchylky od pravdy, které se zdají být běžné nebo „drobné“. Použil obraz kompasu, „jehož střelka neukazuje správně“. Jak se evangelium podobá správnému a přesnému kompasu? Jaké nepatrné odchylky v našem životě nás za nějakou dobu mohou svést z cesty? Jaké opravy směru máme podniknout?

  • Před čím president Young osobu, která se chvástá: „Jsem Svatý posledních dnů a nikdy neodpadnu,“ varoval? (Viz také 2. Nefi 28:25; NaS 20:31–34.)

  • Jaké prorocké varování dal president Young těm Svatým, kteří obdrželi „moc Boží“, a potom se odvrátili „od svatých přikázání“?

  • Proč intelektuální uvažování nestačí k tomu, aby nás udrželo na cestě k věčnému životu?

Když hledáme chyby na církevních vedoucích, začínáme se oddělovat od Církve.

  • Jakým způsobem nás plnění našich povolání namísto zpochybňování inspirace současných vedoucích posiluje jako jednotlivce, rodinu, sbor a členy Církve jako celek?

  • Jak president Young varoval ty, kteří kritizují vedení svého sboru nebo odbočky? Co můžeme dělat na církevním shromáždění a doma, abychom podporovali biskupa svého sboru, presidenta své odbočky nebo jiné církevní vedoucí? Když vyvstanou rozdíly v upřímně míněných názorech, jakým směrem se máme ubírat, abychom se sjednotili? (Viz také Matouš 18:15; Lukáš 11:34.)

  • Podle presidenta Younga nemůže být v Církvi „demokratické hlasování“ mezi dvěma „kandidáty na předsedající kněžství“. (Viz také NaS 28:2, 6–7.) Jak se vyjádření podpory „všeobecným souhlasem“ liší od „demokratického hlasování“? (Viz také NaS 20:65; 26:2.)

  • Jsme vyzýváni, abychom hlasovali na podporu církevních vedoucích. Jak naše ochota podporovat tyto vedoucí posiluje celou Církev? Jak naše neochota podporovat je Církev oslabuje?

Ti, kteří ztrácejí Ducha, jsou naplněni temnotou a zmatkem.

  • Co měl president Young na mysli, když řekl, že si odpadlíci přisvojují sílu? Jaké nebezpečí spočívá ve spoléhání se na svou vlastní sílu? (Viz také Helaman 4:13.) Proč se někteří lidé rozhodují pro „lidskou moudrost“ a ne pro moudrost Boží, kterou zjevuje Duch? (Viz také Izaiáš 29:13–14; 1. Korintským 2:12–14.)

  • Přečtěte odpovědi presidenta Younga na tyto otázky: „Od čeho Svatí posledních dnů odpadají?“ „Co obdrží výměnou?“

  • Jak můžeme používat svou víru, abychom pomohli těm, již jsou „jako pírko zmítající se ve vzduchu sem a tam“?

Můžeme stát pevně tím, že budeme žít podle našeho náboženství a usilovat o Svatého Ducha.

  • Proč bude v Církvi i nadále existovat odpadlictví? Jak můžeme zabránit tomu, aby do našeho života vstoupily počátky odpadlictví? Jak vám pomáhají druzí členové Církve a vliv Ducha, abyste zůstali věrní, když byste mohli být pokoušeni běžet „dobře“ pouze „nějakou dobu“?

  • Co je nám slíbeno, když zůstaneme na „staré dobré lodi Sion“?

Judas kissing the Savior’s cheek

Jidáš zrazuje Spasitele v zahradě Getsemany. President Young varoval, že „když člověk začíná hledat chyby“ na vedoucích a na učení Církve, „můžete vědět, že tato osoba má více či méně ducha odpadlictví“ (DBY, 83).