Posilování Svatých skrze dary Ducha

Brigham Young jako mladý muž naléhavě hledal náboženství, ve kterém by se projevovaly všechny dary evangelia, jak je to zaznamenáno v Novém zákoně. Před svým křtem obdržel mocné svědectví o Církvi, když Duch Svatý osvítil jeho chápání (viz DNW, 9 Feb. 1854, 4). Během svého prvního setkání s Josephem Smithem v Kirtlandu byl Brigham Young požehnán darem jazyků (viz MHBY–1, 4–5). Ačkoli to byla v jeho životě vzácná příležitost, vždy se radoval z rozmanitosti duchovních darů vylévaných na něho a na Svaté posledních dnů. „Máme-li náboženství Spasitele, máme nárok na přesně stejná požehnání, na jaká měli nárok v dávné době. Ne že všichni měli vidění, ne že všichni měli sny, ne že všichni měli dar jazyků nebo vykládání jazyků, ale každý člověk obdržel podle svých schopností a požehnání Dárce“ (DNW, 27 Feb. 1856, 3).

Učení Brighama Younga

Pán uděluje dary Ducha, aby posílil a požehnal nás, naši rodinu a Církev.

Dary evangelia jsou dávány, aby posílily víru věřícího (DBY, 161).

Je nám kladena otázka, zda v dnešní době znamení následují věřící jako za dnů starých. Odpovídáme, že ano. Slepí vidí, chromí poskakují, hluší slyší, projevuje se dar proroctví, také dar uzdravování, dar zjevení, dar jazyků a vykládání jazyků. Ježíš řekl, že tato znamení budou následovat ty, již věří [viz Marek 16:17]. V Jeho Církvi a království jsou vždy tato znamení, která následují věřící za všech věků, kdy existuje pravá Církev (DNSW, 19 May 1868, 1).

Již jsem řekl, že Kristus ve své Církvi ustanovil apoštoly a proroky; ve své Církvi také ustanovil evangelisty, pastýře a učitele; také dary Ducha, například rozličné jazyky, uzdravování nemocných, rozlišování duchů a různé další dary. Nyní bych se chtěl zeptat celého světa, kdo obdržel zjevení, že Pán ve své Církvi tyto úřady a dary přerušil? Já ne. Já jsem měl zjevení, že mají být v Církvi a že bez nich není žádná [pravá] Církev (DBY, 136).

Předpokládejme, že jste poslušni obřadů evangelia a nehovoříte dnes jazyky, to nevadí. Předpokládejme, že nemáte ducha proroctví, na tom nezáleží. Předpokládejme, že nedostáváte žádný určitý dar doprovázený zvukem prudkého větru, jako tomu bylo v den padesátý, není zvlášť nutné, abyste ho dostávali. V den padesátý ho bylo obzvláště zapotřebí, byla to obzvláště obtížná doba. Byl nutný určitý zvláštní a mocný projev moci Všemohoucího, aby otevřel oči lidu a dal jim poznat, že Ježíš zaplatil dluh a že skutečně ukřižovali toho, kdo se stal svou smrtí Spasitelem světa. Ona doba si to vyžadovala k přesvědčení lidí (DBY, 161–162).

Víra. Když věříte zásadám evangelia a dosáhnete víry, která je darem Božím, on přidává další víru, přidávaje víru k víře. Uděluje víru svým stvořením jako dar; ale jeho stvoření dědičně vlastní výsadu věřit, že evangelium je pravdivé nebo falešné (DBY, 154).

Dar uzdravování. Jsem zde, abych svědčil o stovkách případů mužů, žen a dětí uzdravených mocí Boží, skrze vkládání rukou, a viděl jsem mnohé, kteří povstali z bran smrti a byli přivedeni zpět od hranice věčnosti; a někteří, jejichž duch skutečně opustil jejich tělo, se opět vrátili. Svědčím, že jsem viděl nemocné uzdravené vkládáním rukou podle zaslíbení Spasitele (DBY, 162).

Když pokládám ruce na nemocného, očekávám, že skrze mne k pacientovi projde Boží uzdravující moc a vliv, a nemoc ustoupí. Neříkám, že uzdravuji každého, na koho vložím ruce; ale mým přisluhováním se uzdravili mnozí (DBY, 162).

Když jsme připraveni, když jsme svatými nádobami před Pánem, může skrze schránku přisluhujícího procházet do systému pacienta proud moci od Všemohoucího, a nemocní jsou uzdraveni; bolest hlavy, horečka nebo jiná nemoc musí ustoupit (DBY, 162).

Neustále pro mne posílají, ačkoli chodím pouze občas, protože je výsadou každého otce, který je starším v Izraeli, mít víru k uzdravení jeho rodiny, právě tak jako je mou výsadou mít víru k uzdravení mé rodiny; a jestliže tak nečiní, nežije podle své výsady. Pro něj je právě tak rozumné, aby mě požádal, abych mu naštípal dříví a živil jeho rodinu, protože kdyby měl sám víru, ušetřil by mě obtíží spojených s opuštěním dalších povinností, abych vyhověl jeho žádosti (DBY, 163).

Jsme-li nemocní a prosíme-li Pána, aby nás uzdravil a udělal za nás vše, co je nutné udělat, podle mého porozumění evangeliu spasení bych mohl stejně dobře Pána požádat, aby dal mé pšenici a kukuřici vyrůst, aniž bych zoral půdu a zasel do ní semena. Zdá se mi logické, že mám použít každý lék, který se nachází v dosahu mé znalosti, a prosit svého Otce v nebi, ve jménu Ježíše Krista, aby tento prostředek posvětil pro uzdravení mého těla (DBY, 163).

Předpokládejme ale, že putujeme v horách … a jeden nebo dva onemocní, aniž bychom měli k dispozici nějaký uzdravující lék, co bychom měli dělat? Podle mé víry, prosit Všemohoucího Pána, aby… nemocné uzdravil. Toto je naší výsadou, když se nacházíme v takové situaci, že nemůžeme získat nic, abychom si pomohli sami. Potom Pán a jeho služebníci mohou udělat vše. Když je to ale v mé moci, je mou povinností jednat (DBY, 163).

Vkládáme ruce na nemocné a přejeme jim, aby se uzdravili, a modlíme se k Pánu, aby je uzdravil, nemůžeme ale vždy říci, že to udělá (DBY, 162).

Proroctví, zjevení a poznání. Každý muž a žena mohou být zjevovateli a mít svědectví o Ježíšovi, což je duch proroctví, a předvídat úmysl a vůli Boží ohledně sebe, vystříhat se zla a volit to, co je dobré (DBY, 131).

Poznal jsem, že budete-li následovat učení Ježíše Krista a Jeho apoštolů, jak je zaznamenáno v Novém zákoně, každý muž a žena bude uveden do vlastnictví Ducha Svatého… Budou znát věci, které jsou, které budou a které byly. Budou rozumět věcem v nebi, věcem na zemi a věcem pod zemí, věcem času a věcem věčnosti, podle svého příslušného povolání a svých schopností [viz NaS 88:78–79] (DBY, 161).

Pilně usilujte o to, abyste poznali vůli Boží. Jak ji můžete poznat? V záležitostech týkajících se vás jako jedinců ji můžete získat přímo od Pána; ale v záležitostech týkajících se veřejných záležitostí [Církve], se jeho vůle zjišťuje skrze příslušnou cestu, a může být známa skrze všeobecnou radu, která vám je dána z příslušného zdroje (DBY, 136).

Pokud by měl Všemohoucí Pán zjevit nějakému vysokému knězi, nebo někomu jinému než hlavě, věci, které jsou pravdivé, nebo které byly a budou, a ukázat mu osud tohoto lidu za dvacet pět let od nynějška nebo nějakou novou nauku, která se za pět, deset nebo dvacet let od této doby stane naukou této Církve a království, která ale ještě nebyla zjevena tomuto lidu, a zjevit mu to stejným Duchem, stejným poslem, stejným hlasem, stejnou mocí, kterou uděloval zjevení Josephovi, když žil, bude to požehnání pro onoho vysokého kněze nebo jedince; ale on to zřídka musí oznámit nějaké druhé osobě na tváři země, dokud to Bůh nezjeví prostřednictvím příslušného zdroje, aby se to stalo majetkem lidu jako celku. Proto když uslyšíte, jak starší říkají, že Bůh nezjevil skrze presidenta Církve to, co vědí oni, a jak vyprávějí úžasné věci, můžete si být všeobecně jisti jako Boží pravdou tím, že zjevení, které mají, je od ďábla, a ne od Boha. Kdyby to obdrželi ze správného zdroje, stejná moc, která jim to zjevila, by jim ukázala, že zjevené věci musejí uchovat ve vlastním nitru, a oni by měli zřídka touhu odhalit je druhé osobě (DBY, 338).

Další dary. Dar vidět přirozenýma očima je právě tak darem jako dar jazyků. Pán dal tento dar a my můžeme, pokud jde o vidění, dělat, co je nám libo; můžeme zrak používat ke slávě Boží, nebo ke svému vlastnímu zničení.

Dar vzájemné komunikace je darem Božím, právě tak jako dar proroctví, rozlišování duchů, jazyků, uzdravování nebo kterýkoli jiný dar, ačkoli zrak, chuť a řeč jsou uděleny tak všeobecně, že nejsou posuzovány v tomtéž zázračném světle, jako ty dary, které jsou uvedeny v evangeliu.

Můžeme tyto dary používat, a každý další dar, který nám Bůh dává, k velebení a slávě Boha, k tomu, abychom Mu sloužili, nebo je můžeme používat, abychom Jeho a Jeho věc tupili… Tyto zásady jsou správné, pokud jde o dary, které dostáváme za konkrétním účelem jejich používání, abychom mohli vytrvat a být oslaveni, a aby ta organizace, kterou jsme obdrželi, nedošla konce, ale trvala po celou věčnost.

Přesným používáním darů, které nám jsou uděleny, si můžeme zajistit vzkříšení tohoto těla, které nyní máme, které obývá náš duch, a až bude vzkříšeno, bude učiněno čistým a svatým; potom bude trvat po celou věčnost (DNW, 27 Aug. 1856, 2).

Zázraky posilují a utvrzují víru těch, již milují Boha a slouží Mu.

Zázraky, neboli tyto mimořádné projevy moci Boží, nejsou pro nevěřícího; jsou pro útěchu Svatých a pro posílení a utvrzení víry těch, již milují Boha, mají vůči němu bázeň a slouží mu, a nikoli pro ty, kteří jsou mimo (DBY, 341).

Ode mne jste získali myšlenku, že zázraky vykonané před zrakem osoby nejsou tím, co ji přesvědčí, že člověk je od Boha, nebo od ďábla; přesto když si Pán přeje, aby nějaká osoba uzdravila nemocného, jedinec tak může učinit; přesvědčí to ale zlovolné, že je žehnající poslán od Boha? Ne, je to požehnání pro Svaté, a zlovolní s tím nemají nic do činění, není žádný důvod, aby o tom slyšeli; je to pro Svaté, je to zejména pro jejich prospěch, a jedině pro jejich (DBY, 340).

Plán evangelia je navržen tak, aby zázrak, který způsobí, že lidé uvěří, byl pouze pro jejich odsouzení. Když slyšíte lidi říkat, co viděli – že viděli vykonat velké a mocné zázraky a že si nemohli pomoci a uvěřili, mějte na paměti, že „ďáblové věří a třesou se“, protože si nemohou pomoci [viz Jakub 2:19]. Když je slyšet hlas Dobrého pastýře, poctiví v srdci uvěří a přijmou ho. Je dobré chutnat vnitřní chutí, vidět vnitřníma očima a těšit se z vnímání věčně živého ducha. Žádná osoba, pokud není cizoložník [viz Matouš 12:39], smilník, chamtivec nebo modlář, se nebude nikdy dožadovat zázraku; jinými slovy, žádná dobrá, čestná osoba tak nikdy neučiní (DBY, 340).

Lidé, kteří v této Církvi hlásali, že viděli nejvíce, že nejvíce poznali a pochopili, a kteří v přítomnosti velkých shromáždění svědčili ve jménu Boha Izraele, že viděli Ježíše, atd., to byli právě ti lidé, kteří opustili toto království, na rozdíl od druhých, kteří museli žít vírou [viz Alma 32:21] (DBY, 342).

Veškeré prozřetelnosti Boží jsou pro lidskou rodinu zázrakem, dokud jim neporozumějí. Nejsou to žádné zázraky, pouze pro nevědomé. U zázraku se předpokládá, že je výsledkem bez příčiny, ale nic takového neexistuje. Existuje příčina pro každý výsledek, který vidíme; a když vidíme výsledek, aniž rozumíme příčině, říkáme tomu zázrak (DBY, 339).

Je pro mne přirozené věřit, že když ve správný čas zořu půdu a zaseji pšenici, sklidím úrodu pšenice; to je přirozený výsledek. Přesně tak tomu bylo se zázraky, které na zemi vykonal Ježíš. Při svatbě v Káni Galilejské [viz Jan 2:1–11], když vypili všechno víno, šli za Spasitelem a ptali se ho, co mají dělat. Přikázal jim, aby naplnili nádoby vodou, a když tak učinili, onu vodu si nalili a zjistili, že je to víno. Věřím, že to bylo skutečné víno; nevěřím, že to bylo učiněno na zásadě, podle které tyto věci vykonávají dnes zlovolní lidé, kteří skrze prostředky toho, co nazývají psychologií, elektrobiologií, mesmerismem, atd., působí na lidí a způsobují, že věří, že voda je víno, a další věci podobného charakteru. Spasitel přeměnil vodu ve víno. Věděl, jak vzájemně sloučit nezbytné prvky, aby dal vodě vlastnosti vína. Prvky jsou všude kolem nás; jíme, pijeme a dýcháme je, a Ježíš, který rozuměl procesu jejich vzájemného sloučení, nevykonal žádný zázrak, leda pro ty, kteří tento proces neznali. Stejné to bylo se ženou, která byla uzdravena dotykem lemu jeho oděvu [viz Matouš 9:20–22]; byla uzdravena vírou, ale pro Ježíše to nebyl žádný zázrak. On tomu procesu rozuměl, a i když se na něho tlačil dav, vzadu i vpředu a po každé straně, takže mohl stěží projít, v okamžiku, kdy se ho dotkla, pocítil, že z něho vyšla síla a zeptal se, kdo se ho dotkl. Toto pro něho nebyl žádný zázrak. Měl ve své moci síly života a smrti; měl moc položit svůj život a moc opět ho vzít na sebe [viz Jan 10:17–18]. To je to, co říká, a my tomu musíme věřit, pokud věříme příběhu Spasitele a slovům apoštolů zaznamenaným v Novém zákoně. Ježíš měl tuto moc v sobě a ze sebe; Otec mu ji odkázal; bylo to jeho dědictví, a on měl moc položit svůj život a moc opět si ho vzít. Měl v sobě moci a síly života, a když jedincům řekl: „Žij,“ oni žili (DBY, 340–341).

Máme-li víru, abychom cítili, že máme ve své moci síly života a smrti, můžeme říci nemoci: „Buď pokárána ve jménu Ježíše, a nechť do systému tohoto jedince vstoupí život a zdraví od Boha, aby tuto nemoc vyléčily“; a to způsobí naše víra skrze vkládání rukou prostřednictvím obřadu svatého evangelia (DBY, 342).

Duch Svatý odkrývá tajemství království těm, již usilují o nejlepší dary a dodržují přikázání.

Co je to tajemství? Nevíme, přesahuje to naše chápání. Když hovoříme o tajemství, hovoříme o věčném neznámu; neboť to, co je známé, přestává být tajemstvím; a vše, co je známé, můžeme poznávat, jak postupujeme na stupnici své inteligence. Tajemství je to, co je věčně mimo chápání veškeré naší inteligence (DBY, 338–339).

Kdybychom měli toto téma důkladně přezkoumat, poznali bychom, že byla vlastně zjevena velmi skrovná část věcí království, dokonce i učedníkům. Kdybychom byli připraveni hledět na tajemství království, jak jsou u Boha, tehdy bychom poznali, že jich byla tu a tam předána pouze velmi malá část. Bůh skrze svého Ducha zjevil svému lidu mnoho věcí, ale téměř ve všech případech ihned vidění mysli uzavřel. Dovolí svým služebníkům na okamžik pohlédnout na věčné věci, ale vidění je ihned uzavřeno a oni jsou ponechání tak, jak byli, aby se mohli učit jednat vírou, neboli jak to má apoštol, nechodili viděním, ale vírou [viz 2. Korintským 5:7] (DBY, 339).

Právě tak rychle, jak před svým Bohem prokážete, že jste hodni obdržet tajemství, chcete-li to tak nazývat, království nebeského – že jste plni důvěry v Boha – že nikdy nevyzradíte nějakou věc, kterou vám Bůh řekne – že svému bližnímu nikdy neodhalíte to, co nemá být odhaleno, tak rychle, jak se připravíte, aby vám byly svěřeny věci Boží, věčnost jich je, aby vám byly uděleny [viz Alma 26:22] (DBY, 93).

Nyní bratří, kažte věci, kterým vpravdě věříme, a když dojdeme k bodům nauky, které neznáme, i když máme dobrý důvod jim věřit, [i] když nás naše filosofie učí, že jsou pravdivé, přejděme je a učme lidi pouze tomu, co víme (DBY, 338).

Budou-li toliko žít tak, aby toho byli hodni, již byli dostatečně učeni bratří, kteří zde léta žijí, aby se připravili vejít do úzké brány a do Nového Jeruzaléma a byli připraveni těšit se ze společnosti svatých andělů (DBY, 339).

Toto jsou tajemství království Božího na zemi, poznat, jak očistit a posvětit naše city, zemi, na které stojíme, vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, domy, ve kterých bydlíme, a města, která budujeme, aby cizinci, když vstoupí do naší země, mohli pocítit posvěcený vliv a vzít na vědomí moc, pro kterou jsou cizinci (DBY, 339).

Když říkáte, že chcete tajemství, přikázání a zjevení, odpovídám, že stěží nad vaší hlavou uplyne sabat, těch z vás, kteří sem přicházíte, aniž by se na vás vylila zjevení Ježíše Krista jako voda na zem (DBY, 343).

Doporučení ke studiu

Pán uděluje dary Ducha, aby posílil a požehnal nás, naši rodinu a Církev.

Co jsou dary Ducha? Proč je důležité, aby byly k dispozici ve znovuzřízené Církvi Ježíše Krista? (Viz také 1. Korintským 12:4–11; NaS 46:10–26.)
Jak můžeme poznat, kdy se v našem životě projevují dary Ducha? Jak je můžeme využívat pro požehnání druhých?
Kdo je zodpovědný za rozlišování duchovních darů a za jejich používání v Církvi? (Viz také NaS 46:27; 107:18.) Jak se používání duchovních darů v církevním povolání liší od používání těchto darů v osobním nebo rodinném prostředí?

Zázraky posilují a utvrzují víru těch, již milují Boha a slouží Mu.

Co jsou zázraky? Jaký je jejich účel?
Co to znamená slyšet „hlas Dobrého pastýře“ a „těšit se z vnímání věčně živého ducha“? Jak mohou zázraky utvrzovat naši víru a svědectví? Proč je našeptávání Ducha přesvědčivější než okázalé ukázky moci? Jak můžeme zlepšit pozornost vůči všem zázrakům ve svém životě? (Viz také 2. Nefi 27:23; Ether 12:12.)

Duch Svatý odkrývá tajemství království těm, již usilují o nejlepší dary a dodržují přikázání.

Proč podle presidenta Younga Bůh zjevuje „velmi skrovnou část věcí království“? (Viz také NaS 78:17–18.)
Jak můžeme prokázat, že jsme „hodni obdržet tajemství“? (Viz také NaS 76:5–10.)
Co jsou podle presidenta Younga tajemství království Božího? (Viz také NaS 84:19–22.) Proč by tajemství pro jednu osobu mohlo být prostou a jednoduchou pravdou pro druhou? Proč je občas lákavé spekulovat o tom, co neznáme?
President Young řekl: „Stěží nad vaší hlavou uplyne sabat, … aniž by se na vás vylila zjevení Ježíše Krista jako voda na zem.“ Jak se můžeme připravovat na to, abychom tato zjevení obdrželi, když přijímáme svátost a světíme den sabatu?