Duchovní svět

Když president Brigham Young hovořil na pohřbu staršího Thomase Williamse, řekl o duchovním světě toto: „Jak často v mysli lidí vyvstává otázka – ,Kéž bych věděl, kam půjdu!‘ Můžete to zjistit? Nuže, půjdete do duchovního světa, kde je nyní bratr Thomas. Nyní vstoupil do vyššího stavu bytí, totiž jeho duch, než když byl v tomto těle. ,Proč ho nemohu vidět? Proč nemohu rozmlouvat s jeho duchem? Kéž bych mohla vidět svého manžela nebo otce a rozmlouvat s ním!‘ To by nebylo rozumné, to by nebylo správné; možná, kdybyste měli tuto výsadu, byste ztratili ten pravý smysl svého života, a stejná zkouška víry, která by byla na vás vyžadována, by nebyla tak těžkou stezkou soužení, po které byste kráčeli, nebyl by tak velký boj, který byste bojovali, ani by nebylo tak velkého vítězství, kterého byste dobyli, a vy byste ztratili ten pravý smysl života. Je to správné tak, jak to je, že tento závoj je uzavřen; že nevidíme Boha, že nevidíme anděly, že s nimi nerozmlouváme, vyjma skrze přísnou poslušnost jeho požadavků a víru v Ježíše Krista (DNSW, 28 July 1874, 1).

Učení Brighama Younga

Duchové mrtvých jdou do duchovního světa.

Až odložíte tuto schránku, kam půjdete? Do duchovního světa (DBY, 376).

Zlovolní duchové, kteří odsud odejdou a jdou do duchovního světa, jsou tam zlovolní? Ano (DNW, 27 Aug. 1856, 3).

Když duchové opustí své tělo … potom jsou připraveni vidět, slyšet a chápat duchovní věci … Můžete vidět duchy v této místnosti? Ne. Předpokládejme, že by se Pán dotkl vašich očí, abyste mohli vidět, viděli byste potom duchy? Ano, tak jasně jako nyní vidíte těla, jako je viděl služebník [Elizea] [viz 2. Královská 6:16–17]. Kdyby to Pán dovolil, a byla to jeho vůle, že se tak má stát, viděli byste duchy, kteří odešli z tohoto světa, tak jasně, jako nyní vidíte těla svýma přirozenýma očima (DBY, 376–377).

Ježíš otevřel dveře spasení těm, kteří jsou v duchovním světě.

Ježíš byl prvním člověkem, který kdy šel, aby kázal duchům ve vězení, drže klíče evangelia jejich spasení. Tyto klíče mu byly předány v den a hodinu, kdy šel do duchovního světa, a s nimi otevřel dveře spasení duchům ve vězení (DBY, 378).

Chceme obětovat dostatečně pro to, abychom činili Boží vůli v přípravě na přivedení těch, již neměli výsadu slyšet evangelium, když byli v těle, z toho prostého důvodu, že v duchovním světě nemohou vykonávat obřady domu Božího. Procházejí utrpením a nemají možnost osobně vykonávat obřady pro odpuštění svých hříchů a pro své spasení, v důsledku toho se musejí nezbytně spoléhat na své přátele, na své děti a na děti svých dětí, že je pro ně vykonají, aby mohli být přivedeni do celestiálního království Božího (DBY, 406).

Porovnejte ty obyvatele na zemi, kteří v naší době slyšeli evangelium, s miliony, kteří ho nikdy neslyšeli, nebo jim nikdy nebyly předány klíče spasení, a najednou dojdete ke stejnému závěru jako já, že v duchovním světě je potřeba vykonat ohromnou práci (DBY, 377).

Přemýšlejte o milionech a milionech a milionech lidí, kteří žili a zemřeli, aniž by na zemi slyšeli evangelium, bez klíčů království. Nebyli připraveni na celestiální slávu, a nebylo moci, která by je bez klíčů tohoto kněžství mohla připravit (DBY, 378).

Otec Smith [Joseph Smith st.] a Carlos [Smith] a bratr [Edward] Partridge, ano, a každý další dobrý Svatý, jsou právě tak zaměstnáni v duchovním světě, jako jsme vy a já zde. Oni nás vidět mohou, ale my nemůžeme vidět je, pokud nejsou naše oči otevřeny. Co tam dělají? Káží, celou dobu káží a připravují nám cestu, aby urychlili naši práci v budování chrámů zde i jinde (DBY, 378).

Práce každého věrného muže bude pokračovat tak dlouho, jako práce Ježíše, dokud nebudou vykoupeny všechny věci, které mohou být vykoupeny, a dokud nebudou předány Otci. Před námi je velká práce (DBY, 378).

Duchové, kteří přebývají v těchto schránkách na této zemi, když je opouštějí, jdou přímo do světa duchů. Cože! Shromážděná masa obyvatel tam v duchu, vzájemně se družící, jako to dělají zde? Ano, bratří, jsou tam pospolu, a pokud se tam vzájemně druží a vzájemně shromažďují, v klanech a společnostech, jako to činí tady, je to jejich výsada. Bez pochyby dále, více či méně, vidí, slyší, rozmlouvají a mají vzájemně co do činění, jak dobří, tak zlí. Když starší Izraele v těchto posledních časech jdou a káží duchům ve vězení, stýkají se s nimi, přesně tak, jako se naši starší stýkají se zlovolnými v těle, když jim jdou kázat (DBY, 378).

Duchovní svět je aktivní místo, kde je možný růst a pokrok.

Až budete v duchovním světě, vše se tam bude jevit tak přirozené, jako nyní. Duchové se budou dobře znát s duchy v duchovním světě – budou rozmlouvat, vidět a používat každý druh vzájemné komunikace tak běžně a přirozeně, jako když byli zde ve schránce. Tam, jako zde, budou všechny věci přirozené a vy jim budete rozumět tak, jako nyní rozumíte přirozeným věcem. Uvidíte tam, že tito duchové, o kterých hovoříme, jsou aktivní; nespí. A poznáte, že se celou svou mocí snaží – pracují a pilně se namáhají tak, jak by to činil kterýkoli jedinec, který by chtěl dosáhnout nějakého skutku v tomto světě (DBY, 380).

Duchové se znají s duchy právě tak dobře, jako těla se znají s těly, i když duchové se skládají z hmoty tak čisté, aby nebyla hmatatelná této hrubější organizaci. Kráčejí, rozmlouvají a mají svá shromáždění; a duchové dobrých lidí jako Joseph a starší, kteří na čas opustili tuto Církev na zemi, aby pracovali v jiné sféře, projevují veškerou svou moc a chodí z místa na místo a káží evangelium, a Joseph je řídí se slovy, jděte vpřed, bratří, a když se vám postaví do cesty, vykročte a přikažte jim, aby se rozptýlili. Vy máte kněžství a můžete je rozptýlit, ale když si někteří z nich přejí slyšet evangelium, kažte jim (DBY, 379).

Mohu říci, s ohledem na odloučení od našich přátel a na náš vlastní odchod, že jsem byl dostatečně blízko, abych porozuměl věčnosti, takže jsem musel použít mnohem větší víru, abych toužil žít, než jsem kdy použil za celý život, abych žil. Záře a sláva příštího příbytku je nevyjádřitelná. Není tam přítěž, takže když postoupíme do let, musíme neobratně kodrcat a dávat si pozor, abychom neupadli. Vidíme dokonce naši mládež často zakopávat a padat. Ale onde, jak je to odlišné! Pohybují se snadno a jako blesk. Chceme-li navštívit Jeruzalém, nebo to, ono nebo jiné místo – a já se domnívám, že nám to bude dovoleno, toužíme-li po tom – jsme tam a díváme se na jeho ulice. Chceme-li spatřit Jeruzalém, jaký byl za dnů Spasitele; nebo chceme-li vidět zahradu Eden, jaká byla, když byla stvořena, jsme tam, a vidíme ji, jak existovala duchovně, neboť nejprve byla stvořena duchovně a potom časně, a duchovně stále zůstává. A když jsme tam, můžeme spatřit zemi, jak byla na úsvitu stvoření, nebo můžeme navštívit kterékoli město chceme, které existuje na jejím povrchu. Přejeme-li si porozumět tomu, jak žijí zde na těchto západních ostrovech, nebo v Číně, jsme tam; ve skutečnosti jsme jako ranní světlo… Bůh zjevil určité maličkosti ohledně svého pohybu a moci, a působení a pohyb blesku poskytuje pěkné znázornění schopnosti Všemohoucího (DBY, 380).

Až přejdeme do duchovního světa, budeme vlastnit určitou míru jeho moci. Zde se neustále trápíme s nemocemi a neduhy různého druhu. V duchovním světě jsme osvobozeni od toho všeho a těšíme se životu, slávě a inteligenci; a máme Otce, aby k nám hovořil, Ježíše, aby k nám hovořil, a anděly, aby k nám hovořili, a budeme se těšit společnosti spravedlných a čistých, kteří jsou v duchovním světě, až do vzkříšení (DBY, 380–381).

Předpokládejme tedy, že člověk je v srdci zlý – zcela oddaný zlovolnosti, a v tomto stavu umírá, jeho duch vstupuje do duchovního světa s úmyslem činit zlo. Na druhou stranu, usilujeme-li ze všech sil a schopností, které nám Bůh dal, abychom zdokonalovali své talenty, abychom se připravili přebývat ve věčném životě, a hrob pojme naše tělo, když toto činíme, s jakým sklonem vstoupí naši duchové do svého příštího stavu? Budou se i nadále snažit činit věci Boží, pouze v mnohem větším stupni – učit se, rozmnožovat se, růst v milosti a v poznání pravdy (DBY, 379).

Jsme-li věrní, když jdeme do duchovního světa, svému náboženství, padlí duchové – Lucifer a třetina nebeských zástupů, které odešly s ním, a duchové zlovolných lidí, kteří přebývali na této zemi, ti všichni dohromady nemají žádnou moc nad naším duchem. Není to výhoda? Ano. Všechny zbývající děti lidské jsou jim více či méně podrobeny, a jsou jim podrobeny tak, jako jim byly podrobeny, když byly zde v těle (DBY, 379).

Zde jím budou [věrní] mateni a štváni; ale když odejdeme do duchovního světa, tam jsme pány nad mocí satana, a on nás již nemůže soužit, a toto mi stačí vědět (DNW, 1 Oct. 1856, 3).

Je-li osoba pokřtěna na odpuštění hříchů, a krátce nato zemře, není připravena těšit se najednou plnosti slávy zaslíbené věrným v evangeliu; neboť musí být školena, zatímco je v duchu, v dalších odděleních domu Božího, a přecházet od pravdy k pravdě, od inteligence k inteligenci, dokud není připravena obdržet opět své tělo a vejít do přítomnosti Otce a Syna. Ve svém současném stavu nevědomosti a duševní temnoty nemůžeme vejít do celestiálního království (DBY, 378–379).

Máme více přátel za závojem než na této straně, a oni nás budou pozdravovat radostněji, než vás kdy zdravili vaši rodiče a přátelé v tomto světě; a vy se budete radovat více, až se s nimi setkáte, než jste se kdy radovali, když jste viděli přítele v tomto životě; a potom půjdeme dál krok za krokem, od radosti k radosti a od jedné inteligence a moci k druhé, naše štěstí bude stále nádhernější a patrnější, jak budeme postupovat ve slovech a mocích života (DBY, 379–380).

Až projdeme tímto stavem bytí do dalšího prostoru, mohu-li to tak nazvat, nezastavíme se tam. Půjdeme stále dál a budeme dělat veškeré dobro, které můžeme, a budeme sloužit a přisluhovat všem těm, jimž nám bude dovoleno sloužit a přisluhovat, a potom půjdeme do dalšího a do dalšího, dokud Pán nebude korunovat všechny, kteří byli věrní na této zemi, a dílo týkající se země nebude naplněno, a Spasitel, kterému jsme pomáhali, nedokončí svůj úkol, a země, se vším co k ní náleží, nebude předána Otci. Potom tito věrní obdrží svá požehnání a korunu a bude pro ně odděleno jejich dědictví a bude jim dáno, a oni potom půjdou dál, svět za světem, rozrůstajíce se navěky věků (DBY, 376).

Doporučení ke studiu

Duchové mrtvých jdou do duchovního světa.

Kam jde duch, když tělo zemře? (Viz také Alma 40:11–14.) Proč nemůžeme vidět ty, kteří jsou v duchovním světě, a rozmlouvat s nimi?

Ježíš otevřel dveře spasení těm, kteří jsou v duchovním světě.

Co znamená, že Ježíš „otevřel dveře spasení duchům ve vězení“? (Viz také NaS 138; 1. Petr 3:18–19.)
Poté, co Kristus otevřel dveře spasení v duchovním světě, jak je tam kázáno evangelium? (Viz také NaS 138:30.)
Když se v duchovním světě nevykonávají žádné obřady, které se týkají těla, proč je tam evangelium kázáno duchům? (Viz také NaS 138:58–59.) Co můžeme dělat pro ty v duchovním světě, kteří neobdrželi obřady spasení? Jak se můžeme aktivně podílet na vykoupení zemřelých, dokonce i když nablízku není chrám?
Jak váš život ve smrtelnosti ovlivňuje váš život ve světě duchovním?

Duchovní svět je aktivní místo, kde je možný růst a pokrok.

Co president Young učil o životě v duchovním světě? V čem se bude život v duchovním světě podobat pozemskému životu? V čem se bude lišit? Na která hlediska života v duchovním světě se těšíte?
Jaký vliv a moc má v duchovním světě Satan?
Proč není osoba, která byla právě pokřtěna, připravena ihned obdržet plnost slávy? Co musí tato osoba dělat, aby se na toto požehnání připravila? Kde se to může dělat?