56:1

Jak vypadá projekt Kristovy Církve?

Starší Tad R. Callister

Předsednictvo Sedmdesáti

Zasvěcující shromáždění CVS pro mladé dospělé • 12. ledna 2014 • Univerzita Brighama Younga

To, že mohu strávit tento večer s budoucími vedoucími a rodiči této Církve, mě naplňuje radostí. Díky tomu jsem přesvědčen o bezpečné a zářivé budoucnosti této Církve. V tomto duchu bych chtěl mluvit o Církvi, které budete jednou předsedat.

V prvním oddíle Nauky a smluv Pán směle říká tuto podstatnou věc: „[Toto je jediná pravá a živá] církev na tváři celé země.“ (NaS 1:30.) Co to znamená? Neznamená to, že ostatní církve nemají v ničem pravdu – to bezesporu mají. Neznamená to, že ostatní církve nečiní dobro – to bezesporu činí. Znamená to ale, že toto je jediná církev, které se dostalo veškeré pravdy dosud zjevené v této dispensaci – jediná církev, která má obřady nutné k oslavení, a jediná církev, která má kněžství Boží, jež umožňuje tyto obřady vykonávat s božským oprávněním. Jaké důkazy máme pro toto tvrzení?

Před lety jsme s manželkou zatoužili po větším domě pro svou rostoucí rodinu, a tak jsme si našli stavební parcelu. Strávili jsme nějaký čas prací na stavebním projektu, který by nejlépe odpovídal potřebám naší rodiny. Manželka navrhla dát mezi obývací pokoj a společenskou místnost shrnovací dveře, které by se otevíraly při pořádání velkých akcí pro rodinu či mládež. Do zvláštního prostoru nad garáží jsme navrhli místnost, kde by se děti mohly věnovat hodnotným činnostem. Za garáží byla postavena malá místnost ke skladování potravin a dalších komodit. Tyto a další návrhy jsme zapracovali do svého projektu. Podle těchto plánů se pak postavil dům.

Během stavby jsme staviteli tu a tam zadávali změny, které projekt různě upravovaly nebo doplňovaly. Když byl dům dostaven, odpovídal ve všech ohledech našemu projektu, který jsme tu a tam upravili. Kdybyste náš projekt vzali a srovnali ho se všemi domy na světě, s kolika domy by se přesně shodoval? Jen s jedním – s tím naším. Ano, tu a tam by mohlo příležitostně dojít ke shodě (místnost stejných rozměrů, podobná okna), ale základy, jednotlivé místnosti a zakončení střechy – v tom všem by projektu zcela přesně odpovídal jen jeden dům – ten náš.

Podobným způsobem postavil Kristus dům, který by nejlépe odpovídal duchovním potřebám Jeho dětí. Nazval ho svou Církví. Duchovní projekt této Církve se nachází v Novém zákoně. Spasitel tu a tam projekt „pozměnil“. Takové změny v projektu přicházely formou zjevení. Spasitel například nejprve svým apoštolům přikázal, aby kázali evangelium domu Izraele, ale ne pohanům. (Viz Matouš 10:5–6.) Po svém nanebevstoupení však Petrovi zadal duchovní změnu projektu, zjevení ve formě vidění, že evangeliu mají být od nynějška učeni i pohané. (Viz Skutkové 10.) Tento Petrův zážitek nás učí přinejmenším dvěma důležitým zásadám správy Kristovy Církve: zaprvé – v projektu může docházet ke změnám, ale jen prostřednictvím zjevení od Krista, a zadruhé – taková zjevení budou dána prorokovi, který je mluvčím Boha na zemi. Jinými slovy, Církev Boží bude vždy řízena na základě božských zjevení a příkazů.

Pokud by si někdo přál nalézt Kristovu Církev dnes, musel by porovnávat duchovní projekt z Nového zákona s každou křesťanskou církví na světě, dokud by nenašel takovou, která by se s ním shodovala – organizaci za organizací, nauku za naukou, obřad za obřadem, ovoce za ovocem a zjevení za zjevením. Možná by při tom nalezl několik církví, které vykazují jistou podobnost (jedna či dvě shodné nauky, nějaký totožný obřad, určité úřady se stejným jménem), ale najde jen jednu církev, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která se s projektem shoduje ve všech podstatných ohledech. Teď bych toto tvrzení rád podrobil zkoušce.

Podívejme se na první list projektu a zjistěme, jak vypadala „Organizace“ Kristovy Církve, tak jak v něm byla zjevena.

Zaprvé – Kristova Církev byla založena na apoštolech a prorocích. Když Pavel psal některým novým členům Církve, řekl jim, že nyní byli „vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus“. (Efezským 2:20; kurzíva přidána.)

Apoštolové rozuměli oné zcela nezbytné potřebě udržet Kvorum Dvanácti apoštolů nedotčené. Když jeden apoštol, jako třeba Jidáš, zemřel, čímž se část základu „odštěpila“, zbylých jedenáct apoštolů se sešlo a vybralo jeho následovníka, aby byl základ opět úplný. (Viz Skutkové 1:22–25.)

Tento postup dokazuje důležitost zachovávání Kvora Dvanácti apoštolů. Tito apoštolové byli pro to, aby se Církvi dařilo, natolik důležití, že Pavel hovořil o tom, jak dlouho je budeme potřebovat: „Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry.“ (Efezským 4:13.) A pak vysvětlil proč: Abychom nebyli zmítáni a unášeni „každým větrem učení“. (Efezským 4:14.) Proto se apoštolové tak moc snažili udržet nauku čistou.

Předpokládejme, že bych teď někomu na konci řady před sebou řekl nějaký příběh a pak by se on o něj podělil s člověkem vedle sebe a tak dále, dokud by příběh nedoputoval skrze všechny řady až k poslednímu sedadlu. Co by se s příběhem stalo? Změnil by se. Vždy se změní; to je v lidské povaze. A tak tomu bylo i s naukou, které apoštolové učili na svých cestách po různých městech a vesnicích. Jak se nauka dostávala od jednoho člověka k druhému, začala se měnit. Dokud tu byli apoštolové, mohli nesprávnou nauku opravovat pomocí epištol nebo osobních kázání. Ale poté, co odešli, zmizel i systém kontrol udržující rovnováhu, zmizela i ruka, která by napravovala chyby, a tak byly mnohé nauky brzy překrouceny nebo ztraceny.

Z tohoto i z jiných důvodů projekt odhaluje, že apoštolové a proroci tvořili základ Kristovy Církve. Našli byste v Novém zákoně nějaký návrh změny, nějaké zjevení, které by upravovalo projekt a prohlašovalo, že apoštolové již nejsou potřeba? Já ne. Je-li tomu tak, pak by pravá Kristova Církev v dnešní době měla mít jako svůj základ apoštoly a proroky.

S úmyslem získat pro sebe a své apoštoly pomoc při kázání evangelia světu určil Spasitel další muže, nazývané Sedmdesát, aby připravovali cestu. Dočítáme se o nich v Lukášovi, v 10. kapitole. Našli byste v dnešní době nějakou církev, která se shoduje s tímto projektem a má úřad Sedmdesátníků?

Projekt v Novém zákoně hovoří i o dalších úřednících, kteří byli součástí organizace Kristovy Církve – biskupové (viz 1. Timoteovi 3; Titovi 1:7); starší (viz Skutkové 14:23; Titovi 1:5); jáhni (viz Filipenským 1:1); evangelisté (viz Efezským 4:11), což znamená patriarchové¹; a pastýři (viz Efezským 4:11), což představuje muže, jako jsou biskupové a presidenti kůlů, kteří bdí nad stádem².

O tomto projektu se zmiňuje šestý článek víry Církve: „Věříme v tutéž organisaci, jež existovala v prvotní Církvi, totiž v apoštoly, proroky, pastýře, učitele, evangelisty a tak dále.“ (Články víry 1:6; kurzíva přidána.) Jinými slovy, věříme, že současná Církev Ježíše Krista má být zorganizována stejným způsobem jako původní Kristova Církev a podléhat jen změnám přicházejícím skrze zjevení. Proto je každý z těchto úřadů přítomen i v dnešní Církvi.

Jak byli Kristovi apoštolové a ostatní úředníci vybíráni? Šel Spasitel do nejlepších teologických škol té doby a vybral si studenty s nejlepším prospěchem? Kdepak. Místo toho, jak se píše v projektu, si vybral Petra, rybáře, a Matouše, výběrčího daní, a později Pavla, výrobce stanů. Všichni byli vybráni z řadových obyvatel – šlo v podstatě o laické duchovenstvo. Dnes má Církev kvorum dvanácti apoštolů, jehož členové jsou rovněž vybráni z řadových členů Církve. Jeden může být učitel, další inženýr, jiný zase advokát a tak dále.

Podali si Kristovi apoštolové a ostatní úředníci nějakou žádost, aby mohli sloužit? Ne. Projekt uvádí, jak si Kristus své úředníky vybíral: „Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil, a [vysvětil].“ (Jan 15:16; kurzíva přidána.) Když Kristus ustanovoval své apoštoly, co jim dal? Matouš a Lukáš zaznamenávají odpověď: „Dal jim moc“ (Matouš 10:1; viz také Lukáš 9:1) – kněžskou moc jednat v Jeho jménu a vykonávat Jeho dílo. Proto nám projekt říká, že Syn muže … „[poručil] služebníkům svým vládařství [neboli pravomoc]“. (Marek 13:34.) A proč? Aby mohli jednat v Jeho jménu s Jeho souhlasem. Každý muž, který je dnes v této Církvi držitelem Božího kněžství, může vysledovat svou kněžskou pravomoc až k Ježíši Kristu, zdroji veškeré pravomoci a moci, a je tudíž oprávněn získat Kristův souhlas, Jeho schvalovací razítko, tak jak to projekt vyžaduje.

Jak se jmenovala Kristem zorganizovaná církev? Jsme-li křtěni ve jménu Krista, modlíme-li se ve jménu Krista, jsme-li spaseni ve jménu Krista a je-li On zakladatelem a hlavním úhelným kamenem své Církve, jak byste očekávali, že se Jeho Církev bude jmenovat? Církev Ježíše Krista. Když Spasitel promlouval k lidem v dobách Knihy Mormonovy, učil základní zásadě ohledně toho, proč je zapotřebí, aby Církev nesla Jeho jméno: „A jak by to mohla býti církev má, kdyby nebyla nazývána jménem mým? Neboť kdyby byla církev nazývána jménem Mojžíšovým, pak by to byla církev Mojžíšova; nebo kdyby byla nazývána jménem člověka, pak by to byla církev onoho člověka; ale je-li nazývána jménem mým, pak je to církev má, pakliže jsou postaveni na evangeliu mém.“ (3. Nefi 27:8; kurzíva přidána.)

Právě z tohoto důvodu Pavel pokáral některé ze členů rané Církve – neboť se nazývali jmény jistých učedníků spíše než jménem Kristovým. V této souvislosti Pavel napsal:

„Míním pak toto, že jeden každý z vás říká: Já jsem Pavlův, já Apollův, já Petrův, já pak Kristův.

Rozdělen-liž jest Kristus? Zdali Pavel ukřižován jest za vás? aneb zdali jste ve jménu Pavlovu pokřtěni byli?“ (1. Korintským 1:12–13.)

Jinými slovy, nebereme na sebe žádné jiné jméno kromě jména Ježíše Krista.

Projekt nás tedy učí, že Kristova Církev má nést Jeho jméno. Vždy mi připadalo jako zázrak, že než začal působit Joseph Smith, už více než 300 let probíhala reformace, a přesto nikdo nepomyslel na to, aby svou církev pojmenoval po Ježíši Kristu. Samozřejmě od časů Josepha Smitha už druzí nezůstali pozadu, ale jakýmsi zázračným způsobem Pán bránil použití svého jména až do doby, kdy Joseph Smith znovuzřídil Kristovu Církev.

Otočme nyní na druhý list projektu. Jak zněly „Nauky“ Kristovy Církve? Podívejme se na několik z nich:

Je Bůh jen duch, nebo má rovněž tělo z masa a kostí? Co stojí v projektu?

Kristus se po svém Vzkříšení zjevil učedníkům, kteří se mylně domnívali, že je duch. (Viz Lukáš 24:37.) Aby uvedl jejich omyl na pravou míru, řekl: „Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.“ (Lukáš 24:39; kurzíva přidána.)

Aby nebylo jakýchkoli pochyb o fyzické povaze Jeho vzkříšeného těla, zeptal se svých učedníků: „Máte-li tu co k jídlu?“ (Lukáš 24:41.) Písma pak uvádějí:

„A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

A vzav, pojedl před nimi.“ (Lukáš 24:42–43.)

S tímto oslaveným vzkříšeným tělem z masa a kostí vystoupil Kristus na nebe (viz Skutkové 1:9),³ kde sedí po pravici Boha Otce a je, jak prohlašují písma, „[obrazem] osoby jeho“ (Židům 1:3). Toto je přesná pravda, které učil Joseph Smith v rámci Znovuzřízení Kristovy Církve: „Otec má tělo z masa a kostí tak hmatatelné jako lidské; Syn také.“ (NaS 130:22.)

Jsou Bůh a Ježíš toutéž bytostí, jak tomu učí většina křesťanského světa, nebo jsou to dvě oddělené bytosti? Co stojí v projektu?

Počet zmínek v Bibli o rozdílné identitě a roli Otce a Syna je ohromující. V zahradě getsemanské, seznávaje nesnesitelnou bolest, kterou měl vytrpět, Spasitel řekl: „Ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Lukáš 22:42.) Toto je ten největší skutek podvolení se, o kterém kdy svět slyšel. Ale o jakém podvolení by mohla být řeč, kdyby nebylo jiné Bytosti, které by se mohl podvolit – kdyby On i Otec byli jednou a toutéž Bytostí? Proč se Spasitel modlí k Otci a volá: „Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?“ (Marek 15:34.) Jak by mohl být opuštěn, kdyby nebylo jiné Bytosti, jež by Ho opustila? Jak by mohl Štěpán vidět Ježíše stát po pravici Boha, kdyby to nebyly dvě různé osoby? (Viz Skutkové 7:55–56.)

Když Joseph Smith vycházel z lesnatého háje, již sám pro sebe znal pravdu. Viděl Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, stát bok po boku; slyšel, jak Otec onu druhou Bytost nazývá svým Milovaným Synem. (Viz Joseph Smith–Životopis 1:17.) V onen nádherný den nebesa rozdrtila lidmi vytvořené mýty minulosti o podstatě Boha a zjevila a potvrdila prostou pravdu, tak jak byla původně učena v projektu – že Bůh Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, jsou sjednoceni ve svých cílech a vůli, ale jejich identita je rozdílná.

Co stojí v projektu o těch, kteří za života na této zemi nikdy neměli spravedlivou šanci doslechnout se o evangeliu Ježíše Krista? Jsou zatraceni? Nemáme žádnou zjevenou znalost ohledně jejich duchovního stavu?

Toto je nesmírně důležitá otázka, která se dotýká miliard životů. Bůh se k tomuto bodu zajisté vyjádřil. Samozřejmě, že vyjádřil. Odpověď najdeme v projektu.

Petr napsal: „Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podlé lidí z strany těla, ale živi byli podlé Boha duchem.“ (1. Petrova 4:6.) Tato nauka byla ztracena během období odpadlictví, které následovalo po smrti Kristových apoštolů, ale byla znovuzřízena skrze Proroka Josepha Smitha.

Existují tři nebe, nebo jen jedno? Celá léta křesťanský svět učí tomu, že je jedno nebe a jedno peklo, ale co stojí v původním projektu?

Pavel učil: „Jiná [je] sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd.“ (1. Korintským 15:41.) Pavel následně potvrdil pravdu o tomto tříúrovňovém nebi, když líčil své vidění člověka, „kterýž byl vtržen až do třetího nebe“. (2. Korintským 12:2.) Mohlo by existovat třetí nebe, kdyby nebylo nebe druhé nebo první? Také tato nauka znovuzřízená skrze Proroka Josepha Smitha se přesně shoduje s původním projektem.

Přetrvává manželství na věčnost, nebo končí smrtí? Co stojí v projektu?

V souladu s mocí danou apoštolům, že cokoli sváží na zemi, bude svázáno i v nebi (viz Matouš 18:18), Pavel prohlásil: „A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu“ (1. Korintským 11:11), což znamená, že ideálem je to, aby muž a žena byli spolu navždy spojeni ve svazku v Boží přítomnosti. Tuto pravdu potvrdil i Petr. V souvislosti se svazkem manžela a manželky prohlásil, že mají být „[spoludědici] života milosti“ (1. Petrova 3:7) – mají kráčet po cestě ne každý sám, ale společně jakožto dědicové věčného života. Toto je nauka, jíž se učí v projektu, a nauka, jíž se učí v Kristově Církvi i dnes.

Třetí list projektu se nazývá: „Obřady v Kristově Církvi“. Projekt je v tomto ohledu velmi konkrétní. Žehnáme kupříkladu nemluvňata a malé děti a křtíme je? Co stojí v projektu?

Spasitel nám dal jasný příklad. Ohledně malých dětí se v písmech píše: „A [Ježíš,] bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.“ (Marek 10:16; kurzíva přidána.) Spasitelovo vkládání rukou na malé děti potvrdil i Matouš. (Viz Matouš 19:15.) Projekt učí, že nemluvňata a malé děti mají být požehnány, nikoli pokřtěny. Ve skutečnosti se nikde v celém Novém zákoně nevyskytuje jediná zmínka o křtu nemluvněte. Proč? Protože takový obřad v Kristově Církvi neexistoval. Ten, kdo v dnešní době hledá Kristovu Církev, by měl hledat církev, která nemluvňata žehná, nikoli křtí.

Je křest nezbytnou podmínkou spasení? Co stojí v projektu?

Když šel Kristus příkladem tím, že byl pokřtěn, jasně řekl: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5; kurzíva přidána.) Petr podobně učil: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.“ (Skutkové 2:38; kurzíva přidána.) To, čemu se učí v projektu, je přesně to, čemu se učí v Kristově Církvi i dnes.

Má se křest provádět pokropením, poléváním, nebo ponořením? Projekt uvádí nejméně čtyři důkazy o tom, že křest má být prováděn ponořením:

Zaprvé – Spasitel, jenž je naším velkým Příkladem, „vystoupil i hned z vody“ (Matouš 3:16), což naznačuje, že musel předtím do vody vstoupit.

Zadruhé – Jan Křtitel „křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé“. (Jan 3:23; kurzíva přidána.) Proč by chodil na místo, kde byly „vody mnohé“, kdyby pokropení nebo polití byly uznávanými způsoby křtu?

Zatřetí – Pavel nám říká, že křest symbolizuje smrt, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. (Viz Římanům 6:3–5.) Když nově obrácený stojí ve vodách křtu, představuje starého člověka před smrtí. Když je ponořen do vody, jeho hříchy jsou „pohřbeny“ a odpuštěny prostřednictvím symbolické očistné moci vody. Pak, když z vody vystoupí, představuje nového neboli vzkříšeného člověka v Ježíši Kristu. Celá tato symbolika skrytá ve křtu je v souladu se křtem ponořením, ale ztrácí se – úplně se ztrácí – u pokropení a polití.

A začtvrté – slovo křest pochází z řečtiny a znamená ponořit nebo vrhnout do vody.

Will Durrant, světově uznávaný historik, věděl, co projekt odhaluje, a podotkl: „Do devátého století byl raně křesťanský způsob křtu úplným ponořením poznenáhlu vystřídán … pokropením – neboť to je v podnebí na severu ze zdravotního hlediska méně riskantní.“⁴

Nemělo by být překvapením, že Josephu Smithovi se ohledně způsobu provádění křtu dostalo zjevení, které je v dokonalém souladu s Kristovým projektem. (Viz NaS 20:73–74.)

Vykonával se v původní Kristově Církvi obřad křtu za mrtvé? Ano.

Členové Církve v Korintu se podíleli na obřadu známém jako křest za mrtvé. Tito lidé nicméně měli pochybnosti o skutečnosti vzkříšení. Pavel vytušil rozpor mezi tím, co dělali, a tím, čemu věřili, a využil jejich účasti na správném obřadu křtu za mrtvé k tomu, aby dokázal správnost nauky o vzkříšení: „Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Jestližeť jistotně nevstávají mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?“ (1. Korintským 15:29.)

Jakmile někdo tuto nauku přijme a uzná, že křest je nezbytný pro spasení (což je), pak ho to logicky dovede k tomu, že uvěří i v křest za mrtvé – tomu se prostě nedá vyhnout. Jak by jinak zněla odpověď na onu těžkou otázku: „Co se stane s těmi, kteří zemřeli, aniž by měli příležitost být pokřtěni?“ Při konfrontaci s touto otázkou máme na výběr čtyři možnosti:

Zaprvé – muži a ženy, kteří nebyli pokřtěni, budou zatraceni a půjdou do pekla. Taková odpověď ovšem není v souladu s pravdami v písmech, které říkají, že „Bůh [nikomu nestraní]“ (Skutkové 10:34) a že si přeje, aby „všickni lidé spaseni byli“ (1. Timoteovi 2:4).

Zadruhé – možná Bůh to, co řekl, nemyslel opravdu vážně; možná ve skutečnosti křest pro spasení nezbytný není. To je ovšem nereálné, protože Bůh vždy to, co říká, myslí vážně: „Co jsem já, Pán, pravil, pravil jsem a neomlouvám se.“ (NaS 1:38; viz také Mosiáš 2:24.)

Zatřetí – někteří věří, že křest vodou lze nahradit novou podmínkou v podobě „křtu tužby“. Jinak řečeno, pokud si někdo přeje následovat Ježíše Krista, ale neměl ve smrtelnosti příležitost dát se pokřtít, pak se jeho chvályhodná tužba stává přijatelnou náhradou křtu vodou. Problém je, že tato možnost nemá v písmech žádnou oporu. Nepíše se v nich: „Nenarodí-li se kdo z tužby“, nýbrž: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5; kurzíva přidána.)

Čtvrtou možností je to, že Bůh opravdu myslel vážně to, co řekl, když přikázal, aby všichni lidé byli pokřtěni, a kvůli tomu milosrdně připravil způsob, jak mohou být pokřtěni všichni lidé, i když k tomu během smrtelného života neměli příležitost. Tím způsobem je křest za mrtvé. Je to možnost, která je v souladu s projektem.

Co je v projektu psáno o tom, jak je udílen dar – nikoli přechodná přítomnost, ale onen stálý dar – Ducha Svatého poté, co je někdo pokřtěn? Sestupuje po křtu na člověka automaticky? Přichází jako závan větru, nebo existuje nějaký božský obřad, nějaký božský postup, který musí být dodržen, aby bylo možné tento dar obdržet? Projekt nám dává odpověď.

Poté, co Filip v Samaří pokřtil několik nově obrácených, dorazili Petr a Jan. Písma pak prozrazují, jakým způsobem se má onen obřad vykonávat: „Tehdy [Petr a Jan] vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.“ (Skutkové 8:17; kurzíva přidána.)

Týmž postupem se řídil Pavel, když křtil nově obrácené v Efezu:

„Kteříž pak uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.

A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na ně.“ (Skutkové 19:5–6; kurzíva přidána.)

I zde jsou projekt a znovuzřízená Kristova Církev v dokonalém souladu.

Další list projektu by mohl nést nadpis: „Ovoce Kristovy Církve“. Spasitel poskytl tuto zkoušku pravdy: „Po ovocích jejich poznáte je.“ (Matouš 7:20.) O jakém ovoci Kristovy Církve projekt vypovídá?

Zaprvé – tito první Svatí usilovali o to, aby byli zdraví. Pavel učil, že naše fyzické tělo je „chrám“, v němž přebývá naše duše, a má s ním proto být zacházeno jako se svatým: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“ (1. Korintským 3:16; viz také 1. Korintským 6:19.) V důsledku toho dbali členové Kristovy Církve jistých zdravotních zákonů, jako třeba určitých omezení ohledně pití vína, která se nacházejí v Efezským 5 a v 1. Timoteovi 3. V souladu s tímto božským zákonem, na základě kterého se svým tělem máme zacházet jako s chrámem, obdržel Joseph Smith pro členy Kristovy znovuzřízené Církve zákon zdraví známý jako Slovo moudrosti. V důsledku uplatňování tohoto zákona zdraví, jak potvrdily opakované studie, patří členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů k nejzdravějším lidem na světě. Je to ovoce, které přináší život podle Kristova zákona zdraví.

Dalším ovocem Kristovy Církve jsou zázraky a dary Ducha. Jsou zaznamenány na každičké stránce Nového zákona. Byly důkazem toho, že v Kristově Církvi byla moc Boží. (Viz Židům 2:4.) Avšak naneštěstí s nástupem odpadlictví se zázraky vytratily – historikové to ochotně potvrdili a reformátoři to přiznávali. Paul Johnson, známý historik, řekl: „Nejméně od času císařství [to znamená od doby Konstantinovy] bylo uznáváno, že ‚čas zázraků‘ již pominul, v tom smyslu, že křesťanští vůdci už nemohli šířit evangelium pomocí nadpřirozených sil, jak to dělali apoštolové.“⁵

Proč nastal čas, kdy již nebylo zázraků a darů Ducha? Protože strom, jenž nesl ono ovoce, totiž Kristova Církev, již nebyl na zemi a víra lidí zeslábla. John Wesley si povšiml této nepřítomnosti darů Ducha v církvi své doby: „Nezdá se, že by tyto výjimečné dary Ducha Svatého byly v Církvi běžné po více než dvě nebo tři staletí.“⁶

Mohu dosvědčit, tak jako mnozí z vás, že toto je v Kristově znovuzřízené Církvi doba zázraků a darů Ducha stejně tak, jako byla v Jeho původní Církvi.

Třetí druh ovoce – projekt Kristovy Církve zaznamenává mnohé zprávy o andělech a viděních. V dnešní době se někteří lidé dívají na církev, která věří v anděly a vidění, skepticky, ale když tak činí, zapomínají na to, že andělé a vidění byli zcela klíčovou součástí původní Kristovy Církve – anděl ohlašující Marii narození Krista; andělé, kteří přišli na hoře Proměnění za Petrem, Jakubem a Janem; anděl, jenž vysvobodil Petra a Jana z vězení; anděl, který hovořil s Korneliem; anděl, jenž varoval Pavla před hrozbou ztroskotání lodi; anděl, který přišel za Janem Zjevovatelem; Štěpánovo vidění Otce a Syna; Janovo vidění posledních dnů; a mnohá další. Otázka nemá znít: „Jak může Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů být tou pravou Církví se svými údajnými anděly a zjeveními?“ Otázka má znít: „Jak může některá dnešní církev tvrdit, že je pravou Kristovou Církví, pokud nemá anděly a vidění, jako tomu bylo v původní Kristově Církvi, jak to prozrazuje Jeho projekt?“

Je mnoho dalších druhů ovoce, které jsou v souladu s původní Kristovou Církví:

Byla to misionářská církev – apoštolům bylo přikázáno, aby „jdouce, [učili] všecky národy“. (Matouš 28:19.) Dnes toto přikázání plní více než 80 000 misionářů a jejich činnost nese ovoce.

Byla to morální církev – projekt nás učí, že Svatým v rané Církvi bylo přikázáno odívat se cudně a zdržovat se předmanželských vztahů. Kolik církví těmto morálním měřítkům nejen učí, ale rovněž podle nich žije?

Původní Kristova Církev byla zaměřená na rodinu. Manželům bylo přikázáno, aby milovali svou manželku a byli jí věrni (viz Efezským 5:23–25), dětem, aby poslouchaly své rodiče (viz Efezským 6:1), a biskupům, aby dobře spravovali svůj dům (viz 1. Timoteovi 3:4–5). Dnes je naše Církev, stejně jako původní Kristova Církev, známá tím, že se zaměřuje na rodinu. Ovoce Kristovy Církve je pečlivě zaznamenáno v Bibli a shoduje se s ovocem, které znovuzřízená Kristova Církev přináší dnes.

Kristus založil svou Církev na zemi, ale poslední list projektu odhaluje, že měla spojení s nebem – a sice „Božské zjevení“. Bez tohoto spojení by Církev nebyla ničím více než jen člověkem řízenou organizací spravovanou mocí rozumu. Prorok Amos řekl: „Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.“ (Amos 3:7.) Pavel potvrdil, že zjevení je nedílnou součástí Církve a nemá nikdy ustat. Řekl: „Přišel bych k viděním a zjevením Páně.“ (2. Korintským 12:1; viz také Skutkové 1:2.)

V souladu s touto elementární naukou je dnešní Kristova Církev ve spojení s nebem skrze pokračující zjevení. Ve vyjádření toho, čemu Církev v této souvislosti věří, jež je známo jako devátý článek víry, čteme: „Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího.“

Kdyby někdo srovnal projekt původní Kristovy Církve se všemi církvemi v dnešním světě, zjistil by, bod po bodu, organizaci za organizací, nauku za naukou, ovoce za ovocem a zjevení za zjevením, že se s ním shoduje jen jedna – Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Pokud někdo poté, co si prostudoval projekt, tuto Církev odmítne, pak pravděpodobně nepřijme ani žádnou jinou církev, neboť toho ví příliš mnoho. Bude jako Petr, kterého se Spasitel zeptal: „Zdaliž i [ty chceš] odjíti?“ (Jan 6:67.) Petrova odpověď by měla být vyryta v každém srdci a s úctou uchovávána v každém domově: „[Ke] komu půjdeme? Slova věčného života máš.“ (Jan 6:68.)

Když se někdo odvrátí od Církve, kam půjde, aby se dozvěděl o znovuzřízených pravdách ohledně povahy Boha, které byly zjeveny v Posvátném háji, o kázání evangelia zemřelým, o třech stupních slávy a o věčných rodinách? Kam půjde, aby získal obřady, jež mu přinesou spasení a oslavení? Kam půjde, aby k sobě mohl nechat na věčnost připečetit manželku a děti? Kam půjde, až bude chtít kněžské požehnání útěchy či požehnání pro uzdravení člena rodiny? Kam půjde, aby nalezl proroka Božího? Marně bude hledat tyto nauky a obřady, tuto moc a proroky, neboť to vše se nachází pouze a jedině v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Člověk nemůže získat nauky a obřady znovuzřízené skrze Proroka Josepha Smitha, aniž by Proroka přijal spolu se související historií, která je jejich základem. Jsou neoddělitelné. Jdou spolu ruku v ruce. Nemůžete o ovoci říci, že je dobré, a pak říci o stromu, že je špatný. Spasitel učil této pravdě již dávno: „Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati.“ (Matouš 7:18.) Stejně tak, pokud je ovoce nauky, o němž jsme dnes večer hovořili, dobré, pak i strom, z něhož pochází – Joseph Smith a s ním související historie oněch zjevených pravd – je rovněž dobrý. Nemůžete mít jedno bez druhého.

V několika proslovech na generální konferenci před několika lety hovořil starší B. H. Roberts o tom, co všechno Joseph Smith vykonal, a pak řekl, jako by hovořil k těm, kteří Josepha Smitha kritizovali: „Vyrovnejte se tomu! Vyrovnejte se tomu, říkám vám, a nebo s rukou přes ústa mlčte, když uslyšíte jeho jméno.“⁷

Historické či společenské otázky, které u někoho mohou vyvstat, a údajné vědecké rozpory – to vše je vedlejší; to opravdu důležité jsou nauky, moc kněžství a další ovoce, jež naše Církev nese. A o mnohém z toho byla dnes řeč. Někteří mohou říci: „Já tomu všemu věřím, ale jak mám reagovat na kritiky s jejich zvláštními otázkami?“

Právníci vědí, že poté, co žalobce představí svého klíčového svědka, případ obžalovaného se bude jevit v tom nejhorším možném světle. Člověk, který vynáší soudy rychle, by v tomto okamžiku možná prohlásil, že obžalovaný je vinen, ale pak dochází v soudní síni k zajímavému jevu. Obhájce započne s křížovým výslechem téhož svědka a často se stane toto: Rozhodné odpovědi svědka začínají pod tlakem křížového výslechu ochabovat. Ve svědectví o průběhu událostí, které zprvu vypadalo nenapadnutelně, se objevují trhliny, a možná dokonce i do očí bijící mezery. Zdánlivě skálopevná verze, kterou svědek uvádí, se s každou novou otázkou začíná drolit a rozpadat. Svědek dokázal zvládnout jednoduché otázky žalobce, který byl na jeho straně, ale když došlo na otázky odpůrce, nedokázal čelit jejich síle či zkoumavé podstatě. Po skončení křížového výslechu je svědek ve velké míře zdiskreditován. Přihlížející, který byl původně přichystaný obžalovaného „pověsit“, nyní jinýma očima vidí, že onen člověk je zcela nevinen.

Stejně tak někteří kritikové bombardují Církev jednostrannými otázkami s cílem vrhnout na ni to nejhorší možné světlo. Ale otázky fungují na obě strany.⁸ Klíčoví svědkové obžaloby nejsou chráněni před křížovým výslechem, což platí i o nejzarytějších kriticích Církve. Ještě jsem se nesetkal s pomlouvačem, který by dokázal při „křížovém výslechu“ uspokojivě zodpovědět tyto otázky:

Zaprvé – jak Joseph Smith dokázal znovuzřídit nauky a obřady z Bible, jako třeba nauku o předsmrtelné existenci, o pravé povaze Boha, o kázání evangelia mrtvým, o křtech za mrtvé a o mnohém jiném, o čem zde byla dnes večer řeč, když takovýmto naukám nebo obřadům žádná jiná církev v jeho době neučila? Proč byl Joseph Smith tím jediným, kdo je objevil a znovuzřídil? I kdybychom ho považovali za teologického génia, proč se po dobu 1 800 let následujících po Spasitelově službě ve smrtelnosti nenašli ještě někteří jiní, kteří by udělali totéž?

Zadruhé – pokud tato Církev není Kristovou Církví, proč nese totéž ovoce jako původní Kristova Církev, a sice zázraky a dary Ducha, současné zjevení dané apoštolům a prorokům, anděly a vidění, zdravý a morální lid, lid s misionářským cítěním a lid, který se silně soustřeďuje na rodinu? Což Spasitel nepopsal zkoušku, jak můžeme poznat pravdu: „Po ovocích jejich poznáte je“? (Matouš 7:20.)

Při křížovém výslechu by jistě mohlo být položeno i mnoho dalších otázek. Jsou však jisté otázky, které předčí všechny ostatní – ve své podstatě tvoří jádro věci. Zkrátka chceme-li poznat pravdu, jsou některé otázky prostě důležitější než jiné. Pokud zjistíte, že Joseph Smith znovuzřídil biblické nauky a obřady, o nichž jsme dnes hovořili, pokud zjistíte, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nese totéž ovoce jako původní Kristova Církev, nebo pokud zjistíte, že Kniha Mormonova má božský původ, pak budete vědět, že Joseph Smith je prorok. A pokud je Joseph Smith prorok, pak je toto jediná pravdivá a živá Církev na tváři celé země. V tom okamžiku všechny otázky ve srovnání s tím blednou. Je to, jako když nad nějakým případem vynese rozsudek Nejvyšší soud. Všechna protichůdná rozhodnutí nižších soudů jsou od té chvíle nepodstatná. Podobně i všechny otázky kritiků, ať už jsou jakkoli zkoumavé, matoucí či zábavné, přestávají být v rovnici pravdy hlavním faktorem. Proč? Protože už byly zodpovězeny klíčové otázky, ty rozhodující, nejdůležitější otázky, které jsou základními pilíři poznání pravdy.

Abych to shrnul, já dokáži žít s jistými lidskými nedokonalostmi, a to i mezi proroky Božími – to se dá od smrtelných bytostí očekávat. Dokáži žít s jistými údajně vědeckými poznatky, které jsou v rozporu s Knihou Mormonovou; čas je napraví. A dokáži žít i s jistými zdánlivými historickými anomáliemi; v celkovém obraze pravdy jsou podružné. Ale nedokáži žít bez naukových pravd a obřadů znovuzřízených Josephem Smithem, nedokáži žít bez Božího kněžství, jež žehná mé rodině, a nedokáži žít bez vědomí toho, že moje manželka a děti jsou ke mně připečetěny na věčnost. To je rozhodnutí, před kterým stojíme – několik nezodpovězených otázek na jedné straně oproti spoustě naukových jistot a moci Boží na straně druhé. Co mě se týče, a doufám, že i vás, jde o rozhodnutí jednoduché a racionální.

Svědčím o tom, že Církev, jíž budete jednou předsedat, nese Kristovo jméno proto, že má Jím schválenou organizaci, Jeho učení, Jeho obřady, Jeho moc, Jeho ovoce a Jeho neutuchající zjevení; a všechno toto je popsáno v Jeho božském projektu. Kéž nám duchovní zrak odhalí souvislosti mezi původním projektem a dnešní znovuzřízenou Kristovou Církví, neboť to je přesvědčivé svědectví, jež nám Bůh dává. O tom svědčím a modlím se ve jménu Ježíše Krista, amen.

© 2014 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 9/13. Přeložení schváleno: 9/13. Název v originále: What Is the Blueprint of Christ’s Church? Czech. PD50051805 121