Dokonalý dar

President Henry B. Eyring

První rádce vPrvním předsednictvu

O Vánocích oslavujeme dokonalý dar našeho Nebeského Otce v podobě Jeho Milovaného Syna, Ježíše Krista, Spasitele světa. Ve znamení tohoto největšího daru ze všech se vánoční období pro většinu z nás stává dobou, kdy nalézáme radost v dávání darů druhým. Vy i já z vlastní zkušenosti víme, jak náročné to může být.

V roce 1970 jsem byl otcem tří malých chlapců. Jako mnozí jiní rodiče-začátečníci jsem i já pracoval usilovně na tom, abych naši rostoucí rodinu zabezpečil. Dva dny po Vánocích jsem musel odjet na dlouhou služební cestu, a moje žena, Kathleen, musela zabavit naše chlapce během jejich vánočních prázdnin. Věděli jsme, že jejich radost bude nejspíše záviset na dobrých vánočních dárcích, se kterými by si mohli hrát, a tak jsme dárky vybírali pečlivě. Nejstaršímu synovi, tehdy sedmiletému, jsme dali barometr – zařízení k předpovídání počasí.

Zjistili jsme, že bude zapotřebí barometr sestavit. Sedl jsem si se synem a začali jsme tento krásný nový barometr sestavovat. Rozložili jsme před sebe desítky součástek a pečlivě jsme si prostudovali složitý návod k sestavení.

Po několika hodinách mi začalo být jasné, že ačkoli jsme správně smontovali všechny součástky, něco se zdálo být špatně s mechanismem, pomocí něhož měla tekutina v barometru stoupat, nebo klesat. Snažil jsem se skrýt před synem své pochyby, ale onen večer, poté, co šel spát, jsem byl tak frustrovaný, že jsem ve svém deníku sepsal stížnost firmě, která barometr vyrobila. Zde je část oné stížnosti, kterou jsem naštěstí nikdy neodeslal:

„Náš syn má z tohoto barometru velkou radost. Je mu sedm let a má víru, že něco tak pěkného bude určitě fungovat. Doufám, že do té doby, než nám odepíšete, se nezmění počasí, protože bych se nerad musel plížit do jeho pokoje a podvádět ho tím, že barometr nastavím ručně, a také nechci, aby ztratil víru ve váš barometr. … Napište mi prosím, jak mám barometr zprovoznit. Pokud mi nepomůžete, neutrpí tím vaše věrohodnost, ale ta moje.“

Lidská pomoc tehdy o Vánocích nedorazila včas, a dárek nefungoval. Náš syn, který je dnes sám otcem, si ale stále vybavuje lásku, kterou jsme pociťovali, když jsme si navzájem pomáhali. A stále pociťuje onu víru, kterou jsme měli v bezchybný řád Božího stvoření země a atmosféry, díky němuž je možné předvídat počasí. A naše zoufalé pokusy zprovoznit barometr tuto víru nijak neoslabily.

Díky tomu jsme poznali to, co znáte i vy ze svých zkušeností – k úspěchu při přinášení radosti o Vánocích je obvykle zapotřebí pomoci druhých. Zřídkakdy k tomu stačí snaha jediného člověka. Radost se šíří tehdy, když se spojíme s druhými, a díky tomu je radost trvalejší. A co je možná nejdůležitější, použití víry ve Spasitele – stvořitele a původce veškerého trvalého štěstí – přivolává čistou lásku Kristovu, která je tím největším darem ze všech a pravým zdrojem přetrvávající radosti.

Tato skutečnost se nám zaryla do srdce ještě hlouběji během Vánoc několik let po našem zážitku s barometrem.

Rozhodl jsem se navrhnout a vyrobit dřevěnou truhlu pro svou manželku, do které by si mohla schovávat rodinné poklady. Potřeboval jsem štědrou pomoc mnoha dalších lidí, kteří měli potřebné nástroje a dovednosti, kterých se mně nedostávalo. Pracoval jsem s nimi několik týdnů. Také jsem potřeboval pomoc Ducha Svatého, abych přišel na to, jak tímto darem vyjádřit lásku a víru v evangelium.

Na víko jsem vyryl náš rodinný monogram. Na přední stranu jsem umístil dvě desky. Na jednu desku jsem vyryl svou iniciálu a na druhou manželčinu. Truhlu bylo možné odemknout pouze pomocí dvou různých klíčů – jeden odemykal zámek u mé iniciály a druhý zámek u iniciály manželky.

Tento dárek dnes používáme jako rodinnou pokladnici. Tehdy o Vánocích, když truhla ležela pod stromečkem, a každý den od té doby, kdykoli se na ni podíváme, se naše mysl a srdce plní láskou k sobě navzájem a láskou ke Spasitelově oběti, díky níž mohou být rodina i manželství věčné. Truhla, nyní naplněná rodinnými fotografiemi a notami s vánoční hudbou, stojí vedle starého klavíru v našem obývacím pokoji. Výroba tohoto dárku ve mně probudila pocity lásky k rodině a Mistrovi.

Ještě dnes čas od času vídám ty, kteří mi pomohli tuto truhlu vyrobit, a děkuji jim. Kdykoli je vidím, pociťuji tutéž radost, kterou jsme měli, když jsme vyráběli dárek lásky k rodině a symbol lásky, kterou všichni pociťujeme ke Spasiteli. V úsměvu svých přátel vidím tutéž radost, kterou jsme měli v době, kdy jsme společně pracovali na truhle.

Z vlastní zkušenosti s Vánocemi víte, že takováto sdílená radost se může dostavit tehdy, když vytváříme a předáváme byť i jen prosté dárky lásky. Mnozí z vás například pomáhají dítěti donést krabici cukroví těm, kteří se o Vánocích cítí obzvláště osaměle. Tento prostý dárek od dítěte může člověku, který ho dostane, připadat stejně drahocenný jako myrha. A dítě, které mu takový dárek přinese, mu může připomenout mudrce, kteří z východu přinesli dary Spasiteli. Jak dárce, tak příjemce si vzpomenou na Krista a pociťují lásku a vděčnost.

Mladí muži a mladé ženy v Církvi mohou se svými vedoucími přinášet dary lásky a svědectví ve křtitelnici našich chrámů. Díky tomu, že chrámy jsou blízko stále většímu počtu mladých lidí, je tento způsob dávání dostupný stále více mladým – a častěji. Moudří biskupové a vedoucí mládeže pomáhají tím, že mladé povzbuzují; někteří dokonce jezdí do chrámu s nimi. Všichni tak společně přinášejí těm, kteří tento dar nemohli přijmout za svého života na zemi, požehnání očištění, které je dostupné díky Spasiteli.

Rostoucí počet misionářů nabízí se Spasitelem a se svými společníky dar věčného života. Díky snížení věku pro misionářskou službu bude mnohem více mladých pociťovat radost z přinášení tohoto neocenitelného daru. Misionáři také nabízejí každému, s kým se setkají, Knihu Mormonovu. Je to dar lásky a dar svědectví vytvořený Boží inspirací předávanou věrným prorokům v průběhu staletí. Spasitel potřeboval pomoc těchto proroků k tomu, aby v Knize Mormonově mohl vytvořit dary svědectví, a potřebuje pomoc misionářů k tomu, aby se o ně dělili.

Také rodiny přinášejí o Vánocích neocenitelné dary lásky a svědectví prostřednictvím hudby i slov. Když jsem byl malý, shromažďovali jsme se jako rodina kolem našeho klavíru Winkler, který je dnes již více než sto let starý. Tento klavír máme v obýváku, vedle naší truhly. Klavír je dodnes vzácným dědictvím, protože ho milovala moje maminka, která ho dostala jako dárek od manžela v době, kdy byli velmi chudí. Moji rodiče poznali chudobu, a tak byli skromní. Dárky, které jsme dostávali k Vánocům, byly prosté. Maminka ale měla nádherný sopránový hlas. O Vánocích hrála na klavír a pod jejím vedením jsme zpívali známé koledy a posvátné náboženské písně.

Nevím, zda si myslela, že nás tím snad přiměje k tomu, abychom i my měli nějaký trvalý dar. Ale už jako malý chlapec jsem při zpěvu těchto písní pociťoval nepopsatelnou radost. Hudba naplňovala náš skromný domov duchem pokoje. Pociťoval jsem lásku nejen své maminky a tatínka a dvou bratrů, ale také svého Nebeského Otce a Spasitele Ježíše Krista.

Zdálo se mi, jako bych lásku, kterou jsem tehdy pociťoval, znal již z dřívějška – z předsmrtelné existence v duchovním světě. Více než cokoli jiného jsem si přál, abych ji jednou pociťoval i ve vlastní rodině. A chtěl jsem žít tak, abych se mohl vrátit se svou vlastní rodinou do našeho nebeského domova, kde vím, že na nás budou čekat Nebeský Otec a Spasitel. Dnes, kdykoli se podívám na naši truhlu a klavír, mě zaplavují vzpomínky naplněné láskou k rodině a láskou Spasitele.

Vánoční koledy, které zpíváme v pěveckých sborech, v rodině nebo ve třídě a kterým nasloucháme i dnes večer, nám připomínají, jak jsme jásali radostí, když jsme se dozvěděli, že budeme moci přijít na tento svět a že nám bude dán Spasitel, aby nás vykoupil. Jednou budeme tyto písně zpívat s nebeskými zástupy.

Modlím se o to, aby nám Duch žehnal, o těchto Vánocích i v budoucích letech, mocí přinášet dary lásky a svědectví o Ježíši Kristu a Jeho znovuzřízeném evangeliu. Vím, že Duch může vést každého z nás mnoha rozličnými a prostými způsoby, abychom v tomto radostném období předávali lásku, víru a radost druhým.

Dosvědčuji, že Ježíš Kristus je doslovný Syn Boží a Spasitel světa. On byl dokonalým darem od našeho milujícího Otce. V tomto i v jakémkoli jiném období nás Spasitel vyzývá, abychom se přidali k Němu a k druhým a přinášeli neocenitelný dar radosti. Modlím se o to, abychom to činili, ve jménu Ježíše Krista, amen.