Sláva Bohu

Starší Ronald A. Rasband

Předsednictvo Sedmdesáti

Obrázek

Šťastné a veselé, drazí bratři a sestry. Děkuji Prvnímu předsednictvu, že mi poskytlo příležitost podělit se o své myšlenky ohledně tohoto posvátného vánočního období a narození našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista.

Nikdy mě neomrzí vánoční poselství, která začala Ježíšovým narozením v Betlémě v Judeji.

Izaiáš o této události hovořil více než 700 let před tím, než se stala: „Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.“¹

Král Beniamin prorokoval: „Bude nazýván Ježíš Kristus, Syn Boží, Otec nebe a země, Stvořitel všech věcí od počátku; a matka jeho bude nazývána Maria.“²

Prorok Nefi slyšel hlas řkoucí: „Nazítří přijdu na svět.“³

Na druhý den se na opačné straně světa narodilo dítě – Kristus. Jeho matka, Marie, se na svého novorozeného syna, na Jednorozeného Otcova v těle, bezpochyby dívala s úžasem.

Lukáš nám říká, že na judejských kopcích, jimiž byl Betlém obklopen, dleli na pláních pastýři.⁴ Nejednalo se o obyčejné pastýře, ale o spravedlné a svaté muže, kteří měli vydat svědectví o Kristu.⁵

„A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.

Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.

Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. …

A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:

Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“⁶

Představte si ten výjev v Judeji – oblohu naplněnou září skvostné hvězdy a nebeské chóry oznamující tuto jedinečnou událost. Pastýři pak „chvátajíce“⁷ přišli, aby se podívali na děťátko, které leželo v jeslích. A poté „rozhlašovali“⁸, co viděli.

Každý rok o Vánocích se se svým svědectvím připojujeme k svědectví pastýřů o tom, že Ježíš Kristus, skutečný Syn živého Boha, přišel do kouta země, který nazýváme Svatou zemí.

Pastýři zbožně přišli ke stáji, aby uctívali Krále králů. Jak Ho budeme letos uctívat my? Nekonečným nakupováním? Pobíháním sem a tam a krášlením svého domu? Takto projevíme úctu svému Spasiteli? Nebo vneseme pokoj do ustaraných srdcí, projevíme dobrou vůli vůči těm, kteří potřebují nalézt vyšší cíle, a vzdáme Bohu slávu svou ochotou být poslušni toho, co přikazuje? Ježíš to vyjádřil jednoduše: „Poď, následuj mne.“⁹

S evangeliem Ježíše Krista, které bylo znovuzřízeno prostřednictvím Josepha Smitha, se ztotožňují věřící po celém světě. Byl jsem svědkem nadšení těch, kteří přijali Jeho posvátné slovo, od ostrovů mořských až po obrovské Rusko.

Někteří naši předkové patřili k oněm prvním Svatým, kteří se shromáždili v Sionu. Jedna žena, Hannah Last Cornaby, se usadila v osadě Spanish Fork v Utahu. V oněch složitých časech bývaly Vánoce někdy ozvláštněny vzácným pomerančem či vyřezávanou hračkou nebo třeba pouhou hadrovou panenkou – ale ne vždycky. 25. prosince 1856 Hannah napsala:

„Přišel Štědrý večer a moji miláčkové v dětské víře pověsili své punčochy a přemýšleli, zda budou [naplněny]. S bolestí v srdci, kterou jsem před nimi skrývala, jsem je ujistila, že na ně bude pamatováno; a oni s radostným očekáváním toho, co se stane ráno, usnuli.

Neměla jsem ani trošku cukru a nevěděla jsem, co si počít. Nemohla jsem však dopustit, aby byli zklamaní. Pak jsem si vzpomněla, že mám doma nějaké tykve, které jsem povařila, vodu z nich jsem pak slila a když jsem ji několik hodin nechala vřít, dostala jsem sladký sirup. Díky němu a troše koření jsem udělala perníkové těsto, z nějž jsem vykrájela všemožné tvary a upekla je v pánvi (neboť kamna jsem neměla), naplnila jimi dětem punčochy a je to potěšilo víc než nejvybranější cukroví.“¹⁰

Mezi řádky tohoto příběhu je zpráva o matce, která pracovala celou noc, aniž by měla pouhá kamna, jež by jí ulehčila námahu. Přesto byla odhodlána přinést svým dětem radost, posílit jejich víru a upevnit domov; „všechno že dobře je!“¹¹ Není právě toto poselstvím Vánoc?

President Monson učí: „Naše příležitosti dávat ze sebe jsou vskutku neomezené, jsou ale také pomíjivé. Jsou srdce, která je třeba rozveselit. Jsou laskavá slova, která je třeba vyslovit. Jsou dary, které je třeba dát.“¹²

Kdykoli jednáme ve shodě s Pánem – kdykoli plníme to, co od nás žádá, a pozvedáme lidi kolem sebe – vydáváme svědectví o tom, že žije a že nás miluje bez ohledu na to, jakými časnými zkouškami procházíme.

Dalším člověkem velkého ducha v historii Církve je skotský obrácený John Menzies Macfarlane. K Církvi se připojil spolu se svou ovdovělou matkou a bratrem a v roce 1852 všichni tři odcestovali do Salt Lake City. Bylo mu 18 let. Během let se stal zeměměřičem, stavitelem a dokonce i okresním soudcem, ale to, v čem vynikal, byla hudba.

V Cedar City zorganizoval svůj první sbor a s tímto svým souborem procestoval jižní Utah. Po vystoupení v St. George ho starší Erastus Snow, apoštol a vedoucí osady, vybídl, aby se do jižního Utahu přestěhoval a vzal s sebou svou rodinu i svou hudbu.

Rok 1869 byl těžký a starší Snow požádal staršího Macfarlanea, aby vytvořil vánoční představení, které by pozvedlo ducha tamějších obyvatel. Bratr Macfarlane chtěl pro toto představení zkomponovat novou poutavou hudbu. Ať se však snažil sebevíc, nic ho nenapadalo. Modlil se o inspiraci a pak se modlil znovu. Pak jedné noci probudil svou ženu a zvolal: „Mám slova písně a myslím, že mám i hudbu!“ Pospíchal ke svému malému harmoniu, hrál melodii a přitom ji zapisoval, zatímco mu žena svítila mihotavým světlem knotu hořícího v nádobce s olejem. Slova písně a hudba plynuly:

Tam, kde leží země judejská,
pastýřům zní píseň andělská.
Pochválen Bůh!
Pochválen Bůh!
Pochválen Bůh na výsostech!
Pokoj nechť je na zemi
a dobrá je vůle všech!13

Bratr Macfarlane v Judeji nikdy nebyl a neviděl, že její pláně jsou spíše kamenitými stráněmi, ale inspirované poselství hudby prýštilo z jeho duše jako svědectví o narození Spasitele v judejském Betlémě, což byl začátek něčeho, co mělo navždy změnit svět.¹⁴

Vydávám svědectví o tom, že náš Věčný Otec žije. Jeho plán štěstí nesmírně žehná životům všech Jeho dětí všech pokolení. Vím, že Jeho milovaný Syn, Ježíš Kristus, děťátko narozené v Betlémě, je Spasitelem a Vykupitelem světa a že náš drahý president Thomas S. Monson je nyní Jeho prorokem zde na zemi. Tato slova chvály k mým uším promlouvají pravdu: „Pochválen Bůh na výsostech! Pokoj nechť je na zemi a dobrá je vůle všech!“¹⁵

Ve jménu Ježíše Krista, amen.