Pravá radost z Vánoc
President Thomas S. Monson
Milovaní bratři a sestry, mám radost z toho, že zde dnes večer mohu být s vámi, zatímco slovem a písní oslavujeme narození našeho Spasitele a Vykupitele – Pána Ježíše Krista.
Vánoce jsou překrásné období v roce. Pro většinu z nás je to také období, kdy jsme v jednom kole. Doufám a modlím se, abychom nepodlehli tlakům tohoto období natolik, že bychom začali klást důraz na nesprávné věci a unikala nám ona prostá radost z toho, že si můžeme připomínat narození Svatého děťátka v Betlémě.
Skutečnou radost z Vánoc neobjevíme v tom, že budeme spěchat a hnát se, abychom toho stihli o něco více. Skutečnou radost z Vánoc objevíme tehdy, když se v tomto období soustředíme na Spasitele.
Narodil se ve stáji, položili Ho do jeslí – takto přišel z nebe, aby žil na zemi jako smrtelník a aby ustanovil království Boží. Jeho slavné evangelium přetvořilo myšlení světa. Žil pro nás a také pro nás zemřel. Co můžeme na oplátku dát my Jemu?
Mám rád slova, která napsala anglická básnířka Christina Rossetti:
Co Mu mohu dát,
když jsem tak chudá?
Kdybych byla pastýřem,
dala bych beránka.
Kdybych byla mudrcem,
udělala bych, co mám.
Ale co Mu mohu dát já?
Své srdce Mu dám.1
Naší oslavou Vánoc by mělo být přemítání o lásce a nesobeckosti, jimž nás Spasitel učil. Dávání, nikoli dostávání, vede k plnému rozkvětu ducha Vánoc. Pociťujeme k druhým více laskavosti. S láskou podáváme pomocnou ruku těm méně šťastným. Naše srdce se obměkčuje. Odpouštíme nepřátelům, připomínáme si přátele a posloucháme Boha. Duch Vánoc ozařuje okno duše, a zatímco hledíme na rušný a zaneprázdněný svět, začínáme se více zajímat o lidi než o věci. Abychom pochopili pravý význam „Ducha Vánoc“, musíme o něm přemýšlet jako o „Duchu Kristovu“.
President David O. McKay řekl: „Opravdové štěstí pochází pouze z toho, že činíme šťastnými druhé – praktickým používáním Spasitelovy nauky, že člověk musí život ztratit, aby jej získal. Zkrátka duch Vánoc je duch Kristův, který způsobuje, že naše srdce vyzařuje bratrskou lásku a přátelství a nabádá nás k laskavým skutkům služby.
Je to duch evangelia Ježíše Krista, který, když ho budeme poslušni, přinese ‚zemi pokoj‘, neboť právě to je evangeliem zamýšleno – dobrá vůle vůči všem lidem.“2
Kéž dáváme tak, jak dával Spasitel. Dávat ze sebe sama je posvátným darem. Dáváme na památku toho všeho, co dal a dává Spasitel. Kéž zároveň s dary, které se nakonec stejně rozbijí nebo upadnou v zapomnění, dáváme také dary, které mají věčnou hodnotu. Oč lepší by byl svět, kdybychom všichni dávali dary porozumění a soucitu, služby a přátelství, laskavosti a mírnosti.
Kéž každý z nás v této době, kdy nás svou nádherou obklopuje vánoční období, usiluje stejně jako mudrcové o to, aby nás nějaká jasná hvězda provázela naší oslavou narození Spasitele. Kéž každý z nás podnikne v duchu cestu do Betléma a vezme s sebou jako dárek pro Spasitele laskavé a starostlivé srdce.
Bratři a sestry, kéž každý z nás prožije Vánoce naplněné radostí. V to doufám a o to se modlím v posvátném jménu našeho Spasitele, Ježíše Krista, amen.