66:31

Žít smysluplně – důležitost „opravdového záměru“

Randall L. Ridd

Druhý rádce v generálním předsednictvu Mladých mužů

Večer s bratrem Randallem L. Riddem Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé • 11 .ledna 2015 • Univerzita Brighama Younga-Idaho

Jak úžasná příležitost být dnes večer s vámi! Pro mě i pro mou ženu je opravdu ctí, že zde dnes můžeme být. Přijde mi zajímavé, že můj telefon věděl, že jsem měl dnes v kalendáři naplánovanou cestu do Rexburgu. Řekl mi, jaké bude počasí, a uvedl seznam hotelů a restaurací, které zde jsou. Telefon mi dokonce řekl o mnoha zajímavých akcích, které tento víkend v Rexburgu probíhají.

Hm, když o tom teď přemýšlím, tak na seznamu zajímavých akcí nebyl uveden můj proslov. Podle toho se nejspíš pozná, že to je chytrý telefon!

I když vám chytrý telefon tuto akci nedoporučil, každý z vás se rozhodl strávit dnes hodinu svého času se mnou – hodinu, která se vám již nikdy nevrátí. A tak pociťuji velkou zodpovědnost za to, aby tato hodina za něco stála. Také ale vím, že to, co řeknu, nebude tak důležité jako to, čemu vás bude učit Duch, a to bude cenné jen do té míry, do jaké se zavážete podle těchto nabádání jednat.

Asi se mnou budete souhlasit, že tato doba, v níž žijeme, je úžasná. Mou generaci nazvali sociologové dětmi z populační exploze, i když to dnes již neplatí; další generaci nazvali generací X; a vás pojmenovali generací Y neboli dětmi milénia. Jste známí tím, jak snadno zacházíte s technologiemi a jak využíváte sociální sítě – jste chytřejší a vzdělanější než generace předchozí. Díky těmto vlastnostem jste nejen nesmírně cenní pro dnešní společnost, ale i pro konání Pánova díla.

Máte toho více na výběr a máte více možností než kdykoli předtím. Podobně jako v případě mnoha dalšího v životě je i toto zároveň požehnání i kletba. Až příliš mnoho možností na výběr a strach z nesprávného rozhodnutí často vede k „rozhodovací paralýze“, která je jedním z problémů vaší generace. Je těžší, více než kdykoli předtím, se na něco soustředit! Pokud jde o technologie, jakmile si něco koupíte, je pravděpodobné, že nedlouho poté, co vyjdete z obchodu, to bude zastaralé. Až příliš mnoho lidí se bojí k něčemu zavázat, protože si kladou otázku, zda druhý den nenarazí na nějaké lepší řešení. A tak čekají – a nakonec se nerozhodnou k ničemu. V tomto pasivním postoji jsou snadným terčem pro rušivé vlivy. Protilékem, bratři a sestry, je to, o čem bych rád dnes s vámi mluvil – o tom, jak žít smysluplně: o důležitosti opravdového záměru.

I. Záměr

Představte si na okamžik, že jste v záchranném člunu na moři a všude kolem vás, kam až dohlédnete, jsou jen vlny. Člun je vybaven vesly, ale jakým směrem máte veslovat? Teď si představte, že jste zahlédli ostrov. Teď již víte, jakým směrem se vydat. Přináší vám pohled na suchou zem motivaci a smysl? Lidé, kteří si neuchovávají jasné vnímání smyslu svého života, jsou tuláci. Tuláci nechávají vlny světa rozhodovat o tom, kam směřují.

Lev Nikolajevič Tolstoj

Tuto skutečnost ilustruje život známého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, autora knihy Vojna a mír. Tolstoj měl problematické dětství. Když mu bylo zhruba 13, zemřeli mu rodiče. Jeho starší bratr ho učil holdovat alkoholu, hazardním hrám a promiskuitě, a tak Lev nebyl ve škole moc pilným žákem. Ve věku 22 let začal vnímat, že jeho životu schází opravdový smysl, a napsal si do deníku: „Žiji jako zvíře.“ O dva roky později si napsal: „Je mi 24 a dosud jsem nic nedokázal.“ Jeho nespokojenost ho motivovala k tomu, aby celý život hledal, většinou metodou pokusu a omylu, smysl života – ono proč. Než ve věku 82 let zemřel, dospěl ve svém deníku k tomuto závěru: „‚Celý smysl a veškerá radost života‘ … spočívá v úsilí o dokonalost a porozumění Boží vůli“¹ – a já bych dodal: a v konání Boží vůle.

Kdosi řekl, že „dvěma nejdůležitějšími dny ve vašem životě je den, kdy jste se narodili, a den, kdy jste zjistili, proč“ jste se narodili.² Díky tomu, že máme evangelium, nemusíme strávit celý život snahou objevit jeho smysl. Místo toho se můžeme zaměřit na to, abychom tento smysl naplňovali.

V Matoušovi 5:48 čteme: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“

Myslím, že každý z nás má vnitřní touhu se zlepšovat. Ale protože všichni děláme chyby, mnozí z nás jsou přesvědčeni, že dokonalost je nedostižný cíl. A byl by, kdyby nebylo Usmíření. Díky oběti našeho Spasitele je dokonalost dosažitelná: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni a popírejte v sobě veškerou bezbožnost; a popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu.“ (Moroni 10:32; zvýraznění přidáno.)

Spasitel nám dává naději, která nás inspiruje k tomu, abychom se stali takovými, jako je Otec v nebi. Vy víte, stejně jako to zjistil Lev Tolstoj, že cesta k dokonalosti se vyznačuje radostí. Když si dáte za cíl řídit se vůlí Páně, získá váš život velký smysl.

Starší Tad R. Callister se zeptal: „Proč je tak zásadní mít správnou vizi tohoto nadpozemského cíle dosažení božskosti, o kterém písma a další svědkové tak jasně svědčí? Protože s vyšší vizí přichází vyšší motivace.“³

Misie

Jako mladý muž jsem se málem rozhodl nejít na misii. Po roce na vysoké škole a roce v armádě jsem měl dobrou práci v místní nemocnici jako technik na rentgenologii. Jednou mě doktor James Pingree, jeden z chirurgů v nemocnici, pozval na oběd. Během našeho rozhovoru doktor Pingree zjistil, že se nechystám sloužit na misii, a zeptal se mě proč. Řekl jsem mu, že jsem už trochu starší a že je možná již pozdě. Odvětil, že to není moc dobrý důvod a že on šel na misii až po ukončení studia na lékařské fakultě. Pak vydal svědectví o tom, jak pro něj byla jeho misie důležitá.

Jeho svědectví na mě mělo značný vliv. Přimělo mě k tomu, abych se modlil tak, jako jsem se ještě nemodlil – s opravdovým záměrem. Napadala mě spousta důvodů, proč na misii nejít. Byl jsem ostýchavý – tak ostýchavý, že pomyšlení na to, že bych měl na shromáždění svátosti rozlučkový proslov, bylo pro mě dostatečným důvodem nikam nejít. Měl jsem práci, kterou jsem měl rád. Měl jsem možnost získat stipendium, což bych po misii neměl. A co je nejdůležitější, chodil jsem s dívkou, která na mě čekala, když jsem byl v armádě – a já věděl, že další dva roky by určitě nepočkala! Modlil jsem se a modlil, abych získal potvrzení, že mé důvody jsou oprávněné a že dělám to, co je správné.

Ke svému zklamání jsem nedokázal získat jednoduchou odpověď „ano“ či „ne“, kterou jsem si tak přál. Pak mě napadlo: „Co si přeje Pán, abys udělal?“ Musel jsem připustit, že si přeje, abych sloužil na misii, a toto se stalo rozhodujícím okamžikem mého života. Budu dělat to, co chci já, nebo budu konat vůli Páně? To je otázka, kterou bychom si měli pokládat často. Tento důležitý způsob uvažování by si měl každý z nás osvojit již v rané fázi našeho života. Mnohokrát máme tento postoj: „Půjdu, kam chceš, abych šel, a udělám, co bys chtěl, drahý Pane – pokud to ovšem bude to, kam chci jít i já a co chci udělat i já.“

Naštěstí jsem se rozhodl na misii sloužit a byl jsem povolán pracovat v misii Mexiko-sever. Aby někteří z vás nebyli tak napnutí – řeknu vám, že má dívka na mě skutečně nečekala, ale já jsem si ji přesto vzal! Je jedním z největších požehnání v mém životě. S vědomím toho, že smyslem našeho života je stát se takovými, jako je Otec v nebi, jsem zjistil, že neexistuje lepší univerzita, která nás má učit o Boží lásce k Jeho dětem, než uzavřít manželství a mít rodinu. Díky tomu, co vím, bych udělal cokoli, kdybych byl vámi, abych se na tuto univerzitu dostal. Pokud je mi známo, zápis začíná právě teď.

II. Opravdový záměr

Když se náš syn učil chodit, měl nenasytnou zvědavost. V jeho omezeném slovníku bylo oblíbeným slůvkem slovo „proč“. Pokud jsem řekl: „Je čas jít do postele,“ namítl: „A proč?“

„Jdu do práce.“

„A proč?“

„Pojďme se pomodlit.“

„A proč?“

„Je čas jít na shromáždění.“

„A proč?“

Bylo to roztomilé – v prvních 500 případech, kdy to řekl. Ale i poté, co se roztomilost vytratila a začalo mě to trochu rozčilovat, jsem byl vděčný za tuto častou připomínku zkoumat ono proč, které stojí (doslova) za vším, co dělám.

Nejsem si jist, zda má písmeno Y jako označení vaší generace nějaký význam, ale myslím, že má smysl považovat se za generaci charakterizovanou slovem „proč“. V dnešním světě je důležité být si vědom toho, proč děláte to, co děláte.

Žít s opravdovým záměrem znamená rozumět onomu „proč“ a být si vědomi motivů, které za naším jednáním stojí. Sokrates řekl: „Neprozkoumaný život nestojí za to žít.“⁴ Přemítejte o tom, jak trávíte čas, a pravidelně se sami sebe ptejte: „Proč“? To vám pomůže vypěstovat si schopnost vidět víc než jen přítomnost. Je mnohem lepší podívat se dopředu a zeptat se: „Proč bych to dělal?“, než ohlédnout se zpět a říci: „Ach jo, proč jen jsem to udělal?“ Pokud je tím jediným důvodem, proč máte něco udělat, to, že si to přeje Bůh, je to důvod postačující.

Hvězdičky

Důležitost opravdového záměru jsem pochopil v době, kdy jsem byl mladým studentem semináře. Učitel nás vyzval, abychom přečetli Knihu Mormonovu. Aby nám pomohl sledovat, jak se nám daří, připravil tabulku se sloupcem, kde byla naše jména, a řádkem, kde byly názvy knih. Pokaždé, když jsme přečetli určitou knihu, nalepil nám ke jménu hvězdičku. Zpočátku jsem četbě nevěnoval velké úsilí a za chvíli jsem na ostatní ztrácel víc a víc. Avšak hnán pocitem studu a soutěživým duchem jsem začal číst. Pokaždé, když jsem dostal hvězdičku, jsem měl dobrý pocit. A čím více hvězdiček jsem dostal, tím více jsem byl motivován číst – o přestávkách, po škole, během každé volné minuty.

Byl by to skvělý příběh, kdybych vám mohl říci, že jsem ze třídy dočetl jako první – ale první jsem nebyl. (A mimochodem, poslední taky ne.) Víte ale, co jsem četbou Knihy Mormonovy získal? Asi si myslíte, že „svědectví“, je to tak? To jsem však nezískal. Získal jsem hvězdičky. Získal jsem hvězdičky, protože to byl ten důvod, proč jsem četl. To byl můj opravdový záměr.

Moroni jasně popsal, jak zjistit, zda je Kniha Mormonova pravdivá: „A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“ (Moroni 10:4; zvýraznění přidáno.)

Když na to vzpomínám, uvědomuji si, že Pán se ke mně zachoval naprosto správně. Proč bych měl očekávat, že získám něco jiného než to, o co jsem usiloval? Ani jednou jsem se nezastavil a nezeptal sám sebe, proč vlastně Knihu Mormonovu čtu. Jen tak jsem se potuloval a nechal se vést světskými motivy, až jsem nakonec zjistil, že jsem četl správnou knihu ze špatných důvodů. Opravdový záměr znamená dělat to, co je správné, ze správných důvodů.

Teprve o mnoho let později, když jsem se rozhodoval, zda jít, či nejít na misii, jsem Knihu Mormonovu četl s opravdovým záměrem. Pokud jsem měl strávit dva roky tím, že budu vydávat o této knize svědectví, musel jsem nejprve toto svědectví mít.

Vím, že Kniha Mormonova naplňuje svůj božský účel svědčit o životě a poslání Ježíše Krista, protože jsem ji četl s opravdovým záměrem.

Podobenství o pomerančích

Rád bych vám vyprávěl novodobé podobenství, které nazvu „podobenstvím o pomerančích“. Zatímco budete poslouchat, přemýšlejte o tom, čemu vás tento příběh učí o moci opravdového záměru.

Jistý mladík měl cíl pracovat pro určitou společnost, protože velmi dobře platila a byla velmi prestižní. Připravil si životopis a prošel několika pohovory. Nakonec byl přijat na nástupní pozici. Své ambice pak vložil do dalšího cíle – do vedoucí pozice, která by mu přinesla ještě větší prestiž a plat. A tak plnil úkoly, které dostával. Někdy přicházel brzy ráno a zůstával do večera, aby šéf viděl, že tráví dlouhé hodiny v práci.

Po pěti letech byla jedna vedoucí pozice volná. Ale k mladíkovu velkému zklamání byl povýšen jiný zaměstnanec, který pro společnost pracoval teprve šest měsíců. Mladík byl velmi rozzlobený a zašel za šéfem a domáhal se vysvětlení.

Moudrý šéf řekl: „Než vám odpovím, udělal byste pro mě něco?“

„Samozřejmě,“ odvětil zaměstnanec.

„Zašel byste do obchodu a koupil několik pomerančů? Manželka je potřebuje.“

Mladík souhlasil a odešel do obchodu. Když se vrátil, šéf se ho zeptal: „Jaký druh pomerančů jste koupil?“

„Nevím,“ odpověděl mladík. „Řekl jste jen, abych koupil pomeranče, a tohle jsou pomeranče. Tady jsou.“

„Kolik stály?“ zeptal se šéf.

„To nevím,“ zněla odpověď. „Dal jste mi 30 dolarů. Tady je účtenka a tady drobné nazpátek.“

„Děkuji,“ řekl šéf. „Teď se prosím posaďte a pozorně se dívejte.“

Pak si šéf zavolal zaměstnance, který byl povýšen, a požádal ho, aby udělal totéž. Ochotně souhlasil a odešel do obchodu.

Když se vrátil, šéf se ho zeptal: „Jaký druh pomerančů jste koupil?“

„V obchodě bylo hodně druhů,“ odvětil, „měli pomeranče Navel, Valencia, červené pomeranče, mandarinky a mnoho dalších a já nevěděl, které koupit. Ale vzpomněl jsem si, že jste říkal, že pomeranče potřebuje vaše žena, a tak jsem jí zavolal. Řekla, že pořádá nějakou sešlost a že se chystá udělat pomerančový džus. A tak jsem se zeptal prodavače, ze kterých pomerančů je nejlepší džus. Řekl mi, že velmi sladkou šťávu mají pomeranče Valencia, a tak jsem koupil je. Cestou do kanceláře jsem je zavezl k vám domů. Vaše manželka byla moc ráda.“

„Kolik stály?“ zeptal se šéf.

„To byl další problém. Nevěděl jsem, kolik jich mám koupit, a tak jsem znovu zavolal vaší ženě a zeptal jsem se, kolik hostů očekává. Řekla, že 20. Zeptal jsem se prodavače, kolik pomerančů je potřeba k přípravě džusu pro 20 lidí, a bylo to hodně. A tak jsem se ho zeptal, zda by mi dal množstevní slevu, a on souhlasil! Tyto pomeranče obvykle stojí 75 centů za kus, ale já za ně zaplatil jen 50 centů. Tady jsou drobné nazpátek a tady účtenka.“

Šéf se usmál a řekl: „Děkuji, můžete jít.“

Pak se podíval na mladíka, který vše sledoval. Mladík se postavil, svěsil ramena a řekl: „Chápu, co tím myslíte,“ a opustil sklesle kancelář.

Jaký byl rozdíl mezi těmito dvěma mladými muži? Oba byli požádáni, aby koupili pomeranče, a to udělali. Možná řeknete, že ten jeden šel druhou míli nebo že byl schopnější nebo že věnoval více pozornosti detailům. Ale ten nejdůležitější rozdíl spočíval spíše v opravdovém záměru než jen v pouhém mechanickém provedení úkolu. Prvního mladíka motivovaly peníze, pozice a prestiž. Druhého mladíka poháněla intenzivní touha potěšit zaměstnavatele a vnitřní závazek být tím nejlepším zaměstnancem, jakým mohl být – a výsledek byl zřejmý.

Jak můžete toto podobenství uplatňovat ve svém životě? Jak se může změnit vaše úsilí v rodině, ve škole, v práci a v Církvi, pokud se budete vždy snažit potěšit Boha a konat Jeho vůli a budete motivováni svou láskou k Němu?

III. Uplatnění

Vyhýbání se rušivým vlivům – důležitost soustředěnosti

Kolikrát se vám stalo, že jste si sedli k počítači, abyste udělali domácí úkol nebo něco do práce, když na vás najednou vyskočila reklama na něco, co jste si v poslední době chtěli koupit? Když jste pak brouzdali po internetových obchodech, všimli jste si, že několik vašich přátel je on-line, a tak jste s nimi začali chatovat. Pak jste dostali upozornění, že někdo z vašich přátel něco zveřejnil na Facebooku, a vy se prostě musíte podívat, o co jde. Než se nadějete, ztratili jste cenný čas a zapomněli jste, proč jste si vůbec na začátku k počítači sedli. Často se stává, že když máme něco udělat, něco naši pozornost rozptýlí. Rušivé vlivy vás okrádají o čas, který jste mohli věnovat konání dobra. Schopnost soustředit se nám pomáhá vyhýbat se rušivým vlivům.

Vím, že všichni máte rádi testy. A tak vám dnes dám jeden malý test vaší schopnosti soustředit se. Uvidíte dva týmy – jeden v bílém a druhý v černém. Budou si házet basketbalovým míčem a vaším úkolem je prostě spočítat, kolikrát hodí míčem tým v bílém.

[Přehráno video s testem pozornosti.]

Kolik hodů jste napočítali?

Zvedněte ruku, pokud jste napočítali 19 hodů. Kolik z vás napočítalo 20? Kolik z vás napočítalo 21? Kolik z vás napočítalo 22?

Správná odpověď je 21.

Zvedněte ruku všichni ti, kteří jste správně napočítali 21. Teď nechejte ruku zvednutou, pokud jste taky viděli starší ženu, jak přešla po hřišti a předvedla „moonwalk“. Teď nechejte ruku zvednutou, pokud jste si všimli, že jednoho hráče v černém nahradil bojovník ninja. Všimli jste si, že si hráči z týmu v černém nasadili čepici?

Podívejte se znovu a soustřeďte se na něco, čeho jste si poprvé nevšimli.

[Video s testem pozornosti bylo znovu přehráno.]

Toto video bude později dostupné na sociálních sítích.

To, na co se v životě soustředíme, je velmi důležité. Jak ukazuje tento test, to, co hledáme, obvykle najdeme. Neboli, jak se píše v písmech, „hledejte, a naleznete“. (Lukáš 11:9.)

Soustředíme-li se na věci tohoto světa, můžeme si nevšimnout celého duchovního světa, který je všude kolem nás. Je možné, že nebudeme schopni rozpoznat duchovní nabádání, která si nám Duch Svatý přeje dát, aby nás v životě vedl a žehnal druhým. A naopak, soustředíme-li se na věci Ducha a na to, co je „ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné“ (Články víry 1:13), je menší pravděpodobnost, že budeme svedeni pokušeními a rušivými vlivy světa. Nejlepší způsob, jak se vyvarovat rušivých vlivů, je soustředit se pevně na smysl života a být horlivě zaměstnáni v dobré věci. Buďte opatrní, na co se soustředíte – nesnažte se soustředit na to, abyste vylezli na horu, jen abyste zjistili, že jste vylezli na tu nesprávnou.

Moc skrývající se v maličkostech

Třicet pět let poté, co jsem „poupravil to, na co jsem se soustředil“, a rozhodl se sloužit na misii, mě syn povzbudil, abych s ním navštívil Mexiko a zkusil najít některé z těch, které jsem učil. Zúčastnili jsme se shromáždění svátosti v městečku, kde jsem na misii začínal, v domnění, že bych tam mohl někoho poznat – nepoznal jsem nikoho. Po shromáždění jsme se zeptali biskupa, zda zná někoho z mého seznamu těch, které jsme učili a pokřtili. Neznal nikoho. Vysvětlil nám, že je členem teprve pět let. Doporučil nám promluvit si s jiným mužem, který byl členem 27 let – sice byla malá šance, že by nám pomohl, ale stálo to za pokus. Procházel jsem s ním neúspěšně svůj seznam, až jsme došli k poslednímu jménu: Leonor Lopez de Enriquezová.

„Ano,“ řekl. „Tato rodina je v jiném sboru, ale chodí na shromáždění do této budovy. Jejich shromáždění svátosti začíná po nás; budou tady za chvíli.“

Čekali jsme jen asi 10 minut a pak do budovy vstoupila Leonor. I když jí bylo již asi 75 let, okamžitě jsem ji poznal a ona poznala mě. Dlouho jsme se s dojetím objímali.

Řekla: „Modlili jsme se 35 let, abyste se vrátil a my vám mohli poděkovat za to, že jste naší rodině přinesl evangelium.“

Když do budovy vstoupili další členové její rodiny, rovněž jsme se s dojetím objali. Koutkem oka jsem zahlédl svého syna, jak tam stojí se dvěma misionáři na plný úvazek, kteří si otírali slzy kravatou.

Když jsme se pak účastnili shromáždění svátosti, bylo úžasné zjistit, že biskupem byl jeden ze synů Leonory, pianistou byl její vnuk, vedoucím pěveckého sboru byla její vnučka, a v Aronově kněžství bylo několik mladých mužů, kteří byli její vnuci. Jedna její dcera byla manželkou rádce v předsednictvu kůlu. Další dcera byla manželkou biskupa nedalekého sboru. Většina jejích dětí šla na misii a nyní na misii sloužili i vnuci.

Dozvěděli jsme se, že Leonor byla mnohem lepším misionářem než my. Dnes její děti vděčně vzpomínají na její neúnavné úsilí učit je evangeliu – tomu, jak jsou důležité desátky, chrámy, studium písem, modlitba a víra modlitbě důvěřovat. Učila je tomu, že z malých rozhodnutí časem vyplyne naplněný, spravedlivý a šťastný život, a oni pak učili témuž druhé. Když to vše sečteme, do Církve díky této jedné úžasné rodině přišlo více než 500 lidí. Toto je jeden z mnoha důvodů, proč Pán chtěl, abych šel na misii. Naučilo mě to, že snaha konat vůli Páně má věčné důsledky.

A to vše začalo jedním prostým rozhovorem u oběda. Často myslím na to, že kdyby se doktor Pingree více zaměřoval na svou kariéru či na jiné světské záležitosti, možná by se nikdy nezeptal, proč jsem neplánoval sloužit na misii. On se ale zaměřoval na druhé a na podporu Pánova díla. Zasadil seménko, které vyrostlo a přineslo ovoce a dál se exponenciálně dělí neboli množí. Inspirované myšlenky plodí dobré skutky; dobré skutky plodí další dobré skutky – a tak dále, po celou věčnost.

V Markovi 4:20 se píše: „Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.“

Myšlenka, že malé a prosté, avšak smysluplné skutky mohou mít pozoruhodné důsledky, má značnou oporu v písmech. Alma učil svého syna Helamana:

„Malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké. …

… Velice malými prostředky Pán zahanbuje moudré a uskutečňuje spasení mnoha duší.“ (Alma 37:6–7.)

Jedním z ponaučení, které bychom měli v životě získat co možná nejdříve, je to, že v celkovém vlivu maličkostí, které děláme každý den, spočívá velká moc. Malé a prosté věci probíhají ve vašem životě právě teď – a působí buď ve váš prospěch, nebo proti vám. Právě tak, jak Pán využívá tyto věci k tomu, aby vás posiloval, Satan je využívá k tomu, aby vás rozptyloval a sváděl vás pomalu a téměř nepostřehnutelně z cesty.

Naším problémem je to, že když vidíme úžasnou rodinu nebo finančně úspěšného člověka nebo duchovního velikána, nevidíme všechny ty malé a prosté skutky, z nichž tito lidé vzešli. Díváme se na olympioniky, ale nevidíme všechny ty roky každodenního tréninku, díky nimž jsou takovými mistry. Jdeme do obchodu a koupíme si čerstvé ovoce, ale nevidíme, jak se zasadilo semínko, jak se o ně pečovalo a jak se ovoce sklidilo. Díváme se na presidenta Monsona a další generální autority a vnímáme jejich duchovní sílu a dobrotivost, ale co nevidíme, jsou ony prosté každodenní skutky, které znovu a znovu konají. Tyto věci lze dělat snadno, ale také je snadné je nedělat – zvláště když výsledky nejsou okamžité.

Žijeme ve světě, který chce všechno okamžitě. Chceme přejít od sázení rovnou ke sklizni. Tolik jsme si zvykli na to, že získáme všechno okamžitě – kdykoli musíme čekat více než pár vteřin na to, abychom na Googlu našli odpověď na nějakou svou otázku, rozčiluje nás to. Ale zapomínáme, že tyto výsledky jsou celkovým důsledkem práce a obětí několika generací.

Alma dal Helamanovi rady, které jsou vynikající i pro nás v dnešní době. Když mluvil o Liahoně a o mnohých dalších zázracích, které vedly Lehiovu rodinu „den za dnem“, řekl:

„Protože ony zázraky byly konány malými prostředky, ukázala jim podivuhodná díla. Byli nedbalí a zapomněli uplatňovati svou víru a píli a pak ona podivuhodná díla ustala a oni ve svém putování nepostupovali. …

Ó synu můj, nebuďme nedbalí proto, že cesta je snadná; neboť tak tomu bylo s našimi otci; neboť tak to pro ně bylo připraveno, že kdyby pohlédli, mohli žíti; právě tak je tomu s námi. Cesta je připravena, a jestliže na ni budeme hleděti, můžeme žíti na věky.

A nyní, synu můj, hleď, aby ses staral o tyto posvátné věci, ano, hleď, abys pohlížel k Bohu a žil.“ (Alma 37:40–41, 46–47.)

Tři malé a prosté věci

Chtěl bych zdůraznit tři malé a prosté způsoby, jak „pohlížet k Bohu“, které nám pomohou soustředit se na náš věčný účel. Žádný z nich vás nepřekvapí – slyšeli jste o nich již mnohokrát. Ale svědčím o tom, že když toto budeme dělat důsledně a s opravdovým záměrem, bude to mít nejen nějaký vliv, ale bude to mít vliv zásadní. Pokud porozumíte – tím myslím opravdu porozumíte – tomu, proč máme tyto prosté skutky konat, dáte je v životě na první místo.

Zaprvé – při přijímání svátosti se až příliš často chováme mechanicky. Při sledování následujícího videa si všimněte, jaký důraz je kladen na pamatování, a zamyslete se nad tím, proč je to tak důležité:

Starší Jeffrey R. Holland: „Když se chýlila ke konci poslední a zvláštně připravená večeře o přesnicích, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, rozlámal a dal ho svým apoštolům se slovy:

Ježíš Kristus: „To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. To čiňte na mou památku.“

Starší Holland: „Od oné události v horní místnosti v předvečer Getseman a Golgoty jsou děti zaslíbení vázány smlouvou, že budou pamatovat na Kristovu oběť tímto novějším, vyšším, svatějším a osobnějším způsobem. Malým kalíškem vody pamatujeme na prolití Kristovy krve a hloubku Jeho duchovního utrpení.

Kouskem chleba, který je vždy rozlámán, požehnán a nabídnut jako první, pamatujeme na Jeho zraněné tělo a zlomené srdce.

V oněch prostých a krásných slovech modliteb svátosti, které mladí kněží pronášejí, se zdá, že tím hlavním slovem, které slýcháme, je slovo pamatovat.

Pokud je pamatování naším hlavním úkolem, na co bychom mohli myslet, když jsou nám nabídnuty tyto prosté a drahocenné symboly?“

Ježíš Kristus: „A to budete činiti. A bude to svědectvím Otci, že na mne vždy pamatujete. A budete-li na mne vždy pamatovati, budete míti Ducha mého, aby byl s vámi.“

Text na obrazovce: Jak na Něj budete vždy pamatovat?⁵

Když na Něj budeme vždy pamatovat a budeme dodržovat Jeho přikázání, pomyslete na to, jaký celkový vliv plynoucí z toho, že bude Jeho Duch vždy s námi, to bude mít na každou oblast našeho života. Představte si, jak by to ovlivnilo vaše každodenní rozhodnutí a vaše vnímání potřeb druhých.

Existuje bezpočet možností, jak můžeme dodržet svůj slib, že budeme v průběhu dne vždy pamatovat na Spasitele. Jak na Něj budete vždy pamatovat?

Většina z vás by řekla: „Modlete se a studujte písma.“ A měli byste pravdu, jestliže – a to je to velké jestliže – to děláte s opravdovým záměrem.

Modlitba a studium písem jsou ty další dvě malé a prosté věci, které bych rád zdůraznil.

Pán jasně říká, jak neúčinné jsou naše modlitby, pokud je pronášíme jen ze zvyku: „Člověku [je] počítáno za zlé, bude-li se modliti, ale nikoli s opravdovým záměrem srdce; ano, a nijak mu to neprospěje, neboť Bůh nikoho takového nepřijímá.“ (Moroni 7:9.)

Opravdovým záměrem modlitby je zahájit oboustrannou komunikaci s naším Otcem v nebi, se záměrem řídit se tím, co nám říká, ať jde o cokoli: „Raď se s Pánem ve veškerém konání svém a on tě povede k dobrému; ano, když večer uléháš, uléhej v Pánu, aby nad tebou bděl ve spánku tvém; a když ráno vstáváš, nechť je tvé srdce naplněno poděkováním Bohu; a jestliže toto budeš činiti, budeš pozvednut posledního dne.“ (Alma 37:37.)

Modlitba a studium písem jdou přirozeně ruku v ruce. Když studujeme písma a slova našich novodobých proroků, spouští se čerpadlo osobního zjevení. Příklady a varovná slova v písmech vzdělávají naše touhy. A tímto způsobem poznáváme mysl a vůli Páně.

Dávní i současní proroci nás naléhavě žádají, abychom tyto malé a prosté věci, jako jsou modlitba a studium písem, dělali. Proč je tedy nedělají všichni? Možná že jedním z důvodů je to, že nutně nevidíme očividné negativní následky toho, když vynecháme den či dva – právě tak, jako se vám nezkazí a nevypadají všechny zuby, když si je poprvé zapomenete vyčistit. Většina následků, pozitivních i negativních, se dostaví později, v průběhu času. Ale ony se dostaví.

Před lety jsem na zahradě za domem zasadil dva stromy stejného druhu a výšky. Jeden jsem zasadil na místě, kde bylo během dne jen málo slunečního svitu, a druhý na místě, kde na něj plně svítilo slunce. V průběhu dalšího roku jsem si nevšiml v růstu těchto dvou stromů velkého rozdílu, ale pak jsme s manželkou odjeli na tříletou misii. Když jsme se vrátili, šokoval mě ten velký rozdíl! Celkový vliv trochu většího slunečního svitu během každého dne měl po určité době na růst stromů ohromný dopad. Totéž se děje i v našem životě, když se každý den vystavujeme působení zdroje veškerého světla. Nemusíme si všimnout okamžité změny, ale buďte si jisti tím, že změna se odehrává ve vašem nitru a výsledky budou časem zřejmé.

Tato jednoduchá myšlenka celkového vlivu každodenních skutků konaných smysluplně a s opravdovým záměrem může mít veliký vliv na všechny oblasti vašeho života. Tento vliv může představovat rozdíl mezi protloukáním se obyčejným životem a dosažením nesmírného úspěchu a naplněním míry vašeho stvoření.

Často se ohlížím za svým životem a přemýšlím, proč pro mě bylo tak těžké rozhodnout se jít na misii. Bylo to těžké, protože jsem ztratil pozornost – ztratil jsem ze zřetele svůj věčný účel. Mé touhy a má vůle nebyly v souladu s vůlí Páně; jinak by ono rozhodnutí bylo snazší. A proč nebyly v souladu? Chodil jsem v neděli na shromáždění a přijímal svátost – ale nesoustředil jsem se na její význam. Modlil jsem se, ale většinou jen ze setrvačnosti. Četl jsem písma, ale jen občas a bez opravdového záměru.

Zatímco jste dnes poslouchali, doufám, že jste skrze našeptávání Ducha pocítili, co máte dělat, abyste vedli smysluplný a soustředěný život. Povzbuzuji vás, abyste se těmito nabádáními řídili. Nebuďte zklamaní myšlenkami na to, co jste již udělali nebo neudělali. Umožněte Spasiteli, aby vám pomohl začít nanovo. Pamatujte na to, co Pán řekl: „Kolikráte s opravdovým záměrem činili pokání a usilovali o odpuštění, tolikráte jim bylo odpuštěno.“ (Moroni 6:8; zvýraznění přidáno.)

Začněte právě teď. Žijte smysluplně. Zapojte v důležitých oblastech svého života moc celkového vlivu každodenních skutků. Slibuji vám, že ode dneška za rok budete buď rádi, že jste dnes začali, nebo si budete říkat, kéž byste to tak bývali udělali.

Rád bych, abyste přemítali o následujících třech otázkách. Vyzývám vás, abyste se o své odpovědi podělili na sociálních sítích pod hashtagem #ldsdevo.

Zaprvé: Dokážete to? Zvládnete dělat tyto tři malé a prosté věci? Dokážete se snažit dodržovat svou smlouvu, že na Něj budete vždy pamatovat? (Viz NaS 20:77, 79.) Dokážete si najít čas na to, abyste se modlili s opravdovým záměrem a studovali každý den písma?

Zadruhé: Bude to fungovat? Věříte opravdu Pánovu zaslíbení? Věříte, že celkový účinek toho, že budete mít vždy Jeho Ducha, bude mít nesmírný vliv na každou oblast vašeho života?

A nakonec: Stojí to za to?

Svědčím o tom, že to za to opravdu stojí a že to změní celý váš život. Budete-li toto dělat, zjistíte, že tím nejdůležitějším důvodem, „proč“ to všechno děláte, je to, že milujete Pána a pociťujete Jeho velikou lásku k vám. Kéž každý z vás nachází velikou radost ve svém úsilí o dokonalost a o pochopení a konání Pánovy vůle. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

© 2015 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 12/14. Přeložení schváleno: 12/14. Název v originále: „Living with a Purpose: The Importance of ‚Real Intent‘.“ Czech. PD10053116 121