61:17

Okuste světlo

Starší Lynn G. Robbins

Předsednictvo Sedmdesáti

Večer se starším Lynnem R. Robbinsem

Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé • 3. května 2015 • Tabernacle v Salt Lake City

Bratři a sestry, vítejte na tomto celosvětovém zasvěcujícím shromáždění pro mladé dospělé, a zvláště vítám ty z vás, kteří se letos stanete absolventy semináře – což je chvályhodný počin a důkaz vaší víry a lásky k Pánu. Vyzývám vás, abyste následovali příklad mnoha dalších zde přítomných a pokračovali v úsilí duchovně se vzdělávat v místním institutu náboženství nebo na církevní univerzitě. Slibuji vám, že díky tomu budete dál přijímat důležité vedení pro všechna další důležitá životní rozhodnutí a budete se setkávat s lidmi, kteří budou mít hluboký vliv na váš život.

Dnes mě uslyšíte vydat svědectví o Pánu Ježíši Kristu a o Jeho evangeliu. Uslyšíte mě použít slova „já vím“. Chtěl bych vám popsat, jak jsem poznal, že Kristus je doslovný Syn Boží, Vykupitel a Spasitel světa, a že Jeho evangelium je pravdivé.

Také vám chci pomoci poznat, že vaše vlastní svědectví o Pánu Ježíši Kristu a o Jeho evangeliu je mnohem silnější, než si myslíte.

Kde je mé svědectví na škále víry?

Rád bych vás na začátku požádal, abyste se v duchu ohodnotili. Podívejte se na čáru na této ilustraci a ohodnoťte na této škále víry své svědectví:

Slide from a Powerpoint presentation given by Elder Lynn G. Robbins for May 3, 2015 CES Devotional.

Dole je ateista. Ateistovi dáme nulu. Nahoře je desítka neboli dokonalé poznání Ježíše Krista a Jeho evangelia. Kam byste se na této škále zařadili? Mám pocit, že mnozí z vás byste si dali nižší skóre, než si zasluhujete.

Pamatujte si skóre, které jste si dali, abyste zjistili, zda se během mé prezentace zvýší, až budeme diskutovat o různých aspektech svědectví, které posilují víru, a o tom, jak nám tyto aspekty pomáhají stoupat na škále víry nahoru a pociťovat větší pokoj a štěstí.

Alma vyzývá každého z nás, abychom udělali první krok kupředu na této škále a „vyzkoušeli slova [jeho a abychom] uplatnili trochu víry, ano, nemůže[m]e-li činiti ničeho více, nežli si přáti, aby[chom] uvěřili“. (Alma 32:27; zvýraznění přidáno.)

Přání

Moudrost skrývající se v přání věřit popisuje následující příklad.

V roce 1623 se narodil francouzský génius, matematik a vynálezce Blaise Pascal. Mezi jeho objevy patří i matematická teorie pravděpodobnosti, která tvoří vědecký rámec pro teorii racionální volby, což je logický přístup k optimálnímu rozhodování. Na základě teorie rozhodování si Pascal chytře všiml, že ve hře života se lidé nemohou vyhnout největší životní sázce: zda existuje, či neexistuje Bůh. Toto se stalo známé jako Pascalova sázka, v níž je život člověka – či konkrétněji jeho věčný život – v sázce, jak je to znázorněno zde:

V nadpisech sloupců jsou dvě možnosti: buď Bůh existuje, nebo ne. V řádcích jsou také dvě možnosti: mohu se rozhodnout, že buď budu věřit, nebo nebudu.

Potenciální výsledné kombinace jsou tyto:

Pokud Bůh existuje a já v Něj věřím a podle toho také jednám, mohu zdědit věčný život.
Pokud věřím, a Bůh neexistuje, nic neztrácím.
Pokud nevěřím, neuznávám ani neposlouchám Boha, a On existuje, ztrácím věčný život.
Pokud nevěřím a Bůh neexistuje, nic nezískávám.
Pascalova sázka argumentuje tím, že optimálním rozhodnutím je věřit v Boží existenci a že jen blázen by sázel na to, že Bůh neexistuje, protože by tím vše ztratil a nic nezískal.

Marnotratný syn by namítl, že ztrácí možnost jíst, pít a veselit se (viz 2. Nefi 28:7) – což je jen slabá útěcha, když si uvědomíte, co je v sázce. Může mít „na čas … radost ze skutků svých, [ale] poznenáhlu přijde konec“. (3. Nefi 27:11.) Jeho sny o flámování a hýření se stanou noční můrou, až se nevyhnutelně probudí a pocítí duchovní kocovinu, kterou v tomto životě zažívá, a zjistí sám pro sebe, že „zlovolnost nikdy nebyla štěstím“ (Alma 41:10), a později, o soudném dni, až „vyzná před Bohem, že soudy jeho jsou spravedlné“ (Mosiáš 16:1). V patřičné době pak zjišťuje, že ho mistr iluzí ošálil svým pocukrovaným druhem bídy převlečeným za potěšení. A tak „nechť nezávidí srdce [vaše] hříšníku“. (Přísloví 23:17.)

Naštěstí měl marnotratný syn druhou šanci – což je jedno z největších ponaučení, která Spasitel očekává, že z tohoto podobenství získáme. (Viz Lukáš 15:11–32.)

Zasaďte seménko – začněte usilovat o vědomosti

Alma popisuje, jak člověk, který má přání, může poté začít pracovat na své víře:

„Nechte toto přání v sobě působiti, dokud neuvěříte tak, abyste mohli dopřáti místa části slov mých.

Nyní, přirovnáme slovo k seménku. Nyní, jestliže dopřejete místa, [umožněte seménku,] aby v srdci vašem mohlo býti zasazeno.“ (Alma 32:27–28; zvýraznění přidáno.)

Zasazení seménka znamená, že jste jednali na základě svého přání a jste inspirováni zvědavostí ohledně tohoto experimentu. Zahájili jste právě proces získávání vědomostí.

Podle písem má tento proces získávání vědomostí probíhat dvěma způsoby: „A jelikož všichni nemají víru, hledejte pilně slova moudrosti a učte jim jeden druhého; ano, vyhledávejte slova moudrosti z nejlepších knih; usilujte o vědomosti, dokonce studiem a také vírou.“ (NaS 88:118; zvýraznění přidáno.)

Písma nás také učí o dvou cestách získávání vědomostí, kterými nás učí Duch:

„Ano, viz, budu mluviti k tobě v mysli tvé a v srdci tvém skrze Ducha Svatého, jenž sestoupí na tebe a jenž bude dlíti v srdci tvém.

Nyní, viz, toto je duch zjevení.“ (NaS 8:2–3; zvýraznění přidáno.)

Propojení metod získávání vědomostí s cestami získávání vědomostí

Než se vrátíme ke škále víry, chtěl bych znázornit vzájemný vztah mezi dvěma metodami získávání vědomostí a dvěma cestami, jak vědomosti získat. Jejich propojení by vám mělo poskytnout jisté užitečné náhledy na to, jak se můžeme na škále víry posunout výš.

Když se Joseph Smith skrze studium učil o modlitbě, četl v Bibli: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“ (Jakub 1:5.)

Když pak Joseph jednal na základě svého přesvědčení a odešel do Posvátného háje, aby se tam pomodlil, učil se o modlitbě skrze víru.

V horní části ilustrace jsou dvě cesty získávání vědomostí – mysl a srdce.

Propojení získávání vědomostí studiem s myslí

Když usilujeme o vědomosti studiem, Pán promlouvá k naší mysli formou inspirovaných myšlenek. Mezi další možná slova týkající se propojení „studia“ a „mysli“ bychom mohli přidat následující slova, jež popisují, jak pečovat o seménko:

Zasadit

Myšlenky
Zájem
Zvídavost
Zkoumat
Studovat
Hledat a bádat
Zvažovat
Otázky
Přemítání

Inspirované otázky nutí člověka přemítat a přemítání pod vlivem Ducha vás posouvá na další úroveň získávání vědomostí, kde se studium protíná se srdcem.

Propojení získávání vědomostí studiem se srdcem

Seménko brzy začíná růst a vy začínáte vnímat pocity inspirované Duchem. A právě srdce, neboli inspirované pocity, mění myšlenku ve víru.

Vyrašení

Pocity
Přesvědčení
Porozumění
Lahodné
Hluboce se dotýká srdce
Větší míra víry a naděje
Inspirováni k tomu, abychom jednali

Alma to popisuje takto: „Je-li to pravé seménko neboli dobré seménko, nevypudíte-li je nevírou svou, takže nebudete odporovati Duchu Páně, vizte, počne v prsou vašich bobtnati; a když ucítíte tyto pohyby, jak bobtná, počnete si říkati – Musí nezbytně býti, že to je dobré seménko, neboli ono slovo je dobré, neboť počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“ (Alma 32:28; zvýraznění přidáno.)

Ačkoli slovo porozumět obvykle spojujeme s myslí, řada odkazů v písmech spojuje porozumění se srdcem – například tento: „A srdce jejich bylo otevřeno a v srdci svém porozuměli slovům, jimiž se modlil.“ (3. Nefi 19:33.) Když mladý Joseph mluvil o Jakubovi 1:5, řekl: „Nikdy nevstoupil žádný úryvek písma s větší mocí do srdce člověka než v této době tento do mého.“ (Joseph Smith–Životopis 1:12.)

Alma na základě těchto pocitů říká: „Nyní vizte, nezvětší to snad víru vaši? Pravím vám, ano; nicméně, ještě nedorostla k dokonalému poznání.“ (Alma 32:29; zvýraznění přidáno.)

Dosud to není dokonalá znalost. Ale díky tomu, že se něco dotklo našeho srdce, inspiruje nás to k dalšímu kroku na škále víry. Josepha to inspirovalo k tomu, aby jednal a přijal výzvu z písem, aby se pomodlil. Neobdržel by „žádné svědectví, teprve až po zkoušce své víry“. (Eter 12:6.)

Propojení získávání vědomostí vírou s myslí

Získávání vědomostí vírou vyžaduje, abychom jednali podle svých pocitů a přesvědčení.¹ Spasitel nás právě tak vyzval, abychom se učili vírou, když řekl: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, [či] mluvím já sám od sebe.“ (Jan 7:17; zvýraznění přidáno.) V tomto verši nás Spasitel učí, že konání je skutkem víry, který přesvědčení mění v poznání. Ty, kteří vše odmítají, nabádá: „Byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.“ (Jan 10:38; zvýraznění přidáno.)

Když Alma mluvil o poznávání, řekl:

„A nyní, vizte, protože jste učinili pokus a zasadili seménko a ono bobtná a vyráží a počíná růsti, musíte nezbytně věděti, že to seménko je dobré.

A nyní vizte, je znalost vaše dokonalá? Ano, znalost vaše je v tomto dokonalá a víra vaše dřímá; a to proto, že víte, … že porozumění vaše počíná býti osvěcováno a mysl vaše se počíná rozpínati.“ (Alma 32:33–34; zvýraznění přidáno.)

Jednání na základě víry vám přináší poznání.

Kromě dalších slov, která bychom mohli přiřadit k získávání vědomostí vírou a myslí, bychom mohli doplnit tato slova:

Růst

Skutky
Znalost (v tomto dokonalá)
Modlitba
Pokání
Změna chování
Poslušnost
Zkušenosti
Okusit

Alma používá velmi zvláštním způsobem sloveso okusit, když mluví o tom, že okoušíme světlo. Poslouchejte:

„Ó, cožpak to není skutečné? Pravím vám, ano, protože to je světlo; a vše, co je světlo, je dobré, protože je to rozeznatelné, tudíž musíte věděti, že to je dobré; a nyní vizte, poté, co jste okusili toto světlo, je vaše znalost dokonalá?

Vizte, pravím vám, nikoli; ani nesmíte odložiti víru svou, neboť jste uplatnili víru svou, jen abyste zasadili seménko, abyste učinili pokus a poznali, je-li to seménko dobré.“ (Alma 32:35–36; zvýraznění přidáno.)

A právě to, že jste okusili světlo a ochutnali ho, vám v tomto přináší dokonalou znalost – neboli víte, že ono seménko je dobré. Toto světlo vás zve, abyste přišli k Ježíši Kristu, a moc Boží ve vás působí zázraky a obrací vás k Pánu. (Viz Alma 23:6.)

Propojení získávání vědomostí vírou se srdcem

Alma pokračuje: „A vizte, když strom počíná vyrůstati, řeknete: Vyživujme jej s velikou péčí, … s velikou pílí a s trpělivostí, … [vyhlížejíc] ovoce jeho. …

Vizte, sklidíte [neboli okusíte] brzy ovoce jeho, které je nejcennější.“ (Alma 32:37, 41–42; zvýraznění přidáno.)

Vyživovat a okusit

Obrácení
Něčím se stát
Mocná změna srdce
Křest
Duch Svatý
Požehnání
Radost a štěstí
Touha dělit se s druhými
Stát se takovými, jako je Ježíš Kristus

Schopnost okusit ovoce nás posouvá tam, kde se prolíná získávání vědomostí vírou se srdcem. Tam sami pro sebe zjišťujeme, že toto ovoce je vskutku sladké a drahocenné. Když následujeme Ježíše Krista a konáme Jeho vůli, umožňuje nám to okusit Jeho Usmíření a evangelium mnoha různými způsoby. Na začátku tohoto procesu se našeho srdce cosi hluboce dotklo. A nyní se uskutečňuje „mocná proměna [srdce]“, jak to popsal Alma (Alma 5:12), a Duch proměňuje naše zážitky a vědomosti v obrácení.

Když jsme „obráceni k Pánu“ (Alma 23:8), následujeme Spasitele tím, že se dáváme pokřtít a přijímáme dar Ducha Svatého. Když „okusíme ovoce“ evangelia, zažíváme požehnání a takovou radost a štěstí, že se o to chceme podělit s ostatními – přesně tak, jako to zažil i Lehi: „A když jsem pojedl z jeho ovoce, naplnilo to mou duši nesmírně velikou radostí; pročež, počal jsem si přáti, aby má rodina z něho pojedla také; neboť jsem věděl, že je žádoucí nade všechno jiné ovoce.“ (1. Nefi 8:12.)

Být „obráceni k Pánu“ doslova znamená projít mocnou změnou a proměnit se, abychom se stali takovými, jako je Ježíš Kristus, tím, že „se poddá[me] nutkáním Svatého Ducha a odloží[me] přirozeného člověka a stane[me] se svatým skrze usmíření Krista Pána“. (Mosiáš 3:19.) V úplnějším slova smyslu naše obrácení nebude dovršené, dokud duchovně nevyrosteme „v míru postavy plného věku Kristova“. (Efezským 4:13.) Toto bude celoživotní úsilí a putování s vírou v Něho a s Jeho milostí neboli božskou pomocí. (Viz 2. Nefi 25:23.)

Tento celoživotní proces obracení se bude zcela jistě vyžadovat, abychom ho neustále vyživovali, a mohli se tak vyvarovat uschnutí, které Alma popisuje: „Ale zanedbáte-li strom a nebudete-li mysleti na výživu jeho, vizte, žádné kořeny nezapustí; a když přijde sluneční žár a spálí ho, … [tak] uschne.“ (Alma 32:38.)

„Pročež, musíte se tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. Pročež, budete-li se tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a vytrváte-li do konce, vizte, tak praví Otec: Budete míti život věčný.“ (2. Nefi 31:20; zvýraznění přidáno.)

Tato mocná změna a obrácení neznamenají, že nebudeme mít žádné další otázky. Avšak poté, co jsme okusili světlo, v nás tyto otázky mají spíše probouzet touhu dál získávat vědomosti, než přinášet pochyby, kvůli nimž by naše rostoucí víra mohla uschnout. „A každému, kdo bude věřiti ve jméno mé, nic nepochybuje, tomu potvrdím všechna slova svá.“ (Mormon 9:25.)

Otázky jsou dobré. Nutí nás přemítat, bádat a modlit se. Joseph Smith nepřestával klást otázky celý život. Téměř každý oddíl v Nauce a smlouvách byl skrze něj zjeven jako odpověď na otázku, kterou Pánu v modlitbě přednesl, řádku za řádkou, předpis za předpisem. Přesně tak získával vědomosti Spasitel: „Zprvu neobdržel plnost, ale pokračoval od milosti k milosti, dokud neobdržel plnost.“ (NaS 93:13.)

Dokonalé poznání

Když se vrátíme na naši škálu víry, nahoru jsme napsali „dokonalé poznání Ježíše Krista a Jeho evangelia“.

Pojďme se podívat na výraz „dokonalé poznání“. Když Alma mluvil o tom, že okusíme světlo, učil, že „znalost vaše je v tomto dokonalá“. (Alma 32:34.) V následujícím verši se zaměřte na to, jak podobná slova (dokonalá znalost neboli poznání) používá Mormon, když připojuje své svědectví o témže světle:

„Neboť vizte, bratří moji, je vám dáno souditi, abyste mohli rozeznávati dobro od zla; a cesta k posouzení je tak jasná, abyste mohli rozeznávati s dokonalým poznáním, jako denní světlo od temné noci.

Neboť vizte, Duch Kristův je dán každému člověku, aby mohl rozeznávati dobro od zla; pročež, ukazuji vám způsob, jak souditi; neboť každá věc, která vyzývá činiti dobro a přesvědčuje věřiti v Krista, je vyslána mocí a darem Krista; pročež můžete věděti s dokonalým poznáním, že je od Boha. …

A nyní, bratří moji, vzhledem k tomu, že znáte světlo, kterým můžete souditi, kteréžto světlo je světlo Kristovo, hleďte, abyste nesoudili nesprávně.“ (Moroni 7:15–16, 18; zvýraznění přidáno.)

Oba proroci svědčí o tom, že právě světlo Kristovo nám poskytuje dokonalé poznání pravdy. I lidé ve světě si uvědomují, že mají určitý vnitřní smysl pro to, co je správné a co špatné. Uvědomují si světlo Kristovo tím, jak používají slovo svědomí, jehož překlad do latiny zní conscientia neboli „poznání uvnitř sama sebe“.²

Díky tomuto světlu, které je naší pečetí pravdy, postupujeme dál na škále víry – řádku za řádkou, předpis za předpisem (viz 2. Nefi 28:30; NaS 98:12; 128:21), „a mocí Ducha Svatého může[m]e znáti pravdu ohledně všech věcí“. (Moroni 10:5; zvýraznění přidáno.)

Za chvilku vlastně Almův experiment vyzkoušíme, abyste si připomněli, jaké to je okusit světlo a jak vám toto světlo poskytuje dokonalé poznání.

Protivenství zjevuje pravdu

Než se do tohoto experimentu pustíme, je důležité určit další důležitý prvek v tomto procesu. Ve 2. Nefim 2 se dočítáme, že „musí nezbytně býti … protiklad ve všech věcech“. (2. Nefi 2:11.) Lidé „ochutnávají hořké, aby mohl[i] věděti, jak oceňovati dobré“. (Mojžíš 6:55.) Zdraví například především vyplývá ze studia jeho protikladu – nemoci a choroby; svoboda vyplývá ze studia útisku a otroctví; štěstí ze studia zármutku atd. A podobně jako u malých podivuhodných světlušek ani v tomto případě nerozpoznáme světlo bez temného pozadí.

Protivenství je pro naše vzdělávání a štěstí nevyhnutelné. Bez protivenství zůstává pravda, kterou máme před očima, skryta – jako když považujeme dýchání vzduchu za samozřejmost, dokud po vzduchu nelapáme. Světlo Kristovo je všudypřítomné, a proto si mnozí nevšímají Ducha ve svém životě – podobně jako Lamanité ve 3. Nefim 9:20, kteří byli „pokřtěni ohněm a Duchem Svatým, a nevěděli o tom“.

Protivenství nejen zjevuje či odkrývá pravdu, ale také odhaluje její vrozenou moc, radost a sladkou chuť. Například marnotratný syn musel okusit hořký život, aby si uvědomil, jak sladkého života se vzdal, když žil doma, a jak sladkého života si ve svém mládí nevážil.

Jedině skrze bolest a nemoci si začínáme vážit zdraví. Jako oběti nečestnosti si ceníme bezúhonnosti. Poté, co zakusíme nespravedlnost nebo krutost, vážíme si lásky a vlídnosti – a to vše s „dokonalým poznáním“, neboť jsme skrze světlo, jež je v nás, okusili ovoce obou protikladů. Dokonalé poznání přichází ovoce po ovoci, skrze protivenství ve všech věcech. Poslušnost Božích přikázání nám slibuje dosažení nejvyššího štěstí, růstu a pokroku právě skrze protivenství, nikoli tím, že ho obejdeme. „Klidné moře nedělá zkušené námořníky.“³

Zamyslete se nad těmito moudrými slovy Proroka Josepha Smitha: „Pravda se projevuje tím, že prokážeme opak.“⁴

A nad těmito slovy Brighama Younga: „Všechny skutečnosti se dokazují a projevují svými protiklady.“⁵

Experiment s vírou

Zapojte se nyní do experimentu tím, že se zamyslíte nad několika přikázáními nebo křesťanskými ctnostmi a porovnáte je s jejich protiklady. Až se každý z vás nad nimi zamyslí, Světlo Kristovo by vám mělo v mysli a v srdci potvrdit, že každá křesťanská ctnost je sladká, zatímco protiklad je hořký:

Láska versus nenávist, nepřátelství, opozice
Čestnost versus lži, podvod, krádež
Odpouštění versus odplata, zášť, zahořklost
Laskavost versus podlost, zloba, nelaskavost
Trpělivost versus prchlivost, popudlivost, netolerantnost
Pokora versus pýcha, nepoučitelnost, arogance
Pokojnost versus svárlivost, rozpory, provokace
Píle versus unavenost, sklon vzdávat se, nepoddajnost

Toto je jen hrstka z několika desítek křesťanských ctností, ale dost na to, aby jasně znázornily účinnost experimentu se seménkem.

Při zamýšlení se nad tímto seznamem si uvědomíte, že jste skrze potvrzující zážitky poznali moc, pravdivost i sladkou chuť každé této ctnosti. Dobré ovoce přichází s vrozeným důkazem a potvrzením – se svou chutí. Důkaz spočívá v tom, že ho jíme, ovoce po ovoci, řádku za řádkou, každé s „dokonalým poznáním“. Možná právě to měl na mysli apoštol Pavel, když řekl: „Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte.“ (1. Tessalonicenským 5:21; zvýraznění přidáno.) Pokud jste tyto a další ctnosti již do svého života začlenili, jste na škále víry mnohem výše, než si možná myslíte.

Toto je ale jen to, čemu říkám terestriální svědectví neboli svědectví na úrovni slávy měsíce. Totéž svědectví mají dobří bohabojní lidé v jakémkoli náboženství, protože i oni mají Světlo Kristovo, o němž Mormon mluvil, a přijali část Kristova evangelia.

Experiment s vírou – další úroveň

Celestiální svědectví neboli svědectví na úrovni slávy slunce přichází tehdy, když člověk usiluje o plnost Otcovu. (Viz NaS 76:75–78; 93:19.) Když je člověk pokřtěn a je hoden daru Ducha Svatého, získává větší obdarování Světlem Kristovým, jak je to zmíněno v tomto verši z Knihy Mormonovy: „Je-li toto přání srdce vašeho, co máte proti tomu, abyste byli pokřtěni ve jménu Páně …, aby na vás mohl hojněji vylévati Ducha svého?“ (Mosiáš 18:10, zvýraznění přidáno.)

President Dieter F. Uchtdorf řekl: „Čím více přikláníme své srdce a mysl k Bohu, tím více nebeského světla skrápí naši duši.“⁶

„A ten, kdo přijímá světlo a zůstává v Bohu, přijímá více světla; a to světlo je jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den.“ (NaS 50:24.)

Nemusím vám říkat, že více světla zlepšuje vaši schopnost vidět – to vy víte. Prorok Joseph Smith řekl: „Čím více se člověk blíží k dokonalosti, tím jasnější je jeho pohled a tím větší je jeho potěšení.“⁷

Pojďme nyní s větším světlem, díky němuž vidíme, povznést náš experiment na celestiální úroveň a porovnat některé nauky, které jsou jedinečné pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, s naukami, které lze pod tlumenějším světlem, ale obecně s čistými úmysly nalézt jinde:

Bůh je náš Otec a my jsme stvořeni podle Jeho obrazu versus On není doslova naším Otcem; je nepochopitelný a nepoznatelný
Jeho božská organizace s proroky a apoštoly versus opuštění Jeho zavedeného řádu
Pán je Bohem pořádku a vládne skrze ty, kteří drží klíče kněžství, versus zmatek, různorodé hlasy, „falešní duchové“ (NaS 50:2)
Kněžská pravomoc a povolání Bohem versus akademický titul v oboru teologie; zvolení, najatí či samozvaní
Obřady a smlouvy versus zkrátka vést dobrý život
Děti jsou nevinné versus křest nemluvňat
Kniha Mormonova druhým svědkem versus Bible je jediným svědkem
Chrámová práce za mrtvé versus zapálení svíčky a modlitby za mrtvé
Věčné manželství a rodiny versus dokud vás smrt nerozdělí

Je poučné postavit pravdu do kontrastu s jejím protikladem. Pomáhá nám to uvědomit si to, co je zřejmé, to, co se nám skrývá před očima. Uvědomujeme si, že toho víme mnohem více, než jsme si mysleli. Má nás to inspirovat k tomu, abychom dál „hledali pilně ve světle Kristově … a chop[ili] se každé dobré věci“. (Moroni 7:19.)

„Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili“ (Jan 20:29)

Nyní prozkoumejme další zajímavý aspekt víry a svědectví.

V Průvodci k písmům se píše, že „[opravdová] víra musí býti soustředěna na Ježíše Krista, aby mohla vésti osobu ke spasení. …

Zahrnuje naději ve věci, které nejsou viděti, které jsou však pravdivé [Židům 11:1].“⁸

Není zajímavé, že opravdová víra v Ježíše Krista znamená „věřit, aniž bychom viděli“, zatímco svět věří opaku – že „vidět znamená věřit“?

Přirozený člověk objevuje svět pomocí pěti smyslů a požaduje znamení jako důkaz. A přesto jsou písma plná příkladů těch, kteří obdrželi projevy Boží přítomnosti a moci pomocí pěti smyslů, aniž by se trvale obrátili:

Laman a Lemuel viděli anděla. (Viz 1. Nefi 3:29.) Slyšeli hlas Páně, který je „převelice … ukázňoval“. (1. Nefi 16:39.) Dotkla se jich Boží moc, když Nefi natáhl ruku a „Pán jimi otřásl“. (1. Nefi 17:54.) Používali chuť i čich: „Učiním vaši potravu příjemnou, abyste ji nemuseli vařiti.“ (1. Nefi 17:12.) Navzdory několika různým projevům skrze všech pět smyslů se Laman a Lemuel bouřili. Uvěřili díky tomu, že viděli?
Když Mojžíš vedl děti Izraele z Egypta, byly svědky morových ran, ohnivých sloupů a rozdělení Rudého moře a ochutnaly manu – měly zážitky zprostředkované všemi pěti smysly. „A přestože ony, jsouce vedeny, a Pán, jejich Bůh, jejich Vykupitel, jda před nimi, veda je ve dne a dávaje jim světlo v noci, vykonával pro ně vše, co bylo žádoucí, aby člověk obdržel, zatvrdily své srdce a zaslepily svou mysl a spílaly Mojžíšovi a pravému a živému Bohu.“ (1. Nefi 17:30.) To, že viděli, dozajista neznamenalo, že věřili!
V písmech je mnoho dalších podobných příkladů, ale tím nejvíce ohromujícím ze všech je příklad duchovní nedostatečnosti těch, kteří Spasitele zavrhli v Jeho přítomnosti. „Ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho.“ (Jan 12:37; viz také NaS 138:26.)

Existuje příliš mnoho příkladů, které dokládají opak toho, že vidět znamená uvěřit. Ti, kteří doufají, že jim jejich svědectví pomůže definovat jen nějaký jeden okázalý zážitek, si neuvědomují, že větší svědectví a potvrzení Ducha k nám přichází každý den, mnoha nenápadnými způsoby – například když jste si naposledy něco podtrhli v písmech. Zamyslete se nad tím. V písmech jste si podtrhli něco z toho důvodu, že jste získali nějaký dojem, nějaký postřeh, něco jste si uvědomili. Inspirovaný dojem je zjevení.

Dalším příkladem zjevení je okamžik, kdy jste ponoukáni, abyste byli laskaví nebo udělali dobrý skutek, „neboť každá věc, která vyzývá činiti dobro …, je vyslána mocí a darem Krista“. (Moroni 7:16.) Světlo Kristovo je všudypřítomné! Zakoušíte ho každý den. A z těchto našeptávání, z těchto „malých věcí pochází to, co je veliké“. (NaS 64:33.)

„Mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí“ (Moroni 10:5)

Vzpomenete si na někoho v Knize Mormonově, kdo viděl anděla a uvěřil? Nejspíše vás napadne Alma mladší. Jemu a synům Mosiášovým se zjevil anděl, který „sestoupil jakoby v oblaku; a promluvil jakoby hlasem hromu“. (Mosiáš 27:11.) Zbývající část příběhu již znáte – Almovo pokání a jeho následná služba.

Platilo pro Almu, že vidět znamená věřit? Ne! Proč? Protože Alma musel použít svobodu jednání, aby získal vědomosti studiem a vírou, a dosud se nemodlil o to, aby poznal pravdu. Jak je z těchto mnoha citovaných příkladů zřejmé, vidět není zkratkou k získání víry či svědectví. Sám Alma popisuje, jak obdržel své svědectví, a nepřisuzuje to tomu, že se mu zjevil anděl. V jeho svědectví ve skutečnosti žádná zmínka o andělovi vůbec není:

„A to není vše. Nedomníváte se, že vím o těchto věcech sám od sebe? Vizte, svědčím vám, že vím, že tyto věci, o nichž jsem mluvil, jsou pravdivé. A jak myslíte, že vím o jistotě jejich?

Vizte, pravím vám, že mi byly oznámeny Svatým Duchem Božím. [Světlem.] Vizte, po mnoho dnů jsem se postil a modlil, abych mohl poznati tyto věci sám za sebe. A nyní opravdu vím sám za sebe, že jsou pravdivé; neboť Pán Bůh mi je projevil svým Svatým Duchem; a toto je duch zjevení, který je ve mně.“ (Alma 5:45–46; zvýraznění přidáno.)

Jakési „probuzení“ nebo krátkodobá změna chování sice může být výsledkem vnějšího vlivu působícího dovnitř, skrze oněch pět smyslů, ale má, podobně jako v případě Lamana a Lemuela, vždy krátkou životnost. Trvalé svědectví může vzejít jen zvnitřku ven, když lidé získávají vědomosti studiem a vírou a Duch Svatý zasadí evangelium „do vnitřnosti jejich, a na [srdce jejich je napíše]“. (Jeremiáš 31:33.) A právě proto se Nefité, nehledě na to, že viděli a slyšeli Spasitele a dotkli se Ho, když je navštívil, a rovněž ochutnali a čichem rozpoznali chléb, který jim Spasitel zázračně opatřil (viz 3. Nefi 20:3–9), přesto „modlili … o to, co si nejvíce přáli; a přáli si to, aby jim byl dán Duch Svatý“ (3. Nefi 19:9).

Před několika lety mi jeden misionář-senior vyprávěl následující příběh. Stal se v 60. letech minulého století, když byl tento misionář ještě mladý, a dokládá, že Duch Svatý nám vydává svědectví o pravdě jedině skrze studium a modlitbu. Řekl:

„Bydlel jsem sám v utažském Provu, v malém bytě poblíž centra. Pracoval jsem jako prodejce v malém obchodě s nábytkem v Provu a tato událost se přihodila během prodlouženého víkendu kolem Nového roku.

Měli jsme prodloužený víkend. Byl čtvrtek 31. prosince – silvestr. Dostali jsme v práci volno od čtvrtka do neděle a já zůstal v bytě a neplánoval jsem žádné oslavy. Chystal jsem si večeři, čekal jsem, než se upeče, a chtěl jsem si mezitím něco přečíst. V bytě jsem nic neměl, a tak jsem šel k sousedům ve vedlejším bytě, abych se zeptal několika mladých mužů, kteří tam bydleli (byli to studenti na BYU), zda nemají něco na čtení – doufal jsem, že budou mít lovecký a rybářský časopis Field & Stream nebo něco podobného. Odvětili, že žádný časopis nemají, ale že mají knihu, kterou bych si možná rád přečetl. A podali mi výtisk Knihy Mormonovy.

I když jsem o mormonské církvi slyšel (kdo v Utahu by o ní neslyšel?), tuto knihu jsem neznal. Poděkoval jsem a vzal jsem si ji do bytu. Během večeře jsem si v ní listoval a začal číst. Přiznávám, že jsem zběžně pročetl několik pasáží ve snaze najít zápletku příběhu. Byla tam jména a názvy míst, které jsem nikdy neslyšel, a zkrátka jsem se do ní nedokázal začíst. A tak jsem ji po večeři vzal a vrátil ji se slovy: ‚Ne, děkuji.‘

‚Modlil jste se o ní?‘ zeptal se onen mladý muž. ‚Modlit se o ní?‘ zeptal jsem se. ‚Chtěl jsem jen mít něco na čtení, ne něco, o co bych se měl modlit.‘ A tím začal zajímavý rozhovor o obsahu Knihy Mormonovy. Řekli mi, že to je kniha písem a že když se o této knize nejprve pomodlím a pak ji budu číst s upřímnou touhou zjistit, zda je pravdivá, či nikoli, Bůh mi zjeví její pravdivost mocí Ducha Svatého.

Byl jsem vychováván jako katolík, a i když jsem v té době nebyl v církvi aktivní, držel jsem se svého členství v katolické církvi jako klíště, protože to bylo to jediné, co jsem kdy poznal. Jediné modlitby, které jsem kdy pronesl, byly Otčenáš, Zdrávas Maria, a pak jsem některé četl v modlitební knížce – což bylo velmi dávno. A teď mě nějací mladíci žádali, abych se modlil k Bohu, kterého jsem ve skutečnosti neznal, a požádal Ho, aby mi řekl, zda je ta kniha pravdivá, či nikoli. No nic, neměl jsem co na práci a měl to být dlouhý víkend. Vzal jsem si knihu do bytu, otevřel jsem si láhev piva, zapálil cigaretu a poklekl jsem a požádal Boha, aby mi řekl, zda je ta kniha pravdivá. A pak jsem začal číst: ‚Já, Nefi, byv zrozen z dobrých rodičů.‘

Jména a názvy míst zněly podobně jako ty, o nichž jsem četl před pár hodinami. Jediným rozdílem bylo tentokrát to, že jsem nějak zázračně odložil nevíru. Doslova jsem se do oné knihy ponořil! Viděl jsem Nefiho; viděl jsem jeho bratry a byl jsem rozzlobený, když s ním zacházeli špatně. Nefi se mi líbil! Fandil jsem dobrým hrdinům a litoval jsem zloduchy. Četl jsem několik hodin a nedokázal jsem tu knihu odložit. Když jsem se nakonec podíval na hodinky, bylo téměř pět hodin ráno. Popřál jsem si šťastný Nový rok a šel jsem spát.

Probudil jsem se v 8:30 a instinktivně jsem sáhl po knize. A tak to probíhalo po zbytek víkendu. Podobně jako v případě bratra Parleyho P. Pratta mě pomyšlení na jídlo obtěžovalo – nechtěl jsem, aby mě cokoli vyrušovalo. Vyvěsil jsem telefon a četl jsem celý den, pouze s občasnými přestávkami na rychlou svačinu. A podobně jako prvního večera jsem si pokaždé uvědomil, že je již brzy ráno, pár hodin jsem se prospal, sáhl jsem po knize a pokračoval jsem ve svém dobrovolném maratonu. Nakonec, v pondělí ráno asi v pět hodin, jsem knihu dočetl a vyčerpaný jsem usnul.

Těsně před Vánoci téhož roku jsem prodal v oblasti American Fork velkou dodávku koberců. Byl to speciální typ koberců a šéf chtěl, abych na jejich položení dohlížel. Můj šéf byl bývalým biskupem z oblasti Prova a několikrát se mnou o Církvi mluvil, ale já jsem se o nic takového nezajímal. Byl to dobrý šéf, ale nebyl moc dobrý nápad ho provokovat, protože se snadno rozčílil. A právě v pondělí ráno, v osm hodin, jsem měl dohlížet na pokládání koberce. Nadešel stanovený čas a já jsem se neobjevil; bylo devět hodin a pak deset.

Nakonec, asi v 10:30, šéf, který byl rozčilený k nepříčetnosti, dorazil do mého bytu, otevřel dveře a chystal se mě roztrhnout vejpůl, ale když mě uviděl ležet na gauči s Knihou Mormonovou na hrudi, změnil názor. Potichu zavřel dveře a vrátil se do obchodu s odhodláním, že pokládání koberců zařídí sám. Krátce po půl dvanácté jsem se probudil (netušiv nic o návštěvě svého šéfa), podíval jsem se na hodiny a podruhé za poměrně krátkou dobu jsem pronesl další modlitbu. Rychle jsem se ustrojil a s vědomím, že až dorazím do práce, nejspíš už žádnou práci mít nebudu, jsem nastoupil do auta a pospíchal na pracoviště.

Když jsem tam uviděl šéfa, šel jsem se mu omluvit. On se otočil, na tváři se mu objevil úsměv a zeptal se: ‚Tak jak se ti líbila ta kniha?‘ Uvědomil jsem si, co se muselo stát, v duchu jsem zavzpomínal na uplynulý víkend a se slzami v očích jsem řekl to jediné, na co jsem se zmohl: ‚Ta kniha je pravdivá. Kniha Mormonova je slovo Boží.‘ A pak jsem začal plakat a on ke mně přišel a držel mě v objetí. 22. ledna 1965 jsem byl pokřtěn jako člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“

S tímto dobrým bratrem jsem se setkal několik desetiletí po jeho obrácení, když sloužil s manželkou na misii v návštěvnickém středisku Mormonského batalionu v San Diegu. To, proč mám tento příběh tak rád, je kvůli rozdílu mezi těmi dvěma pokusy číst Knihu Mormonovu. Když onen muž začal číst poprvé, bylo to bez opravdového záměru a bez modlitby. Při druhém pokusu, s touhou a modlitbou, se jednalo o úplně jiný zážitek.

Existuje jen jediný způsob, jak poznat, zda jsou Kniha Mormonova a evangelium pravdivé, a vyžaduje to více než jen zvědavost a více než pět smyslů. Vyžaduje to, abychom upřímně použili svobodu jednání a jednali na základě touhy po poznání:

„A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.

A mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“ (Moroni 10:4–5.)

Toto zaslíbení není formulováno slovy „možná“, „asi“ nebo „snad“. Zaslíbení zní: „On vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“

Další význačnou zásadou, kterou v tomto příběhu objevujeme, je to, že nemusíte přečíst celou Knihu Mormonovu, než se toto svědectví dostaví. Pokud jde o muže z tohoto příběhu, on okusil světlo již na první stránce. Nemusel sníst celou pizzu, aby poznal, zda je lahodná. Jiní mohou chuť teprve získat, až jim časem světlo zachutná. Zdá se, že právě o tom Alma mluví v tomto verši: „Ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“ (Alma 32:28.)

Vaše svědectví je silnější, než si myslíte

Na začátku jsem vás požádal, abyste ohodnotili své svědectví na škále víry. Doufám, že jste zjistili, že vaše svědectví je mnohem hlubší, než jste si dokázali představit. Díky Duchu Svatému, který je vaším učitelem, jste již získali a dál získáváte dokonalé poznání mnoha plodů evangelia a ovoce za ovocem a řádku za řádkou je vaše svědectví den ode dne silnější.

Čím více se učíte o evangeliu a žijete podle něj, tím více světla získáváte a tím více se Otcův plán stává evangeliem zdravého rozumu. Z vlastní zkušenosti poznáváme, že ovoce stromu života je vskutku drahocenné a „sladší než vše, co [jsme] kdy ochutnal[i]“, a že naplňuje naši duši „nesmírně velikou radostí“. (1. Nefi 8:11–12.) A my si ho zamilováváme díky požehnáním, radosti a tomu, jak díky němu získáváme kontrolu nad pozitivními vlivy ve svém životě, a díky naději na nekonečné štěstí ve věčné rodině.

Svědčím o tom, že vím, a opravdu vím, že skrze Ducha Svatého vím, že Kniha Mormonova je pravdivá; je to slovo Boží. Je sladké a drahocenné ji vychutnávat. Mám rád její chuť a vážím si jí. Vydávám svědectví, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že byl ukřižován a trpěl za hříchy světa. On je náš Spasitel a dál vede a řídí svou Církev a království zde na zemi skrze žijící proroky a apoštoly. Vydávám svědectví o Jeho jménu a o těchto posvátných pravdách. Ve jménu Ježíše Krista, amen.