Nedošli jsme tak daleko jen proto, abychom došli jen sem
Vysílání výročního školení pro Semináře a instituty – 2020
úterý 9. června 2020
Je úžasné být spolu. Doufáme, že vy i vaše rodiny jste v pořádku. V průběhu letošního roku si připomínáme 200. výročí Prvního vidění. Jsem vděčný za Josepha Smitha a jeho příklad víry a touhy poznat pravdu a jsem vděčný, že Nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus nás milovali natolik, že Josephovu pokornou modlitbu zodpověděli. Pocítili jsme moc oněch slov, když jsme slyšeli „chvála buď muži, s nímž Jehova mluvil“.1 Rád bych dodal: chvála buď Jehovovi, že opět mluví s člověkem. Jsem vděčný, že to, co Joseph v Posvátném háji zažil, se skutečně stalo.
Joseph se po svém vidění vrátil domů, kde potkal matku a řekl jí: „Všechno je v pořádku. … Zjistil jsem [pravdu] sám pro sebe.“2 Vzor, podle něhož Joseph při hledání pravdy postupoval, je tentýž vzor, kterým se musí řídit i naši studenti. A tak jako Josephovi jeho zážitek pomohl zjistit pravdu sám pro sebe, doufáme, že všichni naši studenti sami pro sebe poznají, že Nebeský Otec je zná a miluje, že Ježíš je Kristus a že stojí v čele své Církve v těchto posledních dnech.
Od počátku programu Seminářů a institutů toho bylo na téma výuky a studia řečeno hodně. Od stanoveného směru až po stávající základní zásady výuky a studia nám inspirované pokyny, které jsme obdrželi, pomáhají efektivně učit znovuzřízenému evangeliu, jež se nachází v písmech, a učení proroků, skrze moc Ducha Svatého. Od těchto základů se nemáme nikdy odchylovat. Ale ani se nemáme bát učit se něčemu novému nebo získat dodatečné porozumění, jak nejlépe pomáhat studentům poznávat sami pro sebe.
Jsem vděčný za pokrok, kterého dosahujeme. V jistém smyslu mám pocit, jako kdybychom společně stoupali na horu. Nedošli bychom tak daleko bez minulých zkušeností a zjevení, ale neměli bychom nikdy usnout na vavřínech a přestat směřovat vzhůru. Napadají mě slova, která na poslední generální konferenci pronesl starší Jeffrey R. Holland: „Nedošli jsme tak daleko jen proto, abychom došli jen sem.“ [Judith Mahlanguová (vícekůlová konference nedaleko Johannesburgu v Jihoafrické republice, 10. listopadu 2019), in: Sydney Walker, „Elder Holland Visits Southeast Africa during ‚Remarkable Time of Growth‘“, Church News, Nov. 27, 2019, thechurchnews.com].3 Jsme v půlce výstupu na horu a Pán je připraven poskytnout nám toho ještě více.
Proto nás starší Kim B. Clark vyzval, abychom se nezamýšleli jen na tím, čemu učíme a jak, ale i nad tím, jak se můžeme více zaměřovat na studenta a na proces a výsledky poznávání. Vyzval nás, abychom se zeptali sami sebe: „Jaké prožitky moji studenti potřebují, aby posílili svou moc a schopnost učit se do hloubky?“ Když spojíme naši úžasnou historii s nedávnými pokyny, mohli bychom se zeptat: „Co můžeme dělat, abychom byli ještě více soustředěni na Krista a zaměřeni na studenta?“
Starší David A. Bednar nám dal úžasný příklad toho, jak být zaměřeni na studenta, během našeho posledního večera s generální autoritou. Jeho úmyslem zřejmě nebylo nám něco říci, ale něčemu nás naučit. Pokládal otázky, všímal si a naslouchal, aby si byl jist, že všemu rozumíme. Také nás učil, jak k výuce přistupovat, když řekl: „Místo, abyste si pomysleli: ‚Co jim řeknu?‘, se máte zaměřovat na toto: ‚Na co se jich mám zeptat?‘ A nejen ‚Na co se jich mám zeptat?‘, ale i ‚K čemu je mám vyzvat?‘“4
Známý profesor a rabín Jacob Neusener kdysi řekl: „Velcí učitelé neučí. Pomáhají studentům učit se.“ Mezi efektivní výukou a učením se určitě existuje symbiózní vztah. Ale myslím, že slova Dr. Neusenera se týkají toho, že máme rozšířit svou představu o efektivní výuce a zaměřovat se více nikoli na to, abychom něco říkali, ale abychom studentům pomáhali mít prožitky, které vybízejí k učení se. V našem případě to znamená pomáhat studentům zažívat, jak jim Duch Svatý svědčí o pravdě a o Boží lásce k nim. Znamená to vytvářet prostředí, kde mohou bez obav klást otázky, objevovat pravdu, propojovat jednotlivé nauky, slyšet svědectví vrstevníků a hodnotit a slovně vyjadřovat své myšlenky, pocity a dojmy ohledně pravd, kterým se učí. Znamená to vytvářet prožitky, které je inspirují, aby žili podle evangelia a poznávali, jak jednat s vírou, učit se z chyb a zkoušet to znovu s nadějí v Kristu. Takto se budou učit sami pro sebe.
Abychom lépe porozuměli tomu, jaké prožitky studenti v naší přítomnosti potřebují, napadlo nás, že bude nejlepší se jich zeptat. Tým tazatelů mluvil s tisíci mladých lidí na čtyřech kontinentech. Setkali se s těmi, kteří navštěvují kurzy, i s těmi, kteří v současnosti do kurzu zapsáni nejsou. Když jsme se snažili shrnout nesmírné množství dat, seskupili jsme odpovědi do tří kategorií.
První kategorii jsme nazvali „Obrácení“. Mládež a mladí dospělí nám řekli, že chtějí a potřebují mít prožitky, které jim pomohou pociťovat Boží lásku a posilovat jejich vztah s Bohem. Chtějí prohlubovat víru v Ježíše Krista a v Jeho znovuzřízené evangelium a svědectví o nich. To je samozřejmě přesně to, co pro ně chceme i my.
Dobrou zprávou je, že tento průzkum ukazuje, že naše výuka jim pomáhá toho dosahovat. Ti, kteří důsledně využívají příležitostí se něčemu naučit a zapojují se do nich, významně posilují své svědectví a prohlubují víru v Ježíše Krista. To je jedním z mnoha důvodů, proč si přejeme vyzvat k účasti více mladých lidí. Když se budou učit s vámi, jejich víra a svědectví poroste.
Děkujeme za vše, co děláte, abyste jim pomáhali prohlubovat jejich obrácení. Za dobu, kdy jsme se ponořili do zásad výuky, které pomáhají našim studentům učit se do hloubky, jsme udělali velký pokrok. A věřím, že je toho ještě víc, čemu je Pán ochoten nás učit, když Ho požádáme o vedení. Když budete přemítat o různých možnostech, zamyslete se prosím s modlitbou nad prožitky, které studenti potřebují, aby tak prohloubili svou moc a schopnost rozumět plánu Nebeského Otce a učení a Usmíření Ježíše Krista. Zvažte, jak byste jim mohli pomoci, aby usilovali o vliv Ducha Svatého, rozpoznávali ho a jednali podle něj, a poté jednali s vírou, činili pokání a uzavírali a dodržovali posvátné smlouvy. A nakonec doufáme, že tyto prožitky jim pomohou poznávat a milovat Ježíše Krista a usilovat o to, aby se stali takovými, jako je On.
Druhou kategorii, která vyplynula z toho, když jsme vyslechli účastníky průzkumu, jsme nazvali „Důležitost pro osobní duchovní růst“. Ti, kteří se dotazování zúčastnili, řekli, že výuka je pro ně důležitá tehdy, když si učitelé uvědomují různé okolnosti a životní zkušenosti studentů a cení si jich a přizpůsobují studijní prožitek osobním potřebám jednotlivců. Vyjádřili také potřebu mít místo, kde mohou klást upřímné otázky ohledně nauky, církevní historie a sociálních problémů, které jsou pro ně důležité. Nechtějí o těchto tématech vést spory. Mají upřímné otázky a potřebují bezpečné, vírou naplněné a otevřené prostředí, kde je mohou zkoumat. Potřebují učitele, kteří by na jejich otázky reagovali nejen s vírou, ale také nezaujatě a soucitně. Také se chtějí naučit, jak se učit a jak se stát duchovně soběstačnějšími. Chtějí rozvíjet dovednosti, které jim pomohou analyzovat myšlenky a zasadit je do kontextu věčnosti. Chtějí pomoci v tom, aby se cítili sebejistěji ve schopnosti vysvětlovat zásady evangelia a církevní pravidla ostatním. A chtějí si osvojit dovednosti využívat zásady evangelia tak, aby jim pomáhaly při každodenních výzvách.
To, co nám studenti řekli, že chtějí a potřebují, je v souladu s pokyny, které jsme vloni obdrželi od staršího Jeffreyho R. Hollanda. Připomněl nám, že „student není nádoba, která se má naplnit; student je plamen, který se má zažehnout“.5
Rolí nás, učitelů, je pomoci studentům vypěstovat si touhu učit se; získávat osobní zjevení a objevovat pravdu, kterou získají sami pro sebe, chápat ji a žít podle ní. Nejde jen o předávání znalostí, které jsme získali z vlastního studia nebo zkušeností. Musíme pamatovat na to, že to, co se zdá důležité nám, nemusí mít takový význam pro naše studenty, kteří jsou v jiném stádiu života. Takže je opravdu třeba jim naslouchat, být všímaví a modlit se o schopnost rozlišování.
Naneštěstí mnozí mladí muži a ženy a mladí dospělí, zvláště ti, kteří se kurzů neúčastní, mají pocit, že výuka v našich třídách pro ně není dostatečně smysluplná. Mají dojem, že nás víc zajímá odučit připravenou lekci než vyhovět jejich aktuálním potřebám. Řekli, že naše lekce se až příliš často zaměřují na ideální stav a dostatečně se nevěnují realitě jejich života nebo neřeší jejich otázky.
Představte si například učitelku institutu, jak probírá nauku o celestiálním manželství a má přitom pocit, že toto téma se mladých svobodných dospělých velmi dotýká. Studenti ve třídě již věří v důležitost chrámového sňatku, ale někteří si nejsou jisti tím, jak tuto nauku v osobním životě uplatňovat. Někteří mají obavy, protože pocházejí z problémových rodin a nevědí, zda jim bude manželství fungovat. Jiní studenti možná přemýšlejí o tom, zda si budou moci finančně dovolit uzavřít sňatek a vychovávat děti. Další si mohou klást otázku, zda budou mít vůbec možnost sňatek uzavřít. Další zápolí s přitažlivostí k osobám stejného pohlaví a přemýšlejí o tom, jaké je jejich místo v Církvi. Lekce probíhá podle plánu, ale neumožňuje studentům se smysluplně zapojit. Učitelka má dojem, že díky tomuto tématu studenty vhodným způsobem oslovila. Ale pravdou je, že i když se probírala nauka, neprobírala se tak, aby se braly ohledy na nejistoty studentů, aby se řešily jejich potřeby nebo aby se to nějak týkalo jejich reálného života. Propásla se příležitost pomoci jim chápat důležitost této nauky v jejich konkrétních situacích.
Učitelka, která má na paměti duchovní pokrok svých studentů, je ochotná setkat se s nimi na jejich úrovni. Dodává jim naději a pomáhá jim chápat, jak jim život podle evangelia může žehnat, a pomáhá jim postupovat směrem k jejich nejvyšším cílům. Pomáhá jim získat jistotu v to, že písma a učení proroků posledních dnů skutečně poskytují odpovědi na otázky jejich duše.
Abyste studentům pomohli rozpoznat důležitost a užitečnost evangelia pro jejich život, zvažte prosím s modlitbou, jak je povzbuzovat, aby kladli upřímné otázky a dělili se o své postřehy a názory. Je třeba, aby důvěřovali tomu, že je znáte a že jim rozumíte a že jste ochotni se adaptovat, abyste vyhověli jejich potřebám. Poskytujte jim prožitky, které je budou inspirovat, aby studovali písma denně a aby se při hledání vedení obraceli na písma a na učení novodobých proroků. Pomozte jim učit se dovednostem a vzorům, jak získávat duchovní poznání, tak aby mohli poznávat sami pro sebe.
Třetí kategorie, kterou jsme zjistili díky tomu, že jsme naslouchali našim studentům a zvláště těm, kteří se kurzů neúčastní, se týká toho, že chtějí a potřebují, abychom jim vytvořili pocit sounáležitosti. Sounáležitost vzniká skrze vzájemné vztahy a propojení s Nebeským Otcem, s učitelem a s ostatními studenty ve třídě. Pocit sounáležitosti vzniká v prostředí, kde každý vnímá, že druzí jsou k němu vstřícní, podporují ho, potřebují ho a cení si ho. Pocit sounáležitosti se rovněž prohlubuje, když studenti pociťují, že jsou součástí smysluplného díla.
Chtěl bych vám znovu poděkovat. Velmi si vážím vaší reakce na školení „Věnujte pozornost jednotlivci“ a vašeho osobního úsilí pomáhat každému studentovi, aby cítil, že ho druzí mají rádi a respektují ho. Je třeba v tomto úsilí pokračovat, protože velká část těch, kteří v současnosti nejsou do kurzů zapsáni, mají dál pocit, že mezi druhé nezapadají. Mnozí z nich uvedli, že třídy semináře a institutu jsou jen pro ty, které považují za dokonalé Svaté posledních dnů, kteří nikdy neměli problémy nebo otázky. Kvůli této mylné představě jsou přesvědčeni, že se tam nehodí. Někteří mají dokonce pocit, že kdyby položili upřímnou otázku nebo vyjádřili osobní názor, druzí by je odsoudili nebo by je považovali za méně věrné. Také řekli, že by se kurzů pravděpodobněji účastnili tehdy, kdyby tam byl každý vítán, nehledě na své vnitřní přesvědčení nebo vnější vzhled.
Bratr Linford nedávno viděl před jednou z našich budov stát mladou ženu. Představil se jí a zeptal se, zda je zapsána do kurzu. Odpověděla, že je členkou Církve a že o institutu ví, ale že na něj nechodí. A dodala: „Kdybyste znal mě a mou minulost, věděl byste, že tam nepatřím. Nezapadla bych mezi ostatní.“ Tato mladá žena naštěstí přijala pozvání bratra Linforda vejít dovnitř a dostalo se jí vřelého přijetí. Zapsala se do kurzu a ihned začala studovat. Říkal jsem si však, kolik stovek či dokonce tisíců mladých lidí stojí před našimi budovami a potřebují přesně to, co naše kurzy nabízejí, ale bojí se, že se tam nehodí.
Nejen že potřebují to, co jim můžeme nabídnout, ale i my potřebujeme je. Učitelé, kteří vytvářejí pocit sounáležitosti, si upřímně uvědomují, že každý student může něčím přispět, díky čemuž bude výuka ve třídě lepším zážitkem pro ostatní.
Byl jsem svědkem úžasného příkladu této skutečnosti, když jsem se ve třídě bratra Andrea setkal s jedním mladým mužem. Michael se ze zdravotních důvodů vrátil z misie předčasně. Když se připravoval na návrat na misii, srazilo ho auto, utrpěl několik zlomenin a byl delší dobu v nemocnici. V době, kdy ho z nemocnice pustili, se již vzdal svého snu misii dokončit. Vrhl se do extrémních sportů a Církvi se vzdálil. Jednoho dne, když byl sám, se rozhodl přejít bez záchranné sítě po popruhu přes kaňon. Jakmile kaňon přešel, chtělo se mu jásat radostí a oslavovat, ale pak se podíval dolů a uvědomil si, že kdyby spadl, byl by to konec jeho života.
V onom okamžiku pomyslel na svou matku a mladší sestru a na to, jak by jim zlomilo srdce, kdyby zemřel. Pak pomyslel na Spasitele a na vše, co pro něj Spasitel vykonal, a srdce mu naplnil Duch. Slezl ze skalního útesu a vydal se na cestu zpátky do Církve. Pozoruhodným způsobem dospěl k poznání Spasitelova milosrdenství, lásky a moci nás vykoupit.
Po nějaké době byl Michael na pláži a vzpomněl si, že před misií chodil na institut. A tak se přímo z pláže vydal do budovy institutu a vstoupil do třídy několik minut před začátkem hodiny. V té době bratr Andre nevěděl většinu z toho, co jsem vám právě řekl. Ale věděl, že Michael tam má být a že toho má hodně co nabídnout. Bratr Andre vyzval Michaela, aby zůstal, ale Michael měl pocit, že by mezi ostatními asi nebyl vítaný. Měl na sobě plavky a tričko bez rukávů odhalující jeho ruce, které měl od zápěstí až po ramena potetovaná. Řekl, že než se zúčastní lekce, raději by byl oblečený a měl na sobě košili s dlouhým rukávem. Bratr Andre odpověděl: „Toho si nikdo ani nevšimne.“ Michael tedy zůstal. Když ale přišli ostatní studenti, nikdo si k němu nepřisedl. Po úvodní myšlence bratr Andre požádal Michaela, aby přišel před třídu, a tam ho představil ostatním. Řekl ostatním studentům, že má Michaela rád, že toho může druhým hodně nabídnout a že má velké srdce. Pak se Michaela zeptal, zda by se mohl podělit o své svědectví. Michael mluvil se slzami v očích o Boží lásce a Jeho laskavosti, soucitu a ochotě odpouštět. My všichni, kteří jsme tam tehdy byli, jsme byli díky Michaelově svědectví požehnáni.
Bratr Andre viděl v Michaelovi něco, co druzí možná neviděli. Jakožto učitel si cení různých životních zkušeností a situací druhých a chápe, že každý má něco, co může nabídnout. A tak vytváří prožitky, které jeho studentům umožňují vzájemně čerpat sílu jeden od druhého a z jejich společné touhy čerpat ze Spasitelova pokoje, uzdravení a milosti. K dalšímu skvělému momentu došlo po výuce, když jsem viděl, jak se kolem Michaela shluklo několik studentů, aby ho přivítali a dali mu najevo, že ho potřebují.
Jak jsem již zmínil, další součástí vytváření pocitu sounáležitosti je potřeba být zapojeni do smysluplného díla. Naši studenti mají touhu se zapojovat do humanitárních projektů a pozvedat druhé, aby tito lidé mohli vést důstojný a rovnocenný život naplněný příležitostmi. Všeobecně řečeno ale nespojují to, čemu se učí, ani příležitosti, které jsou jim dány, s takovýmto počinem. A i když je tím největším dílem na zemi dílo Kristovo a shromažďování Izraele na obou stranách závoje, většina z nich s tímto dílem své prožitky v semináři a v institutu nespojuje.
Zamyslete se prosím nad tím, jaké změny byste mohli provést ve své výuce, v kontaktu s druhými či v uspořádání třídy, aby toto prostředí bylo přívětivější vůči všem dětem Nebeského Otce. Občas možná bude dobré, abyste si oblékli modrou košili. Ale především se prosím s modlitbou snažte poskytnout studentům takové prožitky, které jim pomohou pociťovat lásku Nebeského Otce a uvědomovat si svou božskou totožnost a potenciál. Pomozte jim poznat, že o ně máte zájem a že si uvědomujete jejich osobní hodnotu. Pomozte jim navázat vztahy se členy třídy a cítit, že jsou v bezpečí a že je druzí potřebují. Povzbuzujte je, aby se zapojovali do díla Kristova tím, že budou druhým pomáhat postupovat po cestě smlouvy. Když jim budete poskytovat tyto typy prožitků, budou si uvědomovat svou sounáležitost.
Chápu, že toto vše nedokážeme dělat každý den. Ale můžeme na to myslet během přípravy, během výuky i při vzájemných kontaktech se studenty. Nezáleží na tom, zda učíte seminář nebo institut, zda učíte v rámci osobního setkávání nebo on-line, zda učíte brzy ráno nebo pozdě večer – uplatňování těchto zásad vašim studentům požehná a pomůže jim to získat prožitky, které potřebují.
Již nyní se děje spousta dobrého a to nejlepší teprve přijde. Pamatujte na to, že jsme nedošli tak daleko jen proto, abychom došli jen sem. Vím, že když budeme upřímně usilovat o zjevení, Pán nám pomůže poznat, jak můžeme Jeho dětem žehnat. Je připraven nám, individuálně i kolektivně, pomoci poskytnout takové prožitky, které prohloubí obrácení, které jsou důležité pro osobní duchovní růst a které vytvoří pocit sounáležitosti. Je připraven dát nám toho více. Kéž se k Němu s vírou obracíme i nadále, abychom věděli, jak pomáhat našim studentům, aby skutečně poznávali sami pro sebe – o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.