20618:55

Jeho zástupci

Výroční školicí vysílání S&I s presidentem Ballardem – 2022

Bratr Chad H Webb

Administrátor Seminářů a institutů náboženství

Pátek 21. ledna 2022

Jednou jsem stál ve frontě na letišti za židovským rabínem. Muž, který stál před ním, držel mexický pas a cestoval s mladou dcerou. A před ním stál Američan v tričku a čepici, které reprezentovaly jeho oblíbené sportovní týmy. Říkal jsem si, se kterým z těchto tří mužů toho mám nejvíc společného. Nejprve mě napadl onen Američan. Nejspíš máme podobné zážitky z dětství a dospívání a oba nejspíš trávíme až příliš mnoho času zaobíráním se našimi oblíbenými týmy. Pak jsem přemýšlel o tom druhém muži. Vzhledem k mé lásce k Mexiku máme nejspíše rádi stejné jídlo a stejné kapely mariachi. Ale ještě více jsem s ním cítil určité spojení díky tomu, jak se choval ke své dceři – přemýšlel jsem o sobě jakožto otci svých šesti dcer. A nakonec jsem přemýšlel o rabínovi. Při pohledu na nás ve frontě by si většina lidí asi nemyslela, že máme něco společného. Oba však sdílíme stejnou touhu zasvětit svůj život službě Bohu, učit se Jeho slovu a vyučovat ho a snažit se být poslušni Jeho přikázání.

Přemýšlel jsem o své otázce i při nástupu do letadla, a tak jsem si vzal papír a začal jsem psát. Začal jsem jednoduchými slovy „Jsem…“. A pak jsem si napsal vše, co mi přišlo na mysl. Jsem dítě Boží, učedník Ježíše Krista, manžel. Napsal jsem si své vlastnosti, vztahy, církevní povolání a pracovní zodpovědnosti. Zapsal jsem si i to, co mám rád – například hudební styl Motown nebo sýr raclette. Než jsem skončil, měl jsem napsáno téměř 300 způsobů, jak odpovědět na otázku „Kdo jsem?“. Pak jsem si odpovědi seřadil podle toho, jak významně určují směr a priority mého života. Například, i když jsem dědeček a zároveň nespokojený golfista, tak skutečnost, že jsem dědečka umístil nahoru a své nadšení pro golf dospodu, mi ukazuje, čemu bych měl věnovat čas a energii a pro co se rozhodnout ve chvíli, kdy spolu tyto dvě role začnou soupeřit.

Později jsem lépe pochopil, proč pro mě tento zážitek měl takový význam, když jsem četl, co řekl president Henry B. Eyring: „To, jak odpovíte na otázku ‚kdo jste‘, rozhodne téměř o všem.“ ¹

Nedávno jsem o této otázce přemítal a myslel přitom na naše studenty. Znovu jsem si vzal papír a začal psát – tentokrát jsem začal jednoduchými slovy „Naši studenti jsou…“.

Domnívám se, že naši studenti jsou těmi, za koho je označují proroci. Jsou to milované děti nebeských rodičů, které se rozhodly následovat Otcův plán a které přemohly protivníka svou vírou v Beránka Božího a mocí svého svědectví. ² Pán je uchoval, jak řekl president Russell M. Nelson, aby přišly na zemi „přesně v tuto dobu, v té nejzásadnější době v historii světa“. ³ Vybral si právě je, aby „lidem tohoto světa [pomohly] připravit se na… [Spasitelovu] mileniální vládu“. ⁴ „[Jsou] nadějí Izraele, dětmi zaslíbeného dne! [Naděje Izraele, Náboženské písně, č. 162].“ ⁵

„Hladovějí po věcech Ducha; dychtivě se touží učit evangeliu, a chtějí ho ryzí, nezředěné. … Nejsou to nyní pochybovači, ale jsou to dotazovatelé a hledači pravdy. …

[Dychtí po víře a] sami chtějí být schopni ji uplatnit.“ ⁶

Pravdou je však také to, že někteří svou identitu jakožto dětí Božích zapomněli nebo se začali příliš soustřeďovat na dočasné či méně důležité druhotné rysy a vlastnosti. Satan je velikým zlodějem identity. V důsledku jeho oklamávání začal některé mást či rozptylovat turbulentní a měnící se svět, který se víře a ctnosti vysmívá a v němž jsou informace všudypřítomné a moudrost je vzácností – jde o předpověděnou dobu, kdy se lidé „vždycky… učí, ale nikdy ku poznání pravdy přijíti nemohou“; ⁷ o svět, který říká „zlému dobré, a dobrému zlé“ ⁸ a kde mnozí kráčí „v blesku ohně svého, a v jiskrách, kteréž… roznítili,“ ⁹ zatímco zavrhují Světlo světa. ¹⁰

O naší mládeži a mladých dospělých však víme ještě něco. Spasitel řekl:

„Vy jste děti proroků; a jste z domu Izraele; … v semeni [vašem] budou všechna pokolení země požehnána.

Otec pozdvihnuv mne ponejprve vám a poslav mne, abych vám požehnal v tom, že každého z vás odvrátím od nepravostí jeho; a to proto, že jste dětmi smlouvy.“ ¹¹

Pán slíbil, že k nim vztáhne pomocnou ruku ne proto, aby je spasil v jejich hříších, ale aby je spasil z jejich hříchů. ¹² A proto je naší povinností pomáhat studentům poznat Nebeského Otce a Ježíše Krista a mít správné porozumění Otcovu věčnému plánu a Spasitelově pravé nauce. Musí vědět, kdo jsou a co si Pán přeje, aby dělali ¹¹ – a jak to mají dělat.

Myslím, že schopnost pomáhat studentům toto vše poznat závisí zejména na tom, abychom my sami věděli, kdo jsme jakožto ti, kteří učí, slouží a pomáhají v seminářích a institutech. Tato myšlenka mě přiměla k vytvoření třetího a posledního seznamu. Vzal jsem si papír a popsal jsem několik stran vlastnostmi a rysy, kterých si u každého z vás vážím a které obdivuji. Při psaní jsem se vracel stále k téže zásadní myšlence. Domnívám se, že tou nejdůležitější odpovědí na otázku, kdo jsme, je to, že se po nás požaduje, abychom byli zástupci Ježíše Krista. ¹⁴

Naše úsilí se zaměřuje na pomáhání mládeži a mladým dospělým poznat Ježíše Krista a spoléhat se na Něj a Jeho smírnou oběť. Vzhlížíme k Němu jako k našemu příkladu a spoléháme se na Jeho milost, abychom dokázali činit Jeho vůli. Navzdory osobním těžkostem a neúspěchům žijeme s nadějí a optimismem. Protože neustále činíme pokání, zakoušíme Jeho lásku a milosrdenství a toto milosrdenství nabízíme i druhým, když je učíme se změněným a vděčným srdcem. Často o Něm mluvíme, svědčíme, radujeme se z Jeho dobrotivosti a velikosti a pomáháme druhým poznat, „k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých“. ¹⁵ Každý den se usilovně snažíme být Jeho zástupci.

Významu této myšlenky jsem se naučil jako mladý misionář, když jsme se společníkem klepali na dveře. U jednoho domu jsem začal: „Dobrý den, my jsme zástupci Ježíše Krista.“ Než jsem to mohl dokončit, muž mě přerušil slovy: „Ne, nejste. Ani nevíte, co to znamená.“ Vysvětlil nám, že zástupce je někdo, kdo zastupuje někoho jiného, kdo říká a dělá to, co by říkala a dělala ona osoba, kdyby tam sama byla. Nakonec řekl: „Jste-li Jeho zástupci, tak mi teď řeknete, co by mi řekl On, kdyby tu osobně byl.“ Pozorně jsem ho poslouchal a pak jsme se shodli, že jeho chápání slova zástupce je správné. Poděkoval jsem mu a zeptal jsem se, zda bych, s tímto novým porozuměním, mohl začít znovu. Pak jsem řekl: „Dobrý den. Toto je starší Aranda a já jsem starší Webb. Jsme zástupci Ježíše Krista a přišli jsme se s vámi podělit o poselství od Něho.“

Nám všem byla svěřena posvátná důvěra. Když se modlíme nebo končíme lekci či svědectví v Jeho jménu, prohlašujeme tím, že to, co bylo řečeno, představuje Jeho mysl a vůli. Abychom oné důvěře dostáli, musíme mít hlubokou lásku a porozumění Jeho evangeliu a být ochotni zaplatit danou cenu, abychom skutečně poznali písma a nauku, kterou obsahují. Jelikož chápeme, že slovo Boží má „mocnější účinek“ než cokoli jiného ¹⁶ a že opravdu má odpovědi na životní otázky, jsou písma primárním zdrojem toho, co se studenty zažíváme. Zatímco dál vylepšujeme své výukové metody, abychom oslovili ještě více studentů, nesmí nás naše vylepšování odvádět od toho, abychom byli hluboce ukotveni v písmech.

Stejně důležité je upínat pozornost a srdce na Pánovy vyvolené služebníky – obzvláště na stávající členy Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů – a nikdy se neomlouvat za to, čemu učí, bagatelizovat to nebo tomu oponovat našimi vlastními filosofiemi, „bez ohledu na to, jaký je jejich původ nebo jak půvabné nebo rozumné se… mohou zdát“. ¹⁷ Ve světě s tolika vábivými hlasy a společenskými prioritami je nesmírným požehnáním, že můžeme poznávat mysl Boha prostřednictvím Jeho žijícího proroka. Budeme-li ve své výuce, oddanosti a prioritách v souladu s Pánem a Jeho prorokem, budeme stát na jistém základě a jako větve pravého vinného kmene budeme mít moc přinášet mnohé ovoce. ¹⁸

Někdy se může zdát, že výuka pravdy a projevování lásky jsou v rozporu. Je tomu tak proto, že u obojího existují napodobeniny, jež nás mohou mást. Možná máte pocit, že jste v první linii ve snaze zodpovídat obtížné a složité otázky a že pokud řeknete pravdu, někoho to může ranit nebo urazit. Abychom mohli odpovídat láskyplným a užitečným způsobem, musíme mít víru v Ježíše Krista a v to, že On řídí svou Církev skrze ty, které vysvětil, aby ji vedli. Musíme se modlit o pomoc a povzbuzovat studenty, aby se s otázkami a pochybnostmi obraceli na Nebeského Otce. Ježíš Kristus je pro ty, kteří se nacházejí ve zmatku a temnotě, světlem. Je dokonalým příkladem toho, jak učit o poslušnosti jasně a srozumitelně, a přesto je balzámem z Gileádu pro ty, kteří trpí následky svých chyb. Je dokonalým příkladem toho, kým se chceme stát jako učitelé učící pravdě s láskou.

Jedním z důvodů, proč je tak důležité odrážet Spasitelovu lásku, ¹⁹ je protivenství, kterému naši studenti čelí. Jedna nedávná studie týkající se mládeže Svatých posledních dnů ukázala, že ti, kterým se nedaří držet se víry a zůstat aktivními v Církvi, obvykle čelí jedné nebo více ze tří konkrétních těžkostí:

Mají pocit, že je druzí soudí kvůli určitým změnám v jejich životě – například kvůli rozvodu rodičů nebo když někdo z rodiny odejde z Církve.
Pociťují vinu a zoufalství kvůli chybám, kterých se dopustili.
Nebo nevěří, že kdy měli nějaké duchovní zážitky. ²⁰

Budeme-li se snažit milovat tak jako Spasitel, budeme schopni studentům pomoci každou z těchto situací zvládat.

Jak byste pomohli mladému člověku, který má pocit, že ho druzí odsuzují? ²¹ Začít lze porozuměním tomu, že vážné změny ve vztazích a životní situaci mohou způsobit krizi identity, kvůli níž začnou studenti zpochybňovat, kdo skutečně jsou a jak zapadají mezi ostatní. V takových chvílích jim můžete pomoci vzpomenout si na jejich neměnný vztah s Otcem v nebi. Znám jednu mladou ženu, která svou osobní hodnotu zakládala na své životní situaci a na tom, co si o ní myslí druzí. Cítila se ztracená a nevěděla, kdo ve skutečnosti je. Začala se modlit o pomoc. Jednoho dne měla jasné vnuknutí, že pokud chce poznat, kdo ve skutečnosti je, musí nejprve poznat Nebeského Otce a Spasitele. Tato myšlenka byla počátkem nového úsilí. Začala studovat písma, modlit se a sloužit se záměrem poznat Boha. Postupem času se jí začal Pán projevovat. Pociťovala Jeho lásku, útěchu a porozumění. Poté, co poznala Nebeského Otce, poznala i sama sebe a porozuměla svému vztahu s Ním. Dozvěděla se o své božské identitě a hodnotě jakožto dítě Boží. Toto porozumění ji naplnilo světlem a radostí.

Studentům, kteří čelí těžkostem, můžete pomoci tím, že jim pomůžete poznat, že je Nebeský Otec miluje. Svou lásku jim můžete projevovat tím, že jim budete věnovat čas a skrze empatii a ochotu naslouchat. Můžete požádat Nebeského Otce, aby vám pomohl vidět je jako jednotlivce a uvědomovat si jejich jedinečné těžkosti, příležitosti a potřeby. Když budou mít otázky nebo budou zápasit se svědectvím, můžete jim pomoci cítit se v bezpečí a dát jim najevo, že se mohou obracet na vás a na Pána.

Jak pomoci těm, kteří zápasí s pocity viny a zoufalství kvůli svým chybám? Tak jako Spasitel, ani my to s nimi nevzdáváme. Respektujeme jejich úsilí snažit se v obtížném světě dělat to, co je správné. Učíme je, že způsobilost neznamená bezchybnost. ²² Pomáháme jim zůstat na cestě smlouvy tím, že svědčíme o radosti plynoucí z pokání a pomáháme jim pochopit, že pokání je ústředním bodem plánu Nebeského Otce. Pomáháme jim pochopit, že On je stále miluje a je připraven jim pomoci.

Líbí se mi ponaučení v Mojžíšovi 4, kterého jsme studovali minulý týden. Poté, co se Adam s Evou dopustili přestupku, otevřely se jim oči a oni si uvědomili, že jsou nazí. Jejich prvním pokusem zakrýt svou nahotu bylo sešít si fíkové listy. Když v zahradě uslyšeli hlas Páně, rozhodli se, že se skryjí „před přítomností Pána Boha mezi stromy zahrady“ (Mojžíš 4:14). Je zajímavé povšimnout si, kdo jim řekl, že se mají před Bohem skrýt. Nechci to nijak zlehčovat, ale jak by to asi mohlo fungovat? Dovedete si představit našeho Otce v nebi, který stvořil bezpočet světů a založil tuto sluneční soustavu, tuto planetu a onu zahradu, a pak nebyl schopen najít Adama a Evu mezi stromy? V tu chvíli se jich Pán zeptal: „Kudy chodíš?“ (Mojžíš 4:15.) Nebo, slovy Starého zákona: „Kde jsi?“ (Genesis 3:9.) Myslíte si, že je možné, že to opravdu nevěděl? Na co se jich tedy ptá? Možná že to bylo něco ve smyslu: Teď když jste se dopustili přestupku, kam půjdete? Budete se přede mnou skrývat, nebo přijdete ke mně a dovolíte mi vás zakrýt? Slovo usmíření zní v původní hebrejštině kippur, což znamená „zakrýt“. ²³ Náš Otec v nebi má mnohem lepší způsob, jak zakrýt naše hříchy, než pomocí fíkových listů a stromů. Protivník nám však našeptává lži, abychom se chtěli před Bohem skrývat. Snaží se nás přesvědčit, že Bůh nás nemiluje a že nám neodpustí, protože si za to můžeme sami nebo protože naše hříchy jsou příliš závažné.

Jednou jsem vybídl mladou ženu, aby navštívila se skupinou mládeže chrám. Odpověděla, že není hodna toho, aby do chrámu šla. Řekl jsem jí, že se tedy budeme jen procházet po pozemku a že bych chtěl, aby šla s námi. Odpověděla: „Ještě ne. Nechci, aby si mě teď Bůh všiml.“ Když se dopouštíme chyb, často se nechceme modlit, číst písma nebo chodit na shromáždění. Možná doufáme, že si nás Bůh nevšimne.

Pomozte prosím studentům pochopit, že když se dopustí chyb, mohou získat odpuštění a pokoj tím, že padnou do láskyplné a otevřené náruče milosrdného Nebeského Otce, který připravil cestu pro naše zakrytí. Připravil cestu pro naše vykoupení.

Jak pomůžete studentce, která má pocit, že nikdy neměla žádné duchovní zážitky? Někdy naši mladí slýchají příběhy, které se zdají být zázračné, a neuvědomují si, že k nim Duch Svatý promlouvá i mnoha jednoduchými způsoby, například když mají nějakou inspirovanou otázku nebo když je napadne si něco označit v písmech. Pomozme jim poznat, jak s nimi Pán osobně komunikuje, a neříkejme, že to, jak Pán hovoří k nám, je tím jediným způsobem, jak může hovořit k nim. Buďme opatrní a neříkejme studentům, kdy pociťují Ducha Svatého. To, že možná Ducha pociťujeme my jakožto učitelé, nutně neznamená, že každý student pociťuje v tutéž chvíli totéž. Také je dobré rozumět tomu, že ti, kteří zažívají úzkosti či deprese, se mohou domnívat, že je těžké získat takové zážitky. Pán však není duševními nemocemi nijak limitován. On je zná a rozumí jim a dokáže najít způsoby, jak jim projevovat lásku a poskytovat vedení. Jen málo z toho, co můžeme dělat, jim pomůže více, než se naučit získávat osobní zjevení a jednat podle něj.

Nedávno jsem slyšel příběh o mladém muži, který studoval na prestižní univerzitě na východě Spojených států. Zapsal si velmi náročný předmět – logiku. A protože ho chtěl zvládnout, najal si osobního lektora. Najal si člověka, který byl odborným asistentem, a dokonce sám onen předmět na téže univerzitě učil. Lektor mu velmi pomohl, ale onen student byl stále nervózní ze závěrečné zkoušky. Profesor studentům řekl, že test bude velmi náročný, a tak jim dovolil přinést si jeden list papíru a dát si na něj cokoli, co by podle svého názoru mohli potřebovat. Studenti si pomocí co nejmenších písmenek a lupy začali psát a číst, co by mohli na zkoušku potřebovat. Nastal den zkoušky a onen mladý muž vešel do třídy. Vedle něj se posadil jeho lektor. Profesor se zeptal, co mají v úmyslu, a mladý muž vytáhl prázdný list papíru a položil ho na zem. Lektor si poté na papír stoupl. Mladý muž řekl: „Řekl jste, že si na ten list papíru můžu dát, cokoli budu chtít. A já chci svého lektora.“ Studentovi bylo dovoleno test napsat s lektorem po boku, který mu šeptal odpovědi do ucha.

Proč bychom jako členové Církve Ježíše Krista, kteří obdrželi dar Ducha Svatého, měli jakoukoli životní zkouškou procházet bez pomoci, která je nám dostupná? Děkuji vám, že se usilovně snažíte být hodni Ducha Svatého ve všech oblastech svého života a že usilujete o Jeho vliv ve všem, co děláte.

Modlím se o to, aby naše mládež a mladí dospělí poznali našeho Otce v nebi a aby díky tomu, že budou vědět, kdo skutečně je, rozuměli i tomu, kdo jsou ve skutečnosti oni sami. Díky Jeho moci odpouštět mohou být čistými. Díky Jeho moci uzdravovat se mohou uzdravit. A díky Jeho moci zušlechťovat se mohou stát takovými, jako je On. Jakožto zástupci Ježíše Krista – kteří učí Jeho nauce a dělí se o Jeho lásku – budete schopni jim pomoci uvědomovat si svou věčnou identitu. To neznamená, že budete vždy dělat všechno dokonale. To ani nemusíte. Budete-li se snažit učit znovuzřízenému evangeliu – se zaměřením na Ježíše Krista, se zájmem o své studenty a ukotveni ve slově Božím – Duch Svatý dodá vaší výuce život a relevantnost a bude svědčit o její pravdivosti. Dosvědčuji, že vy, vaše rodiny a vaši studenti jste dětmi zaslíbení, nadějí Izraele a milovanými Božími. Ve jménu Ježíše Krista, amen.