Seminář mi v životě požehnal
Výroční školicí vysílání S&I pro rok 2022 s presidentem Ballardem
Pátek 21. ledna 2022
Dobré dopoledne. Musím říci, že dnes dopoledne jste byli dobře proškoleni a já rozhodně schvaluji vše, co jste doposud slyšeli, a modlím se, aby mi Pán pomohl přispět k tomuto skvělému shromáždění, které tu máme s vámi, kteří máte tak velikou zodpovědnost. Je pro mě potěšením být tu s vámi. Rád bych každému z vás vyjádřil svou lásku a doufám, že ji předáte i členům své rodiny. Přináším také lásku Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů. Jsme vděčni za vaše pozoruhodné a věrné úsilí učit evangeliu Ježíše Krista, které požehná životy mladých členů Církve a posílí jejich svědectví.
Na začátek bych vám rád řekl, jak seminář požehnal v životě mně. Zasadil seménka svědectví o evangeliu a pomohl mi připravit se na misii a na mnohá vedoucí povolání.
Jak možná víte, jsem prapravnukem Hyruma Smitha, staršího bratra Proroka Josepha Smitha mladšího. Moje matka je z rodiny Smithových a já jsem pravnukem presidenta Josepha F. Smitha, šestého presidenta Církve. Jsem také vnukem dvou apoštolů – staršího Hyruma Mack Smitha, otce mé matky, a Melvina J. Ballarda, otce mého otce.
Mohli byste říci, že s těmito muži jako svými předky jsem musel jako dospívající mít evangelium hluboko v srdci. Tak tomu ale nebylo. Dovolte mi říci vám trochu více o svých rodičích a o tom, jak vypadal můj život před mou službou na misii.
Můj otec vlastnil autosalon. V roce 1929, když mi bylo pouhých deset měsíců, udeřila Velká hospodářská krize. Ekonomické těžkosti, které krize přinesla, způsobily nešťastný obrat pro mé rodiče a pro naši rodinu, zejména pro mého otce. Problémy se zajištěním rodiny během tohoto obtížného období ho natolik zaměstnaly, že ho to odvedlo od aktivity v Církvi.
Později, když jsem byl starší a naše finanční situace se stabilizovala, koupil otec pozemek v horách východně od Salt Lake City. Neděle trávil stavbou chaty a my všichni jsme pracovali s ním. Nenavštěvovali jsme církevní shromáždění jako rodina.
To, že se moji rodiče stáhli z Církve, mi nezabránilo, abych navštěvoval bohoslužby s dobrými přáteli, což jsem dělal, když naše rodina byla doma, nebo abych se modlil se svou drahou matkou. Na seminář jsem ale nechodil.
Ve třetím ročníku střední školy se mě má kamarádka Nedra Mortensenová zeptala, proč nechodím na ranní seminář. Od dalšího dne jsem se ho začal účastnit každý den. Ranní seminář začínal v půl sedmé. To bylo pro středoškoláka brzy – tedy alespoň pro mě. Vzpomínám si, jak jsem na něj chodil v zimě během chladných, zasněžených rán. A když jsem zahájil poslední ročník střední školy, byl jsem zvolen presidentem semináře na naší škole.
Účast na semináři byla jednou z aktivit, která mě v životě dovedla na správnou cestu. Seminář se dotkl mého srdce a zasadil mi do duše seménka svědectví. Nevzpomínám si na vše, čemu jsme se učili, ale pamatuji si, jak jsem se cítil, když jsem tam byl. Vzpomínám si také, že jsem měl pocit, že tam patřím.
Jsem vděčný za své učitele semináře, kteří, tak jako vy, věnovali mnoho času přípravám smysluplných lekcí, které do třídy zvaly Ducha.
Jsem také vděčný za všechny učitele, kteří učili mé děti. Když vyrůstaly, studovali jsme evangelium jako rodina, ale výklad, který navíc obdržely v semináři, jim tehdy v životě požehnal – a žehná jim dodnes. Jako dědeček a pradědeček – právě se nám narodilo sté pravnouče – děkuji učitelům, kteří jste učili a učíte má vnoučata. Jménem všech rodičů a prarodičů v celé Církvi vám děkuji za oběti, které přinášíte, abyste se připravili a mohli učit, mít rádi a vyzývat každé z dětí Nebeského Otce, aby přišlo k Jeho Synu, Pánu Ježíši Kristu.
Bratři a sestry, pro Pána a pro Jeho plán jste důležití. Každý z vás hraje určitou roli v tom, aby se dotkl srdce těchto drahocenných mladých lidí. Vaše práce a úsilí jsou nesmírně důležité v posilování dorůstajícího pokolení a v budování království Božího. Buďte si prosím vědomi naší nesmírné vděčnosti za vaši ochotu sloužit a za vaše věrné úsilí učit a starat se i o administrativní záležitosti programu semináře a institutu po celém světě.
Vyjadřuji vděčnost staršímu Hollandovi a výkonnému výboru, staršímu Clarku Gilbertovi jakožto pověřenci a bratru Chadu Webbovi jako administrátorovi. A všem vedoucím oddělení, pracovníkům a každému učiteli a učitelce – máme vás rádi, vážíme si vás a jsme vděčni za oddané úsilí vás všech ve prospěch náboženského vzdělávání.
Jak jsem již zmínil, účast v semináři mi pomohla získat svědectví a posunout se vpřed na cestě smlouvy. Díky tomu jsem dokázal pomoci svým rodičům stát se v Církvi opět aktivními. Sloužil jsem na misii, což by se pravděpodobně nestalo, kdyby nebylo dobrých přátel, které jsem znal a se kterými jsem se seznámil v semináři a kteří navrhli, že bych mohl také sloužit na misii.
Když jsem měl před misií proslov na shromáždění svátosti, tatínek přišel, aby si mě poslechl. To bylo poprvé v životě, co si pamatuji, že byl se mnou tatínek na shromáždění. Když jsem se z misie vrátil, mluvil jsem s rodiči o tom, jak je důležité chodit na církevní shromáždění. Rodiče se rozhodli, že se vrátí k aktivitě v Církvi, a po zbytek života přijímali nejrůznější církevní povolání a pověření.
Nedávno Církev provedla určitou analýzu mládeže v Utahu. Jedna z dvojic ukazatelů, které naznačovaly vysokou pravděpodobnost toho, že tito mladí lidé budou za pět let v Církvi aktivní, bylo to, zda chodili na seminář a měli chrámové doporučení. 1
Církevní Oddělení pro korelační výzkum rovněž zkoumalo dopady semináře, institutu a církevních vysokých škol. Jejich studie ukázala, že seminář je tím, co má největší vliv na celoživotní aktivitu v Církvi a na svědectví, pocit sounáležitosti, pociťování Ducha, osobní oddanost a oddanost rodinnou. 2
Bratři a sestry, to, co děláte, má klíčový význam. Vyzařuje z vás, jakožto z učedníků a učednic Pána Ježíše Krista, mocný duch oddanosti. Děkuji vám za to, že s sebou tohoto ducha v životě nosíte a že ho přinášíte i do své výuky. Děkuji vám, že se dotýkáte srdce naší mládeže a mladých dospělých.
Když přemýšlím o naší zodpovědnosti, abychom je učili a dotýkali se jejich srdce, vzpomínám si na jeden zážitek, který jsem měl před mnoha lety v chrámu Salt Lake. Na svědeckém shromáždění ve čtvrtém patře chrámu svědčil president Gordon B. Hinckley o tom, jak je důležité, aby si lidé v nitru osvojili evangelium a zůstali k němu ukotveni. Řekl, že k tomu, aby si ho lidé osvojili, potřebují více než jen obrácení mysli – potřebují obrácení duchovní. Řekl, že musíme zvládnout dostat svou vděčnost za evangelium z mysli do srdce. Děkuji vám, že právě s tím svým studentům pomáháte.
25. června 2015, jen několik týdnů předtím, než se president Russell M. Nelson stal presidentem Kvora Dvanácti apoštolů, a v době, kdy sloužil jako předseda Misionářské výkonné rady, promluvil na semináři pro vedoucí misií. Učil tomu, že misionáři by se měli stát listem neboli epištolou Páně. Řekl: „Jakožto zástupci Pána máme výsadu kázat Jeho evangelium. Apoštol Pavel učil úžasné myšlence. Prohlásil, že každý zástupce, každý učedník, ano, každý misionář se může stát živoucím listem Kristovým napsaným ‚ne černidlem, ale Duchem Boha živého… na dskách srdce masitých‘ [2. Korintským 3:3].“ 3 Svědčím o tom, že evangelium se může dotknout srdce každého studenta, který navštěvuje seminář; evangelium se může zapsat i na desky jejich srdce.
Děkuji vám za to, že se osobně připravujete na to, co děláte tak dobře – na výuku evangelia Ježíše Krista tak, aby se Duch mohl dotýkat srdce dětí našeho Nebeského Otce.
V dnešním rozpolceném světě potřebují tito mladí lidé radost a pokoj, jež nabízí Spasitel Ježíš Kristus prostřednictvím svého evangelia. Potřebují v srdci pociťovat lásku, kterou náš Spasitel chová ke každému z nich.
Dovolte mi říci něco o výchově budoucích vedoucích. Víte dobře, že dnešní mládež a mladí dospělí jsou naši budoucí vedoucí. Povedou – nebo již vedou – svou rodinu. Budou ovlivňovat své sousedy, obce a města. Všichni budou vedoucími, zatímco budou učit – v Církvi, v domově, ve škole nebo v obci. Některé sestry budou sloužit v Primárkách, v Mladých ženách nebo v Pomocném sdružení – a to i v předsednictvech. Někteří bratři budou sloužit v biskupstvech, jako presidenti kůlů nebo jako vedoucí misií. Někteří budou za 20 až 30 let vést celosvětovou Církev. Učíte mladé lidi s budoucím určením, které v tuto chvíli neznáte nebo ho nechápete. V jedné z vašich tříd může klidně sedět budoucí člen Kvora Dvanácti apoštolů. To samozřejmě nemůžete vědět, ale kéž vám Pán žehná, abyste učili tak, jako byste to věděli.
Aby mohli být naši mladí lidé dobrými vedoucími, musí být dobrými vedoucími nejprve ve svém domově. Učte je, zejména mladé muže, že „žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství, pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou; laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši bez pokrytectví a beze lsti“. 4
Jako učitelé se prosím zaměřujte na život těch, které učíte, a buďte jim nápomocní. Nepřipravujete je pouze na misionářskou službu nebo na studium na vysoké škole. Připravujete je, aby se stali dobrými rodiči. Připravujete je, aby se stali dobrými členy Církve a vedoucími. Připravujete je, aby byli úspěšní ve všem, co budou v budoucnu dělat. Když se díváte na každého ze svých studentů, představte si, co budou dělat za 5, 10 nebo 20 let, a poté usilujte o inspiraci z nebe, abyste věděli, jak jim můžete pomoci se na tu dobu připravit.
Poskytujte jim příležitosti k vedení. Jak jsem již zmínil, v posledním ročníku střední školy jsem byl presidentem semináře na naší střední škole. Moji učitelé zariskovali, když mi dovolili, abych byl presidentem. Seminář jsem začal navštěvovat až ve třetím ročníku. Nebyl jsem studentem semináře s prokázanou mnohaletou docházkou. Doufám, že budete mít oči na pozoru a hledat tu mladou ženu nebo toho mladého muže, kteří mají potenciál, a že jim dáte šanci. Pomozte každému ze svých studentů se trochu překonat. Nenechte je dělat si, co chtějí, a neočekávejte, že pak budou vést. Spíše je učte, jak mají vést, pak je nechte vést a pak je učte dál, jak to mohou dělat ještě lépe.
Když jsou například povoláni noví sedmdesátníci – generální autority, poskytneme jim předtím, než je vyšleme do světa plnit jejich konkrétní pověření, příležitosti se učit a vyučovat. Bereme je s sebou na služební cesty v rámci našich pověření. Jedná se o muže s bohatými zkušenostmi s vedením v Církvi; ale i přesto je nadále učíme, než je necháme vést samostatně. Členové Kvora Dvanácti apoštolů se několikrát do roka účastní setkání Sedmdesátníků, aby jim poskytli poučení a pokyny, jež jim pomohou posílit svědectví a stát se efektivnějšími vedoucími. Dokonce bych řekl, že i v Kvoru Dvanácti využíváme příležitostí jeden druhého učit, společně cestovat a navzájem se od sebe učit. Člověk by si mohl myslet, že když sloužíme ve svém povolání již dlouho, tak už všechno víme. Ne, svět se mění a potřeby lidí jsou různé – zejména v různých částech světa. A my se jako členové Kvora Dvanácti těšíme z toho, že se můžeme navzájem učit, jak lépe naplňovat svou zodpovědnost jako apoštolové Pána Ježíše Krista, a očekáváme to.
Žádám vás, abyste pomáhali našim budoucím vedoucím; mnozí z nich se touží učit z vašich zážitků a zkušeností s vedením. I když s vámi budou jako studenti semináře a institutu jen krátce, využívejte příležitostí, kdy můžete každého z nich ovlivnit.
Nyní mi dovolte zmínit nutnost správně odpovídat na otázky. Všichni víme, že kladením otázek se studenti úžasně učí. Většina otázek je projevem touhy se učit. Povzbuzujte prosím studenty, aby otázky kladli, a pomáhejte jim naučit se, jak získávat odpovědi skrze studium a modlitbu. Evangelium poskytuje odpovědi na většinu životních otázek. Najdou se ale některé, na které odpovědět nelze, protože k řádné odpovědi nemáme dostatek informací. V takových chvílích nespekulujte. Je v pořádku říci „nevím“ nebo „nevíme“. Vždy budeme na bezpečné straně a budeme chráněni, když budeme učit pravdě a když budeme učit tomu, co víme. Neodchylujte se od pravdy a nespekulujte o tom, čemu zatím nerozumíme. Ve většině případů můžete poskytnout věrný, promyšlený a přesný výklad písem a nauky evangelia, církevní historie nebo dalších témat, kterým rozumíme. Vybízím vás, abyste se drželi stanovených studijních osnov a abyste používali schválené zdroje.
Držte se jednoduchosti. Tuto větu používám v životě tak často, že ji moje děti nechaly vytesat na náhrobní kámen u hrobu, kde leží moje drahá manželka Barbara, a jednoho dne si tam lehnu k ní. A na onom náhrobním kameni jsou napsána slova „Držte se jednoduchosti“. Doufám, že až zemřu, bude všem jasné, že to bylo něco, co bylo podle mě důležité. Držte se v případě evangelia jednoduchosti. Je jednoduše krásné a jasné a úžasné. Když učíte evangeliu, držte se jednoduchosti a často vydávejte svědectví o službě a božském poslání našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista.
Vzpomeňte si na Nefiho, který se radoval z jasnosti. 5 Učil, že „mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých“. 6 Svědčím o tom, že když budete učit, kázat a svědčit o Kristu, vaši studenti pocítí vaše svědectví a budou se radovat z dobrotivosti Ježíše Krista a Jeho evangelia.
Jsem vnukem staršího Melvina J. Ballarda. Jako apoštol sloužil 20 let. Zemřel, když mi bylo 11 let. Byli ale mnozí – jak jsem si uvědomil, když jsem dostatečně dospěl – kterým můj dědeček jako apoštol sloužil, kteří ho slyšeli kázat a kteří ho slyšeli učit. Mnohokrát a opakovaně jsem se ptal různých lidí na různých místech po celém světě, kteří ho slyšeli učit a kázat evangelium. A téměř vždy se mi dostalo odpovědi: „Nepamatuji si, co přesně říkal, ale nikdy nezapomenu, jak jsem se cítil.“ Kéž ti, které učíme – i když si možná nebudou pamatovat naše slova – nikdy nezapomenou, jak se cítili, když jsme učili prosté a nádherné nauce Ježíše Krista.
Hovořil jsem o tom, jak důležité zodpovědnosti máme jako učitelé a administrátoři. Tyto zodpovědnosti jsou důležité a potřebné. Avšak ještě důležitější jsou vaše zodpovědnosti ve vlastní rodině. Jsme zde na zemi proto, abychom se stali součástí širších rodin, se schopností vytvořit a uspořádat vlastní část oněch rodin. Rodinná situace každého z nás je jiná. Ať již je vaše situace jakákoli, pečujte prosím o tyto rodinné vztahy a budujte je. Ti z vás, kteří jste sezdaní, travte čas se svým manželem či manželkou. Usilujte o jeho nebo její rady a řiďte se jimi. Já sám jsem byl lepším otcem, manželem a církevním vedoucím právě díky laskavým a láskyplným radám své milované a drahé manželky Barbary. Ti z vás, kteří sezdaní nejste, usilujte o rady svých rodičů, členů rodiny nebo někoho, komu důvěřujete. Všichni bychom měli budovat své rodinné vztahy, neboť ty přetrvají i po tomto životě. Vaše zodpovědnosti nebo povolání učitele v tomto programu jednou skončí, ale vaše rodinné vztahy jsou věčné.
Zatímco se blížím ke konci svého láskyplného proslovu, říkám si, jakou radost mám z toho, že mohu spolu s vámi být součástí tohoto důležitého a velkolepého díla. Pociťuji stejnou radost, jakou pociťoval Ammon, když řekl svým bratřím a společníkům:
„Jaký veliký důvod máme radovati se? …
Byli [jsme] učiněni nástrojem v rukou Božích, abychom uskutečnili toto veliké dílo. …
Velebeno buď jméno našeho Boha; pějme k chvále jeho, ano, vzdejme díky svatému jménu jeho, neboť on koná spravedlivost na věky. …
Radost má je úplná, ano, srdce mé přetéká radostí a já se budu radovati ze svého Boha.“ 7
Drazí bratři a sestry a kolegové učitelé – a říkám kolegové učitelé, protože primární zodpovědností členů Kvora Dvanácti apoštolů je učit. Svědčím o tom, že jakožto děti Nebeského Otce můžeme zažívat radost a pokoj evangelia, budeme-li podle něj žít a učit mu, budeme-li poslušni Pánových přikázání a budeme-li kráčet v pravdě.
Tuto radost přináší život Ježíše Krista, Jeho služba a evangelium. V Novém zákoně řekl Ježíš svým učedníkům: „Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná.“ 8
Také prorok Lehi zakusil radost z ovoce evangelia a přál si, aby ho pojedla i jeho rodina. Řekl: „A když jsem pojedl z… ovoce, naplnilo to mou duši nesmírně velikou radostí; pročež, počal jsem si přáti, aby má rodina z něho pojedla také; neboť jsem věděl, že je žádoucí nade všechno jiné ovoce.“ 9
Jsem si jist, že každý z nás se cítí stejně jako apoštol Jan, když řekl: „Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.“ 10
Dnešní svět se zmítá zklamáními, neshodami, nespokojeností, diskriminací, neúctou, sklíčeností a úzkostí. Evangelium Ježíše Krista nám může pomoci těmito obtížnými časy proplouvat. Prorok Lehi učil jednoduché zásadě zjevené Pánem. Řekl: „Lidé jsou, aby mohli míti radost.“ 11
Ve jménu Pána a mocí svatého apoštolství Pána žádám, aby každému z vás požehnal, abyste nalezli radost v rodině, radost v evangeliu a radost v zodpovědnostech učitele nebo administrátora v tomto úžasném církevním programu semináře a institutu. Ještě jednou vyjadřuji svou lásku ke každému z vás a ke každému z vašich studentů.
Vydávám a zanechávám s vámi svědectví, že Ježíš Kristus žije – a toto je Jeho Církev a toto je Jeho evangelium. Kéž vám Pán žehná, moji drazí kolegové učitelé, abychom mohli s veškerou silou srdce podávat pomocnou ruku a dotýkat se nejen mysli, ale i srdce více dětí našeho Otce, které potřebují vědět, že Ježíš je Kristus, že vzbudil proroka – Josepha, že znovuzřídil plnost věčného evangelia a že vše nezbytné k nalezení pokoje a radosti v tomto životě bylo znovu zjeveno a nachází se to v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jménem Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti svolávám na vás a vaše rodiny požehnání. A činím tak s pokorou v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.