Zasvěcující shromáždění 2018
Vaše nekonečná hodnota a Boží nekonečná láska


14:22

Vaše nekonečná hodnota a Boží nekonečná láska

Večer se starším Patrickem Kearonem

Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé • 6. května 2018 • Středisko Univerzity Brighama Younga-Idaho

Děkuji pěveckému sboru za krásnou píseň vzdávající chválu našemu Stvořiteli.

Je pro mě nesmírnou radostí a výsadou být na tomto zasvěcujícím shromáždění. Velmi nás těší každá příležitost být s mladými dospělými Církve. Máme vás moc rádi! Je úžasné se spolu s vámi aktivně účastnit tak mimořádného období v pokračujícím znovuzřizování evangelia Ježíše Krista.

Ať jsme mladší či starší, všichni máme rádi pohádky, zvláště když se jedná o nějaký milostný příběh. Musím říci, že náš milostný příběh byl krásnou a zcela nečekanou pohádkou. Já jsem vyrůstala v Kalifornii; můj manžel v Anglii a v Saúdské Arábii. Já vyrůstala od narození v Církvi; můj manžel se obrátil do Církve, když mu bylo kolem 25 let. A ze dvou různých kontinentů jsme byli přivedeni, abychom se setkali v onom úžasném městě Londýně. Manžel byl členem Církve dva roky a navštěvoval sbor mladých svobodných dospělých v Londýně a já jsem tam přijela na šest měsíců studovat historii umění a anglickou literaturu. Neplánovala jsem to a nikdy bych nečekala, že se při studiu v Británii až po uši zamiluji, ale život se může změnit velmi nečekaně – a krásně.

Jsem moc vděčná, že nás Pán přivedl k sobě. Vzali jsme se v chrámu Oakland v Kalifornii a já se hned poté přestěhovala do Anglie, kde jsme žili dalších 19 let, až do doby, kdy byl manžel v roce 2010 povolán generální autoritou.

Byli jsme požehnáni čtyřmi nádhernými dětmi. O naše nejstarší dítě, syna, jsme přišli při operaci srdce, když mu bylo 19 dnů. Srdeční vadu mu zjistili během mého těhotenství a náš intenzivní a vytrvalý boj za záchranu jeho krátkého života nás naučil něčemu o zázracích, o Boží vůli a o tom, že Usmíření a Vzkříšení Ježíše Krista jsou skutečné události a týkají se nás důvěrně a osobně.

Po našem úžasném synovi jsme měli tři drahocenné dcery, které zbožňujeme, respektujeme a od kterých se každý den učíme. Jsou pro nás pokladem. S neobyčejnou vírou se během svých let dospívání ochotně stěhovaly ze svého domova v Anglii do Utahu, do Německa a nyní zpátky do Utahu, zatímco byl jejich otec pověřen sloužit v různých povoláních v Církvi.

Vaše nekonečná hodnota a Boží nekonečná láska

Existuje něco, co jste neměli rádi jako děti, a co teď jako dospělí rádi máte? Co takhle zdřímnutí po obědě? Vsadím se, že jako děti jste po obědě spát nechtěli. Já tedy ne! Ale teď je pro mě možnost si trochu přispat luxusem! Moc ráda si občas zdřímnu. A co brokolice nebo nějaké jiné jídlo, které jste jako děti nemuseli? Máte ho rádi teď?

Nehledě na to, co si myslíte o zdřímnutí nebo brokolici, je toho hodně – opravdu hodně – co jste neměli rádi jako děti, a co nemáte rádi ani jako dospělí. Nikdy se nám nelíbilo spadnout a odřít si koleno. Nikdy se nám nelíbilo rozdělovat se do týmů, když nás nikdo nechtěl. Nelíbilo se nám, když si na nás někdo zasedl, dobíral si nás, nevzal nás do party nebo nám vědomě ubližoval. A nelíbí se nám to ani teď.

Vzpomínám si, že na prvním stupni základní školy jsem se docela dobře učila, ale věnovala jsem se tanci a při sportech jsem byla úplně nemožná. Uměla jsem piruetu, ale nedokázala jsem přihrát míč, trefit s ním koš, vykopnout ho, chytit ani máchnout pálkou. Některé děti mi nadávaly a dělaly si legraci z mých hubených paží. Ano, měla jsem hubené paže, ale přesto mě jejich slova zraňovala! Zřetelně si vzpomínám na to, že když jsme se rozdělovali do skupin na vědomostní soutěže, spolužáci si mě vybrali jako jednu z prvních. Když jsme ale vybírali tým pro sportovní soutěž, byla jsem vždy na posledním místě. Cítila jsem se hrozně!

Proč vám o tom všem vyprávím, desítky let poté, co se to stalo? Protože, jak vidíte, na něco takového se nezapomíná. Pamatujeme si, jak jsme se cítili, když nás vrstevníci, a možná naneštěstí i naši rodinní příslušníci, odmítali, nechtěli nebo nás neuznávali. A to se nezmění jen tím, že vyrosteme a stanou se z nás dospělí. Možná jste něco takového pocítili třeba zrovna včera. Vrstevníci, rodiče, sourozenci, manželští partneři, učitelé, spolupracovníci, přátelé – ti všichni mohou říci či udělat něco, co nám hluboce ublíží. Často to tak nemyslí. Ale někdy to mohou říkat či dělat zcela záměrně. A my občas oplácíme stejnou mincí.

Naučit se nacházet, vnímat a chápat svou osobní hodnotu navzdory tomu, co si o nás myslí či co o nás říkají druzí, je rozhodující pro naše celoživotní emocionální i duchovní blaho. Dopouštíme-li, aby slova, jednání či názory druhých určovaly to, jak vnímáme sami sebe, stáváme se křehkými oběťmi a nikdy nevíme, kdy se pochvala, již dostaneme, neobrátí v opovržení. 

Podobně – založíme-li svou hodnotu jen na tom, čeho jsme dosáhli, jak se nám daří nebo jaké máme zjevné dary, zaděláváme si na selhání a zklamání, jakmile něčeho nedosáhneme nebo nejsme nejlepší.

Toto jistě víte, ale vy, kteří s tím zápolíte, to potřebujete slyšet často a potřebujete být ujišťováni o své nekonečné hodnotě, která naprosto nesouvisí s dosaženými výsledky, ale je vrozeně spjatá s vaším vztahem k Bohu. Co slovo nekonečná znamená? Bez omezení, hranic či konce. Každý z vás má hodnotu bez omezení, hranic či konce. A pro koho? Pro někoho, kdo vám obrazně řečeno nadává na hřišti? Ne. Máte hodnotu bez omezení, hranic či konce pro vašeho Otce v nebi – pro Toho, kdo vás zná nejlépe – bez ohledu na to, co si o vás může myslet nebo co o vás může říkat kdokoli jiný. Dovolte jen, aby krása a pokojnost této pravdy spočinuly na okamžik na vaší duši. V Jeho očích jste drahocenní.1

Když vám někdo ubližuje nebo prožíváte nějaké selhání, obraťte se tam, kde vás nikdo nikdy neodmítne a nikdy se vám nebude vysmívat. Váš Otec v nebi vás miluje, ať jste kdokoli a ať zápolíte s čímkoli. Pro Něj to stačí. Pro Něj to stačí. Miluje vás takové, jací jste, právě tady, právě teď, v celé vaší krásné neuspořádanosti. Miluje vás ale také natolik, že vás takovými, jakými jste právě zde a právě teď, zůstat nenechá. Má pro vás něco mnohem většího! Jste „dědicové … Boží, spolu pak dědicové Kristovi“,2 a tak se musíte dál učit dodržovat přikázání, dělat chyby, růst, zápolit a měnit se, až dosáhnete svého božského potenciálu a budete, skrze milost Kristovu, zušlechtěni a očištěni, a jednoho dne ve věčnosti i zdokonaleni.3

Pokud bychom si mohli sami navrhnout vlastní život, nejspíše bychom si naplánovali život naplněný štěstím, úspěchem a relativním pohodlím – možná s trochou mírných těžkostí, které bychom dokázali překonat bez velkého úsilí. Kdo si přeje zažít selhání, zápolení nebo nějakou ztrátu či utrpení? Kdo si přeje dělat něco těžkého? Pokud bychom měli takový život, jaký bychom si přáli, byli bychom vždy přijati na univerzitu nebo školu podle svého výběru, získali vysněné zaměstnání a uzavřeli sňatek s dokonalým partnerem, s nímž bychom se nikdy nehádali. Nikdy bychom nezápolili s církevním povoláním, naši blízcí by vždy zůstali z celého srdce a celé duše obráceni k evangeliu Ježíše Krista a každý, s kým bychom se podělili o svou víru, by byl do týdne pokřtěný. Naše matka by nedostala rakovinu, náš otec by neopustil rodinu a naši sourozenci by nezemřeli mladí při tragické nehodě. Nepřišli bychom o dítě při operaci srdce a nikdy bychom nemuseli čekat na Pánovo načasování. Jistě chápete, co mám na mysli. Také bychom si totiž nevypěstovali žádnou smysluplnou míru trpělivosti, soucitu, pokory, shovívavosti, láskyplné vlídnosti, vytrvalosti, sebekázně, nesobeckosti, víry, naděje a pravé lásky. Vrátili bychom se k Otci v nebi v přibližně stejném stavu, jako když jsme z Jeho přítomnosti odešli, protože bychom nezažili nic, co by vyžadovalo změnu, růst nebo úplnou a naprostou závislost na Bohu.

My však neprožíváme snadný život, který jsme si sami navrhli. Prožíváme život, který nám naplánoval Bůh, abychom dosáhli největší míry radosti a pokroku. A tak se spolehněte na to, že nekonečná a něžná láska Boží vás bude vybízet, abyste skrze zážitky, které budete mít, ať již trpké, nebo příjemné, něco ve svém životě změnili. Ke změně vás bude vždy vyzývat láskyplným, povzbudivým a ujišťujícím způsobem. Nenaslouchejte hlasům ve své mysli, které možná slýcháte již od dětství a které vám říkají, že se nedokážete změnit, že nejste dostatečně dobří a že znovu selžete. Naslouchejte jen našeptávání Svatého Ducha a příjemnému slovu Božímu, „jež hojí zraněnou duši“,4 které potvrzuje vaši nekonečnou hodnotu a předává vám Boží láskyplné ujištění, že to zvládnete.

Když jste vyčerpaní životem a máte pocit, že z veškeré vaší snahy žít spravedlivě nevidíte vzcházet nic dobrého, nevzdávejte to. Neslevujte ze svých snů a cílů. Posilněte svou víru, že vždy stojí za to počkat na Pánovo načasování.

A když se ve vašem životě stane něco hrozného, bolestivého či tragického a vy opravdu nevíte, jak přežijete cestu vedoucí vašimi osobními Getsemany, pamatujte na to, že Kristus, onen Pomazaný, již vaše zármutky snášel a vaše bolesti nesl.5 Byl raněn vašimi nepravostmi a Jeho ranami jste uzdraveni.6 On zná důvěrně a osobně bolest, kterou nesete. Je Prvorozený Otcův a On první nesl vaše utrpení v jeho úplnosti, ať již se jednalo o utrpení duševní, fyzické, emocionální nebo duchovní. Nikdy nepochybujte o Jeho zaslíbeních naděje a uzdravení. Byli jste stvořeni, abyste prožívali radostnou a požehnanou existenci. Vaše hodnota je nekonečná a nekonečná je i Boží láska k vám.

Závěr

Těším se, až si budete moci vyslechnout mého manžela. Chci, abyste věděli – a to se týká vašeho věku a vaší životní etapy, kdy chodíte na rande a vstupujete do manželství – že tento muž, kterého tak hluboce miluji, je ke mně věrně laskavý již 27 let našeho manželství. Nikdy, ani jednou, jsem se kvůli němu necítila nedůležitá či nemilovaná a nikdy si na můj účet neudělal legraci. Doufám, že se z toho můžete poučit.

Chtěla bych vyjádřit svou živoucí víru v žijícího Krista, který je vskutku „světlem, životem a nadějí světa. Jeho cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím.“7 Toto je Jeho Církev, vedená Jeho prorokem.

V posvátném a spásném jménu Ježíše Krista, amen.