Stůjte za pravdou

Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé

President Dallin H. Oaks a sestra Kristen M. Oaksová

První předsednictvo

Neděle 21. května 2023

President Dallin H. Oaks: Děkuji vám za tu nádhernou píseň. A děkuji vám, pověřenče Gilberte, za milé představení.

Drazí mladí dospělí, včetně vás, co brzy dokončíte studium na střední škole, se sestrou Oaksovou jsme nadšeni, že vám můžeme vyjádřit lásku a promluvit k vám na tomto důležitém zasvěcujícím shromáždění. Pro nás všechny je toto stresující doba, avšak evangelium Ježíše Krista nám dává řadu důvodů být dobré mysli. Bůh nás prostřednictvím svého proroka vyzývá, abychom snášeli protivenství, a učení Ježíše Krista popisuje cestu, jak vytrvat na cestě k dosažení božského určení v podobě věčného života.

I.

Když president Russell M. Nelson hovořil k podobnému publiku, jako jste vy, předal mu tento důležitý pokyn: „Zatímco je svět čím dál víc světský a méně duchovní, váš růst má být čím dál víc duchovní a méně světský. Usilujte o to hájit zásady, a nikoli o to být oblíbení.“

Poté jim předal tuto výzvu, kterou jsme převzali pro název našeho zasvěcujícího shromáždění: „Poznejte pravdu a stůjte za ní, a to i tehdy, když to není populární.“¹

Náš cíl během smrtelného života a cesta, které se máme držet, abychom vytrvali, jsou obsaženy v plánu spasení a nověji také v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“. Zamyslete se nad tímto pohledem v cenném shrnutí presidenta Nelsona:

„Život není hra o jednom dějství. Skutečně existuje předsmrtelné období. A skutečně existuje život po smrti. Předsmrtelná a smrtelná část jsou pouhou předehrou našeho života po smrti. Vědomosti o třech stupních slávy, jak byly zjeveny prorokům, nám dovolují spatřit náš posmrtný potenciál. Věčný život je nádherný a stojí za veškeré úsilí.“²

Jakožto Svatí posledních dnů jsme požehnáni novodobými zjeveními, jež přinášejí větší porozumění účelu tohoto smrtelného života. Jak uvedl president Nelson, smrtelný život nevnímáme jako hru o jednom dějství. Naše věčná cesta sestává z nejméně tří dějství. Prvním dějstvím je naše předsmrtelná existence. Následuje tato smrtelná existence jakožto druhé dějství. A třetím dějstvím je náš život po smrti. Toto poslední dějství zahrnuje doslovné vzkříšení všech, kteří kdy žili, a Poslední soud, při němž budeme přiděleni do království slávy, kterému odpovídají naše skutky, rozhodnutí a touhy.

Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista poskytuje jedinečný přístup k pravdě o plánu spasení, který pro své děti připravil milující Nebeský Otec.

Účelem našeho života na zemi – onoho druhého dějství – je růst k dosažení našeho určení – věčného života. Tohoto růstu dosahujeme překonáváním toho, co Kniha Mormonova popisuje jako protiklad ve všech věcech, včetně mnoha pokušení porušit přikázání Boží. Když čelíme pokušení a překonáváme je a když se přibližujeme Bohu prostřednictvím spravedlivých rozhodnutí a toho, že činíme pokání z těch špatných, pomáhá nám to dosahovat věčného pokroku, jenž je účelem smrtelného života dětí Božích.

My, kteří máme dar Ducha Svatého a jsme osvíceni novodobým zjevením, jsme požehnáni mnoha postřehy. Kniha Mormonova například slibuje, že ti, kteří pilně hledají, naleznou; „a tajemství Boží jim budou odhalena mocí Ducha Svatého“.³ Modlím se, aby všichni, které mám rád – a to zahrnuje všechny děti Boží v dosahu mého hlasu – jednali na základě této výzvy, aby nalezli a poznali pravdu.

II.

První pravda se týká manželství. Manželství má pro smrtelný život a to, co následuje, zásadní význam. Jsme děti milujícího Nebeského Otce, jenž nás stvořil se schopností řídit se Jeho přikázáním, abychom se množili a naplnili zemi. Moc tvoření je jedním z nejcennějších darů, které ve smrtelnosti máme. Pro tento dar je však zcela zásadní zákon cudnosti – přikázání, aby naše moci plození byly používány pouze v rámci manželství mezi mužem a ženou. Toto přikázání je ústředním bodem evangelia Ježíše Krista. Tato skutečnost objasňuje, proč máme odlišné hodnoty a neuchylujeme se k určitému chování, jež se zdá být běžné u mnoha lidí kolem nás.

Náš postoj k definici manželství a k manželství samotnému je toho příkladem. Vedoucí Církve Ježíše Krista velice trápí nedávné změny v povaze a rozsahu manželství ve Spojených státech. Patří k tomu i rostoucí trend u amerických občanů, včetně některých způsobilých mladých mužů a žen z řad Svatých posledních dnů, manželství oddalovat. Abych tento trend znázornil, podívejme se na dva grafy týkající se manželství. Ačkoli se tyto údaje vztahují na Spojené státy, představují celosvětový problém.

Tento první graf ukazuje značný pokles procenta občanů Spojených států, kteří někdy vstoupili do manželství. V posledních 30 letech se toto procento snížilo o osm až devět procentních bodů u mužů i u žen. Manželství je ve Spojených státech zjevně na ústupu.

Tento druhý graf ukazuje související zvýšení věku, v němž mladí Svatí posledních dnů uzavírají sňatek. Představuje vývoj průměrného věku uzavření prvního sňatku u mužů a u žen z řad Svatých posledních dnů. Ukazuje nárůst o zhruba pět let u mužů i u žen.⁴

Zamyslete se nad tím, o co mladí dospělí z řad Svatých posledních dnů přicházejí, když manželství záměrně dlouho odkládají – nad ztracenými příležitostmi a odsunutými požehnáními. Znamená to zbrzdění důležitého osobního růstu, k němuž dochází ve vztahu mezi manželem a manželkou, růstu týkajícího se vlastností, jako je obětování a pokora. Znamená to úbytek příležitostí spolupracovat na budování Božího království. A co je nejdůležitější, znamená to méně narozených dětí, které mohou vyrůstat s požehnáními evangelia. Toto vše dobře víte – a měli byste také vědět, že vaši vedoucí vědí, že mnoho našich svobodných nevstupuje do manželství dříve z důvodů, které nemohou ovlivnit. Více o tom pohovořím později.

Kristen, prosím o tvé myšlenky na toto téma.

Sestra Kristen M. Oaksová: Dobře. Popravdě, manželství je dar. Manželství nám dává nejen příležitost mít děti, ale i příležitost a motivaci vstoupit na cestu společného růstu. Učíme se zde zásadám oběti a služby tak jako málokde jinde.

Když jsem byla svobodná, vždy jsem vyhledávala příležitosti ke službě. Dnes můj projekt služby sedí každý den u večeře přímo naproti mně. Učím se, jak svého manžela lépe milovat a pomáhat mu; mám přítele, s nímž se mohu smát i plakat. Mám přímluvce, učitele a podporovatele, který zase pomáhá mně. Manželství je automaticky příležitostí učit se komunikaci a správné perspektivě. Chci, abyste věděli, že náš život se zlepšuje, když se naše manželství spojí s něčím větším, než jsme my sami, a přibližujeme se Spasiteli. A přejeme si, aby tuto příležitost měl každý z vás.

V muzikálu Bídníci se zpívá: „Milovat někoho druhého znamená vidět tvář Boží.“⁵ Nikde jinde se toto neuskutečňuje lépe než v manželství.

President Oaks: Čistě ze světského pohledu, odkládání rozhodnutí mít děti – či dokonce významné snižování jejich hodnoty – je zjevné z trendu, jenž byl právě zveřejněn v rámci jistého uznávaného průzkumu veřejného mínění, podle nějž za posledních 25 let u dospělých klesla důležitost toho mít děti ze 66 procent na 33.⁶

Když jsme s Kristen přemýšleli o tom, jaký význam má tento celonárodní trend snižování důležitosti mít děti pro znovuzřízenou Církev, Kristenina sestra nám zmínila, co řekl její malý vnuk. Zatímco spolu četli časopis Kamarád a prohlíželi si obrázek Ježíše, lámala si hlavu nad tím, proč Spasitel dětem pokynul, aby k Němu přišly. Čtyřletý Anders odpověděl inspirovaným vysvětlením: „Copak to nechápeš? Ježíš má děti rád.“

Pamatujte na to, že milující Nebeský Otec má pro své mladé dospělé plán a součástí onoho plánu je manželství a děti.

Nyní bychom vám rádi pro pobavení pustili, čemu jsme kdysi učili o chození na rande a kamarádění se. Video zachycuje, co jsem řekl v roce 2005, kdy bylo těm nejstarším mladým dospělým, kteří jsou dnes s námi, zhruba 12 let a vy zbývající jste ještě byli děti nebo jste ani nebyli na světě.

Církev mnoho let radí našim mladým lidem, aby nechodili na rande, dokud jim nebude 16 let. Možná někteří mladí dospělí, obzvláště muži, tuto moudrou radu zavádějí do extrému a rozhodují se, že nebudou chodit na rande, dokud jim nebude 26, nebo dokonce 36 let. Ohlédněme se nyní nazpět a podívejme se spolu na toto video z roku 2005.

President Oaks [video]: „Muži, pokud jste se vrátili z misie a nadále se řídíte radou chodit ven pouze s vrstevníky stejného pohlaví, jak vám bylo doporučováno, když vám bylo 15, je čas, abyste dospěli. Seberte odvahu a najděte si někoho, s kým vytvoříte pár. Naplánujte si různé schůzky s různými dívkami, a pokud z toho vzejde vhodná kandidátka, pokračujte s námluvami. Je čas se oženit. Přesně to si Pán přeje pro své mladé dospělé syny a dcery. Iniciativu mají převzít muži, a tak na tom začněte pracovat. Pokud nevíte, co je to rande, možná by vám mohla pomoci tato definice. Slyšel jsem ji od své 18leté vnučky. Rande musí splňovat tři podmínky: 1) má být předem naplánováno, 2) zaplaceno a 3) má probíhat ve dvojici. …

Mladí svobodní přátelé, vyzýváme vás, abyste své společenské styky s příslušníky opačného pohlaví přetvářeli ve vzorce chození na rande, jež mají potenciál dospět k manželství, a nikoli ve vzorce pouhého kamarádění se, jež mají potenciál dospět leda k hraní kontaktních týmových sportů. Manželství není skupinovou činností – tedy alespoň do doby, než přijdou na svět ve větším počtu děti.“⁷

[konec videa]

Sestry, zdá se, že vás tyto pokyny určené svobodným mužům pobavily. Kristen nyní pronese několik slov k svobodným ženám.

Sestra Oaksová: Presidente Oaksi, to video o chození na rande je opravdu zastaralé, nicméně ty zásady platí stále – každému manželství předchází chození na rande.

Jelikož jsem se vdávala až v 53 letech, vím, jaké to je čekat na způsobilého partnera a toužit po něm, a znám pocity zármutku a slzy na polštáři, které je často doprovázejí. Avšak svědčím o Pánově lásce k těmto statečným čekajícím sestrám, protože jsem ji sama pocítila. A hluboce soucítím i s věrnými bratry, kteří si přejí totéž. Je to opravdu náročné. Možnost i nemožnost chodit na rande může být stresující.

Když byla moje víra a budoucnost zjevně zkoušena – když jsem přemýšlela o tom, proč je život tak těžký, i když se ze všech sil snažím žít podle evangelia – měla jsem občas pocit, že dělám něco špatně. Ale nedělala jsem špatně nic.

Jak řekla sestra Michelle D. Craigová: „Zkoušky neznamenají, že plán selhává.“ Tento plán myslí na růst a má nám pomoci hledat Boha. Sestra Craigová dodala: „Nebeský Otec se více zajímá o [váš] růst jakožto učedníků Ježíše Krista než o [vaše] pohodlí.“⁸

Pokud trávíte čas pouhým čekáním na vyhlídku na manželství, přestaňte čekat a začněte se připravovat. Připravujte se na život – získáváním vzdělání i zkušeností a plánováním. Nečekejte, že vám štěstí spadne do klína. Vyhledávejte příležitosti sloužit a učit se. A co je nejdůležitější – důvěřujte Pánu, „denně vzývajíce jméno Páně a stojíce neochvějně ve víře v to, co přijde“.⁹ Slibuji vám, že díky tomu zakusíte štěstí.

President Oaks: Sestry, Kristen vám předala hodnotné rady. Její rady nejsou zastaralé. Ve skutečnosti ani mé rady svobodným mužům nejsou zastaralé. Vedoucí Církve Ježíše Krista se zaobírají manželstvím stejně, jako tomu bylo před 20 lety. K tomu, co nám působí starosti, patří nedostatek bydlení, které si mladí sezdaní mohou dovolit pořídit, či narůstající výše studentských dluhů.

Jak až příliš dobře vy, mladí dospělí, víte, nejste příčinou této situace, ale její obětí. Co s tím? Kráčejte kupředu s vírou a v této situaci na trhu s bydlením, jež je méně příznivá, než byla kdysi pro mě a vaše prarodiče, dělejte to nejlepší, co můžete. A především pracujte na snížení studentského dluhu.

V Božím plánu můžeme získat vše, ale ne v pořadí, které podle všeho určuje svět. Chceme pomoci tím, že vám připomeneme Boží plán a dobré příklady našich předchůdců. Naši první pionýři opustili svůj domov a majetek, aby přivedli svou rodinu do duchovního bezpečí do hor na Západě. V dnešní době vás naléhavě žádáme, abyste neopouštěli duchovní bezpečí a rodinu kvůli získání materiálních věcí.

III.

Nyní budu hovořit o záležitostech, které dělají starosti i milovaným středoškolským studentům v našem obecenstvu.

Vaše vrstevníky po celé naší zemi sužují úzkosti, jsou náchylnější k užívání drog, závislí na sociálních sítích a v rekordním měřítku vyhledávají poradenství. Tyto vlivy ovlivňují i vás, avšak ve vašem případě nad tím vším převažuje ona dobrá zpráva.

Vy víte, že jste děti Boží s jedinečným božským dědictvím. Bůh vás miluje. Je to mocný mentor a slíbil, že vám bude pomáhat, budete-li Jej hledat způsobem, kterému učil. Zakotvěte do své mysli a do svých osobních priorit onu mocnou pravdu, že jste milované dítě Boží. Jeho láska vám dodává sebeúctu, sílu a motivaci postupovat kupředu navzdory jakýmkoli problémům, jimž v životě čelíte. A nikdy nezapomínejte na to, že vás mají rádi i Jeho služebníci. Máme vás rádi.

Nedávno jsem obdržel cenný dopis od 16leté dívky, která žije ve státě, kde je jen hrstka našich členů. Budu jí říkat Amy. Její dopis je důležitý, protože v něm vyjadřuje pocity, které jsou zcela běžné u mladých lidí kdekoli v Církvi. Amyin dlouhý dopis obsahuje následující úryvky. Požádal jsem jednu vaši vrstevnici, aby Amyina slova přečetla.

Amy: „Mám pocit, že Církev na mě někdy působí rozporuplným a matoucím dojmem. V běžném životě vídám na sociálních sítích, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jednají tak, jako by nebyli součástí tohoto evangelia. … Připadá mi, že jsem z mladých žen v našem sboru jediná, kdo vidí, že se světem není něco v pořádku. … Opravdu nechápu, jak může tolik mladých v naší církvi nepovažovat za problém to, že lidé mění každý druhý den svůj gender, chodí na rande s lidmi stejného pohlaví nebo říkají, že žádný gender nemají. …

Na akcích pro mládež ve sboru nebo kůlu se mě ptají, jaká používám zájmena, a ve škole mám tančit s dívkou, která se považuje za chlapce. Vím, že máme mít rádi všechny lidi a respektovat je, a taky to vždy dělám. [Jen] mám zkrátka pocit, že tohle už je za čárou. … Přála bych si, aby o tomto problému vedoucí Církve více mluvili.“¹⁰

President Oaks: Toto je dopis od mladé ženy, která je přibližně ve věku přítomných studentů posledního ročníku středních škol. Proč mě její dopis tak zasáhl? Amy chce dělat to, co je správné, ale má pocit, že ji obklopují hodnoty a chování, které považuje za nesprávné, a jednoduše netuší, co s tím má dělat. Chce stát za pravdou, ale neví, jak to dělat s láskou. Se starším Clarkem G. Gilbertem jsme během zasvěcujícího shromáždění pro mladé dospělé na Ensign College rozebírali tuto výzvu, abychom stáli pevně s láskou, zatímco budeme hlásat pravdu. Můžeme mít druhé rádi a nacházet společnou řeč, aniž bychom činili ústupky ohledně pravd, které známe.¹¹

Amy v dopise píše o přátelích z Církve, kteří jsou zmateni ohledně svého pohlaví, což je stav nazývaný genderová dysforie. Tento zmatek na sebe bere v různých chvílích života člověka různé podoby. Zasažené osoby a členové rodiny mají tudíž uvažovat z dlouhodobého hlediska a snažit se spoléhat na věčné zásady a jednat podle nich. O tomto tématu jsem nějaký čas přemítal. V duchu lásky, kterou pociťuji k těm, jichž se tato témata dotýkají, mě Duch vybídl, abych využil této příležitosti a zdůraznil drahocenné pravdy, jež nám odhaluje evangelium Ježíše Krista, aby s tímto zmatkem pomohly.

Mladí muži a mladé ženy, vaši církevní vedoucí a učitelé, vaši vedoucí a učitelé semináře a institutu a vaši rodiče mají zodpovědnost a inspiraci učit vás pravdám znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. K dispozici máte cennou brožurku Pro posílení mládeže, jež staví na zásadách plánu spasení, který připravil náš Nebeský Otec, na Usmíření Ježíše Krista a na smlouvách, jež jsme uzavřeli při křtu a jež obnovujeme každý sabat tím, že přijímáme svátost. Úvodní strany brožurky uvádějí toto zaslíbení: „S těmito pravdami, které vás povedou, budete moci činit inspirovaná rozhodnutí, která vám budou žehnat… po celou věčnost.“¹²

Když se Ježíše zeptali, které je veliké přikázání, zmínil dvě. První bylo milovat Boha, což projevujeme tím, že dodržujeme Jeho přikázání. Druhé bylo milovat své bližní.¹³ Musíme praktikovat obě a to není snadné. Mnoho z nás má sklon upozaďovat lásku k bližnímu a klást přílišný důraz na dodržování zákona (přikázání). Tento sklon mám nepochybně já kvůli svému právnickému vzdělání. Koneckonců milovat Boha a projevovat lásku k Bohu tím, že dodržujeme Jeho přikázání, je tím prvním velikým přikázáním. Je samozřejmě jednodušší posuzovat sebe a druhé na základě poslušnosti zákona. Pro každého z nás je však zcela zásadní dodržovat druhé přikázání, které je „podobné tomu“¹⁴ – a to milovat své bližní tak, jak nás miluje Ježíš.¹⁵

Můj oblíbený božský příklad toho, jak propojovat a dodržovat obě tato veliká přikázání, je to, co Ježíš udělal, když byl postaven před následující záležitost. Osmá kapitola knihy Janovy uvádí, jak skupina zákoníků a farizeů přivedla ženu, aby byla Ježíšem souzena. Chtěli Spasitele nachytat, aby Jeho rozhodnutí odporovalo buď zákonu Mojžíšovu, nebo zákonu římskému, jenž v takových situacích neumožňoval trest smrti podle Mojžíšova zákona. Přínosné na tomto příkladu pro nás v dnešní době je to, jak se Ježíš této léčce vyhnul a předal mocné ponaučení o tom, jak uplatňovat obě dvě veliká přikázání.

Spasitel nejprve zdatně odzbrojil ty, kteří usilovali o okamžité uplatnění zákona. A to tak, že přítomné přiměl, aby se podívali sami na sebe. „Kdo jest z vás bez hříchu,“ řekl, „nejprv hoď na ni kamenem.“¹⁶ Když zahanbený dav odešel, Spasitel uplatnil moc lásky. Milosrdně odmítl ženu odsoudit a onen láskyplný čin ji pozvedl k novému životu. Uplatnění zákona mělo přijít později, a to až bude souzena za celý svůj život, s přihlédnutím k pokání. Spasitel však během oné předchozí události projevil lásku a milosrdenství tím, že ji neodsoudil, a poté potvrdil platnost zákona tím, že řekl: „Jdiž a nehřeš více.“¹⁷

Je potřeba neustále propojovat a uplatňovat obojí – zákon i lásku – s inspirovaným načasováním. Starší Christofferson nám připomíná, že „dáváme-li ono první přikázání na první místo, naši schopnost dodržovat druhé přikázání to nijak nesnižuje ani neomezuje. Naopak ji to rozvíjí a posiluje. … Naše láska k Bohu povznáší naši schopnost milovat druhé v plnější míře a dokonaleji, protože v podstatě spolupracujeme s Bohem při péči o Jeho děti.“¹⁸

Zamyslete se nad následujícími dvěma vyjádřeními – první zaznělo nedávno na BYU a druhé je z proslovu od jedné generální autority.

„Celé dílo plánu spasení, jež vyvrcholilo velikou smírnou obětí Pána Ježíše Krista, nám má umožnit stát se láskyplnou bytostí v té nejhlubší podobě propojení s druhými. …

To nás učí, že přikázání a [veškeré prorocké vedení] – včetně drahocenných pravd uvedených v prohlášení o rodině – nás mají vést po cestách Božích, abychom se mohli stát láskyplnou bytostí.“¹⁹

A teď z druhého proslovu:

„Snaha zavděčit se druhým spíše než Bohu je převracením prvního a druhého velikého přikázání. Znamená to zapomenout, kam jsme obráceni. I tak jsme již všichni tuto chybu z obav před lidmi udělali. …

Spasitel, náš velký Příklad, byl vždy obrácen ke svému Otci. Miloval své bližní a sloužil jim, ale řekl: ‚Chvály od lidí nepřijímám.‘ (Jan 5:41.) Chtěl, aby Ho ti, které učil, následovali, ale neusiloval o jejich přízeň.“²⁰

Oba tyto popisy lásky a zákona jsou opravdová vodítka k tomu, co nám Bůh přikázal, abychom dělali. Již dříve jsem hovořil o tom, jak se máme „neustále [snažit] udržovat v rovnováze dvojí přikázání milovat a dodržovat zákon“,²¹ avšak nyní se domnívám, že onen cíl by šlo lépe vyjádřit jako snahu žít podle obou přikázání v plnější míře. Kdokoli, kdo s jednotlivci, již čelí výzvám v oblasti genderové identity, nejedná s láskou a důstojností, nežije v souladu s učením prvního a druhého velikého přikázání. Je tedy potřeba, abychom ohledně tématu Božího zákona pamatovali na to, že Bůh opakovaně zjevil, že stvořil muže a ženu.²² A je potřeba, abychom ohledně naší povinnosti milovat svého bližního pamatovali na to, že Bůh nám přikazuje, abychom milovali i ty, kteří všechna přikázání nedodržují.

Pokud se vy, člen vaší rodiny nebo kamarád potýkáte s těmito problémy a pociťujete zmatek ohledně identity, naléhavě vás žádám, abyste uplatňovali zákon evangelia i lásku a milosrdenství našeho Spasitele a Vykupitele, který vám bude pomáhat a povede vás, budete-li s trpělivostí kráčet v Jeho stopách. Ježíš Kristus, jenž prohlásil, že je „světlo světa“,²³ nás učí cestě, po které máme kráčet, abychom mohli obdržet nejvybranější požehnání našeho Nebeského Otce. Učí nás prostřednictvím písem, svých proroků a osobního zjevení. Miluje nás a bude řídit naše kroky, budeme-li se snažit kráčet cestou, kterou nás vede.

IV.

Související a známější výzvou jsou pocity romantické přitažlivosti k osobám stejného pohlaví. Takováto přitažlivost, pokud podle ní nejednáme, samozřejmě není hříchem. Jak ale máme s takovými pocity nakládat, ať již jde o pocity naše, či druhých?

Mou první radou je, abychom pamatovali na to, že ať jsou naše rozdíly a rozmanitost toho, co náš Otec v nebi stvořil, jakékoli, On miluje každého z nás a Jeho dokonalý plán štěstí počítá s každým. Svou lásku k Němu dáváme najevo tím, že dodržujeme Jeho přikázání, včetně lásky, kterou chováme k Jeho dětem.

Zatímco se jednotlivci a členové rodiny s takovýmito pocity potýkají, mají si dávat pozor na nálepkování. President Russell M. Nelson o tomto hovořil loni na celosvětovém zasvěcujícím shromáždění. Učil, že nálepkování je všeobecně omezující, protože rozděluje a omezuje to, jak lidé nahlížejí na sebe i na druhé. Učil tedy: „Žádný identifikační znak nemá vytěsnit, nahradit ani upozadit tato tři trvalá označení: ‚dítě Boží‘, ‚dítě smlouvy‘ a ‚učedník Ježíše Krista‘.“ A poté varoval:

„Jakýkoli identifikační znak, který není slučitelný s těmito třemi základními označeními, vás nakonec zklame. Jiné označení či nálepky vás jednoho dne zklamou, protože nemají moc dovést vás k věčnému životu v celestiálním království Božím.“²⁴

To, co onu moc dovést nás k věčnému životu a celestiálnímu království skutečně má, jsou smlouvy, které uzavřeme. I o tom nás president Nelson loni učil:

„Jakmile s Bohem uzavřeme smlouvu, sblížíme se s Ním v rámci našeho vztahu mnohem více než před uzavřením naší smlouvy. Od onoho okamžiku jsme spolu svázáni. Bůh díky smlouvě, kterou s Ním uzavřeme, nebude nikdy znaven svým úsilím nám pomáhat a my nikdy nevyčerpáme milosrdnou trpělivost, kterou s námi má. Každý z nás má v Božím srdci zvláštní místo.“²⁵

A jen před několika měsíci nám president Nelson opět připomněl, že „dodržování smluv život ve skutečnosti ulehčuje! Každý člověk, který uzavírá smlouvy…, má větší přístup k moci Ježíše Krista.“²⁶

Kromě osobní moci plynoucí z dodržování smluv nás také posiluje úžasné učení našeho Spasitele, že i uprostřed těžkostí smrtelného života máme být dobré mysli.²⁷

Starší Jeffrey R. Holland nám před několika měsíci ve svém poselství celému světu připomněl, že Ježíš tomuto učil v předvečer svého Ukřižování. Jak mohl Ježíš mluvit o veselosti uprostřed toho všeho, čemu čelil? Starší Holland vysvětlil:

„I v oné tíživé atmosféře, která dozajista převládla při Poslední večeři, Kristus svým učedníkům přesto [připomněl], proč mají být dobré mysli neboli veselí a že je to jejich povinností [viz Jan 16:33]. …

Tento projev Jeho víry a Jeho naděje a pravé lásky nepochybně vyplývá z toho, že On zná konec tohoto příběhu. Ví, že spravedlivost nakonec převládne, až budou složeny závěrečné účty. Ví, že světlo zvítězí nad temnotou – vždy, navždy a na věky věků.“²⁸

Kristen, chtěla bys této milované skupině říci na závěr několik slov?

Sestra Oaksová: Vše, co jsme zmínili, nám může přinést do života požehnání. Všichni známe příběh o tom, jak byly děti Izraele napadeny v pustině jedovatými hady. Avšak dnešní večer je i vaším příběhem. Mojžíš vyrobil podle Božích pokynů hůl, která symbolizovala Spasitele Ježíše Krista. Pak všechny vyzval, aby na ni pohlédli, s tím, že díky tomu se jejich rány uzdraví.

Dnes je na nás, podobně jako na Izraelity, útočeno kvůli zásadám, jež jsou pro nás svaté. I já vás vybízím, abyste pohlíželi k Bohu a žili. Hleďte ke slovům, která byla dnes pronesena, ke slovům našich proroků, k písmům, k plánu spasení a ke svému patriarchálnímu požehnání. Modlete se, a Pán bude s vámi. To neznamená, že kdokoli z nás vyvázne bez újmy, ale znamená to, že nebudeme sami a půjdeme vpřed s vedením a ochranou před zlem kolem nás. Znamená to, že budeme znát pravdu a těšit se z Ducha. Vybízím vás, abyste pohlíželi k Bohu a žili.

V.

President Oaks: Hovořili jsme o plánu spasení – o všech třech dějstvích, jež byla zjevena, a obzvláště o účelu tohoto smrtelného života.

Hovořili jsme o úloze manželství a dětí a o správném načasování.

Učili jsme, že máme pilně usilovat o to, abychom poznali Ježíše Krista, pociťovali Jeho lásku a měli víru v Něj a v Jeho láskyplné vedení na cestě smlouvy vedoucí k našemu věčnému určení.

Mluvili jsme o dvou velikých přikázáních – milovat Boha a milovat své bližní – a učili jsem tomu, že máme zachovávat obě.

Naléhavě vás žádáme, abychom ve všech svých starostech, zatímco se budeme snažit vyřešit všechny své těžkosti, byli dobré mysli, neboť Spasitel překonal svět. A to můžeme i my. Pamatujte na to, že plán našeho Otce je plánem štěstí.

Svědčím o našem Spasiteli Ježíši Kristu, který je ona cesta, pravda i život. V Jeho posvátném jménu, jménu Ježíše Krista, amen.