Celým srdcem

Sestra Michelle D. Craigová

první rádkyně v Generálním předsednictvu Mladých žen

Máme být Ježíšovými následovníky, kteří s radostí a celým srdcem kráčejí po osobní cestě učednictví.

Někdy je dobré vědět, co očekávat.

Ježíš ke konci svého působení řekl apoštolům, že přijdou těžké časy. Ale také řekl: „Hleďtež, abyste se [neznepokojovali].“¹ Ano, sice odejde, ale nenechá je osamocené.² Sešle svého Ducha, aby jim pomáhal pamatovat, stát si za svým a nacházet pokoj. Spasitel naplňuje svůj slib, že bude s námi, se svými učedníky, ale musíme k Němu neustále hledět, abychom dokázali Jeho přítomnost rozpoznat a těšit se z ní.

Kristovi učedníci se vždy setkávali s těžkostmi.

Jedna má drahá přítelkyně mi poslala starý článek z novin Nebraska Advertiser, ze Středozápadu Spojených států, z 9. července 1857. Stálo v něm: „Dnes brzy ráno tudy prošla skupina mormonů na cestě do Salt Lake. Ženy (zcela jistě ne zhýčkané) táhly ruční vozíky jako zvířata; jedna [žena] spadla do černého bláta, kvůli čemuž se průvod na chvíli zastavil, a malé děti se plahočily s nimi v [podivném] cizozemském oblečení a vypadaly stejně odhodlaně jako jejich matky.“³

Hodně jsem přemýšlela o této blátem potřísněné ženě. Proč táhla vozík sama? Byla to osamocená matka? Co jí dodávalo vnitřní sílu, kuráž a vytrvalost, aby se vydala na tak náročné putování, při němž vezla po blátivých cestách veškerý svůj majetek na ručním vozíku do neznámého domova v pustině – občas za posměšků přihlížejících?⁴

President Joseph F. Smith řekl o vnitřní síle těchto pionýrských žen toto: „Mohli byste některou z těchto žen odvrátit od jejího přesvědčení o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů? Mohli byste jim zatemnit mysl ohledně poslání Proroka Josepha Smitha? Mohli byste je zaslepit ohledně božského poslání Ježíše Krista, Syna Božího? Ne, nikdy by se vám to nepodařilo! Proč? Protože ony to věděly. Bůh jim to zjevil, a ony tomu porozuměly, a žádná moc na zemi by je nemohla odvrátit od toho, o čem věděly, že je pravdivé.“⁵

Bratři a sestry, být takovými muži a ženami je výzvou naší doby – být učedníky, kteří se z hloubky duše namáhají, aby nalezli sílu dál táhnout svůj náklad, když jsou povoláni kráčet pustinou, být učedníky s přesvědčením, které nám zjevil Bůh, být Ježíšovými následovníky, kteří s radostí a celým srdcem kráčejí po osobní cestě učednictví. Jako učedníci Ježíše Krista věříme třem důležitým pravdám, ve kterých se můžeme rozvíjet.

Zaprvé – můžeme dodržovat své smlouvy i tehdy, když to není snadné

Když jsou vaše víra, rodina nebo vyhlídky na budoucnost zkoušeny – když přemýšlíte o tom, proč je život tak těžký, i když se co nejlépe snažíte žít podle evangelia – pamatujte, že Pán nám řekl, že máme očekávat těžkosti. Těžkosti jsou součástí plánu a neznamenají, že jste byli opuštěni; jsou součástí toho, co znamená být Jeho učedníky.⁶ Koneckonců On byl „muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí“.⁷

Zjišťuji, že Nebeský Otec se více zajímá o můj růst jakožto učednice Ježíše Krista než o mé pohodlí. Možná, že ne vždy to takto chci – ale tak tomu je!

Život v pohodlí není zdrojem moci. Moc, kterou potřebujeme k tomu, abychom odolali zkouškám naší doby, je moc Pánova, a Jeho moc plyne prostřednictvím smluv, které jsme s Ním uzavřeli.⁸ Odolávat s vírou, když čelíme silnému protivětru – upřímně se každý den snažit dělat to, co jsme Spasiteli prostřednictvím smlouvy slíbili, že dělat budeme, dokonce i tehdy – a zvláště tehdy – když budeme unavení, znepokojení a když se budeme potýkat s tíživými otázkami a problémy – znamená postupně přijímat Jeho světlo, sílu, lásku, Ducha a pokoj.

Cílem kráčení po cestě smlouvy je přiblížit se ke Spasiteli. Tím cílem je On, nikoli náš dokonalý pokrok. Není to závod a své putování nesmíme srovnávat s druhými. Dokonce i když klopýtáme, On je nablízku.

Zadruhé – můžeme jednat s vírou

Jakožto učedníci Ježíše Krista chápeme, že víra v Něj vyžaduje skutky – zvláště v těžkých chvílích.⁹

Před mnoha lety se moji rodiče rozhodli, že v domě vymění koberce. Maminka večer předtím, než měl nový koberec dorazit, požádala mé bratry, aby vynesli nábytek a odstranili koberce v ložnici, aby bylo možné položit koberec nový. Má tehdy sedmiletá sestra Emily už spala. A zatímco spala, vynesli potichu z jejího pokoje všechen nábytek – kromě postele – a pak odstranili koberec. A tak jak to starší bratři někdy dělávají, rozhodli se ji napálit. Odnesli i ostatní její věci z šatníku a z polic a nechali místnost zcela prázdnou. Pak na stěnu připevnili vzkaz: „Drahá Emily, přestěhovali jsme se. Napíšeme ti za několik dnů a řekneme ti, kde jsme. Měj se, tvoje rodina.“

Druhý den ráno, když Emily nepřišla na snídani, šli bratři pro ni – našli ji smutnou a osamělou za zavřenými dveřmi. Emily na tento zážitek později vzpomínala takto: „Byla jsem zdrcená. Co by se ale stalo, kdybych prostě otevřela dveře? Jaké zvuky bych slyšela? Jaké vůně bych cítila? Poznala bych, že nejsem sama. Poznala bych, že mě moji blízcí ve skutečnosti mají rádi. Vůbec mě nenapadlo, že bych s tím mohla něco udělat. Prostě jsem to vzdala a zůstala jsem ve svém šatníku a plakala. A přitom stačilo prostě jen otevřít dveře.“¹⁰

Má sestra si na základě toho, co viděla, vytvořila určitou domněnku, ale ta neodpovídala tomu, jak se věci ve skutečnosti měly. Je zajímavé, že i my, tak jako Emily, můžeme být natolik obtíženi smutkem, bolestí, zklamáním, starostmi, osamělostí, hněvem či frustrací, že nás ani nenapadne prostě něco udělat, otevřít dveře, jednat s vírou v Ježíše Krista.

Písma jsou plná příkladů mužů a žen, Kristových učedníků, kteří ve chvíli, kdy čelili nemožnému, prostě jednali – s vírou vstali a kráčeli dál.¹¹

Malomocným, kteří usilovali o uzdravení, Kristus řekl: „Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.“¹²

Šli se ukázat kněžím, jako by již byli uzdraveni, a v průběhu toho, co tak činili, k tomuto uzdravení došlo.

Ráda bych také řekla, že pokud se vám myšlenka na podniknutí nějakého kroku zdá uprostřed vaší bolesti nereálná, nechť je prosím krokem, který podniknete, žádost o pomoc – od přítele, člena rodiny, církevního vedoucího či odborníka. Toto může být prvním krokem k získání naděje.

Zatřetí – ve své oddanosti Bohu můžeme jednat celým srdcem a s radostí¹³

Když přicházejí problémy, snažím se pamatovat na to, že jsem se rozhodla následovat Krista ještě předtím, než jsem přišla na zemi, a že těžkosti týkající se mé víry, zdraví a vytrvalosti jsou součástí toho, proč jsem zde. A rozhodně bych si neměla myslet, že dnešní zkouška zpochybňuje lásku, kterou ke mně Bůh chová, a ani bych této zkoušce neměla dovolit, aby mou víru v Něj proměnila v pochyby. Zkoušky neznamenají, že plán selhává; jsou součástí plánu a mají mi pomoci hledat Boha. Když trpělivě vytrvávám, stávám se více takovou, jako je On, a když prožívám bolest, doufám, že se podobně jako On modlím upřímněji.¹⁴

Ježíš Kristus byl dokonalým příkladem toho, jak milovat Otce celým srdcem – jak konat Jeho vůli, bez ohledu na to, co to stojí.¹⁵ Chci následovat Jeho příklad tím, že budu dělat totéž.

Inspiruje mě učednictví prožívané celým srdcem a duší, jež projevila vdova, která do chrámové pokladnice vhodila své dva šarty. Darovala vše, co měla.¹⁶

Ježíš Kristus rozpoznal v tom, že ona vdova darovala vše, co měla, její bohatství, zatímco ostatní viděli jen její nouzi. Totéž platí pro každého z nás. Pán nehledí na to, čeho se nám nedostává, jako na neúspěch, ale spíše jako na příležitost uplatňovat víru a rozvíjet se.

Závěr

Moji spoluučedníci Ježíše Krista, celým svým srdcem jsem se rozhodla, že budu stát na straně Pána. Rozhodla jsem se stát na straně Jeho vyvolených služebníků – presidenta Russella M. Nelsona a ostatních apoštolů – neboť promlouvají v Pánově zastoupení a jsou správci obřadů a smluv, které mě se Spasitelem spojují.

Až budu klopýtat, budu dál vstávat a spoléhat se na milost a uschopňující moc Ježíše Krista. Zůstanu ve smlouvě s Ním a budu řešit své otázky studiem Božího slova, vírou a s pomocí Ducha Svatého, jehož vedení důvěřuji. Budu každý den usilovat o Ducha Páně tím, že budu dělat ony malé a prosté věci.

Taková je má cesta učednictví.

A dokud nenadejde den, kdy budou každodenní rány smrtelnosti vyléčeny, budu čekat na Pána a vkládat v Něj důvěru – v Jeho načasování, moudrost a plán.¹⁷

Ruku v ruce s vámi chci na věky stát na Jeho straně. Celým svým srdcem. S vědomím, že když milujeme Ježíše Krista celým srdcem, dává nám na oplátku vše.¹⁸ Ve jménu Ježíše Krista, amen.