Více přítomnosti Ježíše Krista v našem životě

Sestra Tracy Y. Browningová

druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Primárek

Spasitel nás vyzývá, abychom na svůj život pohlíželi skrze Něho, a díky tomu mohli ve svém životě zažívat více Jeho přítomnosti.

Bratři a sestry, zaplavuje mě pocit pokory, když před vámi dnes dopoledne stojím. Mé srdce se spojuje s vaším ve vděčnosti za to, že jsme se shromáždili, ať již jste kdekoli na světě, abychom si vyslechli poselství proroků, apoštolů, vidoucích, zjevovatelů a vedoucích v Božím království. Obrazně si tak jako lidé z doby krále Beniamina stavíme stan, s dveřmi otevřenými a nasměrovanými k Božímu prorokovi na zemi,¹ presidentu Russellu M. Nelsonovi.

Odmalička mám vadu zraku a ke korekci vidění jsem si vždy potřebovala pomáhat předepsanými brýlemi. Každé ráno, když otevřu oči, na mě svět působí velmi matoucím dojmem. Vše je rozostřené, zrnité a zkreslené. I můj milý manžel připomíná spíše abstraktní portrét než onu dobře známou a uklidňující osobu, kterou ve skutečnosti je! Mou reflexní potřebou, než na začátku dne udělám cokoli jiného, je sáhnout po brýlích, jež mi pomáhají rozeznávat to, co mě obklopuje, a mít plnohodnotný zážitek ze dne, kterým mě provázejí.

V průběhu let jsem zjistila, že toto chování dokládá moji každodenní závislost na dvou věcech: zaprvé, na pomůcce, která mi pomáhá zaostřit a správně vidět okolní svět; a zadruhé, na potřebě hmatatelného vedení, jež by mě neustále vedlo správným směrem. V tomto jednoduchém, běžném postupu se pro mě zrcadlí důležitý postřeh ohledně našeho vztahu s naším Spasitelem Ježíšem Kristem.

V našem životě, jenž je často plný otázek, obav, tlaků a příležitostí, představuje Spasitelova láska k nám jako jednotlivcům i jako Jeho dětem smlouvy, spolu s Jeho učením a zákony, dostupné každodenní zdroje, na něž se můžeme spolehnout jako na „světlo, které svítí [a] které… osvěcuje oči [naše a] obživuje porozumění [naše]“.² Usilujeme-li ve svém životě o požehnání Ducha, budeme schopni, jak učil Jákob, vidět věci „tak, jak skutečně jsou, a tak, jak skutečně budou“.³

Jako Boží děti smlouvy jsme mimořádně požehnáni bohatou nabídkou božsky určených pomůcek ke zkvalitnění našeho duchovního vidění. Slova a učení Ježíše Krista, jak jsou zaznamenána v písmech a v poselstvích Jeho vyvolených proroků, a Jeho Duch, kterého získáváme díky každodenní modlitbě, pravidelným návštěvám chrámu a každotýdennímu obřadu svátosti, nám mohou pomoci obnovit pokoj a poskytnout nezbytný dar rozeznávání, jenž vnáší Kristovo světlo a Jeho porozumění do zákoutí našeho života a do světa, ve kterém může být zamračeno. Spasitel může být naším kompasem a naším lodivodem, zatímco se snažíme plout klidnými i bouřlivými vodami života. On může ozřejmit správnou cestu, která nás vede k našemu věčnému cíli. Co by si tedy přál, abychom viděli, a kam by si přál, abychom šli?

Náš drahý prorok nás učil, že „svou pozornost [musíme] upínat na Spasitele a Jeho evangelium“ a že k Němu musíme „vzhlížet… v každé myšlence“.⁴ President Nelson také slíbil, že „nic nepřivolává Ducha lépe, než když se zaměřujete na Ježíše Krista. … Povede a bude řídit i vás ve vašem osobním životě, pokud si ve svém životě na Něj uděláte čas – úplně každý den.“⁵ Přátelé, na Ježíše Krista nejenom upíráme svůj zrak, ale také k Němu směřujeme. Spasitel si přeje pomoci nám postupovat soustředěně správným směrem, a proto nás vyzývá, abychom na svůj život pohlíželi skrze Něho, a díky tomu mohli ve svém životě zažívat více Jeho přítomnosti. Něco více o této konkrétní výzvě jsem se dozvěděla díky studiu Starého zákona.

Mojžíšův zákon byl na začátku Izraelitům dán jako přípravné evangelium, které mělo lid připravit na vyšší smluvní vztah s Bohem prostřednictvím Ježíše Krista.⁶ Účelem zákona, plného symboliky, jež věřící směrovala k tomu, aby „očekávali příchod“ a Usmíření Ježíše Krista,⁷ bylo pomoci lidu Izraele zaměřit se na Spasitele tím, že ve svém životě budou uplatňovat víru v Něj, v Jeho oběť a v Jeho zákony a přikázání,⁸ což je mělo přivést k hlubšímu porozumění jejich Vykupiteli.

Dávný Boží lid byl stejně jako my dnes vyzýván, aby na svůj život pohlížel skrze Něho, aby tak mohl ve svém životě zažívat více Jeho přítomnosti. V době Spasitelovy služby však již Izraelité při dodržování svých zásad ztratili Krista ze zřetele, nebrali Jej v úvahu a do zákona neoprávněně doplnili praktiky, jež neobsahovaly žádnou poučnou symboliku poukazující na pravý a jediný zdroj jejich spasení a vykoupení – Ježíše Krista.⁹

Každodenní svět Izraelitů se stal dezorientovaným a těžko pochopitelným. Děti Izraele v tomto stavu věřily, že praktiky a rituály zákona jsou cestou k osobnímu spasení, a zákon Mojžíšův částečně zredukovaly na soubor pevně daných postupů, jejichž provádění ovládalo civilní život.¹⁰ Kvůli tomu bylo zapotřebí, aby Spasitel své evangelium znovuzřídil s jeho jednoznačnou vizí a srozumitelností.

Velká část Izraelitů nakonec Jeho poselství odmítla, a dokonce zašla tak daleko, že Spasitele – který zákon dal a prohlásil, že On je „zákon a světlo“¹¹ – obvinila z jeho porušování. Přesto Ježíš, když ve svém Kázání na hoře mluvil o Mojžíšově zákoně, prohlásil: „Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.“¹² Pak Spasitel svým věčným Usmířením ukončil sbírky zákonů, nařízení a obřadné praktiky, jež lid Izraele tehdy dodržoval. Jeho závěrečná oběť vedla k posunu od zápalných obětí k tomu, že přinášíme „srdce zlomené a ducha zkroušeného“,¹³ od obřadu oběti k obřadu svátosti.

President M. Russell Ballard o tomto tématu učil: „V jistém smyslu se oběť změnila z obětovaného na toho, kdo obětuje.“¹⁴ Když Spasiteli přinášíme svou oběť, jsme zváni, abychom v životě zažívali více přítomnosti Ježíše Krista, tím, že pokorně podřídíme svou vůli Jemu, díky tomu, že uznáme a pochopíme Jeho dokonalé podrobení se vůli Otcově. Upřeme-li svůj zrak na Ježíše Krista, rozpoznáme a pochopíme, že On je jediným zdrojem a způsobem, jak získat odpuštění a vykoupení, a dokonce i věčný život a oslavení.

Jelikož podle evangelia žiji odmala, setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří po mém vstupu do Církve pozorovali a vnímali změny v mém chování, zvycích a rozhodnutích. Zajímaly je důvody toho, čeho byli svědkem – proč jsem se rozhodla dát se pokřtít a vstoupit do této kongregace věřících, a to do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, proč nedělám určité činnosti o sabatu, proč věrně dodržuji Slovo moudrosti, proč čtu Knihu Mormonovu, proč věřím v učení novodobých proroků a apoštolů a začleňuji ho do svého života, proč chodím každý týden na církevní shromáždění, proč zvu druhé, aby „přišli a viděli, přišli a pomohli a přišli a zůstali“¹⁵ a aby přišli a zapojili se.¹⁶

V té době jsem tyto otázky vnímala jako zneklidňující a někdy jako otevřeně vyčítavé. Ale zatímco jsem se potýkala s těmito zvídavými otázkami, uvědomila jsem si, že jejich zkoumání pro mě vlastně bylo prvním vybídnutím, abych si nasadila duchovní brýle, zaostřila svůj pohled a ujasnila si, co mě vede k dodržování praktik a měřítek evangelia. Co bylo zdrojem mého svědectví? Prováděla jsem jen „vnější úkony“, aniž bych umožnila, aby tyto postupy spojené s Božími zákony posilovaly mou víru v Krista¹⁷ nebo aby byly projevem pochopení, že Ježíš Kristus je jediným zdrojem moci v mém dodržování zásad?

Díky pečlivému úsilí hledět k Ježíši a hledat Jej v každé myšlence a činu byly mé oči osvíceny a mé porozumění obživeno, aby rozpoznaly, že Ježíš Kristus na mě volá, abych přišla k Němu.¹⁸ Z tohoto počátečního období učednictví během mého mládí vzpomínám na to, jak mě misionáři jednou pozvali, abych s nimi učila evangeliu skupinu dívek přibližně mého věku. Když jsem jednoho večera seděla v domově jedné z těchto mladých žen, jejich upřímná otázka „proč věřím“ mě hluboce zasáhla a umožnila mi vydat jim svědectví s hlubším pochopením Pánovy představy o duchovních motivacích mého učednictví a vytříbila mé svědectví v jeho dalším rozvoji.

Tehdy jsem zjistila – tak, jako to vím teď – že náš Spasitel Ježíš Kristus vede naše kroky do sborového domu, abychom každý týden přijali Jeho svátost, do domu Páně, abychom s Ním uzavřeli smlouvy, a k písmům a učení proroků, abychom se učili Jeho slovům. On vede naše ústa, abychom o Něm svědčili, naše ruce, abychom pozvedali a sloužili tak, jak by pozvedal a sloužil On, naše oči, abychom viděli svět a jeden druhého tak jako On – „tak, jak skutečně jsou… a… jak skutečně budou“.¹⁹ Pokud Mu dovolíme, aby nás ve všem vedl, získáme svědectví, že „všechny věci ukazují, že Bůh jest“,²⁰ protože tam, kde Jej budeme hledat, tam Jej najdeme²¹ – úplně každý den. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.