Jeho jho je snadné nést a Jeho břímě je lehké

Sestra J. Anette Dennisová

první rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Pamatujme na to, že každý člověk na této zemi je dítě Boží a že Bůh má každého rád.

Vypráví se o muži, který se jmenoval Jack a měl moc rád svého psa – fenku jménem Cassie, která byla vycvičena k lovu ptactva. Jack byl na Cassie velmi pyšný a často se chlubil tím, jak je šikovná. Aby to dokázal, pozval několik přátel, aby se podívali, co Cassie umí. Po příjezdu do loveckého klubu Jack Cassie vypustil, aby se venku proběhla, a šel se zapsat na recepci.

Když byl čas začít, Jack se moc těšil, až druhým ukáže Cassiiny úžasné schopnosti. Ale Cassie se chovala divně. Neposlechla ani jeden z Jackových povelů, ačkoli to obvykle velmi ochotně dělala. To jediné, co chtěla, bylo zůstat mu po boku.

Jack byl zklamaný, bylo mu trapně a zlobil se na Cassie; po chvíli řekl, že pojedou domů. Cassie ani nechtěla vyskočit na korbu dodávky, tak ji Jack netrpělivě zvedl a strčil do přepravního boxu. Zuřil, protože si jeho přátelé dělali z chování jeho psa legraci celou cestu domů. Jack nechápal, proč Cassie neposlouchala. Byla dobře vycvičená a dříve toužila jedině po tom, aby se mu zavděčila a aby mu sloužila.

Jack začal Cassie po příjezdu domů jako obvykle prohlížet kvůli možným zraněním, semínkům lopuchu nebo klíšťatům. Jakmile jí položil ruku na hruď, ucítil vlhkost a zjistil, že má ruku celou od krve. Ke svému zahanbení a zděšení zjistil, že Cassie má na hrudi dlouhou a hlubokou ránu až k prsní kosti. Další ránu našel na pravé přední noze, také až na kost.

Jack vzal Cassie do náručí a rozplakal se. Pocit zahanbení nad tím, jak její stav špatně posoudil a jak se k ní choval, na něj dolehl. Cassie se předtím chovala neobvykle proto, že byla zraněná. Její chování ovlivňovala bolest, utrpení a rány, jež utržila. Nemělo nic do činění s neochotou Jacka poslechnout ani s tím, že by ho neměla ráda.¹

Tento příběh jsem slyšela před lety a nikdy na něj nezapomněla. Kolik zraněných lidí máme mezi sebou? Jak často soudíme druhé na základě jejich zevnějšku a činů, nebo nečinnosti, když bychom – kdybychom situaci plně chápali – namísto toho reagovali se soucitem a touhou pomoci, než abychom ještě ztěžovali jejich břemena svými odsudky?

Provinila jsem se tím v životě mnohokrát, ale Pán mě trpělivě učí prostřednictvím osobních zkušeností a zkušeností mnoha dalších, které jsem měla možnost si vyslechnout. Naučila jsem se plněji si vážit příkladu, který nám dal náš drahý Spasitel, jenž strávil tolik svého času tím, že s láskou sloužil druhým.

Součástí životní zkušenosti mé nejmladší dcery jsou již od doby, kdy byla malá, obtíže v oblasti emočního zdraví. V životě měla mnohokrát pocit, že nemůže dál. Budeme na věky vděční pozemským andělům, kteří se jí v oněch obdobích věnovali – kteří se s ní posadili; kteří jí naslouchali; kteří s ní plakali; a kteří se s ní rovněž dělili o jedinečné dary, duchovní porozumění a vzájemné láskyplné vztahy. V takových situacích naplněných láskou byla břemena často sňata oběma stranám.

Starší Joseph B. Wirthlin citoval 1. Korintským: „Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.“²

A dodal:

„Pavlovo poselství této nové skupině Svatých bylo prosté a přímé: na ničem z toho, co děláte, příliš nezáleží, nemáte-li pravou lásku. Můžete hovořit jazyky, mít dar proroctví, rozumět všem tajemstvím a mít veškeré poznání, ale i kdybyste měli víru hýbat horami, bez pravé lásky vám to nic neprospěje.

‚Pravá láska je čistá láska Kristova.‘ [Moroni 7:47.] Tuto lásku ztělesňoval Spasitel.“³

V Janovi čteme: „Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“⁴

Vedoucí Církve již pronesli mnoho proslovů o pravé lásce, jednotě, lásce, laskavosti, soucitu, odpuštění a milosrdenství. Věřím, že Spasitel nás vybízí, abychom žili vyšším, svatějším způsobem⁵ – Jeho způsobem plným lásky, kdy budou všichni pociťovat, že k nám opravdu patří a že je potřebujeme.

Dostáváme přikázání, že máme milovat druhé⁶ a že je nemáme soudit.⁷ Odložme ono těžké břímě; my nejsme ti, kteří ho mají nést.⁸ Místo toho na sebe můžeme vložit Spasitelovo jho lásky a soucitu.

„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť…

Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“⁹

Spasitel nepřehlíží hřích, ale nabízí nám svou lásku a odpuštění, pokud budeme činit pokání. Ženě přistižené při cizoložství řekl: „Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.“¹⁰ Ti, jejichž života se dotkl, pocítili Jeho lásku a tato láska je uzdravila a proměnila. Jeho láska je podnítila k tomu, že chtěli změnit svůj život. Vést život Jeho způsobem přináší radost a pokoj a On vybízel druhé, aby takto žili, s dobrotivostí, vlídností a láskou.

Starší Gary E. Stevenson uvedl: „Když čelíme větrům a bouřím života, nemoci či zraněním, Pán – náš Pastýř, náš Pečovatel – nás bude vyživovat s láskou a laskavostí. Uzdraví naše srdce a obnoví naši duši.“¹¹ Neměli bychom jako následovníci Ježíše Krista činit totéž?

Spasitel nás žádá, abychom se od Něj učili¹² a abychom činili to, co jsme viděli činit Jeho.¹³ Je ztělesněním pravé lásky, čisté lásky. Zatímco se budeme postupně učit tomu, co od nás žádá – nikoli z povinnosti, nebo dokonce kvůli požehnáním, která bychom mohli obdržet, ale čistě z lásky k Němu a k našemu Nebeskému Otci¹⁴ – bude Jeho láska proudit skrze nás a způsobí, že vše, o co žádá, bude nejen možné, ale nakonec i mnohem snadnější, lehčí¹⁵ a radostnější, než bychom si kdy dokázali představit. Bude to vyžadovat praxi; může to trvat roky, jako v mém případě, ale i kdybychom si pouze přáli, aby se láska stala naší motivující silou, může Spasitel toto přání,¹⁶ toto semínko, vzít a časem ho proměnit v nádherný strom plný nejsladšího ovoce.¹⁷

V jedné oblíbené náboženské písni zpíváme: „Kdo jsem já, bych soudil druhé? Sám nejsem dokonalý! Nelze vidět strasti, jež se v tichu srdce ukryly.“¹⁸ Kdo z nás má možná skryté strasti? Zdánlivě vzdorovité dítě nebo dospívající; děti z rozvedeného manželství; matka či otec, kteří jsou samoživiteli; lidé s obtížemi v oblasti fyzického či duševního zdraví; ti, kteří pochybují o své víře; ti, kteří se potýkají s rasovými či kulturními předsudky; ti, kteří se cítí osamělí; ti, kteří touží uzavřít sňatek; ti s nežádoucími závislostmi; a mnozí další, kteří se v životě potýkají se širokou škálou obtížných zkušeností – a dokonce často i ti, jejichž život se zvnějšku zdá být dokonalý.

Nikdo z nás nemá dokonalý život ani dokonalou rodinu – já tedy určitě ne. Když usilujeme o to, abychom se vcítili do druhých, kteří se také potýkají s obtížemi a nedokonalostmi, může jim pomoci pocit, že ve svých obtížích nejsou sami. Každý potřebuje cítit, že k nám skutečně patří a že je zapotřebí jakožto součást těla Kristova.¹⁹ Satan velmi touží děti Boží rozdělit a je v tom velmi úspěšný, ale v jednotě spočívá nesmírná moc.²⁰ A my velmi potřebujeme kráčet touto obtížnou cestou smrtelností ruku v ruce jeden s druhým!

Náš prorok, president Russell M. Nelson, řekl: „Jakékoli špatné zacházení či předsudky vůči někomu jinému kvůli národnosti, rase, sexuální orientaci, pohlaví, akademickému vzdělání, kultuře nebo jiným význačným identifikačním znakům je urážkou a prohřeškem vůči našemu Stvořiteli! Takovéto nesprávné jednání a chování způsobuje, že žijeme pod úrovní svého postavení jakožto Jeho synů a dcer smlouvy!“²¹

President Nelson nám v rámci své výzvy, abychom všichni vstoupili na cestu smlouvy, která vede zpátky k našemu Otci v nebi, a abychom na ní setrvali, poskytl tuto radu: „Pokud se přátelé nebo rodina od Církve [vzdálí], mějte je nadále rádi. Nepřísluší vám soudit rozhodnutí druhých, stejně jako si vy nezasloužíte být kritizováni za to, že zůstáváte věrní.“²²

Přátelé, pamatujme na to, že každý člověk na této zemi je dítě Boží²³ a že Bůh má každého rád.²⁴ Setkáváte se na své cestě s lidmi, které máte nutkání soudit? Pokud ano, pamatujte na to, že to představuje cenné příležitosti, kdy můžeme v praxi milovat tak, jak miluje Spasitel.²⁵ Budeme-li následovat Jeho příklad, můžeme s Ním být spřaženi jhem a pomáhat rozvíjet v srdcích všech dětí Nebeského Otce lásku a pocit, že k nám patří.

„My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“²⁶ Jsme-li naplněni Spasitelovou láskou, může být Jeho jho vskutku snadné nést a Jeho břímě se může zdát lehké.²⁷ O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.