„Rozhodnutí týkající se neděle“, Kamarád, červenec 2024, 4–5.
Rozhodnutí týkající se neděle
„Co je to svátost?“ zeptala se Anita.
Tento příběh se odehrál na Islandu.
„Výš!“ zavolala Evolett na svou kamarádku Anitu. Zkoušely, jak vysoko dokáží vyskočit na Evolettině trampolíně.
Právě v tom okamžiku vyskočila Anita hodně vysoko. Když nohama znovu dopadla na trampolínu, vyletěla Evolett nahoru! Obě dívky se svalily na trampolínu. Smály se.
„Je to skvělá zábava!“ zvolala Anita. „Můžeme si zítra taky hrát?“
Evolett sebou plácla na záda. „Ano! Budu moc ráda!“
„Můžeme si hrát u mé babičky doma.“ Anitina babička bydlela několik domů od Evolett.
Pak si Evolett vzpomněla, že zítra je neděle. Chtěla jít do Primárek. Bylo by zábavné hrát si s Anitou, ale chtěla učinit správné rozhodnutí.
„Právě jsem si vzpomněla, že nemůžu,“ řekla Evolett. „Omlouvám se. Zítra jdu s rodinou na shromáždění.“
Anita vstala a znovu začala skákat. „Proč?“
Evolett také začala skákat. „Chci následovat Ježíše Krista. S rodinou chodíme na shromáždění každou neděli, abychom se o Něm učili a přijali svátost.“
„Co je to svátost?“ zeptala se Anita.
„Během svátosti jíme malý kousek chleba a pijeme kalíšek vody, abychom pamatovali na Ježíše Krista,“ vysvětlila Evolett. „Pak lidé mluví o tom, jak jim Ježíš pomáhá. A potom máme zvláštní výuku pro děti!“
„To může být zábava!“ řekla Anita. „Můžu jít s vámi?“
„Jasně!“ usmála se Evolett.
Anita běžela domů, aby se zeptala babičky, jestli může jít s Evolett na shromáždění. Další den ráno vyzvedla Evolett a její rodina Anitu cestou na shromáždění.
Když dorazili do kaple, Evolett Anitu provedla. Ukázala jí místnost Primárek, tělocvičnu a kapli.
Brzy nastal čas na shromáždění svátosti. Evolett a Anita se posadily vedle sebe. Během svátosti se Evolett snažila myslet na Ježíše Krista. Pak naslouchaly proslovům.
Konečně začaly Primárky! Evolett představila Anitu několika kamarádům a kamarádkám.
„Toto je moje kamarádka Anita,“ řekla Evolett.
„Jsme moc rádi, že jsi dnes přišla. Jsem sestra Magnussonová,“ řekla učitelka Primárek.
Když Evolett s Anitou naslouchaly lekci o Ježíši Kristu, Evolett se cítila šťastná. Byla ráda, že je s ní na shromáždění Anita. Obrátila se k ní a usmála se. Její kamarádka úsměv opětovala.
„Děkuji, že jsi mě pozvala,“ řekla Anita cestou domů.
Evolett byla ráda, že dokázala následovat Ježíše Krista. A byla ráda, že Anita se o Něm chce také učit.
Skákat na trampolíně a létat vzduchem bylo zábavné, ale hřejivý pocit, který se Evolett rozléval v nitru, byl ještě lepší.
Ilustrace: Fiona Powers