„Na návštěvě u babičky a dědečka“, Kamarád, červenec 2024, 30–31.
Na návštěvě u babičky a dědečka
Ernesto se chtěl podělit o to, čemu se naučil v Primárkách.
Tento příběh se odehrál v Indonésii.
Ernesto si dal do tašky další tričko. Rozhlédl se po místnosti. Co by si měl ještě sbalit? Na stole uviděl svou Knihu Mormonovu. Na tu nesmí zapomenout!
Byly letní prázdniny. Ernestova rodina se chystala navštívit babičku a dědečka. Moc se těšil, až je uvidí.
Když Ernesto s rodinou přijeli, dědeček ho pevně objal. „Jsem moc rád, že jste tady!“
„Stýskalo se nám po vás!“ Babička se usmála a také Ernesta objala.
„Nemohl jsem se dnešního dne dočkat. Moc rádi k vám jezdíme na návštěvu,“ řekl Ernesto.
„Pojďme dovnitř,“ řekl děda. „Babička ti uvaří všechna tvá oblíbená jídla.“
Ernesto vešel s babičkou a dědou do domu. Byl nadšený, že s nimi může trávit čas.
Když se Ernesto druhý den ráno probudil, ucítil vůni vařené rýže. V kuchyni našel maminku a babičku, jak vaří. Oběma dal pusu na tvář. Potom vyběhl na zahradu.
Tatínek s dědečkem seděli venku, povídali si a pili z šálků.
„Dobré ráno! Dáš si čaj?“ Děda nabídl Ernestovi svůj šálek.
Ernesto se podíval na šálek čaje a pak na dědečka. Chtěl mu říct o tom, čemu se naučil v Primárkách. „Ne, děkuji, dědečku,“ řekl. „V naší Církvi jsem se naučil, že čaj, káva a tabák nejsou pro naše tělo dobré. Chci se řídit tím, co si Ježíš přeje, abych dělal.“
Tatínek se usmál. „Naše rodina se řídí Slovem moudrosti, ale děda věří něčemu jinému, a to je v pořádku.“
„Děkuji, že jsi mi řekl, čemu věříš,“ řekl dědeček Ernestovi. „Jsi hodný chlapec. Můžeš si dát horkou vodu jako tvůj tatínek.“ Děda nalil Ernestovi do šálku vodu z konvice.
Ernesto se napil. V nitru se díky tomu, že se rozhodl správně, cítil šťastný.
K obědu měl Ernesto své oblíbené jídlo. Babička udělala nasi goreng – jídlo s rýží, vejci, masem a zeleninou. Bylo to vynikající. Při jídle si Ernesto rád povídal s babičkou a dědou.
Odpoledne si celá rodina spolu hrála na schovávanou. Hráli dokonce i dědeček s babičkou!
„Vidím tě za stromem, Ernesto!“ zvolal tatínek a rozběhl se k němu. Ernesto se rozesmál a snažil se utéct. Hrát si s rodinou je zábava.
Večer seděli všichni kolem dědečka, který jim vyprávěl příběhy. Když dědeček skončil, Ernesto si vzpomněl, že ještě nečetli písma.
Vyskočil a řekl: „Hned jsem zpátky.“
Běžel pro svou Knihu Mormonovu. Když se vrátil, zeptal se: „Můžeme si číst?“
„Jsem ráda, že jsi nezapomněl.“ Maminka si od Ernesta knihu vzala a nalistovala svůj oblíbený verš. Přečetla ho nahlas. Potom všichni poklekli.
„Chcete se s námi pomodlit?“ zeptal se Ernesto prarodičů.
„Ano, to by bylo hezké,“ řekla babička. Poklekla vedle dědečka.
Tatínek pronesl modlitbu. Poděkoval Nebeskému Otci za to, že mohou trávit čas spolu jako rodina.
Po modlitbě dědeček Ernesta objal. „Je dobře, že se vaše rodina modlí,“ řekl. „Jsem rád, že chceš být nablízku Bohu. Tvé rodině to pomůže, aby zůstala silná.“
Ernesto pociťoval v nitru teplo a pokoj. Rád mluví o své víře – o něčem, co má rád – s babičkou a s dědečkem – s lidmi, které má rád.
Ilustrace: Melissa Manwill Kashiwagi