„Nebeský Otec mě zná“, Pro posílení mládeže, leden 2022.
Téma a já
Mladí lidé se dělí o to, jak žijí podle témat Mladých žen a kvor Aronova kněžství
Nebeský Otec mě zná.
„Jsem milovaný syn Boží.“
Když jsme byli s tátou tábořit, prožili jsme okamžik, na který nikdy nezapomenu. Jednou pozdě v noci jsme vystoupali na horu a našli jsme místo, kde jsme si spolu sedli. Dívali jsme se na noční oblohu a obklopovaly nás ty nejjasnější hvězdy, které jsem kdy viděl. Seděli jsme tam spolu dlouho a snažili jsme se určit jednotlivé planety a souhvězdí.
Když jsem se díval na vesmír nade mnou, připadal jsem si dost malý a nevýznamný. Nedokážu si ani představit, kolik dalších planet tam je – kolik dalších světů bez konce, že? Co jsem já ve srovnání s tím vším?
Zeptal jsem se táty, zda je ještě někde ve vesmíru život – a byl jsem ohromený už jen pomyšlením na to, že by to tak mohlo být. Musel vědět, na co myslím, protože odpověděl prostě: „Vím asi toto: Jak vidíš, Nebeský Otec toho stvořil hodně. A podobně, jako má rád všechna svá stvoření, má osobním způsobem rád i tebe.
Vidí vše, čím si procházíš, a více než cokoli jiného si přeje být součástí tvého života. Chce ti přinášet radost a pomoct ti, aby ses k Němu mohl vrátit a žít s Ním na věky.“
Pod obrovskou noční oblohou jsem se cítil malý, ale otcově svědectví jsem věřil. Nebeskému Otci na mně záleží. A přeje si být součástí mého života.
Vzpomněl jsem si na to, čemu učil president Dieter F. Uchtdorf, v té době druhý rádce v Prvním předsednictvu: „Toto je paradox člověka: ve srovnání s Bohem není člověk ničím; a přesto jsme pro Boha vším.“1
Stejně jako je nekonečně mnoho hvězd na obloze, je i Božích stvoření nekonečně mnoho – a nekonečná je i láska, kterou Bůh chová ke každému svému dítěti. Ke každému z nás. Občas si na ten okamžik, kdy jsem seděl na vrcholku hory v posvátném údivu, vzpomenu. Možná jsem v porovnání s Bohem ničím, ale On to tak nevidí. Jsem Jeho syn a On mě zná.
Autor žije v Kalifornii v USA.