Jak čelit třem druhům zkoušek

David Dickson

Církevní časopisy

V životě se setkáváme s mnoha různými výzvami, ale odpovědí na ně je vždy se obrátit k Bohu.

Jozef, kterého jeho bratři prodávají do otroctví — Jozefa prodali jeho bratři ze závisti do otroctví a pak řekli svému otci, že ho roztrhala divá zvěř.

Jozef z Egypta mohl klást mnoho otázek ohledně toho, co se mu v životě dělo. V tomto měsíci budete studovat jeho život, ale zde je stručné shrnutí toho, co ho potkalo:

Jeho bratři ho prodali do otroctví.
Jako otrok byl křivě obviněn, že se pokusil svést ženu svého pána.
Potom byl na dlouhé dva roky uvězněn.

Představte si, jak byste se asi cítili na Jozefově místě. Přinejmenším byste mohli být v pokušení se ptát: „Proč právě já?“ „Co jsem udělal, abych si něco takového zasloužil?“

Jozef ve vězení v Egyptě — Jozefa poslali na dlouhé dva roky do vězení, přestože nespáchal žádný zločin.

Tři druhy zkoušek

Starší Neal A. Maxwell (1926–2004) z Kvora Dvanácti apoštolů kdysi učil o třech různých druzích zkoušek, kterým můžeme v tomto životě čelit:

1. druh: Zkoušky, které jsou následkem našich vlastních hříchů nebo chyb.
2. druh: Zkoušky, s nimiž se setkáváme, protože žijeme v padlém světě, který je plný chorob, neduhů a padlých lidí.
3. druh: Zkoušky, které je Bůh ochoten nás nechat podstoupit, protože si přeje, abychom se rozvíjeli.

Když procházíme nějakou zkouškou, můžeme být v pokušení se ptát: „Proč právě já?“ Tato otázka však nemusí být tak prospěšná, jak bychom si přáli. Starší Maxwell napsal, že nehledě na to, proč musíme určité zkoušce čelit, „je výsledek evidentně stejný tak jako tak; Bůh je ochoten nás tuto výzvu nechat podstoupit. Přesto nám slibuje, že Jeho milost je pro nás dostačující.“¹ Jinými slovy, Nebeský Otec nás nenechá procházet zkouškami, aniž by nám přitom prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista poskytoval potřebnou pomoc.

Jozefův příklad

Vraťme se na okamžik k Jozefově první velké zkoušce – jeho bratři ho prodali do otroctví.

Byla to zkouška „1. druhu“? Přivodil ji Jozef na sebe sám? To ne. Skutečně se bezelstně podělil o několik svých prorockých snů, které se týkaly jeho starších bratrů. Tyto sny odhalily, že se jednoho dne stane jejich vůdcem. To jeho starší bratři samozřejmě slyšeli neradi. Vlastně ho „ještě více nenáviděli… pro sny jeho“ (Genesis 37:8).

Kdybyste byli na Jozefově místě, možná byste si pomysleli: „Kdybych jim jen byl o svých snech vůbec neřekl!“

Nebo šlo o zkoušku „2. druhu“? Bylo důvodem Jozefovy zkoušky to, že žil v padlém světě, k čemuž patří i to, že druzí používají svou svobodu jednání nesprávně? Možná. Pro Jozefa by bylo bývalo jednoduché zakroutit hlavou a pomyslet si, že všechny jeho problémy zavinili jeho bratři. Nebo lži Putifarovy manželky. Nebo dokonce šenkýř, který dva roky zapomínal říci o Jozefovi Faraonovi, přestože předtím slíbil, že to udělá (viz Genesis 40:23).

Nebo to všechno nakonec byla zkouška „3. druhu“? Jinými slovy, dopustil Bůh, aby se Jozefovi toto vše přihodilo, aby mu pomohl se rozvíjet? Jozef sám pociťoval, že na tuto otázku lze přinejmenším částečně odpovědět ano. Když se nakonec znovu sešel se svými bratry, řekl: „Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.“ (Genesis 45:5, zvýraznění přidáno.)

Nezapomínejme ale, že Jozefa prodali do otroctví v pouhých 17 letech. Bylo mu 30, když stál před Faraonem, aby mu vyložil sny, díky čemuž nakonec získal svobodu. To znamená, že Jozef přišel – nikoli vlastní vinou – o svobodu na 13 let neboli téměř na polovinu svého dosavadního života. Měl ale víru, že ho Bůh poslal za účelem zachování života. Jozef nehledě na to, co bylo původem této zkoušky, nakonec poznal, že Bůh sleduje jistý účel.

To mu stačilo. Může to stačit i nám.

Jozef se svými bratry v Egyptě — Jozef odpustil svým bratrům, a dokonce jim v době hladomoru zachránil život. Věděl, že ho vede Bůh a že ochraňuje jeho život.

Vaše zkoušky

Lpěním na minulosti můžeme vyplýtvat ohromné množství energie. Možná nás napadne: „Proč jsem to jen udělal?“ nebo „Kdyby mě jen ten či onen nezradil!“

Ulpíváme-li ale na úvahách typu co by a kdyby, neprospívá nám to o nic víc, než když se trápíme tím, proč a jak se v životě setkáváme se zkouškami. Pokoj a sílu nakonec nalezneme tak, že přijdeme ke Kristu a vložíme v Něj důvěru právě tak, jak to udělal Jozef z Egypta. Pokud to uděláme, všechny naše zkoušky se budou moci stát zkouškami takového druhu, který nám bude pomáhat těsněji přilnout k Bohu a stávat se více takovými, jako je On.

President Henry B. Eyring z Prvního předsednictva učil: „Máte oprávněný důvod se ptát, proč milující a všemocný Bůh dopouští, aby naše zkouška ve smrtelnosti byla tak těžká. Je tomu tak proto, že On ví, že musíme růst v duchovní čistotě a síle, abychom mohli žít se svou rodinou v Jeho přítomnosti na věky.“²

Věčné odměny

Pokud jsme zhřešili, musíme činit pokání. Je-li v našich silách zkoušku překonat, můžeme a máme tak učinit. Ale mnoho těžkostí, kterým čelíme ve smrtelnosti, nás zpravidla provází déle, než bychom si přáli – někdy i celý život. I zde je odpovědí obrátit se k Bohu.

Tento život nás má připravit na to, abychom dokázali překonat sebe sama, a vyzkoušet nás. A Bůh bude kráčet s námi, budeme-li Ho hledat! Starší Dale G. Renlund z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Vaše víra v Nebeského Otce a Ježíše Krista bude odměněna více, než si umíte představit. Veškeré nespravedlnosti – zejména nespravedlnosti nesnesitelné – budou posvěceny k vašemu prospěchu.“³

Bylo to, co si Jozef musel vytrpět, „fér“? Ne. Ale protože si tím vším prošel, byl schopen zachránit život celým národům, včetně své vlastní rodiny.

Možná právě prožíváte vlastní zkoušky podobné těm, kterým čelil Jozef. Možná nerozumíte jejich účelu. Ani jejich cíli.

Nezapomínejte jen, že Boží milost je postačující. Obraťte se k Němu a On bude ve vašem životě konat zázraky.