V provincii Cagayan na Filipínách

Magandang araw! Kamusta?
(To v tagalštině znamená: „Dobrý den! Jak se máš?“)

Jmenuji se Agravaine L.

Pocházím z malého města, které se nachází v provincii Cagayan na Filipínách. Žiji zde se svou prababičkou, pradědečkem, babičkou, maminkou a dvěma sestrami. Ano, očividně máme velkou rodinu! To je tady na Filipínách docela běžné. Filipínci jsou známí tím, že mají silná rodinná pouta. To se mi na životě tady líbí nejvíce. Tropické počasí už je jenom bonus!

K mým koníčkům patří čtení časopisů a poslech povznášející hudby. Také ráda píšu dopisy, které adresuji svému budoucímu já, svému budoucímu manželovi a dětem!

Studium a sdílení

Na mém členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů se mi nejvíce líbí to, že vím, že jsem v Kristově pravé Církvi. Ráda navštěvuji chrám, dělím se o evangelium a chodím na seminář se svými přáteli. Díky všem těmto činnostem se toho hodně učím.

Občas mám potíže vytrvat do konce. Ale ze všech sil se snažím každý večer studovat písma. Program Pojď, následuj mne mi se studiem moc pomáhá! Také si v církevních časopisech ráda čtu příběhy dalších mladých lidí. Používám aplikaci Knihovna evangelia, abych měla vždy po ruce povznášející poselství, ať jsem kdekoli.

Většina mých kamarádů ve škole je členy Církve. Mívala jsem pocit, že to znamená, že nemám příležitost dělit se o evangelium. Ale zjistila jsem, že se nemusím dělit o evangelium jen s lidmi odlišného náboženského vyznání. Ráda se o své svědectví dělím se svou nejlepší kamarádkou ve škole, a ta je taky členkou!

Sabat

Náš dům je od církevní budovy daleko, a tak s tím se sestrou musíme předem počítat, abychom na shromáždění dorazily včas (anebo snad i o trochu dříve)!

Vstáváme ve 4:00 a jdeme pěšky k tetě, jejíž dům máme po cestě k církevní budově. Tam se převlékneme z oblečení, které máme na cestu, do nedělního. Poté jdeme dalších 30 minut k církevní budově (nebo občas 25 minut, když jdeme hodně rychle). Díky tomu, že se na neděli připravujeme předem, nepřijdeme nikdy pozdě! No, skoro nikdy. Když prší, cesta je hodně rozbahněná. Jednou pršelo tak moc, že jsem do bahna zapadla a nemohla se hnout!

Ale když se nakonec dostaneme na shromáždění, všechno to úsilí za to stojí. Pociťuji pokoj a radost, když mluvím o evangeliu a šířím radostné zvěsti o našem Spasiteli. Ráda se dělím o své svědectví na každém postním a svědeckém shromáždění! Má třída Nedělní školy je také skvělým místem, kde se mohu podělit o své postřehy ohledně evangelia Ježíše Krista a kde se také mohu učit od druhých.