Svoboda jednání je vplánu života nezbytná
Robert D. Hales
Of the Quorum of the Twelve Apostles
Pokaždé, když se rozhodneme přijít ke Kristu, vzít na sebe Jeho jméno a následovat Jeho služebníky, postoupíme vpřed na cestě kvěčnému životu.
Nedávno mi přišel dopis od přítele, s nímž se znám už přes 50 let, který není členem Církve. Poslal jsem mu na čtení nějaké materiály o evangeliu a on na to odpověděl: „Zpočátku pro mě bylo těžké pochopit význam typicky mormonských výrazů, jako svoboda jednání. Možná by pomohl malý slovníček.“
Byl jsem překvapený, že nepochopil, co výrazem svoboda jednání myslíme. Otevřel jsem si slovník na internetu. Z deseti uvedených anglických definic a použití tohoto slova žádná nevyjadřovala myšlenku rozhodovat se. My učíme, že svoboda jednání je Bohem daná schopnost a výsada rozhodovat se a jednat sám za sebe, aby nebylo jednáno za nás.1 Svoboda jednání znamená skládat účty ze svých skutků a jednat zodpovědně. V plánu spasení je naše svoboda jednání nezbytná. S ní jsme svobodni, abychom „si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí,“ nebo abychom „si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy“.2
Slova známé náboženské písně nás této zásadě učí velmi jasně:
Věz, každá duše volnost má,
být a žít tak, jak chce či má.
Neb nám Bůh věčnou pravdu dí,
že nás do nebe nenutí.3
Abych zodpověděl otázku svého přítele, a také otázky dobrých mužů a žen po celém světě, dovolte mi podělit se o to, co o významu svobody jednání víme.
Než jsme přišli na zem, Nebeský Otec nám předložil svůj plán spasení – v plánu bylo přijít na zem, obdržet tělo, rozhodovat se jednat dobře nebo zle a činit pokrok, abychom se stali takovými, jako je On, a žili s Ním na věky.
Svoboda jednání – schopnost rozhodovat se a jednat sám za sebe – byla nezbytným prvkem tohoto plánu. Bez svobody jednání bychom se nemohli rozhodovat správně ani činit pokrok. Se svobodou jednání se však také můžeme rozhodovat špatně, můžeme hřešit a ztratit příležitost být znovu s Nebeským Otcem. Proto nám měl být poskytnut Spasitel, který by trpěl za naše hříchy a vykoupil nás, pokud bychom činili pokání. Skrze své nekonečné Usmíření Spasitel „uskutečnil plán milosrdenství, aby uspokojil požadavky spravedlnosti“.4
Poté, co nám Nebeský Otec předložil svůj plán, Lucifer předstoupil a řekl: „Pošli mne … a vykoupím veškeré lidstvo, takže [ani] jediná duše nebude ztracena, … pročež dej mi svou čest.“5 Náš Otec tento plán zamítl, neboť by nám odepřel svobodu jednání. Byl to vskutku plán vzpoury.
Poté svou svobodu jednání použil Ježíš Kristus, „Milovaný a Vyvolený“ Syn Nebeského Otce od počátku, a řekl: „Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“6 On se stal naším Spasitelem – Spasitelem světa.
Luciferova vzpoura měla za následek velký konflikt. Každé z dětí Nebeského Otce dostalo příležitost použít svobodu jednání, kterou jim Nebeský Otec dal. My jsme se rozhodli věřit Spasiteli Ježíši Kristu – jít za Ním, následovat Ho a přijmout plán, který Nebeský Otec předložil pro naše dobro. Ale třetina dětí Nebeského Otce neměla víru Spasitele následovat a rozhodla se raději následovat Lucifera neboli Satana.7
A Bůh řekl: „Pročež, protože se Satan proti mně vzbouřil a snažil se zničiti svobodu jednání člověka, kterou jsem mu já, Pán Bůh, dal,… způsobil [jsem], že byl svržen.“8 Ti, kteří Satana následovali, se připravili o příležitost získat smrtelné tělo, žít na zemi a činit pokrok. Kvůli způsobu, jakým svou svobodu jednání používali, o ni přišli.
Jediná moc, kterou dnes Satan a jeho následovníci mají, je moc pokoušet nás a zkoušet. Jejich jedinou radostí je učinit nás tak bídnými, jako jsou oni sami.9 Jejich jediné štěstí plyne z naší neposlušnosti Pánových přikázání.
Ale uvažte toto – v předsmrtelném životě jsme se rozhodli následovat Spasitele, Ježíše Krista! A protože jsme tak učinili, mohli jsme přijít na zem. Svědčím, že když se Spasitele rozhodneme následovat i nyní, zatímco jsme tady na zemi, obdržíme na věčnosti ještě větší požehnání. Vězte však, že se i nadále musíme rozhodovat, že budeme následovat Spasitele. V sázce je věčnost, a naše moudré používání svobody jednání a naše skutky jsou nezbytné k tomu, abychom získali věčný život.
Spasitel nám po celý život ukazoval, jak máme svobodu jednání používat. Když byl ještě chlapcem, vědomě se v Jeruzalémě rozhodl následovat svého Otce.10 Za své služby si bezvýhradně volil „vykonávat vůli Otce svého.“11 V Getsemanech se rozhodl, že vytrpí všechny věci, řka: „Ne má vůle, ale tvá staň se. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.“12 Na kříži se rozhodl milovat své nepřátele a modlil se: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“13 A poté, aby mohl zřetelně ukázat, že se rozhoduje sám za sebe, byl ponechán o samotě. Otče, „proč jsi mne opustil?“, zeptal se.14 Až do samého konce používal svobodu jednání k tomu, aby vytrval do konce a mohl říci: „Dokonánoť jest.“15
I když byl zkoušen „ve všem nám podobně“16, s každým rozhodnutím a každým skutkem upevňoval svou volbu stát se naším Spasitelem – a zlomit pro nás řetězy hříchu a smrti. Svým dokonalým životem nás učil, že když se rozhodneme konat vůli Nebeského Otce, naše svoboda jednání bude zachována a my získáme více příležitostí činit pokrok.
Důkazy o této pravdě jsou v písmech všudypřítomné. Job přišel o vše, co měl, přesto se rozhodl zůstat věrným, a od Boha získal věčná požehnání. Maria a Josef se rozhodli dbát na varování anděla a uprchnout do Egypta, a život Spasitele tak byl zachráněn. Joseph Smith se rozhodl řídit pokyny Moroniho, a Znovuzřízení se díky tomu uskutečnilo tak, jak bylo prorokováno. Pokaždé, když se rozhodneme přijít ke Kristu, vzít na sebe Jeho jméno a následovat Jeho služebníky, postoupíme vpřed na cestě k věčnému životu.
Na své pozemské cestě nám pomůže, budeme-li mít na paměti, že protiklad je také pravdivý: Když nedodržujeme přikázání nebo nedbáme na vnuknutí Ducha Svatého, naše příležitosti se omezují; naše schopnost jednat a činit pokrok se vytrácí. Když Kain vzal život svému bratrovi, protože miloval Satana více nežli Boha, jeho duchovní pokrok se zastavil.
Ve svém dětství jsem získal důležité ponaučení o tom, jak naše skutky mohou omezovat naši svobodu. Jednoho dne mi dal otec za úkol nalakovat dřevěnou podlahu. Rozhodl jsem se, že začnu u dveří a budu pokračovat směrem do pokoje. Když jsem byl už téměř hotový, uvědomil jsem si, že se nemám jak dostat ven. Na této straně nebyly dveře ani žádné okno. Lakováním jsem se doslova zahnal do kouta. Neměl jsem kam jít. Uvázl jsem.
Kdykoli neuposlechneme, zaháníme se duchovně čerstvým nátěrem do kouta, do zajetí svých rozhodnutí. I když jsme duchovně uvázli, existuje cesta ven. Podobně jako u pokání, obrátit se a přejít po čerstvě nalakované podlaze představuje více práce – hodně obrušování a přelakování! Navrácení se k Pánu není snadné, ale stojí za to.
Když rozumíme náročnosti pokání, vážíme si toho, jakým požehnáním je, že nás Duch Svatý vede v našich rozhodnutích, a toho, že nás Nebeský Otec, který přikázání dává, v jejich dodržování posiluje a podporuje. Rozumíme také tomu, že poslušnost přikázání v konečném důsledku chrání naši svobodu volby.
Například, když dodržujeme Slovo moudrosti, vyhýbáme se tak zajetí chabého zdraví a závislosti na látkách, které nás doslova okrádají o schopnost jednat sami za sebe.
Uposlechneme-li radu vyhýbat se dluhům a zbavovat se jich, používáme svobodu jednání a získáváme svobodu používat své prostředky na to, abychom pomáhali a žehnali druhým.
Uposlechneme-li radu proroka, abychom pořádali rodinný domácí večer, rodinnou modlitbu a rodinné studium písem, náš domov bude inkubátorem pro duchovní růst našich dětí. Zde je učíme evangeliu, vydávání svědectví a vyjadřování lásky a nasloucháme jim, když sdílejí své pocity a zkušenosti. Naše spravedlivá rozhodnutí a skutky je osvobodí od temnoty a posílí jejich schopnost kráčet ve světle.
Svět učí mnohým lžím o svobodě jednání. Mnozí si myslí, že bychom měli jíst, pít a veselit se „… a pakliže budeme vinni, Bůh nás uhodí několika ranami a nakonec budeme spaseni“.17 Jiní se oddávají sekularismu a Boha zapírají. Sami sebe přesvědčují, že „protiklad ve všech věcech“18 neexistuje, a tudíž „ať člověk učiní cokoli, není to zločinem“.19 Toto ničí „moudrost Boha a jeho věčné záměry“.20
V protikladu se světským učením nás písma učí, že opravdu máme svobodu jednání, a že spravedlivé uplatňování svobody jednání činí rozdíl v tom, jaké příležitosti budeme mít, a jaká bude naše schopnost reagovat na ně a dosahovat věčného pokroku.
Například, Pán dal králi Saulovi skrze proroka Samuela jasné přikázání:
„Hospodin poslal mne, abych tě pomazal za krále, … pozorujž tedy nyní hlasu slov Hospodinových. …
… Táhni a zkaz Amalecha, a zahlaďte jako proklaté všecko, což má.“21
Saul však Pánovo přikázání neuposlechl. Uplatnil to, čemu říkám „vybíravá poslušnost“. Spoléhaje se na vlastní rozum, ušetřil život krále Agaga a vrátil se s nejlepšími kusy dobytka, ovcí a dalších zvířat.
Pán to zjevil proroku Samuelovi a poslal ho, aby Saula sesadil z trůnu. Když prorok za Saulem přišel, Saul řekl: „Vyplnil jsem slovo Hospodinovo.“22 Prorok o tom však věděl své a řekl: „Jaké pak jest to bečení ovcí těch v uších mých, a řvaní volů, kteréž já slyším?“23
Saul svaloval vinu na ostatní s výmluvou, že si lid ponechal zvířata proto, aby je Pánu přinesl jako oběť. Prorokova odpověď byla prostá: „Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti.“24
Nakonec se Saul přiznal: „Zhřešil jsem, že jsem přestoupil rozkaz Hospodinův a slova tvá, nebo jsem se bál lidu, a povolil jsem hlasu jejich.“25 Protože Saul neposlechl s přesností, protože se rozhodl vybrat si, čeho uposlechne, připravil se tak o příležitost a svobodnou volbu být králem.
Bratři a sestry, posloucháme hlas Pána a Jeho proroků s přesností? Nebo si, stejně jako Saul, volíme vybíravou poslušnost a bojíme se lidských soudů?
Uznávám, že se všichni dopouštíme chyb. Písma nás učí: „Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.“26 Všem, kteří jsou v zajetí dřívějších nespravedlivých rozhodnutí a kteří uvázli v temném koutě bez všech požehnání, jež zajišťuje spravedlivé užívání svobody jednání, říkám: Máme vás rádi. Vraťte se! Vyjděte z temného koutu ke světlu. I kdybyste museli přejít po čerstvě nalakované podlaze, stojí to za to. Věřte, že „skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo“ včetně vás i mě, a to „skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia“.27
Když nastala hodina Usmíření, Spasitel pronesl svou velkou Přímluvnou modlitbu a promluvil o každém z nás, řka: „Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal.“28 „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“29
Vydávám zvláštní svědectví, že Oni žijí. Když svou svobodu volby používáme spravedlivě, tak Je poznáváme, stáváme se Jim podobnými a připravujeme se na den, kdy „se každé koleno skloní a každý jazyk se vyzná“, že Ježíš je naším Spasitelem.30 Nechť Ježíše Krista a Věčného Otce následujeme i nadále tak, jako jsme Je následovali na počátku, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.