Stálé a neochvějné

Října 2010

2:3

Stálé a neochvějné

Silvia H. Allredová

First Counselor in the Relief Society General Presidency

Když budeme věrné a vytrváme do konce, obdržíme všechna požehnání Nebeského Otce, dokonce věčný život a oslavení.

Jsem vděčná za to, že jsem součástí tohoto shromáždění věrných žen z celého světa. S tisíci z vás jsem se v mnoha zemích setkala. Vaše věrnost a oddanost mě posílily. Jste pro mě inspirací a příkladem dobrotivosti a oddanosti evangeliu. Vaše tiché skutky obětavé služby a vaše slova svědectví a přesvědčení ve mně vyvolávají pokoru.

Každé zvás dnes večer položím stejné otázky, jaké jsem mnohým z vás položila již dříve:

Co vám pomáhá zůstat stálou a neochvějnou, když čelíte výzvám zkoušejícím vaši víru?
Co vám pomáhá během zkoušek a protivenství?
Co vám pomáhá vytrvat a stát se pravou učednicí Krista?

Mezi odpovědi, které jsem od vás dostala, patří:

Vaše znalost toho, že vás Nebeský Otec má rád a že o vás pečuje.
Vaše naděje, že skrze smírnou oběť Ježíše Krista budou naplněna všechna požehnání, která jsou zaslíbena věrným.
Vaše znalost plánu vykoupení.

Ve svém poselství dnes budu hovořit o těchto ujištěních, která vám šla od srdce.

V epištole Římanům 8:16 se píše: „Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme [děti] Boží.“ Vzpomínám si, že poprvé jsem s jistotou pocítila, že mě Nebeský Otec zná, má mě rád a pečuje o mě, když jsem ve svých patnácti letech vstoupila do vod křtu. I předtím jsem věděla, že Bůh žije a že Ježíš Kristus je Spasitel světa. Věřila jsem v Ně a měla jsem Je ráda, ale až do dne, kdy jsem se těšila z nově uzavřených smluv křtu, jsem nikdy nepocítila Jejich lásku a péči o mě jako jednotlivce.

Uvědomila jsem si, jaký je to zázrak, že mě misionáři našli a učili mě, obzvlášť když dvěma milionům obyvatel byla přidělena jen hrstka misionářů! Tehdy jsem si uvědomila, že Nebeský Otec mě zná a miluje mne tak mimořádným způsobem, že k nám domů přivedl misionáře.

Nyní vím, že Bůh je Bohem lásky. Je tomu tak, neboť my jsme Jeho děti a On si přeje, abychom všichni zažívali radost a věčné štěstí. Jeho dílo a Jeho sláva je uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.¹ Z tohoto důvodu nám Bůh poskytl věčný plán štěstí. Smyslem našeho života je získat věčný život a oslavení pro sebe a pomoci ostatním učinit totéž. On pro nás stvořil tuto zemi, abychom získali fyzické tělo a byli zkoušeni ve víře. Dal nám drahocenný dar svobody jednání, skrze který si můžeme zvolit cestu, která nás povede k věčnému štěstí. Plán vykoupení, který Nebeský Otec připravil, je určen vám i mně. Je určen všem Jeho dětem.

„I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji.“²

„A on jim dal přikázání, že mají uctívati Pána, svého Boha. … A Adam byl poslušen přikázání Páně.“³

Adamovi a Evě se narodily děti a uskutečňování plánu pokračovalo.

Vím, že každá z nás má životně důležitou úlohu jako dcera Boží. Bůh svým dcerám udělil božské vlastnosti, aby mohly v Jeho díle postupovat vpřed. Bůh ženám svěřil posvátnou práci přivádění dětí na svět a jejich výchovu. Žádná jiná práce není důležitější. Je to posvátné povolání. Nejvznešenějším úřadem ženy je posvátná práce na budování věčné rodiny, nejlépe ve spolupráci s manželem.

Jsem si vědoma toho, že některé naše sestry ještě nebyly požehnány manželstvím nebo dětmi. Ujišťuji vás, že v příhodném čase obdržíte všechna požehnání zaslíbená věrným. Musíte se „tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a … vytrváte-li do konce“, budete mít život věčný.⁴ Z hlediska věčnosti vám požehnání budou scházet „jen malou chvilku“.⁵

Kromě toho, vy nemusíte být vdané, abyste mohly dodržovat přikázání a pečovat o rodiny, přátele a sousedy. Vaše dary, talenty, dovednosti a duchovní kvality jsou pro budování království velmi potřebné. Pán se spoléhá na vaši ochotu tyto nezbytné povinnosti vykonávat.

Pán říká:

„Já však nezapomenu se na tě.

Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou.“⁶

Pán vás má rád. Ví o vašich nadějích i zklamáních. Nezapomene na vás, protože má vaše bolesti a utrpení neustále před sebou.

Nejmocněji Bůh vyjádřil lásku, kterou k nám chová, když byl ochoten poslat svého milovaného Syna, Ježíše Krista, aby usmířil naše hříchy a stal se naším Spasitelem a Vykupitelem.

V Janovi 3:16 čteme: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“

Spasitel říká: „Jakož miloval mne Otec, i já miloval jsem vás.“⁷

Ochota Ježíše Krista stát se obětním beránkem byla vyjádřením Jeho lásky k Otci a Jeho nekonečné lásky ke každému z nás.

Izaiáš popisuje Spasitelovo utrpení:

„Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl,

On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; … a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“⁸

Samotný Pán prohlásil: „Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání.“⁹

On zlomil pouta smrti a umožnil všemu lidstvu, aby bylo vzkříšeno. Dal nám dar nesmrtelnosti.

Ježíš Kristus na sebe vzal naše hříchy, trpěl a zemřel, aby uspokojil požadavky spravedlnosti, abychom my trpět nemuseli, pokud učiníme pokání.

To, že Ježíše Krista přijímáme jako svého Spasitele, projevujeme tím, že v Něj vkládáme svou víru, činíme pokání ze svých hříchů a přijímáme spásné obřady, které potřebujeme ke vstupu do Boží přítomnosti. Tyto spásné obřady jsou symboly smluv, které uzavíráme. Smlouvy poslušnosti Jeho zákonů a přikázání nás připoutávají k Bohu a posilují naši víru. Naše víra a stálost v Kristu nám dodá odvahu a jistotu, které potřebujeme, abychom dokázaly čelit výzvám, které jsou součástí naší pozemské zkušenosti.

Krátce poté, co byl roku 1992 můj manžel povolán jako president Paraguayské misie Ascuncion, jsme se zúčastnili konference odbočky v izolované komunitě v regionu Chaco.¹⁰ Jeli jsme čtyři hodiny po dlážděné silnici a pak dalších sedm hodin po vozové cestě. Na útrapy a nepohodlí dlouhé cesty jsme rychle zapomněli, když jsme se v Mistolaru přivítali se šťastnými a přívětivými členy.

Julio Yegros byl mladý president odbočky a spolu s manželkou Margaritou byli jednou z mála rodin, které byly zpečetěny v chrámu. Požádala jsem je, aby nám něco o svém zážitku z cesty do chrámu pověděli.

Nejbližším chrámem byl tehdy chrám Buenos Aires v Argentině. Cesta z Mistolaru do chrámu trvala 27 hodin jedním směrem a oni se na cestu vypravili se svými dvěma malými dětmi. Cestovali během velmi studené zimy, ale po mnohých útrapách se do chrámu dostali a byli spolu zpečetěni jako věčná rodina. Na cestě zpět děti vážně onemocněly a zemřely. Pohřbili je po cestě a domů se vrátili s prázdnýma rukama. Byli zarmoucení a osamělí, ale kupodivu pociťovali i útěchu a pokoj. O tom, co je potkalo, řekli: „Naše děti k nám byly připečetěny v domě Páně. Víme, že budou s námi na celou věčnost. Toto poznání nám dodává pokoj a útěchu. Musíme zůstat způsobilými a věrnými smlouvám, které jsme v chrámu uzavřeli, a pak s nimi budeme znovu sjednoceni.“

Jak posílíme svou víru a naději, aby byly takové, jaké měli tito věrní členové z Paraguaye?

Jak upevníme svou víru v ona ujištění, která tak často slýchávám od tolika z vás, a to, že věříte, že k vám Bůh chová lásku; že máte důvěru, že obdržíte Jeho požehnání; a že rozumíte plánu vykoupení skrze Spasitele Ježíše Krista a důležité úloze, kterou v tomto plánu hrajete?

Zmíním čtyři věci, které pomohly mně: modlitba, studium písem, poslušnost a služba.

Modlitba

Modlitba je způsob komunikace s Nebeským Otcem. Když se modlíme, potvrzujeme tím svou víru v Boha a v Jeho moc nám žehnat.

V Almovi 37:37 čteme: „Raď se s Pánem ve veškerém konání svém a on tě povede k dobrému; ano, když večer uléháš, uléhej v Pánu, aby nad tebou bděl ve spánku tvém; a když ráno vstáváš, nechť je tvé srdce naplněno poděkováním Bohu; a jestliže toto budeš činiti, budeš pozvednut posledního dne.“

Studium písem

Znalost a porozumění plánu Nebeského Otce nám pomáhá poznat, kým jsme a kým se máme stát.

Pán přikázal: „Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.“¹¹

Je velmi potřebné, aby každá žena studovala písma. Když se důvěrněji seznámíme s pravdami obsaženými v písmech, budeme je schopny používat ve svém životě a mít více síly k uskutečňování Božích záměrů. Také každodenní osobní modlitba a studium písem přizvou do našeho života vliv a moc Ducha Svatého.

Poslušnost

Pán říká: „Milujete-li mne, přikázaní [má dodržujte].“¹² Věrná poslušnost nám pomůže osvojovat si vlastnosti božskosti a měnit naše srdce.

V Nauce a smlouvách dostáváme radu:

„Přimkni se k smlouvám, které jsi učinila. …

Zachovávej neustále přikázání má, a korunu spravedlivosti obdržíš.“¹³

Náš závazek žít podle evangelia živí naši víru a naději v Ježíše Krista.

Služba

Máme mnoho příležitostí Bohu sloužit. Od každé sestry se požaduje, aby kolem sebe vyhledávala chudé a potřebné a pomáhala jim. Mezi „chudé a potřebné“ patří i ti, kteří mají duchovní a citové potřeby. Každá sestra také dostala za úkol spasit své mrtvé, čehož můžeme dosáhnout prací na rodinné historii nebo vykonáváním chrámové práce. Bylo nám přikázáno dělit se o evangelium s ostatními, a je mnoho způsobů, jakými se můžeme zapojit do misionářské práce. To všechno jsou způsoby, jakými můžeme sloužit Pánu. Náš Nebeský Otec očekává, že silní budou podporovat slabé, a když budete posilovat Jeho děti a pečovat o ně, vaše víra poroste.

Vím, že Nebeský Otec miluje každé své dítě dokonale, osobně a trvale. Vím, že jako ženy jsme nezbytnou součástí plánu štěstí. Bůh od nás požaduje pouze naše nejlepší úsilí, a každé z nás je v budování království potřeba. Usmíření je skutečné. Ježíš Kristus je náš Spasitel a Vykupitel. Svědčím o tom, že když budeme věrné a vytrváme do konce, obdržíme všechna požehnání Nebeského Otce, dokonce věčný život a oslavení. Ve jménu Ježíše Krista, amen.