Výuka evangeliu a učení se evangeliu
David M. McConkie
First Counselor in the Sunday School General Presidency
Nejdůležitější je postoj neboli duch, se kterým učitel vyučuje.
Jako člen generálního předsednictva Nedělní školy mám pocit, že bych měl dnes dopoledne svůj proslov zahájit slovy: „Dobrý den, studenti.“
Mé dnešní poselství je pro všechny, kteří byli povoláni učit, ať už sloužíte v kterékoli organizaci a ať už jste do Církve nedávno obrácení nebo jste učiteli s dlouholetými zkušenostmi.
Nebudu mluvit o tom, „jak“ máme učit, ale spíše o tom, „jak se“ máme učit. Mezi tím, co učitel říká, a tím, co jeho studenti slyší nebo čemu se naučí, může být podstatný rozdíl.
Pomyslete na chvíli na učitele, který něco ve vašem životě změnil. Co způsobilo, že jste si zapamatovali, čemu učil, že jste toužili objevit pravdu sami pro sebe, používat svobodu jednání a jednat a nenechat, aby bylo jednáno za vás – jinými slovy, že jste se učili? Čím se tento učitel odlišoval od těch ostatních?
Jeden úspěšný učitel a spisovatel řekl: „Při výuce je nejdůležitější postoj. Postoj učitele.“1
Všimněte si, že při výuce není nejdůležitější to, kolik let je učitel členem Církve nebo jaké má s výukou zkušenosti, nejdůležitější není dokonce ani učitelova znalost evangelia nebo jeho vyučovací metody. Nejdůležitější je postoj neboli duch, se kterým učitel vyučuje.
Na celosvětovém školení vedoucích starší Jeffrey R. Holland vyprávěl tento příběh: „Již mnoho let se mi moc líbí příběh, který president Packer vypráví o učiteli Nedělní školy, jenž učil Williama E. Berretta, když byl chlapcem. Starší bratr z Dánska byl povolán, aby učil třídu neposedných chlapců. … Neuměl moc anglicky, mluvil se silným dánským přízvukem, byl mnohem starší než oni a měl velké ruce farmáře. Přesto měl tyto hlučné patnáctileté výrostky učit. Ze všech možných důvodů to nevypadalo jako moc dobrý nápad. Ale bratr Berrett říkával – a toto je ta část, kterou cituje president Packer – že tento muž je dokázal učit; a že navzdory všem těm bariérám a navzdory všem těm handicapům se tento muž dotkl srdce těchto neposedných 15letých chlapců a změnil jim život. A bratr Berrett svědčil: ‚Mohli jsme si ohřát ruce u ohně jeho víry.‘“2
Úspěšní učitelé evangelia milují evangelium. Jsou z něj nadšení. A protože mají své studenty rádi, chtějí, aby i studenti pocítili to, co pociťují oni, a aby zažili to, co zažívají oni. Učit evangeliu znamená sdílet lásku k evangeliu.
Bratři a sestry, postoj učitele se nedá naučit, ten se musí odpozorovat.3
Jak si tedy máme osvojit postoj, který je pro úspěšné učitele tak důležitý? Rád bych se zmínil o čtyřech základních zásadách výuky evangelia.
Zaprvé – ponořte se do písem. Nemůžeme milovat něco, co neznáme. Osvojte si zvyk každodenního studia písem, odděleně od přípravy na lekci. Dříve, než můžeme evangeliu učit, musíme ho znát.
President Thomas S. Monson si stále uchovává jako poklad vzpomínku na svou učitelku nedělní školy z dětství. Řekl: „Když jsem byl malý chlapec, ovlivnila mě nesmírně schopná a inspirovaná učitelka, která nám naslouchala a která nás měla ráda. Jmenovala se Lucy Gertschová. V naší třídě Nedělní školy nás učila o Stvoření světa, o Pádu Adama a o smírné oběti Ježíše. Do naší třídy jako vážené hosty přivedla Mojžíše, Jozua, Petra, Tomáše, Pavla, a samozřejmě Krista. I když jsme je neviděli, naučili jsme se je mít rádi, ctít je a napodobovat je.“4
Lucy Gertschová byla schopna do své třídy tyto vážené hosty přizvat, protože je znala. Byli to její drazí přátelé. Díky tomu se její žáci naučili mít je „rádi, ctít je a napodobovat je“.
Pán řekl Hyrumu Smithovi: „Neusiluj o to, abys oznamoval slovo mé, ale nejprve usiluj o to, abys slovo mé získal.“5
Pán nám přikázal, abychom písma zkoumali6, hodovali na nich7 a uchovávali je jako poklad.8 Budeme-li bedlivě zkoumat slovo Páně a přemítat o něm, budeme mít Jeho Ducha s námi. Jeho hlas se nám stane známým.9
Brzy poté, co jsem byl povolán jako president kůlu, školil naše předsednictvo kůlu územní sedmdesátník. Během školení jsem mu položil otázku, na kterou odpověděl: „To je dobrá otázka. Podívejme se, co o tom říká Církevní příručka pokynů.“ Příručku jsme otevřeli – a tam byla odpověď na mou otázku. Později jsem během školení položil další otázku. On znovu odvětil: „Dobrá otázka. Podívejme se do příručky.“ Další otázky jsem se již položit neodvážil. Řekl jsem si, že si tu příručku raději přečtu.
Od té doby si říkám, že Pán by mohl stejně odpovědět každému z nás, když Mu předkládáme své starosti a otázky. Mohl by říct: „To je dobrá otázka. Když si projdeš 5. kapitolu Almy nebo 76. oddíl Nauky a smluv, jistě si vzpomeneš, že jsem ti již o tom něco říkal.“
Bratři a sestry, je v rozporu s tím, jak nebe pracuje, aby Pán každému jednotlivci opakoval to, co nám už zjevil hromadně. Písma obsahují slova Kristova. Jsou hlasem Páně. Studium písem nás učí slyšet hlas Páně.
Zadruhé – to, co se naučíte, používejte v životě. Když se Hyrum Smith toužil stát součástí tohoto velkolepého díla posledních dnů, Pán mu řekl: „Viz, toto je dílo tvé, zachovávati přikázání má, ano, celou svou mocí, myslí a silou.“10 Naše práce jako učitelů spočívá, nejprve a především, v tom, že celou mocí, myslí a silou dodržujeme přikázání.
Zatřetí – usilujte o pomoc z nebe. Proste Pána o Jeho Ducha z celé síly srdce. Písma uvádějí: „A neobdržíte-li Ducha, učiti nebudete.“11 To znamená, že i když k výuce použijete veškeré správné metody a i když budete učit pravdě, tak bez Ducha k žádnému skutečnému učení nedojde.
Úlohou učitele je „pomáhat jednotlivcům přijmout zodpovědnost za studium evangelia – probudit v nich touhu studovat evangelium, rozumět mu a žít podle něho.“12 To znamená, že se jako učitelé nemáme tolik soustředit na to, jak učíme, jako spíše na to, jak druhým pomáháme studovat evangelium a žít podle něj.13
Kdy jste naposledy poklekli v modlitbě a požádali Pána, aby vám pomohl nejen s vaší lekcí, ale aby vám také pomohl poznat každého studenta ve třídě a uspokojit jeho potřeby? Žádná třída není tak početná, abychom se nemohli modlit o inspiraci týkající se pomoci pro každého studenta.
Je přirozené, že učitelé mívají pocit, že na to nestačí. Musíte porozumět tomu, že „věk, dospělost a vzdělání nejsou nikterak nezbytné ke kontaktu s Pánem a s Jeho Duchem“.14
Zaslíbení Páně jsou spolehlivá. Když budete bedlivě zkoumat písma a v mysli si budete uchovávat jako poklad slova života, a když budete dodržovat přikázání celým svým srdcem a modlit se za každého studenta, pak se budete těšit ze společenství Ducha Svatého a obdržíte zjevení.15
Začtvrté – bratři a sestry, je nanejvýš důležité, abychom používali svobodu jednání a bez odkladu jednali podle duchovních nabádání, která získáváme.
President Thomas S. Monson učil: „Bdíme. Čekáme. Nasloucháme onomu tichému a jemnému hlasu. Když hovoří, moudří muži a ženy jsou ho poslušni. Nabádání Ducha rozhodně nemají být odkládána.“16
Nesmíte se bát používat svobodu jednání a jednat podle myšlenek a inspirace, které vám Duch Páně vloží do srdce. Zpočátku budete možná pociťovat rozpaky, ale já vám slibuji, že ty nejlepší a nejradostnější zážitky, které jako učitel budete mít, přijdou tehdy, když se podvolíte vůli Páně a budete se řídit nabádáními, která získáte od Ducha Svatého. Vaše zážitky posílí vaši víru a povzbudí vás k tomu, abyste v budoucnu jednali s větší odvahou.
Drazí učitelé, vy jste jedním z velkých zázraků této Církve. Je vám svěřena posvátná důvěra. Máme vás rádi a důvěřujeme vám. Vím, že když budeme zkoumat písma a žít tak, abychom byli hodni společenství Ducha Svatého, Pán nás bude v našich povoláních a zodpovědnostech zvelebovat, abychom mohli svá pověření od Pána splnit. Abychom to všichni dokázali, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.