Oplývejte požehnáními
Téměř všechna požehnání, která si nám Bůh přeje dát, od nás vyžadují určité činy – činy založené na víře v Ježíše Krista.
Drazí bratři a sestry, náš Nebeský Otec a Ježíš Kristus si přejí každému z nás žehnat. Otázka, jak k těmto požehnáním získat přístup a jak je obdržet, je námětem teologických debat a diskusí již po celá staletí. Někteří tvrdí, že požehnání jsou výhradně zasloužená – získáváme je pouze skrze skutky. Jiní argumentují, že Bůh se již rozhodl, komu požehná a jak – a že tato rozhodnutí jsou neměnná. Oba názory jsou ve své podstatě nesprávné. Požehnání z nebe nezískáváme ani zběsilou snahou nashromáždit „kupóny za dobré skutky“, ani beznadějným čekáním na to, zda vyhrajeme v loterii nebeských požehnání. Ne, pravda je mnohem odlišnější. Více však odpovídá vztahu mezi milujícím Nebeským Otcem a Jeho potenciálními dědici – námi. Znovuzřízená pravda zjevuje, že požehnání nejsou nikdy zasloužená, avšak vírou naplněné činy z naší strany, ať již počáteční, nebo průběžné, jsou nezbytné.
Když se zamýšlíme nad tím, jak získáváme požehnání od Boha, přirovnejme nebeská požehnání k velkému množství dřeva připraveného na podpal. Představte si, že uprostřed je kupička třísek na zapálení a na ní vrstva štěpků. Dále pak klacíky, poté malá polínka a nakonec velké klády. Toto dříví představuje velké množství paliva, které dokáže vytvářet světlo a teplo po dobu několika dní. Představte si, že vedle dříví je jedna jediná zápalka s fosforovou špičkou.
Aby bylo možné energii obsaženou v takto připraveném dříví uvolnit, musí se zápalkou škrtnout a zapálit s ní třísky. Třísky rychle vzplanou a způsobí, že začnou hořet i větší kusy dřeva. Jakmile začne probíhat tato spalovací reakce, pokračuje tak dlouho, dokud všechno dřevo neshoří nebo dokud se nezamezí přístupu kyslíku k ohni.
Škrtnutí zápalkou a zapálení třísek jsou drobné úkony, díky nimž se může uvolnit potenciální energie dřeva. Dokud se zápalkou neškrtne, nic se nestane – ať je množství dřeva jakkoli veliké. Pokud zápalkou škrtneme, ale nepřiložíme ji k třískám, množství světla a tepla uvolněného ze samotné zápalky bude zanedbatelné a energie potenciálně hořícího dřeva tak zůstane neuvolněna. Pokud se v jakémkoli okamžiku přeruší přístup kyslíku, spalovací reakce se zastaví.
Podobně i téměř všechna požehnání, která si nám Bůh přeje dát, od nás vyžadují určité činy – činy založené na víře v Ježíše Krista. Víra ve Spasitele je zásadou činu a moci. Nejprve ve víře jednáme a pak přichází moc – podle Boží vůle a načasování. Toto pořadí je zcela zásadní. Požadované činy jsou však v porovnání s požehnáními, která nakonec získáme, vždy zanedbatelné.
Zamyslete se nad tím, co se stalo, když se mezi dávné Izraelity při jejich putování do zaslíbené země dostali ohniví létající hadi. Uštknutí jedovatým hadem bylo smrtelné. Uštknutý člověk se však mohl uzdravit, pokud pohlédl na mosazného hada, kterého vytvořil a vyzdvihl na tyč Mojžíš. Kolik energie vyžaduje se na něco podívat? Všichni ti, kteří pohlédli, získali přístup k mocím nebes a byli uzdraveni. Ostatní Izraelité, kteří byli uštknuti, na mosazného hada nepohlédli, a zemřeli. Možná jim k tomu, aby pohlédli, chyběla víra. Možná nevěřili, že by slíbené uzdravení mohl přinést tak jednoduchý čin. Nebo možná záměrně zatvrdili srdce a zavrhli rady Božího proroka.
Zásada, jak aktivovat požehnání plynoucí od Boha, je věčná. Podobně jako tito dávní Izraelité musíme i my jednat na základě víry v Ježíše Krista, máme-li být požehnáni. Bůh zjevil, že „je zákon, neodvolatelně ustanovený v nebi před založením tohoto světa, na němž jsou všechna požehnání založena – a když získáme jakékoli požehnání od Boha, je to skrze poslušnost onoho zákona, na němž je založeno“. Podotýkám, že požehnání si nelze zasloužit – tento názor je nesprávný – ale abyste ho mohli získat, musíte k tomu být způsobilí. Naše spasení přichází pouze skrze zásluhy a milost Ježíše Krista. Nezměrnost Jeho smírné oběti znamená, že dřevo na podpal je připraveno v nekonečném množství; a naše droboulinké činy se v porovnání s tím blíží nule. Nulové však nejsou a nejsou ani bezvýznamné; ve tmě lze hořící zápalku vidět na kilometry daleko. Ve skutečnosti je vidět až v nebi, protože k roznícení Božích zaslíbení je zapotřebí právě malých skutků víry.
Abyste od Boha obdrželi žádoucí požehnání, jednejte s vírou – škrtněte onou obraznou zápalkou, kterou je dané požehnání podmíněno. Například jedním z účelů modlitby je zajistit si požehnání, která je Bůh ochoten udělit, ale pod podmínkou, že o ně požádáme. Alma volal o milosrdenství, a jeho bolesti zmizely; již nebyl drásán vzpomínkou na své hříchy. Jeho bolest byla překonána jeho radostí – to vše díky tomu, že volal s vírou v Ježíše Krista. Aktivační energie, kterou potřebujeme, spočívá v tom mít dostatek víry v Krista, abychom Boha upřímně požádali v modlitbě a přijali za odpověď Jeho vůli a načasování.
Aktivační energie potřebná pro získání požehnání však často představuje něco více než jen pohlédnout nebo požádat; jsou zapotřebí trvalé, opakované a vírou naplněné činy. V polovině 19. století nařídil Brigham Young skupině Svatých posledních dnů, aby prozkoumali a osídlili Arizonu – vyprahlou oblast v Severní Americe. Poté, co do Arizony dorazili, jim došla voda a oni se báli, že zahynou. Prosili Boha o pomoc. Zanedlouho začalo pršet a sněžit, což jim umožnilo naplnit sudy vodou a zaopatřit dobytek. Vděční a občerstvení se vrátili do Salt Lake City a radovali se z dobrotivosti Boží. Po návratu podali zprávu o podrobnostech výpravy Brighamu Youngovi a prohlásili, že došli k závěru, že Arizona je neobyvatelná.
Brigham Young se poté, co si jejich zprávu vyslechl, zeptal jistého muže v místnosti, co si o výpravě a o tomto zázraku myslí on. Onen muž, Daniel W. Jones, stroze odvětil: „Doplnil bych zásoby a pak bych pokračoval a znovu se modlil.“ Bratr Brigham položil na bratra Jonese ruku a řekl: „Toto je muž, který povede příští výpravu do Arizony.“
Všichni si dokážeme vybavit chvíle, kdy jsme kráčeli dál a znovu se modlili – a pak přišla požehnání. Tyto zásady ilustruje příběh Michaela a Marian Holmesových. S Michaelem jsme sloužili jako územní sedmdesátníci. Vždy jsem pocítil nadšení, když byl požádán, aby se na našich schůzkách pomodlil, protože se vždy okamžitě projevila jeho hluboká duchovnost; věděl, jak rozmlouvat s Bohem. Moc rád jsem naslouchal jeho modlitbám. Michael a Marian se ale na začátku svého manželství ani nemodlili, ani nechodili na shromáždění. Měli spoustu práce se svými třemi malými dětmi a s úspěšnou stavební společností. Michael se nepovažoval za nábožensky založeného člověka. Jednou večer je doma navštívil jejich biskup a povzbudil je, aby se začali modlit.
Poté, co biskup odešel, se Michael a Marian rozhodli, že se zkusí pomodlit. Než ulehli ke spánku, poklekli u postele a Michael se poněkud rozpačitě začal modlit. Po několika nemotorných slovech se náhle zastavil a řekl: „Marian, já to nedokážu.“ Když se postavil a chystal se odejít, Marian ho chytila za ruku, přiměla ho znovu pokleknout a řekla: „Miku, ty to dokážeš. Zkus to znovu!“ Na základě tohoto povzbuzení pronesl Michael krátkou modlitbu.
Od té doby se Holmesovi začali modlit pravidelně. Také přijali pozvání od souseda, aby přišli na shromáždění. Když vstoupili do kaple a uslyšeli úvodní píseň, Duch jim našeptal: „Toto je pravda.“ Později Michael sám od sebe a bez povšimnutí druhých pomáhal vynést ze sborového domu nějaké odpadky. A přitom pocítil výrazné vnuknutí: „Toto je můj dům.“
Michael a Marian přijali církevní povolání a sloužili ve svém sboru a kůlu. Byli zpečetěni a k nim byly připečetěny i jejich tři děti. Narodily se jim další děti, až jich měli celkem dvanáct. Holmesovi sloužili dvakrát jako president misie s manželkou.
Ona první nemotorná modlitba byla malým, avšak vírou naplněným činem, který uvedl do pohybu požehnání nebe. Holmesovi živili plamínky víry tím, že chodili na shromáždění a sloužili. Jejich oddané učednictví v průběhu let vedlo k planoucímu ohni, který inspiruje druhé dodnes.
Oheň však potřebuje neustálý přístup kyslíku, aby dřevo nakonec mohlo uvolnit celý svůj potenciál. Jak ukázali Michael a Marian Holmesovi, víra v Krista vyžaduje nepřetržitou činnost, aby plamen nepřestal hořet. Malé činy živí naši schopnost kráčet po cestě smlouvy a vedou k těm největším požehnáním, která nám Bůh může nabídnout. Kyslík však proudí jen tehdy, když jsme, obrazně řečeno, neustále v pohybu. Někdy si musíme vyrobit luk a šípy, než přijde zjevení, kam máme jít hledat potravu. Někdy si musíme vyrobit nástroje, než přijde zjevení, jak postavit loď. Někdy, na základě pokynů Pánova proroka, musíme upéct malý chléb z trochy oleje a mouky, kterou máme k dispozici, než získáme nevyčerpatelný džbán oleje a sud mouky. A někdy se musíme upokojit a vědět, že Bůh je Bůh, a důvěřovat Jeho načasování.
Když od Boha obdržíte jakékoli požehnání, můžete si být jisti, že jste vyhověli věčnému zákonu, podle něhož se získání onoho požehnání řídí. Pamatujte však, že onen „neodvolatelně ustanovený“ zákon se neřídí pozemským načasováním – požehnání přicházejí podle Božího časového plánu. Dokonce i dávní proroci při svém hledání nebeského domova „podlé víry zemřeli …, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim … věřili, i je vítali“. Pokud jste – dosud – toužebné požehnání od Boha neobdrželi, nemusíte se z toho stresovat a přemýšlet, co dalšího ještě musíte udělat. Místo toho dbejte rady Josepha Smitha a vesele čiňte všechny věci, jež leží ve vaší moci; a potom v klidu stůjte, s naprostou jistotou, abyste viděli, jak se zjeví rámě Boží. Některá požehnání jsou vyhrazena na později, dokonce i pro ty nejudatnější Boží děti.
Před šesti měsíci byl představen na domov zaměřený a Církví podporovaný plán, jak učit nauce, posilovat víru a upevňovat jednotlivce a rodiny. President Russell M. Nelson slíbil, že tyto změny nám pomohou duchovně přežít, posílit radost z evangelia a prohloubit naše obrácení k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu. Je však na nás, zda si na tato požehnání budeme činit nárok. Každý z nás je sám zodpovědný za to, že otevře a bude studovat příručku Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny spolu s písmy a dalšími materiály z osnov Pojď, následuj mne. Je zapotřebí, abychom je studovali s rodinou a s přáteli a uspořádávali si den sabatu tak, abychom, obrazně řečeno, zažehli oheň. Nebo tyto materiály můžeme nechat ležet doma na polici, a jejich potenciální energie zůstane uvězněná uvnitř.
Vyzývám vás, abyste věrně aktivovali nebeskou moc, tak abyste mohli od Boha obdržet konkrétní požehnání. Použijte víru k tomu, abyste škrtli zápalkou a zažehli oheň. Dodávejte potřebný kyslík, zatímco budete trpělivě čekat na Pána. Modlím se o to, aby vás na základě těchto výzev vedl a řídil Duch Svatý, abyste podobně jako „muž věrný“ popisovaný v Příslovích mohli oplývat požehnáními. Svědčím o tom, že váš Nebeský Otec a Jeho Milovaný Syn Ježíš Kristus žijí, zajímají se o vaše blaho a těší je, když vám mohou žehnat. Ve jménu Ježíše Krista, amen.