Usmíření Ježíše Krista

Tad R. Callister

Nedávno uvolněný generální president Nedělní školy

Spasitelovo Usmíření má nejen nekonečný rozsah, ale i individuální dosah.

V tomto období se obzvláště radujeme ze Spasitelova Usmíření a přemítáme o něm. Je to vskutku nejnadpozemštější a nejvíce mysl obohacující a nitro rozechvívající nauka, již kdy svět či vesmír poznal. Přináší naději a účel našemu životu.

Co to tedy Usmíření Ježíše Krista vlastně je? V určitém smyslu je to sled božských událostí, který započal v zahradě getsemanské, pokračoval na kříži a vyvrcholil Spasitelovým Vzkříšením z hrobu. Bylo motivováno nepředstavitelnou láskou ke každému z nás. Usmíření vyžadovalo bezhříšnou bytost, která měla nekonečnou moc nad živly – dokonce i nad smrtí; a která měla bezmeznou schopnost vytrpět následky všech našich hříchů a neduhů a která skutečně pod toto vše sestoupila. Toto bylo posláním Ježíše Krista – toto bylo Jeho Usmíření.

Co bylo tedy jeho účelem? Umožnit nám vrátit se do Boží přítomnosti, stát se více takovými, jako je On, a obdržet plnost radosti. Toho bylo dosaženo překonáním čtyř překážek:

Fyzické smrti
Duchovní smrti způsobené Adamem a našimi hříchy
Našich strastí a neduhů
Našich slabostí a nedokonalostí

Jak to ale může Spasitel uskutečnit, aniž by porušil zákony spravedlnosti?

Představte si na chvíli, jak muž, který přemýšlí o senzačním volném pádu, učiní ukvapené rozhodnutí a spontánně vyskočí z malého letadla. Jakmile to udělá, rychle si uvědomí, jak pošetilé to bylo. Chtěl by bezpečně přistát, ale něco tomu brání – zákon gravitace. Ohromnou rychlostí mává rukama v naději, že poletí, ale není to nic platné. Ve snaze pád zpomalit zaujme polohu, v níž by se mohl vznášet či plachtit, ale zákon gravitace je neústupný a nemilosrdný. Zkouší s tímto základním přírodním zákonem smlouvat: „Byla to chyba. Už to nikdy neudělám.“ Jeho prosby však zůstávají bez odezvy. Zákon gravitace nezná soucitu; nedělá žádné výjimky. Tento muž naštěstí najednou ucítí něco na zádech. Jeho přítel v letadle, který vytušil, jaké pošetilosti se muž dopustí, mu tam těsně před výskokem dal padák. Nahmatá odjišťovací lanko a zatáhne za něj. Muž se s úlevou bezpečně snáší k zemi. Můžeme se ptát: „Došlo k porušení zákona gravitace, nebo ten padák fungoval v jeho rámci, aby zajistil bezpečné přistání?“

Když hřešíme, jsme jako onen pošetilec, který vyskočil z letadla. Ať již sami uděláme cokoli, čeká nás tvrdý pád. Podléháme zákonu spravedlnosti, který je stejně jako zákon gravitace přísný a neúprosný. Můžeme se zachránit jen díky tomu, že nám Spasitel milosrdně poskytuje skrze své Usmíření jakýsi duchovní padák. Budeme-li mít víru v Ježíše Krista a činit pokání (to jest vykonáme-li svůj díl a zatáhneme za odjišťovací lanko), začne v náš prospěch působit ochranná moc Spasitele a umožní nám přistát bez duchovní újmy.

To však lze jen díky tomu, že Spasitel překonal čtyři překážky, jež nám mohou bránit v duchovním vývoji.

1. Smrt. Překonal smrt skrze své slavné Vzkříšení. Apoštol Pavel učil: „Jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“

2. Hřích. Spasitel přemohl hřích a vinu za všechny ty, kteří činí pokání. Jeho očišťující moc má takovou hloubku a rozsah, že Izaiáš slíbil: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“

Občas se setkávám s dobrými Svatými, kteří mají potíže odpustit sami sobě a kteří bezelstně, ale nesprávně kladou Spasitelově vykupující moci určité meze. Bezděčně tak proměňují nekonečné Usmíření v konečné, které na jejich konkrétní hřích či slabost jaksi nestačí. Ale Usmíření je nekonečné, protože zahrnuje a obklopuje každý hřích a slabost i veškeré zneužívání, týrání či bolest způsobené druhými.

Truman G. Madsen pronesl tato slova útěchy:

„Jsou-li mezi vámi tací, kteří podlehli klamnému přesvědčení, že zašli příliš daleko … a že požili jed hříchu, kvůli němuž se nikdy nemohou stát těmi, kým by se mohli stát – pak slyšte:

Vydávám svědectví o tom, že nemůžete klesnout hlouběji, než kam dosáhne světlo a nesmírná inteligence Ježíše Krista. Vydávám svědectví, že dokud je jiskřička vůle činit pokání a snažit se, On vám pomůže. Sestoupil nejen na úroveň vašeho stavu, ale ještě níže, aby mohl být ve všech věcech a skrze všechny věci světlem pravdy. [Nauka a smlouvy 88:6.]“

Jedním z důvodů, proč je tak zásadní porozumět Spasitelovu Usmíření a jeho nekonečným důsledkům, je to, že z hlubšího porozumění pramení hlubší touha odpouštět sobě i druhým.

Ačkoli možná věříme v Kristovu očišťující moc, často vyvstává otázka: „Jak poznám, že mi byly hříchy odpuštěny?“ Pociťujeme-li Ducha, pak to svědčí o tom, že nám bylo odpuštěno nebo že očišťující proces právě probíhá. President Henry B. Eyring učil: „Pokud [pociťujete] vliv Ducha Svatého, můžete to považovat za důkaz toho, že Usmíření ve vašem životě působí.“

Někteří se ptají: „Pokud je mi ale odpuštěno, proč stále pociťuji vinu?“ Možná je v Božím milosrdenství vzpomínka na onu vinu varováním, jakousi duchovní „stopkou“, která, alespoň po určitou dobu ve chvíli, kdy čelíme dalším pokušením, volá: „Tudy se nevydávej. Víš, jakou bolest to může způsobit.“ V tomto smyslu to slouží jako ochrana, nikoli jako trest.

Je tedy možné na své hříchy pamatovat, a přesto nepociťovat vinu?

Alma na své hříchy pamatoval dokonce roky poté, co učinil pokání. Když však volal k Ježíšovi o milosrdenství, řekl: „Nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.“

Jak to, že si pamatoval své hříchy, ale nepociťoval bolest ani vinu? Neboť když učiníme pokání, jsme zrozeni z Boha. Stáváme se, jak říkají písma, „novými stvořeními“ v Kristu. Zcela upřímně můžeme nyní říci: „Nejsem tím člověkem, který v minulosti spáchal ony hříchy. Jsem novou a proměněnou bytostí.“

3. Strasti a neduhy. Alma prorokoval, že Kristus „půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“. Proč? „Aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím …, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“

Jak toho dosahuje? Někdy strasti odstraní, jindy nás posílí, abychom vytrvali, a někdy nám poskytne pohled z perspektivy věčnosti, abychom lépe porozuměli jejich dočasné povaze. Joseph Smith po asi dvou měsících strádání v žaláři v Liberty nakonec zvolal: „Ó Bože, kde jsi?“ Bůh mu namísto poskytnutí okamžité úlevy odpověděl: „Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku; a potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“

Joseph nyní chápal, že tato trpká zkušenost je pouhým bodem ve spektru věčnosti. S touto širší vizí napsal z oné vězeňské cely Svatým: „Vroucně milovaní bratří, vesele čiňme všechny věci, jež leží v naší moci; a potom, kéž můžeme v klidu státi, s naprostou jistotou, abychom viděli spasení Boží.“ Díky Spasitelově Usmíření můžeme získat náhled z perspektivy věčnosti, skrze nějž porozumíme svým zkouškám a získáme naději na úlevu.

4. Slabosti a nedokonalosti. Spasitel má díky Usmíření uschopňující moc, jíž se někdy říká milost, která nám může pomáhat překonávat naše slabosti a nedokonalosti, a tím nám pomáhat v úsilí stát se více takovými, jako je On.

Moroni učil: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni …, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu.“ Existují zjevně nejméně dvě cesty neboli prostředky, jak přijmout tuto uschopňující moc, která nás může zušlechťovat – ba dokonce zdokonalovat.

Zaprvé – spásné obřady. Písma nám praví: „V obřadech jeho se projevuje moc božskosti.“ Někdy můžeme obřady vnímat jako body na seznamu – nutné k získání oslavení; ale ve skutečnosti je každý z nich zdrojem božské moci, jež nám pomáhá stávat se více takovými, jako je Kristus. Například:

Když jsme pokřtěni a přijmeme dar Ducha Svatého, jsme očištěni – a tudíž se stáváme svatějšími tak, jako je Bůh.
Kromě toho může být skrze Ducha Svatého naše mysl osvícena a srdce obměkčeno, abychom dokázali myslet a pociťovat více tak jako On.
A když jsme zpečetěni jako manželští partneři, dědíme nárok na „trůny, království, knížectví a moci“ jakožto dary od Boha.

Druhou cestou, jak získat tuto uschopňující moc, jsou dary Ducha. Díky Kristovu Usmíření jsme oprávněni přijmout dar Ducha Svatého a duchovní dary, které ho doprovázejí. Těmito dary jsou rysy božskosti; a proto pokaždé, když obdržíme některý z darů Ducha, se stáváme více takovými, jako je Bůh. To je bezpochyby důvod, proč nás písma mnohokrát vybízejí, abychom o tyto dary usilovali.

President George Q. Cannon učil: „Nikdo by neměl říci: ‚Nemohu si pomoci, mám takovou povahu.‘ Není v tom ospravedlněn, neboť Bůh slíbil, že … udělí dary, které [naše slabosti] vykoření. … Je-li někdo z nás nedokonalý, je naší povinností modlit se o dar, který nás učiní dokonalými.“

Mám-li to shrnout, Spasitelovo Usmíření nám dává život místo smrti, „okrasu místo popela“, uzdravení místo bolesti a dokonalost místo slabosti. Je to nebeský protilék na překážky a obtíže tohoto světa.

Spasitel během svého posledního týdne ve smrtelnosti řekl: „Na světě ssoužení míti budete, ale [buďte dobré mysli], jáť jsem přemohl svět.“ Díky Spasitelově Usmíření není žádné vnější síly, události ani osoby – ani hříchu, ani smrti, ani rozvodu – jež by nám mohly zabránit dosáhnout oslavení, budeme-li dodržovat Boží přikázání. S vědomím toho můžeme kráčet kupředu s dobrou myslí a absolutní jistotou, že Bůh je v rámci tohoto nebeského úsilí na naší straně.

Svědčím o tom, že Spasitelovo Usmíření má nejen nekonečný rozsah, ale i individuální dosah – že nás nejen může vrátit do Boží přítomnosti, ale i umožnit nám stát se takovými, jako je On, což je vrcholný cíl Kristova Usmíření. O tom vděčně a s jistotou svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.