Všechny věci pro dobro naše
V čase a ve věčnosti je účelem Stvoření a povahou samotného Boha přivést vše k tomu, aby to působilo pro naše dobro.
Dnes je 6. dubna – výročí, kdy Ježíš Kristus obnovil svou novodobou Církev, a část velikonočního období, kdy radostně svědčíme o dokonalém životě Ježíše Krista, Jeho smírné oběti a slavném Vzkříšení.
Na začátku jednoho čínského příběhu najde syn jednoho muže krásného koně.
„To je ale štěstí,“ říkají sousedé.
„Uvidíme,“ odvětí onen muž.
Jeho syn pak z koně spadne a způsobí si zranění s trvalými následky.
„To je ale neštěstí,“ říkají sousedé.
„Uvidíme,“ odvětí onen muž.
Přijdou odvody do armády, ale zraněného syna nevezmou.
„To je ale štěstí,“ říkají sousedé.
„Uvidíme,“ odvětí onen muž.
V tomto nevypočitatelném světě nám často připadá, že námi zmítá bouře, čelíme nejistotě a někdy máme štěstí, a jindy – příliš často – štěstí nemáme. A přesto v tomto světě plném soužení „vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému“. Vskutku, když budeme kráčet zpříma a pamatovat na své smlouvy, „všechny věci budou působiti společně pro dobro vaše“.
Všechny věci pro dobro naše.
To je pozoruhodné zaslíbení! Ujištění od samotného Boha přinášející útěchu! Určitým zázračným způsobem je účelem Stvoření a povahou Boha znát počátek a konec; uskutečňovat vše, co je pro naše dobro; a pomoci nám stát se posvěcenými a svatými díky milosti a Usmíření Ježíše Krista.
Usmíření Ježíše Krista nás může vysvobodit a vykoupit z hříchu. Ale Ježíš Kristus také důvěrně chápe veškeré naše bolesti, strasti, nemoci, zármutek a odloučení. Jeho vítězství nad smrtí i peklem dokáže v čase i ve věčnosti všechno napravit. Ježíš pomáhá uzdravovat ztrápené a znevažované, smiřovat rozhněvané a nejednotné, utěšovat osamělé a odloučené, povzbuzovat nejisté a nedokonalé a uskutečňovat zázraky možné pouze s Boží pomocí.
Zpíváme aleluja a voláme hosana! Díky věčné moci a nekonečné dobrotě může vše v plánu štěstí, který Bůh vytvořil, působit společně pro naše dobro. Můžeme čelit životu s důvěrou, a ne se strachem.
Pokud by to mělo být jen na nás, možná ani nebudeme vědět, co je pro nás dobré. Když se „rozhoduji pro sebe“, rozhoduji se také pro svá vlastní omezení, slabosti a nedostatky. A konec konců, abychom mohli konat co nejvíce dobra, musíme být sami dobří. Protože nikdo kromě Boha dobrý není, usilujeme o dokonalost v Ježíši Kristu. Svým nejpravdivějším a nejlepším já se stáváme jedině tehdy, když odložíme přirozeného člověka a staneme se před Bohem dítětem.
Díky naší důvěře a víře v Boha mohou být zkoušky a strasti posvěceny pro naše dobro. Jozef, kterého prodali do otroctví do Egypta, později zachránil svou rodinu a lid. Prorok Joseph Smith zjistil, když byl vězněn v žaláři v Liberty, že „tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé“. Pokud zkoušky a oběti, které bychom si nikdy nevybrali, prožíváme s vírou, mohou nám i druhým žehnat způsoby, jaké jsme si ani nedokázali představit.
Naše víra a důvěra v Pána a v to, že všechny věci mohou působit společně pro naše dobro, se prohlubují, když získáváme náhled z perspektivy věčnosti; když chápeme, že naše zkoušky mohou být „pouze malá chvilka“; když si uvědomujeme, že strasti mohou být posvěceny k našemu prospěchu; když uznáváme, že nehody, předčasná úmrtí, vysilující choroby a nemoci jsou součástí smrtelnosti; a když věříme, že nám náš láskyplný Nebeský Otec nedává zkoušky proto, aby nás trestal či soudil. Nedal by kámen tomu, kdo prosí o chléb, ani hada tomu, kdo prosí o rybu.
Když přijdou zkoušky, často si ze všeho nejvíc přejeme, aby nám někdo naslouchal a stál nám po boku. V danou chvíli mohou být odpovědi v podobě klišé k ničemu, navzdory sebevětšímu záměru dodat útěchu. Někdy toužíme po tom, aby s námi někdo truchlil, prožíval bolest a plakal; nechal nás, abychom dali průchod bolesti, frustraci, a někdy dokonce hněvu; a spolu s námi připustil, že existuje něco, co nevíme.
Když důvěřujeme Bohu a lásce, kterou k nám chová, i naše největší hoře mohou nakonec působit společně pro naše dobro.
Vzpomínám si na den, kdy jsem dostal zprávu o vážné dopravní nehodě, jejímiž účastníky byli i moji blízcí. V takových chvílích můžeme pouze s úzkostí a s vírou spolu s Jobem říci: „Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.“
Církev po celém světě ve svých přibližně 3 500 kůlech a okrscích a 30 000 sborech a odbočkách poskytuje lidem útočiště a bezpečí. Ale i přímo v našich kůlech a sborech čelí mnoho věrných rodin a jednotlivců obtížným výzvám, i když vědí, že (aniž by věděli, jak) budou věci působit společně pro naše dobro.
V anglickém Huddersfieldu byla bratru Samuelu Bridgstockovi krátce předtím, než měl být povolán novým presidentem kůlu, diagnostikována rakovina ve čtvrtém stadiu. Vzhledem ke své strašné diagnóze se zeptal své manželky Anny, proč by vůbec měl jít na pohovor.
„Protože,“ řekla sestra Bridgstocková, „budeš povolán presidentem kůlu.“
President Bridgstock (který je dnes zde), kterému původně dávali rok či dva života, nyní slouží čtvrtým rokem. Zažívá dobré i těžké dny. Jeho kůl stmeluje hlubší víra, služba a laskavost. Není to snadné, ale jeho manželka a rodina žijí s vírou, vděčností a pochopitelným zármutkem, z nichž, jak věří, se stane díky znovuzřizujícímu Usmíření Ježíše Krista věčná radost.
Když jsme pokojní, otevření a uctiví, můžeme pociťovat krásu, účel a klid pramenící ze smluvní sounáležitosti, kterou nám Pán nabízí. V posvátných okamžicích nám může dovolit spatřit širší věčnou realitu, jejíž součástí je náš každodenní život, kde malé a prosté věci společně působí pro dobro dárců i příjemců.
Rebekah, dcera mého prvního presidenta misie, se podělila o to, jak Pán zodpověděl její modlitbu za útěchu tím, že jí dal nečekanou příležitost zodpovědět modlitbu někoho jiného.
Rebekah, která truchlila nad nedávným úmrtím své matky, měla jednou pozdě večer jasné vnuknutí, že musí jet natankovat benzín. Když dorazila na čerpací stanici, potkala starší ženu, která s obtížemi dýchala s pomocí velké kyslíkové nádrže. Později Rebekah dala této ženě přenosný kyslíkový přístroj své matky. Tato sestra jí vděčně řekla: „Vrátila jste mi svobodu.“ Když sloužíme tak, jak by sloužil Ježíš Kristus, vše společně napomáhá k dobrému.
Jeden otec, který sloužil se svým synem ve věku učitele v rámci pastýřské služby, vysvětlil: „Pastýřská služba znamená, že se ze sousedů, kteří druhým nosí sušenky, stáváme blízkými přáteli, duchovními záchranáři.“ Smluvní sounáležitost v Ježíši Kristu poskytuje útěchu, spojuje nás a posvěcuje.
I tváří v tvář tragédii nám může duchovní příprava připomenout, že Nebeský Otec věděl, kdy jsme se cítili nejzranitelnější a nejosamělejší. Například členové rodiny, jejíž dítě odvezli do nemocnice, později našli útěchu v tom, že si vzpomněli, že jim Duch Svatý předem našeptal, co mají očekávat.
Někdy širší věčná realita, kterou nám Pán umožňuje pocítit, zahrnuje i rodinu za závojem. Jedna sestra našla radost díky obrácení ke znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista. Avšak její život hluboce ovlivňovala dvě traumata – byla svědkem nehody při vyjížďce na člunu a tragicky přišla o matku, která si vzala život.
Přesto tato sestra překonala svůj strach z vody natolik, aby mohla být pokřtěna ponořením. A pak se jednoho pro ni šťastného dne stala svědkem toho, jak se v chrámu někdo dává pokřtít jako zástupkyně její zesnulé matky. „Chrámový křest uzdravil mou maminku a mě osvobodil,“ uvedla tato sestra. „Bylo to poprvé od její smrti, kdy jsem pocítila pokoj.“
V našich posvátných písních zaznívají Jeho ujištění, že všechny věci mohou společně působit pro naše dobro.
Kniha Mormonova je hmatatelným důkazem toho, že Ježíš je Kristus a že Bůh naplňuje svá proroctví. Kniha Mormonova, napsaná inspirovanými proroky, kteří viděli naši dobu, začíná syrovým dramatem – rodinou, která se vypořádává s hlubokými rozkoly. Ale přesto nás při studiu od 1. Nefiho 1 až po Moroniho 10 a přemítání o nich přitahuje k Ježíši Kristu pevné svědectví, že to, co se událo tehdy a tam, nám může požehnat tady a teď.
Když Pán prostřednictvím svého žijícího proroka zajišťuje, aby více domů Páně bylo na více místech členům blíže, požehnání plynoucí z chrámů společně působí pro naše dobro. Prostřednictvím smluv a obřadů přicházíme k Bohu, našemu Otci, a k Ježíši Kristu a získáváme náhled na smrtelný život z perspektivy věčnosti. Jeden za druhým, jméno za jménem, poskytujeme milovaným členům rodiny – svým předkům – posvátné obřady a požehnání pramenící ze smluv podle Pánova vzoru vysvoboditelů na hoře Sion.
Vzhledem k tomu, že v mnoha oblastech máme chrámy více nablízku, můžeme jako svou chrámovou oběť nabídnout častější usilování o svatost v domě Páně. Mnoho let jsme kvůli návštěvám chrámu šetřili, plánovali a přinášeli oběti. Nyní, jak to situace dovolí, prosím, abyste k Pánu v Jeho svatém domě přicházeli ještě častěji. Dovolte, aby vám a vaší rodině – té stávající nebo té, kterou budete mít a kterou se stanete v budoucnu – přinášelo pravidelné uctívání Boha a služba v chrámu požehnání, ochranu a inspiraci.
Tam, kde to situace dovolí, zvažte také požehnání pramenící z vlastnictví svého osobního chrámového oblečení. Babička z jedné prosté rodiny odpověděla na otázku, co by ze všeho na světě nejvíce chtěla, tak, že by si přála mít vlastní chrámové oblečení. Její vnuk řekl: „Babička zašeptala: ‚Budu sloužit ve svých vlastních chrámových šatech, a až zemřu, budu v nich pohřbena.‘“ A když onen čas nastal, tak se tak stalo.
Jak učí president Russell M. Nelson: „V chrámu se vše, čemu věříme, spojuje se všemi zaslíbeními, která Bůh dal svým dětem smlouvy.“
V čase a ve věčnosti je účelem Stvoření a povahou samotného Boha přivést vše k tomu, aby to působilo pro naše dobro.
Toto je Pánův věčný záměr. Je to Jeho perspektiva věčnosti. Je to Jeho věčný slib.
Když je toho na vás v životě příliš a když není jasný jeho účel, když chcete žít lépe, ale nevíte jak, přijďte prosím k Bohu, našemu Otci, a k Ježíši Kristu. Věřte, že žijí, milují vás a chtějí vše pro vaše dobro. Svědčím o tom, že to skutečně je Jejich nekonečným a věčným přáním, v posvátném a svatém jménu Ježíše Krista, amen.