Generální konference
Na slovech záleží
Generální konference – duben 2024


13:58

Na slovech záleží

Slova udávají tón. Vyjadřují naše myšlenky, pocity a zkušenosti, ať již v dobrém, či ve zlém.

Bratři, sestry a přátelé z celého světa, je mi ctí promluvit k tomuto obrovskému publiku, které sestává z mnoha členů naší Církve i mnoha přátel a nových posluchačů tohoto konferenčního vysílání. Vítejte!

Poselství předávaná od tohoto řečnického pultu jsou sdělována pomocí slov. Jsou v angličtině a jsou překládána do téměř stovky různých jazyků. Základ je vždy stejný. Slova. A na slovech hodně záleží. Dovolte mi to zopakovat. Na slovech záleží!

Slova tvoří základ naší vzájemné komunikace; představují naše přesvědčení, morálku a stanoviska. Někdy mluvíme; jindy nasloucháme. Slova udávají tón. Vyjadřují naše myšlenky, pocity a zkušenosti, ať již v dobrém, či ve zlém.

Slova mohou naneštěstí být neuvážená, ukvapená a zraňující. Jakmile je vyslovíme, nemůžeme je vzít zpět. Mohou zraňovat, trestat, snižovat, či dokonce vést k ničivým skutkům. Mohou na nás těžce doléhat.

Na druhou stranu mohou slova oslavovat vítězství, být plná naděje a povzbudivá. Mohou nás přimět k tomu, abychom něco přehodnotili, začali znovu nebo přesměrovali svůj kurz. Slova mohou otevřít naši mysl pravdě.

Právě proto záleží v prvé řadě na Pánových slovech.

V Knize Mormonově prorok Alma a jeho lid v dávné Americe čelili nekonečným válkám s těmi, kteří nedbali slova Božího, zatvrzovali své srdce a stali se zkaženými. Věrní mohli bojovat, ale Alma radil: „A nyní, protože kázání slova mělo velikou schopnost vésti lid tak, aby činil to, co je spravedlné – ano, mělo mocnější účinek na mysl lidu nežli meč nebo cokoli jiného, co se jim přihodilo – tudíž Alma si myslel, že je žádoucí, aby zkusili působivost slova Božího.“

„Slovo Boží“ přesahuje veškerá ostatní vyjádření. Je tomu tak již od Stvoření země, kdy Pán řekl: „Buď světlo! I bylo světlo.“

Od Spasitele se nám v Novém zákoně dostalo těchto ujištění: „Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.“

A dále: „Miluje-li mne kdo, [slova má dodržovati] bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.“

A Ježíšova matka Maria vyslovila toto prosté svědectví: „Aj, [služebnice] Páně, staniž mi se podlé slova tvého.“

Budeme-li věřit slovu Božímu a dbát ho, přilneme těsněji k Bohu. President Russell M. Nelson nám slíbil: „Pokud budete studovat Jeho slova, posílí se vaše schopnost být více takovými, jako je On.“

Nechceme snad všichni, jak se zpívá v jedné náboženské písni, „víc, můj Spasiteli, jak Ty svatým být“?

Představuji si mladého Josepha Smitha, jak na kolenou naslouchá slovům svého Otce v nebi: „[Josephe,] toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“

Slyšíme Jej ve slovech uvedených v písmech – ale necháváme je jen tak ležet na papíře, nebo si uvědomujeme, že mluví k nám? Měníme se?

Slyšíme Jej v osobních zjeveních a nabádáních Ducha Svatého, v odpovědích na modlitby a v okamžicích, kdy pouze Ježíš Kristus, prostřednictvím moci svého Usmíření, může pozvednout naše břemena, poskytnout nám odpuštění a pokoj a obejmout nás „náručí [své] lásky“.

Zadruhé – na slovech proroků záleží.

Proroci svědčí o božskosti Ježíše Krista. Učí Jeho evangeliu a projevují lásku, kterou ke všem chová. Vydávám svědectví o tom, že náš žijící prorok, president Russell M. Nelson, slyší slovo Páně a promlouvá je.

President Nelson to se slovy umí. Řekl: „Kráčejte dál cestou smlouvy“, shromažďujte Izrael, dovolte „Bohu, aby převládl“, stavějte mosty porozumění, „vzdávejte díky“, prohlubujte svou víru v Ježíše Krista, ujměte se „zodpovědnosti za své svědectví“ a staňte se mírotvorci.

Naposledy nás požádal, abychom „mysleli celestiálně“. „Když se budete potýkat s nějakým dilematem,“ uvedl, „myslete celestiálně! Když budete pokoušeni, myslete celestiálně! Když vás život nebo blízcí zklamou, myslete celestiálně! Když někdo zemře předčasně, myslete celestiálně! …Když na vás doléhají tlaky života, myslete celestiálně! … Když budete myslet celestiálně, vaše srdce se bude postupně měnit, … budete na zkoušky a protivenství nahlížet v novém světle… [a] vaše víra poroste.“

Když myslíme celestiálně, vidíme věci „tak, jak skutečně jsou, a tak, jak skutečně budou“. V tomto světě zatíženém zmatky a spory všichni potřebujeme pohled z této perspektivy.

Starší George Albert Smith dlouho předtím, než se stal presidentem Církve, mluvil o tom, že máme podporovat proroka a dbát jeho slov. Řekl: „Závazek, který činíme, když… pozvedáme ruku, je nanejvýš posvátný. … Znamená to, … že za ním budeme stát; že se za něj budeme modlit; … a že se budeme snažit plnit jeho pokyny podle toho, jak mu Pán bude nařizovat.“ Jinými slovy, budeme podle slov našeho proroka pilně jednat.

Jako jeden z patnácti proroků, vidoucích a zjevovatelů, kterým včera naše celosvětová Církev vyjádřila podporu, bych se s vámi chtěl podělit o jednu zkušenost, kdy jsem podporoval proroka a přijal jeho slova. V mém případě to bylo velmi podobné jako v případě proroka Jákoba, který vyprávěl: „Slyšel [jsem] hlas Páně promlouvající čas od času ke mně, dokonce slovem.“

starší a<nb/>sestra Rasbandovi v<nb/>Thajsku

Loni v říjnu jsem byl s manželkou Melanií v thajském Bangkoku, kde jsem se chystal zasvětit chrám, který se měl stát 185. chrámem Církve. Tento úkol mi připadal fantastický a zároveň mě naplňoval pokorou. Byl to první chrám na poloostrově Zadní Indie v jihovýchodní Asii. Jeho architektonický návrh byl mistrovským dílem – šestipatrová stavba s devíti věžemi, „příslušně [vzdělaná]“, aby byla domem Páně. O tomto zasvěcení jsem přemítal celé měsíce. V duši a v mysli se mi usídlil pocit, že tuto zemi a tento chrám drží v náručí proroci a apoštolové. Jeho výstavbu oznámil president Thomas S. Monson a jeho zasvěcení president Nelson.

chrám Bangkok v<nb/>Thajsku

Zasvěcovací modlitbu jsem si připravil několik měsíců předem. Tato posvátná slova byla přeložena do dvanácti jazyků. Byli jsme připraveni. Alespoň jsem si to myslel.

V noci před zasvěcením mě probudil ze spánku pocit neklidu a naléhavosti ohledně zasvěcovací modlitby. Snažil jsem se toto nabádání potlačit, protože jsem měl dojem, že modlitba je připravena. Ale Duch mě nenechal být. Vytušil jsem, že určitá slova chybějí, a podle božského záměru ke mně přišla ve zjevení, a tak jsem do závěru modlitby vložil tato slova: „Kéž myslíme celestiálně, kéž dovolíme Tvému Duchu, aby v našem životě převládl, a kéž se vždy snažíme být mírotvorci.“ Pán mi připomínal, abych dbal slov našeho žijícího proroka: „Myslete celestiálně“, „dovolte Duchu, aby převládl“, a „usilujte o to, abyste byli mírotvorci“. Slova proroka jsou důležitá pro Pána i pro nás.

A zatřetí – velmi důležitá jsou i naše vlastní slova. Věřte mi, v našem světě plném emotikonů na našich slovech záleží.

Naše slova mohou být plná podpory, nebo zlostná, radostná, nebo krutá, soucitná, nebo opomenutá. V zápalu boje mohou slova zraňovat a bolestně se zarývat hluboko do duše – a zůstávat tam. Naše slova na internetu, v textových zprávách, na sociálních sítích nebo v tweetech žijí svým vlastním životem. A tak si dávejte pozor na to, co říkáte a jak to říkáte. V rodině, zvláště mezi manželem, manželkou a dětmi, nás mohou slova buď sbližovat, nebo mezi nás vrážet klín.

Dovolte mi navrhnout tři jednoduché věty, kterými můžeme zmírňovat obtíže a odlišnosti, vzájemně se pozvedat a povzbuzovat:

„Děkuji.“

„Je mi to líto.“

A „Mám tě rád!“

Nenechávejte si tato prostá slova pro zvláštní příležitosti nebo pro případ nějaké katastrofy. Používejte je často a upřímně, neboť dávají druhým najevo, že si jich vážíte. Řeči jsou čím dál lacinější; tímto vzorem se neřiďte.

Můžeme poděkovat ve výtahu, na parkovišti, na tržišti, v kanceláři, ve frontě nebo mezi sousedy či přáteli. Můžeme říci „je mi to líto“, když uděláme chybu, zmeškáme schůzku, zapomeneme na něčí narozeniny nebo vidíme někoho v bolestech. Můžeme říci „mám tě rád“ – a tato slova obsahují sdělení „myslím na tebe“, „záleží mi na tobě“, „jsem tu pro tebe“ nebo „jsi pro mě vším“.

Dovolte mi uvést jeden osobní příklad. Manželé, věnujte mi pozornost. Sestry, tohle pomůže i vám. Než jsem začal v Církvi sloužit na plný úvazek, často jsem v rámci práce pro svou společnost cestoval. Trávil jsem hodně času na cestách do vzdálených končin světa. Na konci dne, bez ohledu na to, kde jsem se nacházel, jsem vždy zavolal domů. Když moje manželka Melanie zvedla telefon a já jsem se ozval, náš rozhovor vždy vedl k tomu, že jsme si řekli: „Mám tě rád“ nebo „Mám tě ráda“. Tato slova každý den sloužila jako kotva pro mou duši a chování; byla mi ochranou před zlými plány. Slova „mám tě rád, Melanie“ vyjadřovala vzácnou důvěru, která mezi námi panuje.

President Thomas S. Monson říkával: „Jsou lidé, kterým je potřeba pomoci postavit se pevně na nohy, které je potřeba vzít za ruku, dodat odvahu jejich mysli, inspirovat jejich srdce a spasit jejich duši.“ Přesně toho lze dosáhnout slovy „děkuji“, „je mi to líto“ nebo „mám tě rád“.

Bratři a sestry, na slovech opravdu záleží.

Slibuji vám, že budeme-li hodovat „na slovech Kristových“, jež vedou ke spasení, na slovech našich proroků, která nás vedou a povzbuzují, a na svých vlastních slovech, která promlouvají o tom, kdo jsme a co je nám drahé, budou se na nás vylévat moci nebes. „Slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti.“ Jsme děti Nebeského Otce a On je náš Bůh a očekává, že budeme mocí Ducha Svatého mluvit „jazykem andělů“.

Mám Pána Ježíše Krista velmi rád. Je, slovy starozákonního proroka Izaiáše, „Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“. A jak objasnil apoštol Jan, Ježíš Kristus sám je „Slovo“.

O tom svědčím jako apoštol, jenž je povolán k Pánově božské službě – hlásat Jeho slovo – a jenž je povolán stát jako Pánův zvláštní svědek. Ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.