Smlouvy a zodpovědnosti
Církev Ježíše Krista je známa jako církev, která klade důraz na uzavírání smluv s Bohem.
„Jak se vaše Církev liší od ostatních církví?“ Moje odpověď na tuto důležitou otázku se mění spolu s tím, jak já vyzrávám a jak Církev roste. Když jsem se v roce 1932 v Utahu narodil, měla Církev pouze kolem 700 000 členů, rozesetých převážně po Utahu a v okolních státech. V té době jsme měli jen 7 chrámů. Dnes čítá Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů více než 17 milionů členů v přibližně 170 zemích. K letošnímu 1. dubnu máme 189 zasvěcených chrámů v mnoha zemích a 146 dalších je naplánováno nebo se staví. Pocítil jsem, že bych měl hovořit o účelu těchto chrámů a o historii a úloze smluv v našem uctívání Boha. To doplní inspirovaná učení těch, kteří na toto téma hovořili přede mnou.
I.
Smlouva je závazek plnit určité zodpovědnosti. Osobní závazky jsou nezbytné pro usměrňování našeho osobního života a fungování společnosti. Tato myšlenka je v současné době zpochybňována. Hlasitá menšina vystupuje proti institucionální autoritě a trvá na tom, že lidé mají být oproštěni od veškerých omezení, která limitují jejich osobní svobodu. Přesto z již mnohatisícileté zkušenosti víme, že když se lidé vzdají části osobních svobod, získají výhody života v organizovaných společenstvích. Takovéto vzdání se osobních svobod se zakládá především na závazcích neboli smlouvách, ať již výslovných, či předpokládaných.
Zde je několik příkladů smluvních zodpovědností v naší společnosti: 1) soudci, 2) vojsko, 3) zdravotníci a 4) hasiči. Všichni, kdo jsou zapojeni do těchto důvěrně známých povolání, činí závazek – často formálně stvrzený přísahou nebo smlouvou – že budou plnit přidělené povinnosti. Totéž platí i o našich misionářích na plný úvazek. Charakteristické oblečení nebo jmenovky mají vyjadřovat, že ten, kdo je nosí, je vázán smlouvou, a tudíž má povinnost učit a sloužit a má být v této službě podporován. Souvisejícím účelem je připomínat těmto pracovníkům jejich smluvní zodpovědnosti. V jejich charakteristickém oblečení nebo symbolech není žádné „kouzlo“, pouze potřebná připomínka specifických povinností, které na sebe jejich nositelé vzali. Platí to i pro symbol zásnubních a snubních prstenů, jejichž úlohou je dát na vědomí pozorovatelům nebo připomenout jejich nositelům smluvní povinnosti s ním spojené.
II.
Řekl jsem o smlouvách, že jsou základem pro usměrňování našeho osobního života, a to platí zejména pro náboženské smlouvy. Základy a historie mnoha náboženských afilací a požadavků se odvíjejí od smluv. Například Abrahamova smlouva je základem několika významných náboženských tradic. Nově přináší svatou myšlenku, že Bůh dává svým dětem zaslíbení vyplývající ze smluv. O Boží smlouvě s Abrahamem a jeho semenem se často hovoří ve Starém zákoně.
První část Knihy Mormonovy, která byla napsána během starozákonního období, jasně dokládá úlohu smluv v historii Izraele a jeho uctívání Boha. Nefimu bylo řečeno, že zápisy Izraelitů z onoho období jsou záznamem „o Židech, který obsahuje smlouvy Páně, které učinil s domem Izraele“. Knihy Nefiovy se často zmiňují o Abrahamově smlouvě a o Izraeli jako o lidu smlouvy Páně. Zvyk uzavírat smlouvy s Bohem nebo s náboženskými vůdci je zaznamenán také v Knize Mormonově v zápisech týkajících se Nefiho, Jozefa v Egyptě, krále Beniamina, Almy a velitele Moroniho.
III.
Když nadešel čas Znovuzřízení plnosti evangelia Ježíše Krista, Bůh povolal proroka, kterým byl Joseph Smith. Neznáme dopodrobna první pokyny, které dal anděl Moroni tomuto dospívajícímu prorokovi. Víme však, že Josephovi řekl, že „Bůh má pro [něj] dílo, které [má] vykonati“, a že „plnost věčného evangelia“ musí být vynesena na světlo, včetně zaslíbení učiněných otcům. Víme také, že v písmech, která mladý Joseph velmi intenzivně četl ještě předtím, než mu bylo nařízeno zorganizovat církev, byly mnohé nauky o smlouvách, které pak překládal v Knize Mormonově. Kniha Mormonova je pro Znovuzřízení hlavním zdrojem plnosti evangelia, včetně Božího plánu pro Jeho děti, a o smlouvách se v ní hovoří na mnoha místech.
Joseph byl v Bibli sečtělý, a proto musel vědět, že se v epištole Židům mluví o Spasitelově záměru vejít „s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou“. Epištola Židům také hovoří o Ježíšovi jako o prostředníkovi nové smlouvy. Je významné, že biblická zpráva o Spasitelově službě ve smrtelnosti se nazývá „Nový zákon“, což je v podstatě synonymum „nové smlouvy“.
Smlouvy tvořily základ Znovuzřízení evangelia. To je zřejmé z prvních kroků, které měl Prorok podle Pánových pokynů při organizování Jeho Církve učinit. Jakmile byla Kniha Mormonova vydána, Pán nařídil zorganizování své znovuzřízené Církve, která byla brzy pojmenována Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zjevení zaznamenané v dubnu 1830 nařizuje, aby lidé byli „přijati křtem do jeho církve“ poté, co dosvědčí (což zde znamená dosvědčí se vší vážností), „že opravdově činili pokání ze všech hříchů svých a jsou ochotni vzíti na sebe jméno Ježíše Krista, maje odhodlání sloužiti mu do konce“.
Totéž zjevení nařizuje, aby se Církev „scházela často, aby přijímala chléb a víno [vodu] na památku Pána Ježíše“. Důležitost tohoto obřadu je zřejmá ze slov smlouvy, která má pronést starší nebo kněz, který obřad vykonává. Žehná symbol, jímž je chléb, „duším všech těch, kteří jej přijímají, aby… mohli… dosvědčiti [Bohu, Věčnému Otci], že jsou ochotni vzíti na sebe jméno [Jeho] Syna a vždy na něj pamatovati a zachovávati [Jeho] přikázání, jež jim dal“.
Ústřední úloha smluv v právě znovuzřízené Církvi byla znovu potvrzena v předmluvě, kterou Pán poskytl pro první vydání svých zjevení. Pán zde prohlašuje, že povolal Josepha Smitha, neboť obyvatelé země „se odklonili od obřadů [Jeho] a porušili věčnou smlouvu [Jeho]“. Toto zjevení dále vysvětluje, že Bůh dává svá přikázání proto, „aby [Jeho] věčná smlouva mohla býti utvrzena“.
Dnes rozumíme tomu, jakou úlohu mají smlouvy ve znovuzřízené Církvi a ve způsobu, kterým její členové uctívají Boha. President Gordon B. Hinckley shrnul účinek našeho křtu a našeho každotýdenního přijímání svátosti takto: „Každý člen této církve, který vstoupil do vod křtu, se stal účastníkem posvátné smlouvy. Pokaždé, když přijímáme svátost večeře Páně, tuto smlouvu obnovujeme.“
Jak nám na této konferenci připomnělo mnoho řečníků, president Russell M. Nelson často o plánu spasení hovoří jako o „cestě smlouvy“, která „nás vede zpátky k [Bohu]“ a na níž jde „především o náš vztah s Bohem“. Učí nás o tom, jak významné jsou smlouvy v našich chrámových obřadech, a nabádá nás, abychom viděli konec již od počátku a mysleli „celestiálně“.
IV.
Nyní budu více hovořit o chrámových smlouvách. Prorok Joseph Smith při naplňování své zodpovědnosti znovuzřídit plnost evangelia Ježíše Krista strávil většinu posledních let svého života tím, že řídil stavbu chrámu v Nauvoo ve státě Illinois. Pán jeho prostřednictvím zjevil posvátné učení, nauku a smlouvy, jež měli jeho nástupci v chrámech předávat. Lidé, kteří tam obdrželi obdarování, byli učeni Božímu plánu spasení a vyzváni, aby uzavřeli posvátné smlouvy. Těm, kteří budou podle těchto smluv věrně žít, je slíben věčný život, v němž „všechny věci [budou] jejich“, a oni „budou dlíti v přítomnosti Boha a jeho Krista na věky věků“.
Obřady obdarování byly v chrámu Nauvoo vykonávány těsně předtím, než byli naši první pionýři vyhnáni, aby započali své historické putování do hor na Západě. Od těchto pionýrů máme mnohá svědectví o tom, že moc, kterou obdrželi díky tomu, že byli při obřadu obdarování v chrámu Nauvoo spojeni s Kristem, jim dala sílu podniknout tuto impozantní cestu a usadit se na Západě.
Lidé obdarovaní v chrámu jsou zodpovědní za to, že budou nosit chrámový garment, což je část oděvu, která není viditelná, protože se nosí pod svrchním oblečením. Obdarovaným členům připomíná posvátné smlouvy, které uzavřeli, a požehnání, která jim byla ve svatém chrámu slíbena. Pro dosažení těchto svatých účelů jsme nabádáni, abychom chrámový garment nosili neustále, s výjimkou situací, kdy je zjevně nutné výjimku udělat. Vzhledem k tomu, že smlouvy si „neberou“ ani den volna, může být nenošení garmentu chápáno jako zřeknutí se smluvních zodpovědností a požehnání, jež se k němu vztahují. Naopak ti, kteří garment nosí věrně a své chrámové smlouvy soustavně dodržují, potvrzují svou roli učedníků Pána Ježíše Krista.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů staví chrámy po celém světě. Děje se to proto, aby Boží děti smlouvy mohly být prostřednictvím těchto smluv požehnány chrámovým uctíváním, posvátnými zodpovědnostmi a mocemi a jedinečnými požehnáními plynoucími z jejich spojení s Kristem.
Církev Ježíše Krista je známa jako církev, která klade důraz na uzavírání smluv s Bohem. Smlouvy jsou nedílnou součástí každého obřadu týkajícího se spasení a oslavení, který tato znovuzřízená Církev vykonává. Obřad křtu a s ním spojené smlouvy jsou podmínkou pro vstup do celestiálního království. Chrámové obřady a s nimi spojené smlouvy jsou podmínkou pro oslavení v celestiálním království, což je věčný život, „největší ze všech darů Božích“. Na to se zaměřuje Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Vydávám svědectví o Ježíši Kristu, který je hlavou této Církve, a svolávám Jeho požehnání na všechny ty, kteří dodržují své posvátné smlouvy. Ve jménu Ježíše Krista, amen.