POMÁHEJME OSTATNÍM, ABY K NĚMU PŘIŠLI
„Tak, sestro Hopkinsová, tohle je těch 10 dětí ze třídy Sluneční paprsek, které budete letos učit,“ oznámila mi rádkyně v předsednictvu Primárek. Byla jsem nově obrácená a přiznávám, že mě to povolání vyděsilo. Jak mohu učit o něčem, čemu dosud úplně nerozumím? Jak bych dokázala zvládnout tolik energických dětí? Ale biskup a presidentka Primárek mě ujistili, že když se do tohoto povolání, které mi nahánělo strach, pustím, budu požehnána.
Věděla jsem, že se musím, abych mohla evangeliu učit, sama vrhnout do jeho studia, a tak jsem každý týden četla příručku – zdroj naplněný světlem evangelia – a modlila jsem se a přemítala o tom, jak dané zásady aplikovat do svého života i do života dětí. Díky studiu a výuce jsem získala svědectví o tom, že máme božský původ a dědictví a jsme děti Boží. Zjistila jsem, že každá duše je cenná a jedinečná. Jednoduché lekce v Primárkách inspirovaly nejen Jeho drahocenné děti, ale také vyživovaly seménko svědectví, které jsem měla, když jsem vstupovala do vod křtu.
Díky onomu vzácnému roku strávenému ve třídě Slunečního paprsku jsem navždy vděčná za povolání, které změnilo můj život. Skrze učení Ježíše Krista jsem se změnila já i děti.