Všechno bude v pořádku
Aktualizace: Při poslední kontrole sestry Costonové, osm let po objevení nemoci, nebyly zjištěny žádné známky rakoviny.
Když jsem jela do nemocnice na další testy, do očí mi vstoupily slzy. Před dvěma lety, po narození dcery, mi lékaři zjistili rakovinu. Podstoupila jsem operaci a prodělala léčení a nyní jsem se měla dozvědět, zda byla léčba úspěšná. „Nebeský Otče, hodně jsem se z toho naučila. Prosím, odejmi ode mě tuto zkoušku. Ráda bych vychovala svou dceru a jednoho dne sloužila na misii se svým manželem. Prosím, uzdrav mě.“
Slzy mi stékaly po tváři. Náhle má modlitba přešla do slov písně „Modlitba dítěte“.1 Něco mě nutilo, abych je vyslovila nahlas.
Jen se ho ptej,
On si to přeje,
má tě moc rád
a tvé srdce hřeje.
Vím, že je tam.
Naplnil mě nepřekonatelný pocit lásky. Cítila jsem, že mě Nebeský Otec zná, že má o mě zájem, a že mi naslouchá. Věděla jsem, že vše bude v pořádku.
Příštího dne jsem dostala výsledky. V testech se neobjevily žádné známky rakoviny. Spadl mi kámen ze srdce. Den poté mi však lékař zavolal a vysvětlil, že i když předchozí výsledky byly v pořádku, krevní testy stále vykazují značnou rakovinotvornou aktivitu. „Jak je to možné?“, ptala jsem se. Pokud je to skutečně tak, proč jsem cítila, že Nebeský Otec odpověděl na mou modlitbu?
Když jsem šla na další testy, snažila jsem se zahnat pochyby. Tyto výsledky ukázaly, že rakovina je nejen stále přítomná, ale že se také rozšířila. Nemohla jsem nepochybovat o svém zážitku z auta. Nemohla jsem popřít to, co jsem pocítila, ale začala jsem pochybovat o svém výkladu.
Tyto nové informace byly zdrcující a přiměly mě k vážným úvahám. Vycítila jsem, že se mám z této zkoušky ještě něčemu naučit. Když jsem přemítala, uvědomila jsem si, že dělám vše, co má dělat aktivní člen Církve, ale často to dělám spíše ze zvyku než z upřímnosti. Nebyla jsem na takové duchovní úrovni, na níž jsem chtěla být. Musela jsem se vrátit k základům, a tak jsem se začala soustředit na to, co by mě přiblížilo Ježíši Kristu. Potřebovala jsem Jeho sílu, abych své zkoušky zvládla.
Když jsem na duchovní věci vynaložila více úsilí, prohloubila se má víra v Ježíše Krista a v Jeho plán. Uvědomila jsem si, že to, co jsem zažila při cestě autem do nemocnice, bylo odpovědí na modlitbu. Když tuto odpověď (že vše bude v pořádku) beru na vědomí a přijímám, uznávám tím, že Nebeský Otec ne vždy uvádí, kdy se vše vyřeší. Možná, že se nikdy zcela neuzdravím, ale učím se přijímat Jeho vůli. Můj život je opravdu v Jeho rukou.
Od doby, kdy u mě byla zjištěna rakovina, uběhlo už sedm let. Prodělala jsem mnoho operací a různorodou léčbu, ale rakovinu mám stále. Život však jde dál a já jsem za to vděčná. S mými zkouškami přicházejí i požehnání, mezi něž patří i má druhá dcera. A co je nejdůležitější, Pánova odpověď, že „vše bude v pořádku“, mi stále dává útěchu.