mládež
Psí kousnutí z té lepší stránky
V létě roku 2009 mě v obličeji pokousal kamarádův pes. Následkem pokousání jsem měla roztržený ret a museli mi ho sešívat.
Po úrazu jsem se cítila velmi sklíčená. Dovolila jsem, aby mé myšlenky ovládlo protivenství, a měla jsem pocit, že mám zničený život. Byla jsem ze svého rtu na rozpacích a nechtěla jsem vycházet na veřejnost. Toto zranění mi v mé mysli překazilo plány týkající se hry na klavír, volejbalu, shromáždění, plavání i školy.
Avšak kdykoli jsem se modlila, obdržela jsem kněžské požehnání, hovořila jsem s rodiči nebo mě navštívili příbuzní či přátelé, byla jsem pozvednuta na duchu a cítila jsem se i v době smutku šťastná. Brzy jsem si uvědomila, že pokud lidé myslí na mé zranění, je to s pocity soucitu.
Tato zkušenost pomohla posílit můj charakter, a já jsem se naučila nedělat si takové starosti s tím, co si o mně lidé myslí. Byla jsem také požehnána, neboť jsem si díky svému zranění uvědomila, že bych měla myslet méně na sebe a více pečovat o druhé. Můj duch byl v oné době velmi posílen.
Naučila jsem se, že protivenství je součástí plánu, který pro nás Nebeský Otec má. Budeme-li hledat to dobré a ne to špatné, můžeme překonat protivenství, stát se lepším člověkem a dovolit zkušenostem, aby upevnily naše svědectví.