„Pamatuj na toto: laskavost začíná u mě“
Dobrotivost může vnést do vaší rodiny, třídy, sboru a školy radost a jednotu.
Před několika týdny jsem od jedné vavřínové dívky, která měla proslov v mém sboru, získala důležité ponaučení. Oslovilo mě, jak přesvědčivě učila a svědčila o Ježíši Kristu. Proslov zakončila těmito slovy: „Když stavím Ježíše Krista na ústřední místo svého života, den probíhá lépe, jsem laskavější k blízkým a jsem naplněna radostí.“
Posledních několik měsíců jsem tuto mladou ženu zpovzdálí sledovala. S každým se zdraví s rozzářenýma očima a bezprostředním úsměvem. Sledovala jsem, jak se raduje z úspěchu ostatních mladých. Dvě dívky růží mi nedávno vyprávěly, jak se tato mladá žena rozhodla, že nechá propadnout lístek do kina, když si uvědomila, že to nebude zážitek, který by byl „ctnostný a milý“.1 Je plná lásky, je milá a poslušná. Pochází z rodiny jen s jedním rodičem a nemá život bez těžkostí, a tak jsem přemýšlela, jak si udržuje tak veselého a laskavého ducha. Když tato mladá žena svědčila: „Ústředním bodem mého života je Ježíš Kristus,“ získala jsem odpověď.
„Věříme, že máme býti čestní, pravdiví, cudní, dobrotiví, ctnostní a že máme činiti dobro všem lidem.“ Tento krásný výčet křesťanských vlastností, který se nachází ve třináctém článku víry, nás připraví na chrámová požehnání a věčný život.
Ráda bych se zaměřila jen na jedno z těchto slov – na dobrotivost. Dobrotivý je krásné slovo, které moc často neslýcháme. Anglická podoba tohoto slova pochází z latiny a znamená „přát někomu dobro“.2 Být dobrotivý znamená být laskavý, přející a dobročinný. Mnohé z vás jste poznaly, co dobrotivost znamená, když jste se v Primárkách učily nazpaměť tuto píseň:
Spasitel nás učil o dobrotivém životě a tímto způsobem i žil. Ježíš miloval všechny a sloužil všem. Když svůj život budeme zaměřovat na Ježíše Krista, pomůže nám to si tuto dobrotivost osvojit. Abychom si tyto křesťanské vlastnosti vypěstovaly, musíme se učit o Spasiteli a „kráčet po Jeho cestách“.4
Z podobenství o milosrdném Samaritánovi se dozvídáme, že máme mít rády všechny lidi. Tento příběh začíná v 10. kapitole Lukáše, když se zákoník zeptal Spasitele: „Co čině, život věčný dědičně obdržím?“
Odpověď: „Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.“
Zákoník se pak zeptal: „A kdo jest můj bližní?“ To byla od zákoníka velmi zajímavá otázka, neboť s Židy na severu sousedili jejich bližní Samaritáni, které natolik neměli rádi, že když cestovali z Jeruzaléma do Galileje, raději šli delší cestou údolím Jordánu, než aby putovali přes Samaří.
Ježíš zodpověděl zákoníkovu otázku tím, že vyprávěl podobenství o milosrdném Samaritánovi. Podle tohoto podobenství:
„Člověk jeden šel z Jeruzaléma do [Jericha], i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. …
Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.
A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.
Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě“.5
Na rozdíl od židovského kněze a Lévíty, kteří prošli kolem zraněného muže, jenž byl jedním z nich, Samaritán byl laskavý nehledě na odlišnosti. Projevil křesťanskou vlastnost – dobrotivost. Ježíš nás tímto příběhem učil tomu, že každý je naším bližním.
Jeden rádce v biskupstvu nedávno vyprávěl zážitek, který dokládá, jak důležitý každý bližní je. Když se díval na shromážděné členy, všiml si dítěte s velkou krabicí plnou pastelek různobarevných odstínů. Když se díval na mnohé členy sboru, uvědomil si, že stejně jako pastelky si všichni byli velmi podobní, ale zároveň byl každý velmi jedinečný.
Řekl: „Odstín barvy, který přinesli do sboru a do světa, byl jen jejich vlastní. … Měli své osobité silné i slabé stránky, osobní touhy, vlastní sny. Ale společně vytvářeli barevnou paletu duchovní jednoty. …
Jednota je duchovní vlastnost. Jsou to jemné pocity pokoje a smysluplnosti vyplývající ze sounáležitosti s rodinou. … Je to schopnost přát ostatním to nejlepší, tak, jako si to přejete sobě. … Je to poznání, že vám nechce nikdo ubližovat. [Znamená to, že se nikdy nebudete cítit osaměle.]“6
Tuto jednotu vytváříme a o své jedinečné barvy se podílíme právě dobrotivostí – jednotlivými laskavými skutky.
Cítily jste se někdy osaměle? Všímáte si těch, kteří se cítí osaměle a žijí v šedivém světě? Mladé ženy, viděla jsem, jak přinášíte své jedinečné barvy do života druhých svým úsměvem, laskavými slovy nebo povzbuzujícím lístkem.
President Thomas S. Monson nás učil, jak jednat s vrstevníky a s každým, s kým se setkáváme, když mladým ženám Církve řekl: „Mé vzácné mladé sestry, prosím vás, abyste měly odvahu vyhýbat se souzení a kritizování těch, kteří jsou kolem vás, a abyste také měly odvahu dbát na to, že každého přijmete mezi sebe a že se bude cítit milovaný a oceňovaný.“7
Můžeme následovat příklad milosrdného Samaritána a „změnit svět“ byť i jen jednomu člověku tím, že budeme dobrotiví.8 Ráda bych vyzvala každou z vás, abyste během příštího týdne vykonaly alespoň jeden samaritánský skutek. Může to znamenat, že budete muset vyjít z okruhu svých obvyklých přátel nebo překonat ostýchavost. Můžete se odvážně rozhodnout sloužit někomu, kdo se k vám nechová pěkně. Slibuji vám, že když se překonáte a uděláte něco, co není snadné, budete se uvnitř cítit tak dobře, že se laskavost začne stávat součástí vašeho každodenního života. Uvidíte, že dobrotivost může vnést do vaší rodiny, třídy, sboru a školy radost a jednotu. „Pamatuj na toto: laskavost začíná u mě.“
Náš Spasitel nejen všechny miloval, ale i všem sloužil. Šiřte svou dobrotivost mezi mnohé další. Staří i mladí mohou být velmi požehnáni díky vaší laskavé službě. President Monson měl vždy, již od svého mládí, v srdci zvláštní místo pro starší lidi. Uvědomuje si, jakou cenu má krátká návštěva, ochotný úsměv nebo stisk věkem sešlé a vrásčité ruky. Tyto jednoduché projevy pravé lásky přinášejí barvu do života toho, jehož život někdy tvoří dlouhé, osamělé a šedivé dny. Ráda bych vyzvala každou z vás, abyste myslely na prarodiče a na starší lidi. Rozhlédněte se zítra na shromáždění a najděte někoho, kdo by mohl potřebovat váš odstín barvy ve svém životě. Není k tomu moc zapotřebí – oslovte ho při pozdravu jménem, zapojte ho do krátké konverzace, buďte mu nápomocné. Mohly byste mu otevřít dveře nebo nabídnout pomoc s domem či zahradou? To, co je pro vás, ve vašem mladém věku, snadnou záležitostí, může být pro starší osobu ohromujícím úkolem. „Pamatuj na toto: laskavost začíná u mě.“
Projevovat dobročinnost je někdy nejtěžší ve vlastní rodině. Vytvořit pevnou rodinu vyžaduje úsilí. „Mějte radostnou náladu, pomáhejte druhým a buďte ohleduplní. Mnoho problémů v domově vzniká kvůli tomu, že členové rodiny hovoří nebo jednají sobecky nebo nelaskavě. Zajímejte se o potřeby ostatních členů rodiny. Snažte se být tím, kdo usmiřuje, a ne tím, kdo si druhé dobírá, kdo se sváří nebo hádá.“9 „Pamatuj na toto: laskavost začíná u mě.“
Ježíš miloval děti, bral je do náručí a žehnal jim.10 Svou laskavostí můžete, podobně jako Spasitel, žehnat všem dětem, nejen těm ve vaší rodině.
Možná nevíte, jaký vliv může mít váš život a příklad na malé dítě. Nedávno jsem dostala dopis od přítelkyně, která vede pečovatelské středisko pro děti na místní střední škole. Studuje na ní i několik mladých mužů a žen, kteří jsou členy Církve. Podělila se se mnou o tento zážitek: „Když s malými dětmi procházím chodbami, je pěkné vidět, jak v mnoha skříňkách je na vnitřní straně dvířek přilepený obrázek Ježíše nebo chrámu. Jedno z dětí vidělo obrázek Ježíše, který měla jedna [mladá žena] na vnitřní straně otevřené skřínky, a řeklo: ,Podívejte, u nás ve škole je Ježíš!‘ Studentka byla dojata k slzám, sehnula se a dítě objala. Poděkovala jsem této mladé ženě za to, jakým dobrým příkladem je pro lidi kolem sebe. Je povzbuzující vědět, že se tolik mladých lidí snaží stát za pravdou a spravedlivostí a že se snaží přivolávat Ducha do svého života, i když je to někdy kvůli tomu všemu hluku a krutosti ve světě kolem nich těžké. Máme v Církvi opravdu úžasnou mládež.“
Naprosto souhlasím! Mladé ženy, i vy měníte svět tím, že svůj život zaměřujete na Ježíše Krista a „stáváte se takovými, jakými On chce, abyste byly“.11
Děkuji vám za váš dobrotivý život: za to, že přijímáte ty, kteří se mohou nějak lišit; za vaši laskavost k vrstevníkům, ke starším lidem, ke své rodině i k malým dětem; za to, že jste bližními pro ty, kteří jsou osamělí a mají problémy a trápení. Skrze svou dobrotivost „vedete druhé ke světlu [Spasitele]“.12 Děkuji vám za to, že pamatujete na to, že „laskavost začíná u mě“.
Vím, že president Thomas S. Monson je prorok Boží, jehož život je vzorem dobrotivosti, z něhož se můžeme mnohému naučit. Následujte našeho proroka. Učte se z jeho příkladu a naslouchejte jeho slovům. Věřím v evangelium Ježíše Krista a vím, že skrze Josepha Smitha bylo na zemi znovuzřízeno kněžství.
Vím, že Spasitel žije a každého z nás miluje. Dal svůj život za všechny lidi. Modlím se o to, abychom zaměřovali svůj život na Ježíše Krista a abychom „následovali Jeho cesty“ tím, že budeme mít lásku mezi sebou a že si budeme vzájemně sloužit.13 Vím, že díky tomu můžeme svět učinit lepším místem, neboť „věříme, že máme býti dobrotiví“.14 O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.