mládež
Odvaha odolat bouři
Během druhé noci na táboře Mladých žen našeho kůlu jsme zažily velkou bouři a tornádo. Z našeho sboru bylo na táboře asi 24 mladých žen a dvě vedoucí, a abychom byly v bezpečí, musely jsme se všechny vtěsnat do dvou malých chatek. Byl prudký liják a vítr stále sílil. Stále jsem si musela připomínat to, jak se president kůlu předtím modlil za naše bezpečí. Také jsme se pomodlily společně v chatce a já jsem se pomodlila sama.
Mnoho dívek se bálo, a bylo jasné proč. Naše chatka nebyla moc pevná a byly jsme jen kousek od řeky. Během asi 20 minut bouře zesílila natolik, že celý kůl musel utéct ze svých chatek do chatek vedoucích, které byly položeny výše. President kůlu se znovu pomodlil a my jsme se snažily uklidnit se zpěvem duchovních písní, písní z Primárek a našich táborových písní. Ano, bály jsme se, ale měly jsme pocit, že všechno bude v pořádku. Za půl hodiny jsme se už mohly vrátit do svých chatek.
Později jsme zjistily, co se té noci stalo s tornádem. Rozdělilo se na dvě bouře. Jedna prošla kolem nás vpravo a druhá vlevo. To, co jsme zažily, nebylo zdaleka to nejhorší!
Vím, že Bůh té noci vyslyšel naše modlitby a že nás před tou nejhorší bouří ochránil. Proč by se tornádo rozdělilo, kdyby to Bůh nepotřeboval? Vím, že v bouřích života se můžeme vždy modlit k Nebeskému Otci a On uslyší a zodpoví naše modlitby a poskytne nám odvahu a ochranu, kterou potřebujeme, abychom jimi bezpečně prošli.