Mládež
Dokonalý Štědrý večer
Když jsem byla malá, jedním z vrcholných okamžiků každého roku byl Štědrý večer. Jako rodina jsme dělali pizzu, poté jsme šli zpívat koledy a nakonec jsme se shromáždili na vánočním duchovním posezení. Zpívali jsme písně v rozechvělém čtyřhlasu a s patřičnou razancí jsme hráli koledy na naší originální směsici hudebních nástrojů. Tatínek tento večer pokaždé zakončil nějakou vánoční myšlenkou, která v nás vyvolala slzy štěstí. Život byl nejkrásnější právě na Štědrý večer.
Když jsem byla o něco starší, maminka začala hlídat jednu dívku ze sousedství, Kelly. Kelly k nám chodila na návštěvu každý den po škole, zatímco její maminka, Patty, pracovala. Kelly chodila všude za mnou jako pejsek – byla hlasitá a neustále něco potřebovala. Vždy, když si Patty přišla pro svou dceru a u nás doma nastal klid, se mi velmi ulevilo.
Jednou v prosinci jsem se zděsila, když maminka pozvala Patty a Kelly k nám na Štědrý večer. Na můj Štědrý večer. Maminka se usmála a ujistila mě: „Všechno bude jako vždy.“ Já jsem však věděla své. Snědí nám celou pizzu. Kelly se bude smát tomu, jak zpíváme. Byla jsem připravena na nejhorší Štědrý večer v životě.
Když ten večer nastal, Patty a Kelly k nám přišly a všichni jsme si povídali, smáli se a zpívali. Maminka měla pravdu. Bylo to dokonalé. O půlnoci nám poděkovaly a odešly, i když bylo vidět, že se jim od nás nechce. Šla jsem spát se srdcem plným lásky a vděčnosti. Zjistila jsem, že ty opravdu vzácné dary Vánoc nijak neztrácejí na hodnotě, když se o ně dělíme s druhými. Místo toho, když je rozdáváme, se stávají ještě drahocennější a rozhojňují se.