Poselství Prvního předsednictva, prosinec 2012
Objevte znovu ducha Vánoc
Jako mladý nositel Melchisedechova kněžství jsem byl před lety požádán, abych s dalšími staršími navštívil nemocnici v Salt Lake City a udělil požehnání nemocným dětem. Když jsme přišli do nemocnice, všimli jsme si vánočního stromečku se zářivými a hřejivými světýlky a pečlivě zabalených dárků, které byly položeny pod jednotlivými větvemi. Poté jsme procházeli chodbou, kde nás s úsměvem zdravili chlapci a dívky – někteří se sádrou na ruce nebo noze, jiní s obtížemi, které se neléčí tak snadno či rychle.
Jeden malý a vážně nemocný chlapec na mě zavolal: „Jak se jmenuješ?“
Řekl jsem mu, jak se jmenuji, a on se zeptal: „Dáš mi požehnání?“
Udělili jsme mu požehnání, a když jsme odcházeli od jeho postele, řekl: „Moc vám děkuji.“
Ušli jsme pár kroků a pak jsem ho zaslechl, jak volá: „A bratře Monsone, veselé Vánoce!“ Pak se mu na tváři rozzářil veliký úsměv.
Tento chlapec vskutku pociťoval ducha Vánoc. Přál bych si, aby ducha Vánoc pociťoval v srdci i v životě každý z nás – nejen v tomto konkrétním období, ale i po celý rok.
Když pociťujeme ducha Vánoc, pamatujeme na Toho, Jehož narození si v tomto ročním období připomínáme: „Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lukáš 2:11.)
V dnešní době, když lidé slaví Vánoce, hraje velkou roli duch dávání dárků. Přemýšlím, zda by nám neprospělo položit si tuto otázku: „Jaké dary by si přál Pán, abych v tomto požehnaném období roku dal já Jemu nebo druhým?“
Dovolte mi říci, že Nebeský Otec by si přál, aby každý z nás dal Jemu a Jeho Synovi dar poslušnosti. Také mám pocit, že by si přál, abychom dali něco sami ze sebe a abychom nebyli sobečtí nebo chamtiví nebo hašteřiví, jak o tom mluví Jeho drahocenný Syn v Knize Mormonově:
„Vpravdě, vpravdě pravím vám, ten, kdo má ducha sváru, není ode mne, ale je od ďábla, který … podněcuje srdce lidí, aby se navzájem hněvivě svářili.
Vizte, naukou mou není podněcovati ke hněvu srdce lidská, jednoho proti druhému; ale naukou mou je to, že takové věci mají skončiti.“ (3. Nefi 11:29–30.)
V této úžasné dispensaci plnosti časů jsou naše příležitosti vyjadřovat druhým lásku a dávat ze sebe samých vskutku neomezené, jsou ale také pomíjivé. I dnes jsou mezi námi lidé, jejichž srdce je třeba potěšit, existují laskavá slova, která je třeba říci, skutky, které je třeba vykonat, a duše, které je třeba zachránit.
Jistý autor, který toho o duchu Vánoc ví hodně, napsal:
Já jsem duch Vánoc –
Navštěvuji chudé domovy a působím, že pobledlé tváře dětí se rozzáří v blahém úžasu.
Krotím chamtivcovu nenasytnou ruku, a tím mu na duši odkrývám další světlé místo.
Zestárlým navracím mládí a způsobuji, že se smějí tak jako za mlada.
Dětské srdce obšťastňuji pohádkami a spánek osvěžuji kouzelnými sny.
Odhodlané nohy díky mně stoupají po potemnělých schodištích s plnou náručí dárků a zanechávají za sebou srdce žasnoucí nad dobrotivostí světa.
Marnotratný se na chvíli zastaví na své divoké a rozmařilé cestě a někomu milovanému pošle nenápadné znamení, které spustí slzy vděčnosti – slzy, které smývají bolestivé stopy zármutku.
Navštěvuji temné cely žalářů a lidem s mnoha šrámy připomínám, co mohli mít, a poukazuji na to dobré, co je stále ještě čeká.
V tichosti vcházím do klidného bílého domova bolesti, a rty, které jsou příliš slabé na to, aby promluvily, se v tichosti chvějí výmluvnou vděčností.
Tisíci způsoby působím, že se unavený svět může podívat do tváře Boha a na malou chvíli zapomenout na všechno to, co je nicotné a zoufalé.
Já jsem duch Vánoc.1
Kéž každý z nás znovu objeví ducha Vánoc – vskutku Ducha Kristova.
© 2012 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v USA. Vydání v angličtině schváleno: 6/11. Přeložení schváleno: 6/11. Název v originále: First Presidency Message, December 2012. Czech. 10372 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
Až se budete dělit o poselství presidenta Monsona s rodinou, můžete například zdůraznit jeho otázku, jaké dary by si Pán přál, abychom Jemu nebo někomu jinému v tomto období dali. Povzbuďte členy rodiny k tomu, aby si zapsali své myšlenky a nápady (nebo, v případě malých dětí, nakreslili obrázek) týkající se toho, jak „znovu [objevit] ducha Vánoc – vskutku Ducha Kristova“.