Liahona
Trvalá radost ze života podle evangelia
únor 2024


„Trvalá radost ze života podle evangelia“, Liahona, únor 2024.

Měsíční poselství časopisu Liahona, únor 2024

Trvalá radost ze života podle evangelia

Trvalá radost přichází, když vytrváváme v evangeliu Ježíše Krista a pomáháme ostatním, aby dělali totéž.

Obrázek
Adam a Eva, v pozadí zahrada Eden

The Garden of Eden [Zahrada Eden], Grant Romney Clawson; Leaving the Garden of Eden [Odchod ze zahrady Eden], Joseph Brickey

Výstižné vysvětlení smyslu našeho života lze nalézt v Lehiově prorockém učení o počátku lidského života na zemi. Když byli Adam a Eva v zahradě Eden, žili ve stavu nevinnosti. Pokud by v tomto stavu zůstali, neměli by „žádné radosti, neboť neznali žádné bídy; nečiníce žádného dobra, neboť neznali žádného hříchu“ (2. Nefi 2:23). Jak vysvětlil Lehi: „Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.“ (2. Nefi 2:25; viz také Mojžíš 5:10–11.)

Když vyrůstáme v padlém světě, učíme se rozlišovat mezi dobrem a zlem na základě toho, čemu jsme učeni a co zažíváme. Ochutnáváme „hořké“, abychom mohli „věděti, jak oceňovati dobré“ (Mojžíš 6:55). Radost přichází, když odmítáme to hořké a stále více si vážíme a držíme se toho dobrého.

Nacházení radosti

Nebeský Otec si díky dokonalé lásce, kterou k nám chová, přeje podělit se s námi o dokonalou radost nyní i na věčnosti. To bylo Jeho motivací ve všem od počátku, včetně Jeho vznešeného plánu štěstí a oběti Jeho Jednorozeného Syna, aby nás vykoupil.

Bůh se nám radost nebo štěstí nesnaží vnucovat, ale učí nás, jak je nacházet. Také nám říká, kde není možné radost najít – „zlovolnost [není ani] nikdy nebyla štěstím“ (Alma 41:10). Náš Nebeský Otec nám ukazuje cestu k radosti prostřednictvím svých přikázání.

President Russell M. Nelson to vyjádřil takto:

„Ona velkolepá pravda zní takto: zatímco svět trvá na tom, že moc, majetek, popularita a tělesná potěšení přinášejí štěstí, tak nepřinášejí! Ani nemohou! To, co přinášejí, není nic než prázdná náhražka požehnaného a šťastného stavu těch, kteří ‚zachovávají přikázání Boží‘ [Mosiáš 2:41].

Pravdou je, že je mnohem více vyčerpávající usilovat o štěstí někde, kde ho nemůžete nikdy najít! Když však na sebe vezmete jho spojující vás s Ježíšem Kristem a konáte duchovní práci nutnou k tomu, abyste přemohli svět, On, a jedině On, má moc vás pozvednout nad volání tohoto světa.“1

Trvalá radost tedy spočívá v dodržování Božích přikázání a Boží přikázání se nacházejí v evangeliu Ježíše Krista. Je to ale naše rozhodnutí. Pokud ve své slabosti přikázání po nějakou dobu nedodržujeme, můžeme se ještě obrátit, odmítnout to hořké a znovu usilovat o to dobré. Boží láska hřích neomlouvá – to by milosrdenství okrádalo spravedlnost – ale Ježíš Kristus svým Usmířením nabízí vykoupení z hříchu:

„Amulek… pravil, že Pán zajisté přijde, aby vykoupil svůj lid; ale že je nepřijde vykoupiti v hříších jejich, ale vykoupiti je z hříchů jejich.

A má moc, která mu byla dána od Otce, aby je vykoupil z hříchů jejich skrze pokání; tudíž vyslal anděly své, aby oznamovali zvěsti o podmínkách pokání, jež přivádí k moci Vykupitele, ke spasení duše jejich.“ (Helaman 5:10–11; zvýraznění přidáno.)

Ježíš řekl:

„Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.

Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná.“ (Jan 15:10–11.)

Toto pocítil Lehi ve svém snu, když ochutnal ovoce ze stromu života, které představuje lásku Boží. Řekl: „A když jsem pojedl z jeho ovoce, naplnilo to mou duši nesmírně velikou radostí.“ (1. Nefi 8:12; viz také 11:21–23.)

Lehi nám také ukázal druhý způsob, jak můžeme do svého života vnášet radost: „Pročež, počal jsem si přáti, aby má rodina z [toho ovoce] pojedla také.“ (1. Nefi 8:12.)

Obrázek
jedna ruka podává ovoce druhé, v pozadí strom

The Tree of Life [Strom života], Kazuto Uota

Pomáhejme druhým najít radost

Podobně jako lid krále Beniamina jsme „naplněni radostí“, když získáváme odpuštění hříchů a zažíváme „pokoj svědomí“ (Mosiáš 4:3). A opět to pociťujeme, když se díváme kolem sebe a snažíme se pomáhat členům rodiny a ostatním, aby získali tutéž radost a pokoj.

Jako mladý muž hledal Alma štěstí ve všem, co bylo v rozporu s evangeliem Ježíše Krista. Poté, co ho pokáral anděl, ušel dlouhou cestu od „hořkého“ k „dobrému“ tím, že činil pokání „téměř až k smrti“ (Mosiáš 27:28), a díky Spasitelově hojné milosti. Alma po letech nadšeně řekl svému synu Helamanovi:

„A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má! …

Ano, a od oné doby až do nynějška jsem bez ustání pracoval, abych mohl přiváděti duše ku pokání; abych je mohl přiváděti k tomu, aby okusily onu nesmírnou radost, kterou jsem okusil já. …

Ano, a nyní viz, ó synu můj, Pán mi dává převelikou radost z ovoce práce mé;

Neboť pro slovo [evangelium Ježíše Krista], jež mi udělil, viz, byli mnozí zrozeni z Boha a okusili, jako jsem okusil já.“ (Alma 36:20, 24–26.)

Alma při jiné příležitosti svědčil:

„Toto je má chlouba, že snad mohu býti nástrojem v rukou Božích, abych přivedl nějakou duši ku pokání; a toto je radost moje.

A vizte, když vidím, že mnozí z bratří mých jsou vpravdě kajícní a jdou k Pánu, svému Bohu, pak je duše má naplněna radostí.“ (Alma 29:9–10.)

Alma dále vyprávěl o nesmírné radosti, kterou pociťoval, když se ostatním dařilo přivádět duše ke Kristu.

„Ale neraduji se pouze ze svého vlastního úspěchu, ale má radost je úplnější pro úspěch bratří mých [synů Mosiášových], kteří byli v zemi Nefi.

Vizte, oni převelice pracovali a přinesli mnoho ovoce; a jak veliká bude jejich odměna!

Nyní, když myslím na úspěch těchto bratří svých, duše má je unesena, jako by se až oddělila od mého těla, tak veliká je radost má.“ (Alma 29:14–16.)

My můžeme nacházet stejnou radost, když budeme druhé milovat čistou láskou Kristovou (viz Moroni 7:47; viz také verš 48), když se s nimi budeme dělit o znovuzřízenou pravdu a budeme je vybízet, aby se shromáždili s lidem smlouvy.

Obrázek
Spasitel v Getsemanech

O My Father [Ó, můj Otče], Simon Dewey

Jak se radovat uprostřed soužení

Nemáme se obávat, že zkoušky a výzvy, kterým ve smrtelnosti nevyhnutelně čelíme, nám budou bránit v radosti nebo ji pokazí. Alma byl jedním z těch, kteří draze zaplatili za obětavou službu druhým. Skončil ve vězení, po delší dobu míval hlad a žízeň, druzí ho byli, vyhrožovali mu smrtí a opakovaně ho zesměšňovali a odmítali. A přesto to vše pohltila radost z Krista (viz Alma 31:38). Možná právě Almovo utrpení ještě umocnilo radost, kterou následně pocítil.

President Nelson nám připomíná, že radost hrála roli v utrpení Spasitele – pro radost, která byla před Ním, „strpěl kříž“ (Židům 12:2).

„Zamyslete se nad tím! Aby Spasitel dokázal strpět ten nejtrýznivější prožitek, který kdy kdo na zemi musel strpět, zaměřil se na radost!

A jaká radost Mu byla předložena? Její součástí byla nepochybně radost z toho, že nás očišťuje, uzdravuje a posiluje; z toho, že zaplatil za hříchy všech kajícných; z toho, že mně i vám umožňuje vrátit se domů – čistí a způsobilí – abychom žili s našimi nebeskými rodiči a rodinami.

Zaměříme-li se na radost, jíž se dostane nám či našim blízkým, co z toho, čím nyní procházíme, se jeví jako nesnesitelné, bolestné, děsivé, nespravedlivé nebo prostě nemožné?“2

Trvalá radost přichází, když vytrváváme v evangeliu Ježíše Krista a pomáháme ostatním, aby dělali totéž. Trvalá radost přichází, když zůstáváme v Boží lásce, dodržujeme Jeho přikázání a dostává se nám Spasitelovy milosti. Když kráčíme po cestě evangelia, nacházíme radost jak při svém putování, tak poté, co dorazíme do cíle. Evangelium Ježíše Krista je cestou každodenní radosti.

Tisk