„Na co pamatovat – četba Starého zákona“ Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: Starý zákon 2022 (2021)
„Na co pamatovat – četba Starého zákona“, Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: 2022
Na co pamatovat
Četba Starého zákona
Najděte to, co se týká vás osobně
Jak se cítíte, když myslíte na to, že letos budete mít příležitost studovat Starý zákon? Jste nadšení? Nejistí? Obáváte se toho? Všechny tyto pocity jsou pochopitelné. Starý zákon je jednou z nejstarších sbírek písemností na světě, což ve vás může vyvolávat nadšení i obavy. Tyto spisy pocházejí ze starověkého kulturního prostředí, které vám může připadat cizí a někdy zvláštní či dokonce znepokojující. Přesto však v těchto písemnostech nacházíme lidi, kteří prožívají to, co nám připadá známé, a rozpoznáváme v nich témata z evangelia, která svědčí o božskosti Ježíše Krista a Jeho evangelia.
Ano, lidé jako Abraham, Sára, Anna a Daniel vedli život, který byl z určitého hlediska velmi odlišný od toho našeho. Ale i oni zažívali rodinné radosti i neshody, okamžiky naplněné vírou i nejistotou a úspěchy i pády – jako my všichni. Co je však důležitější, uplatňovali víru, činili pokání, uzavírali smlouvy, měli duchovní zážitky a nikdy se nevzdali ve snaze být poslušni Boha.
Pokud přemýšlíte o tom, zda spolu se svou rodinou dokážete letos ve Starém zákoně najít něco, co pro vás bude mít osobní význam, mějte na paměti, že rodina Lehiho a Sarii to dokázala. Když Nefiovi bratři potřebovali povzbuzení, pokárání nebo jiný pohled na danou věc, Nefi jim vyprávěl příběhy o Mojžíšovi a říkal jim, čemu učí Izaiáš. Když Nefi řekl: „Duše má se těší z písem“ (2. Nefi 4:15), měl na mysli písma, která jsou nyní součástí Starého zákona.
Vyhledávejte Spasitele
Pokud přemýšlíte o tom, zda společně s rodinou dokážete skrze studium Starého zákona přijít blíže k Ježíši Kristu, mějte na paměti, že nás k tomu vyzývá samotný Spasitel. Když vedoucím představitelům Židů řekl: „Písma … svědectví vydávají o mně“ (Jan 5:39), měl na mysli spisy, které nazýváme Starým zákonem. Chcete-li v tom, co čtete, nacházet Spasitele, možná budete muset trpělivě přemítat a usilovat o duchovní vedení. Někdy vám budou odkazy na Něj připadat velmi přímočaré – jako například v Izaiášových slovech: „Dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, … a nazváno bude jméno jeho … Kníže pokoje.“ (Izaiáš 9:6.) Na jiných místech je Spasitel popisován méně nápadně, skrze symboly a podobnosti – například prostřednictvím popisů zvířecích obětí (viz Leviticus 1:3–4) nebo příběhu o tom, jak Jozef odpustil svým bratrům a zachránil je před hladomorem.
Budete-li při studiu Starého zákona usilovat o větší víru ve Spasitele, najdete ji. Toto by třeba mohlo být cílem vašeho letošního studia. Modlete se o to, aby vás Duch vedl, abyste dokázali nacházet pasáže, příběhy a proroctví, která vás přivedou blíže k Ježíši Kristu, a abyste se na ně dokázali zaměřovat.
Old Testament Prophet [Starozákonní prorok], Judith A. Mehrová
Božsky zachované písmo
Neočekávejte, že Starý zákon představuje stoprocentní a přesný popis historie lidstva. Toto se původní autoři a ti, kteří tyto spisy sestavili, nesnažili vytvořit. Jejich větším zájmem bylo učit něčemu o Bohu – o Jeho plánu pro Jeho děti, o tom, co to znamená být Jeho lidem smlouvy, a o tom, jak najít vykoupení, když podle svých smluv nežijeme. Někdy toho dosahovali tím, že vyprávěli o historických událostech tak, jak jim rozuměli – včetně příběhů ze života významných proroků. Příkladem toho je Genesis i další knihy jako například Jozue, Soudců a 1. a 2. Královská. Avšak jiní starozákonní pisatelé neměli vůbec v úmyslu psát o historii. Místo toho učili druhé skrze umělecká díla, jako jsou poezie a literatura. Do této kategorie spadají Žalmy a Přísloví. A pak jsou zde drahocenná slova proroků, od Izaiáše po Malachiáše, kteří promlouvali slovo Boží k dávnému Izraeli – a skrze zázrak Bible promlouvají dál i k nám dnes.
Věděli všichni tito proroci, básníci a ti, kteří tyto spisy sestavovali, že jejich slova budou o tisíce let později číst lidé po celém světě? Nevíme. Žasneme ale nad tím, že přesně to se stalo. Národy vznikaly a zanikaly, města byla dobývána, králové žili a umírali, ale Starý zákon toto vše přečkal a žije dál – z jednoho pokolení na další, z jednoho písaře na dalšího, z jednoho překladu na další. Něco se samozřejmě ztratilo nebo bylo upraveno, ale nějakým způsobem byla většina textu zázračně zachována.1
To je jen několik málo myšlenek, které můžete mít na paměti, až budete letos číst Starý zákon. Možná Bůh zachoval tyto starověké spisy proto, že vás zná a že ví, čím procházíte. Možná pro vás v těchto slovech připravil nějaké duchovní poselství, něco, co vás k Němu přiblíží a co posílí vaši víru v Jeho plán a v Jeho Milovaného Syna. Možná, že vás přivede k nějaké pasáži nebo k nějakému postřehu, který požehná někomu, koho znáte – k poselství, o něž se můžete podělit s přítelem, se členem rodiny nebo s jiným Svatým. Možností je spousta. Není snad úžasné jen na to pomyslet?
Knihy ve Starém zákoně
Ve většině křesťanských verzí Starého zákona jsou knihy uspořádány jinak, než jak byly seřazeny, když byly poprvé sestaveny do jedné sbírky. Zatímco hebrejská Bible seskupuje knihy do tří kategorií – zákon, proroci a spisy – většina křesťanských Biblí uspořádává knihy do čtyř kategorií: zákon (Genesis–Deuteronomium), historie (Jozue–Ester), poetické knihy (Job–Píseň Šalomounova) a proroci (Izaiáš–Malachiáš).
Proč jsou tyto kategorie důležité? Protože když víte, jaký typ knihy studujete, pomůže vám to porozumět tomu, jak ji studovat.
Když začnete číst „zákon“ neboli prvních pět knih Starého zákona, je potřeba mít něco na paměti. Tyto knihy, jejichž autorství se přisuzuje Mojžíšovi, pravděpodobně v průběhu času prošly rukama mnoha písařů a těch, kteří tyto spisy sestavovali. Přesto jsou knihy Mojžíšovy inspirovaným slovem Božím, ačkoli i ony – podobně jako jakékoli dílo Boží zprostředkované smrtelníky – jsou vystaveny lidským nedokonalostem (viz Mojžíš 1:41; Články víry 1:8). V tomto ohledu jsou přínosná slova, která pronesl Moroni ohledně posvátného záznamu Knihy Mormonovy, který pomáhal sestavovat: „Pokud jsou v ní chyby, jsou to chyby lidské; pročež nezavrhujte věci Boží.“ (Titulní strana Knihy Mormonovy.) Jinak řečeno, knihy písem nemusí být zcela bez lidských chyb, aby mohly být slovem Božím.