ikona na co pamatovat

Na co pamatovat

Četba poezie Starého zákona

V knihách Starého zákona, které předcházejí knize Jobově, nacházíme převážně příběhy – vyprávění, jež popisují události z historie z duchovního náhledu. Noé postavil koráb, Mojžíš vysvobodil Izrael, Anna se modlila o syna a tak dále. Počínaje Jobem zde nacházíme odlišný literární styl, jelikož pisatelé Starého zákona začali využívat básnické líčení k vyjádření niterných pocitů či velkolepých proroctví způsobem, který si lze zapamatovat.

Několika takových básnických příkladů, jež se místy v historických knihách Starého zákona objevují, jsme si již mohli povšimnout. Počínaje knihou Jobovou jich budeme svědky v daleko větším počtu. Kniha Jobova, knihy Žalmů a Přísloví jsou téměř celé napsány jako poezie, podobně jako části spisů, jejichž autory jsou například Izaiáš, Jeremiáš nebo Amos. Četba poezie se liší od četby příběhu, a porozumění poezii proto často vyžaduje odlišný přístup. Níže je uvedeno pár myšlenek, které mohou do vaší četby poezie Starého zákona vnést více smyslu.

Seznamte se s hebrejskou poezií

Nejprve by vám mohlo pomoci, když budete mít na paměti, že hebrejská poezie Starého zákona není založena na rýmu, podobně jako některé jiné druhy poezie. A přestože jsou rytmus, hra se slovy a opakování zvuků běžnými znaky dávné hebrejské poezie, je pro ně typické, že se vytrácejí během překladu. Jedním stylem, kterého si však povšimnete, je opakování námětů nebo myšlenek, někdy nazývané „paralelismus“. Tento verš z Izaiáše je jednoduchým příkladem:

• Oblec se v sílu svou, Sione;

• oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme (Izaiáš 52:1).

Ve 29. kapitole Žalmů je mnoho paralelních řádků – zde je jeden příklad:

• Hlas Hospodinův přichází s mocí;

• hlas Hospodinův s velebností (Žalm 29:4).

A zde je příklad toho, kdy nám to, že víme, že druhý řádek je paralelou k prvnímu řádku, může pomoci verš lépe pochopit:

• A ačkoli já dal jsem vám čistotu zubů po všech městech vašich,

• totiž nedostatek chleba na všech místech vašich (Amos 4:6).

V těchto příkladech se myšlenka opakuje jen s malou obměnou. Tato technika může opakovanou myšlenku zdůraznit, a přitom ji plněji popsat nebo rozvinout pomocí obměn.

V dalších případech využívají dvě paralelní slovní spojení podobný jazyk, aby vyjádřily protiklad myšlenek, jako například v tomto příkladu:

• Odpověd měkká odvracuje hněv,

• ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost (Přísloví 15:1).

Tento paralelismus se tam neocitl náhodou. Pisatelé jej používali záměrně. Mohli tak vyjádřit duchovní pocity nebo pravdy způsobem, který se jim zdál jak mocný, tak krásný. Když si tedy paralelismu ve spisech Starého zákona povšimnete, položte si otázku, jak vám pomáhá porozumět poselství, které si pisatel přál předat. Co se například Izaiáš mohl snažit říci tím, že přirovnal sílu k okrase roucha a Sion k Jeruzalému? (Viz Izaiáš 52:1.) Co můžeme odvodit ze slov „odpověď měkká“, víme-li, že „řeč zpurná“ je k tomu protiklad? (Přísloví 15:1.)

muž píše na svitky

He Restoreth My Soul [Duši mou očerstvuje], Walter Rane

Hebrejská poezie – váš nový přítel

Možná by vám mohlo pomoci, kdybyste četbu poezie přirovnali k setkání s někým novým. Mohli byste například přirovnat četbu poezie Starého zákona k setkání s člověkem ze vzdálené země s odlišnou kulturou, který nemluví stejnou řečí jako my – a komu je náhodou více než dva tisíce let. Tento člověk bude pravděpodobně říkat něco, čemu zprvu nebudeme rozumět, to ale neznamená, že pro nás nemá hodnotné sdělení. S určitou dávkou trpělivosti a soucitu se náš nový známý nakonec může stát drahým přítelem. Je jen potřeba strávit spolu nějaký čas a snažit se dívat na svět z jeho úhlu pohledu. Možná dokonce zjistíme, že si ve skutečnosti docela dobře přirozeně rozumíme.

Až tedy například budete poprvé číst nějakou pasáž z Izaiáše, zkuste ji považovat za úvodní seznámení s nějakým novým známým. Položte si otázku: „Jaký mám z toho celkový dojem?“ Jaké pocity ve vás tato pasáž vyvolává – přestože nevíte, co všechna slova znamenají? Poté si ji přečtěte znovu, několikrát, je-li to možné. Někteří lidé objevují dodatečný význam tím, že si pasáže čtou nahlas. Povšimněte si specifických slov, která Izaiáš zvolil, zejména těch, jež ve vaší mysli utvářejí jakýsi obraz. Co ve vás tyto obrazy vyvolávají? Co tyto představy vypovídají o tom, jak se Izaiáš cítil? Čím více budete slova básníků Starého zákona studovat, tím více budete zjišťovat, že svá slova a styly k vyjádření hlubokých duchovních poselství vybírali záměrně.

Básně se mohou stát úžasnými přáteli, neboť nám pomáhají porozumět našim pocitům a zážitkům. Básně Starého zákona jsou drahocenné obzvláště pro to, že nám pomáhají pochopit ty nejdůležitější pocity a zážitky – ty, které se týkají našeho vztahu s Bohem.

Při studiu poezie Starého zákona mějte na paměti, že studium písem má největší hodnotu tehdy, vede-li nás k Ježíši Kristu. Vyhledávejte symboly, představy a pravdy, jež prohlubují vaši víru v Něj. Naslouchejte během studia nabádáním Ducha Svatého.

Literatura moudrosti

Učenci nazývají jednu z kategorií poezie Starého zákona „literaturou moudrosti“. Do této kategorie spadají Job, Přísloví a Kazatel. Zatímco žalmy vyjadřují pocity chvály, truchlení a uctívání, literatura moudrosti se zaměřuje na nadčasové rady nebo hluboké filozofické otázky. Kniha Jobova například zkoumá Boží spravedlnost a důvody lidského utrpení. Přísloví nabízejí rady pro dobrý život, včetně moudrých rčení, která se sbírala a předávala z generace na generaci. A Kazatel se zabývá otázkami ohledně samotného smyslu života – když se vše zdá prchlivé a náhodné, kde nalezneme jeho pravý význam? Mohli byste pohlížet na literaturu moudrosti jako na hloubavou konverzaci s inspirovanými mentory, kteří si přejí podělit se o několik postřehů týkajících se Boha a světa, který stvořil – a možná vám pomoci těmto věcem porozumět o trochu lépe, než jste je chápali předtím.