Stůjte pevně v bouřích života

„Stůjte pevně, vy Svatí Boží, vydržte ještě chviličku, a bouře života pominou, a vy budete odměněni oním Bohem, jehož služebníky jste.“

Ze života Josepha Smitha

V noci 24. března 1832 zůstal Joseph Smith dlouho vzhůru, protože se staral o svého 11 měsíčního syna Josepha, který měl spalničky. Smithovi tehdy bydleli v domě Johna Johnsona v Hiramu ve státě Ohio. Nakonec si šel Prorok lehnout na nízkou postel na kolečkách, když v tom vtrhla do domu skupina asi deseti nebo více mužů, kteří předtím pili whisky. Prorok později popsal události oné strašné noci:

„Lůza rozrazila dveře, v okamžiku obklopila postel a… než jsem se stačil vzpamatovat, rozzuření členové lůzy mě vynášeli ven. Když jsem byl násilím vynášen ven, zoufale jsem se snažil vyprostit, ale dokázal jsem uvolnit jen jednu nohu, kterou jsem kopl jednoho muže, a ten spadl na schody u dveří. Okamžitě mě znovu přemohli; a přísahali,… že mě zabijí, nebudu-li v klidu, a tak jsem se nebránil…

Pak mě chytili pod krkem a drželi mě, dokud jsem neztratil vědomí. Poté, co jsem přišel k sobě, když mě odtáhli asi sto padesát metrů od domu, jsem spatřil staršího Rigdona, jak leží na zemi na místě, kam ho odtáhli za nohy. Myslel jsem, že je mrtev. Začal jsem je prosit slovy: ,Doufám, že se mnou budete mít slitování a ušetříte mě.‘ Načež odpověděli: ,… Volej o pomoc svýho Boha, my s tebou žádný slitování mít nebudeme.‘“

Prorok vylíčil, že po krátkém rozhovoru se lůza „rozhodla, že mě nezabije, ale pořádně mě zbili a podrápali, roztrhali mi košili a spodky a nechali mě nahého… Pak odběhli a přinesli kbelík dehtu a jeden zaklel a vykřikl: ,Nalejme mu dehet do pusy!‘; a pak se mi snažili nacpat lopatku na dehet do úst; otáčel jsem hlavou, aby se jim to nepodařilo; a oni křičeli: ,… Drž hlavu, abychom ti mohli dát trochu dehtu!‘ Pak se násilím snažili vpravit mě do úst nějakou lahvičku, ale rozbili ji o moje zuby. Všechno oblečení jsem měl ztrhané, kromě límečku od košile; a jeden z nich se na mě vrhl a drápal mě nehty po těle jako vzteklá kočka…

Pak mě opustili a já jsem zkoušel vstát, ale znovu jsem upadl; odstranil jsem si ze rtů dehet, abych mohl lépe dýchat, a po chvíli jsem začal nabírat sílu a zvedl jsem se, načež jsem spatřil dvě světla. Vydal jsem se k jednomu z nich a zjistil jsem, že to je dům otce Johnsona. Když jsem dorazil ke dveřím,… kvůli dehtu jsem vypadal, jako kdybych byl celý od krve, a když mě manželka spatřila, myslela si, že jsem celý rozmlácený na kusy, a omdlela…

Moji přátelé pak celou noc seškrabávali a odstraňovali dehet a umývali mě a čistili; takže jsem se mohl ráno znovu obléknout.“

Dokonce i po této těžké zkoušce Prorok pokračoval ve vykonávání svých zodpovědností vůči Pánu. Příští den byl sabat. „Lidé se sešli na shromáždění v obvyklou hodinu bohoslužby,“ zaznamenal Prorok, „as nimi přišli i členové oné lůzy… Měl jsem tělo celé zjizvené a zhyzděné, ale kázal jsem shromážděným lidem jako obvykle, a téhož odpoledne jsem pokřtil tři jedince.“¹ Joseph, syn Josepha a Emmy, zemřel pět dní po tomto útoku lůzy kvůli tomu, že byl se spalničkami vystaven chladnému nočnímu vzduchu.

Wilford Woodruff, čtvrtý president Církve, řekl: „Pán řekl Josephovi, že ho bude zkoušet, dokonce až k smrti, zda bude věrný Jeho smlouvě či nikoli. A On ho skutečně zkoušel; a ačkoli [Joseph] zápolil s celým světem a musel snášet zradu falešných přátel, ačkoli byl celý jeho život poznamenán těžkostmi a úzkostí a starostmi, přesto byl ve všech svých strastech, při věznění, napadání lůzou a špatném zacházení, které vytrpěl, vždy věrný svému Bohu.“²

Učení Josepha Smitha

Ti, kteří následují Ježíše Krista, budou zkoušeni a musejí prokázat, že jsou věrni Bohu.

„Neexistuje žádné bezpečí, vyjma v náručí Jehovy. Nikdo jiný vysvobodit nemůže, a on nás nevysvobodí, pokud neprokážeme, že jsme mu věrni i v těch nejtěžších nesnázích. Neboť ten, kdo umyje roucha svá v krvi Beránkově, musí projít velikým soužením [viz Zjevení 7:13–14], dokonce těmi největšími strastmi ze všech.“³

„Osud všech lidí je v rukou spravedlného Boha, a On se k žádnému nebude chovat nespravedlně; a jedno je jisté – ti, kteří budou žít zbožně v Kristu Ježíši, budou mít protivenství [viz 2. Timoteovi 3:12]; a než jejich roucha zbělejí v krvi Beránkově, lze podle Jana Zjevovatele očekávat, že projdou velikým soužením [viz Zjevení 7:13–14].“⁴

„Lidé musejí trpět, aby mohli vystoupit na horu Sion a být pozdviženi nad nebesa.“⁵

Když Joseph Smith zakoušel velké utrpení během svého věznění v žaláři v Liberty v zimě 1838–1839, napsal členům Církve: „Milovaní bratří, pravíme vám, že vzhledem k tomu, že Bůh pravil, že bude mít vyzkoušený lid, že jej vyčistí jako zlato [viz Malachiáš 3:3], domníváme se, že právě nyní si vybral svůj tavicí kotlík, v němž jsme zkoušeni; a domníváme se, že pokud těmito zkouškami projdeme do určité míry bez úhony a pokud zachováme víru, bude to pro toto pokolení zcela dostatečné znamení, které je ponechá bez omluvy; a také se domníváme, že to bude zkouška naší víry rovnající se zkoušce Abrahamově a že lidé z dávných dob se v den soudu nebudou moci chlubit tím, že po nich bylo požadováno projít náročnějšími strastmi; že budeme posuzováni stejně jako oni.“⁶

„Zkoušky nám jen dají poznání nutné k tomu, abychom porozuměli myšlenkám lidí z dávných dob. Pokud jde o mě, myslím, že bych nikdy nedokázal pociťovat to, co pociťuji nyní, kdybych neprošel bezprávím, kterým jsem prošel. Pro ty, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému [viz Římanům 8:28].“⁷

John Taylor, třetí president Církve, řekl: „Slyšel jsem, jak Prorok Joseph při jedné příležitosti řekl Dvanácti: ,Budete muset projít všemožnými zkouškami. A je právě tak nezbytné, abyste byli zkoušeni, jako to bylo nezbytné pro Abrahama a další muže Boží, a (řekl dále, že) Bůh vás bude stíhat a sevře vás a bude vás zkoušet až do krajnosti, a nebudete-li schopni to snést, nebudete způsobilí pro dědictví v celestiálním království Božím.‘ … Joseph Smith poté, co obdržel pravdu, nezažil nikdy mnoho klidných měsíců, a nakonec byl zavražděn v žaláři v Carthage.“⁸

Bůh bude pomáhat a žehnat těm, kteří Mu v době zkoušek důvěřují.

„Moc evangelia nám dá schopnost vytrvat a snášet trpělivě ono veliké soužení, které na nás dopadá ze všech stran… Čím těžší je pronásledování, tím větší jsou dary Boží jeho církvi. Ano, všechny věci napomohou k dobrému těm, kteří jsou ochotni položit svůj život za Krista.“⁹

„Vkládám veškerou svou naději a důvěru v onoho Boha, který mi dal život, v němž spočívá veškerá moc a který nyní stojí přede mnou, a mé srdce se před jeho zrakem nikdy neskrývá. On je můj utěšitel a neopouští mne.“¹⁰

„Vím, v koho důvěřuji; stojím na skále; přívaly vody mě přemoci nemohou – ne, mě nepřemohou.“¹¹

Prorok po svém vysvobození z žaláře v Liberty popsal to, co prožil, takto: „Díky Bohu, jsme vysvobozeni. A ačkoli někteří naši milovaní bratří museli zpečetit své svědectví vlastní krví a zemřeli jako mučedníci ve věci pravdy–

krátká, ač trpká, bolest jejich byla,

radost jejich věčná jest.

Nermuťme se jako ti, ,kteříž naděje nemají‘ [viz 1. Tessalonicenským 4:13]; blíží se rychle doba, kdy je opět uzříme a budeme se společně radovat, aniž bychom se museli bát zlovol ných lidí. Ano, ty, kteří zesnuli v Kristu, On vezme s sebou, až přijde, aby byl oslaven mezi svými Svatými a obdivován všemi těmi, kteří věří, ale aby také odplatil svým nepřátelům a všem těm, kteří evangelia poslušni nejsou.

A tehdy bude srdce vdov a těch, kteří jsou bez otce, utěšeno a z jejich tváře bude každá slza setřena. Zkoušky, kterými museli projít, budou napomáhat k jejich dobru a připraví je na společenství těch, kteří vzešli z velikého soužení a kteří umyli roucha svá a zbílili je v krvi Beránkově. [Viz Římanům 8:28; Zjevení 7:13–14, 17.]“¹²

Prorok napsal níže uvedená slova v dopise Svatým 1. září 1842. Později byla zaznamenána v Nauce a smlouvách 127:2: „A co se týče nebezpečenství, jimiž jsem povolán projíti, zdají se mi jako maličkost, poněvadž závist a hněv člověka byly mým stálým údělem po všechny dny mého života… Hluboká voda je to, v čem jsem zvyklý plavati. To vše se mi stalo druhou přirozeností; a cítím jako Pavel, jásati v soužení; neboť k tomuto dni mne Bůh mých otců z nich všech vysvobozoval, a bude mne vysvobozovati od nynějška nadále; neboť vizte a hleďte, zvítězím nad všemi svými nepřáteli, neboť Pán Bůh to pravil.“¹³

Věrní ve strastech nereptají, ale jsou vděčni za Boží dobrotivost.

5. prosince 1833 Prorok napsal vedoucím Církve, kteří předsedali Svatým, kteří byli ve státě Missouri pronásledováni: „Pamatujte na to, abyste nereptali kvůli tomu, jak Bůh jedná s tím, co stvořil. Dosud nejste v tak těžké situaci, v jaké byli dávní proroci a apoštolové. Vzpomeňte na Daniela, na ony tři židovské děti [Sidrach, Mizach a Abdenágo], Jeremiáše, Pavla, Štěpána a mnoho dalších, kterých je více, než je možno zmínit, kteří byli kamenováni, rozsekáni, pokoušeni, zabíjeni mečem a [kteří] se potulovali v ovčí kůži a v kozí kůži, v nuzných poměrech, ztrápeni, trýzněni, a kterých svět nebyl hoden. Potulovali se v pustinách a na horách a skrývali se v doupatech a v jeskyních země; přesto však ti všichni skrze víru získali svědectví [viz Židům 11:37–39]; a uprostřed všech svých strastí se radovali z toho, že byli počítáni za hodny pronásledování kvůli Kristu.

Nevíme, čím budeme muset projít, než bude Sion vysvobozen a utvrzen; je pro nás tudíž velmi potřebné, abychom žili nablízku Bohu a abychom se vždy snažili být zcela poslušni všech Jeho přikázání, abychom mohli mít svědomí bez provinění vůči Bohu a vůči člověku…

… Svou důvěru vkládáme v Boha a jsme rozhodnuti, bude-li nám pomáhat Jeho milost, pokračovat ve věci Boží a vytrvat ve věrnosti až do konce, abychom mohli být korunováni korunou celestiální slávy a mohli vejít do odpočinutí, které je připraveno pro děti Boží.“¹⁴

O pět dnu později Prorok napsal vedoucím Církve a Svatým v Missouri: „Buďme vděčni za to, že jsme na tom tak dobře, jak jsme, a že jsme dosud naživu, a snad pro nás v tomto pokolení Bůh uložil do zásoby veliké dobro, a kéž nám dopřeje, abychom mohli nadále provolávat slávu Jeho jménu. Jsem vděčný za to, že nikdo další nezapřel víru; modlím se k Bohu ve jménu Ježíšově, abyste byli všichni zachováni ve víře až do konce.“¹⁵

Prorok si 1. ledna 1836 zaznamenal do deníku: „Toto je začátek nového roku a mé srdce je naplněno vděčností Bohu za to, že zachoval můj život i život mé rodiny, zatímco uplynul další rok. Jsme zachováváni a podpíráni uprostřed zlovolného a zvráceného pokolení, i když jsme vystaveni všem strastem, pokušením a trápením, která provázejí lidský život; kvůli tomu bych se chtěl pokořit před Pánem, tak říkajíc, do prachu a popela.“¹⁶

Prorok o svém uzdravení v červnu 1837 řekl: „Toto je jeden z mnoha případů, kdy jsem byl náhle ze stavu, kdy jsem byl zdravý, přiveden až na pokraj hrobu, a stejně tak náhle jsem byl uzdraven, za což mé srdce přetéká vděčností nebeskému Otci a pociťuji obnovenou touhu zasvětit sebe i veškeré své schopnosti Jeho službě.“¹⁷

Důvěra v Boží moc, moudrost a lásku nám pomůže vyvarovat se ztráty odvahy v dobách zkoušky.

„Všechny těžkosti, které se nám mohou dostat do cesty a které se nám do cesty dostanou, musíme překonat. Ačkoli je duše zkoušena, srdce umdlévá a ruce jsou skleslé, zpátky jít nesmíme; náš charakter musí být pevný.“¹⁸

„Svatí, majíce důvěru v moc, moudrost a lásku Boží, jsou schopni kráčet kupředu těmi nejnepříznivějšími okolnostmi, a často, když se z lidského pohledu [zdálo], že jediným východiskem je smrt a že zničení je nevyhnutelné, projevila se moc Boží, zjevila se Jeho sláva a přišlo vysvobození; a Svatí, podobně jako děti Izraele, které vyšly ze země egyptské a skrz Rudé moře, pěli písně chvály jeho svatému jménu.“¹⁹

„Vím, že mračna se rozptýlí a Satanovo království bude ležet v ruinách i se všemi jeho černými úmysly; a že Svatí vyjdou jako zlato v ohni sedmkrát zkoušené, zdokonaleni díky utrpením a pokušením, a že požehnání nebe i země bude rozmnoženo na hlavu jejich; kteréžto požehnání může Bůh udělit díky Kristu.“²⁰

„Stůjte pevně, vy Svatí Boží, vydržte ještě chviličku a bouře života pominou, a vy budete odměněni oním Bohem, jehož jste služebníky a který náležitě ocení veškerou vaši námahu a trápení kvůli Kristu a kvůli evangeliu. Vaše jména budou předávána vašemu potomstvu jakožto jména Svatých Božích.“²¹

George A. Smith, který sloužil jako rádce presidenta Brighama Younga, obdržel v době velkých těžkostí od Proroka Josepha Smitha tuto radu: „Řekl mi, abych nikdy neklesal na mysli, ať již procházím jakýmikoli těžkostmi. Kdybych byl ponořen do nejhlubší propasti Nového Skotska a navršily se na mě celé Skalisté hory, nemám klesat na mysli, ale mám vytrvat, mít víru a udržovat si nezlomnou odvahu, a nakonec bych se dostal až na vrchol oné haldy.“²²

Pouhých několik dní před Prorokovou mučednickou smrtí, v době, kdy on i Svatí věděli, že jeho život je v ohrožení, Joseph uchopil Abrahama C. Hodge za ruku a řekl mu: „Nuže, bratře Hodge, nechť se stane, co se má stát; nezapři víru a vše bude dobré.“²³

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Na stranách 225–227 si přečtěte, co se Josephovi stalo. Proč byl podle vás Prorok Joseph Smith schopen snášet své zkoušky? Co vás napadá nebo jaké pocity to ve vás vyvolává, když si představíte, jak celý zjizvený a zhyzděný učil shromážděný lid?
Přečtěte si třetí odstavec na straně 228. Jak nám může utrpení pomoci připravit se na oslavení? (Některé příklady najdete na stranách 228–229.) Čemu jste se naučili díky svým zkouškám?
V této kapitole nás Joseph Smith třikrát ujišťuje, že „zkoušky, kterými [musíme] projít, budou napomáhat k [našemu] dobru“. (Strana 230; viz také strana 229.) Jaké jsou vaše zkušenosti s pravdivostí tohoto prohlášení?
Přečtěte si třetí a čtvrtý odstavec na straně 229. O jaké zážitky týkající se toho, jak vás Pán utěšil v době zkoušky, byste se mohli podělit? Co pro vás znamená „[stát] na skále“?
Joseph Smith radil Svatým, aby nereptali ohledně Božího jednání s námi (strany 230–231). Jak nás může reptání ovlivňovat? Jak máme reagovat na zkoušky, které nás potkávají? (Některé příklady najdete na stranách 230–233.)
Co to znamená mít pevný charakter, když čelíme těžkostem? (Strana 231.)
Přečtěte si Prorokovu radu Georgi A. Smithovi. (Strana 233.) Jak vám může tato rada pomáhat, když čelíte zkouškám?

Související verše z písem: Žalm 55:22; Jan 16:33; Alma 36:3; Helaman 5:12; NaS 58:2–4; 90:24; 122:5–9

Joseph being tarred and feathered — V noci 24. března 1832 v Hiramu ve státě Ohio vytáhla rozzuřená lůza Josepha Smitha z domu a natřela ho dehtem a peřím.

family in hospital — „Svou důvěru vkládáme v Boha a jsme rozhodnuti, bude-li nám pomáhat Jeho milost, pokračovat ve věci Boží a vytrvat ve věrnosti až do konce.“