Kapitola 7
Křest a dar Ducha Svatého
„Křest vodou bez křtu ohněm a Duchem Svatým, který ho doprovází, není k ničemu; tyto křty jsou nevyhnutelně a nerozlučně spjaty.“
Ze života Josepha Smitha
V době Josepha Smitha se řeka Susquehanna vinula širokými zákrutami mezi listnatými a borovicovými lesy, obklopena vlnitými pahorky a obilnými lány. Tato největší pensylvánská řeka byla významnou součástí krajiny kolem Harmony ve státě Pensylvánie. Vzhledem k tomu, že řeka se nacházela blízko Prorokova domova a nabízela klidná a ničím nerušená místa, Prorok se k ní občas uchyloval, aby tam přemýšlel a modlil se.
A právě ke břehu této řeky se 15. května 1829 Prorok a Oliver Cowdery vydali, aby se modlili ohledně významu křtu. V odpověď na jejich modlitbu se jim zjevil Jan Křtitel, předal jim Aronovo kněžství a přikázal jim, aby se navzájem pokřtili. Požehnání, o které usilovali, nyní mohlo být vykonáno správným způsobem a mocí a pravomocí Boží. Sestoupili do řeky a pokřtili jeden druhého – nejprve Joseph pokřtil Olivera, jak Jan nařídil. Joseph pak Oliverovi vložil ruce na hlavu a vysvětil ho k Aronovu kněžství, a poté Oliver udělal totéž pro Josepha. Prorok vzpomínal:
„Obdrželi [jsme] veliká a velkolepá požehnání od našeho Nebeského Otce. Jakmile jsem pokřtil Olivera Cowderyho, Duch Svatý spočinul na něm a on se postavil a prorokoval mnoho věcí, které brzy nastanou. A opět, jakmile jsem byl já pokřtěn jím, také jsem měl ducha proroctví, načež, postaviv se, prorokoval jsem o vzestupu této Církve a mnoha dalších věcech spojených s Církví a tímto pokolením dětí lidských. Byli jsme naplněni Duchem Svatým a radovali jsme se v Bohu svého spasení.“ (Joseph Smith–Životopis 1:73.)
Požehnání křtu bylo brzy rozšířeno i na další věřící. Později v květnu přišel Josepha a Olivera do Harmony navštívit Prorokův mladší bratr Samuel. „Snažili jsme se… ho přesvědčit ohledně evangelia Ježíše Krista, které mělo být zanedlouho zjeveno ve své plnosti,“ řekl Prorok. Samuel obdržel svědectví o tomto díle a Oliver Cowdery ho pokřtil. Poté se Samuel „vrátil do domu svého otce a velice oslavoval a chválil Boha jsa naplněn Svatým Duchem“.1 V červnu Prorok pokřtil svého staršího bratra Hyruma, který již dlouho pevně věřil Prorokovu poselství. „Od této doby se mnozí stávali věřícími,“ zaznamenal Joseph, „a někteří byli pokřtěni, zatímco jsme pokračovali v učení a v přesvědčování.“2
Prorok byl obzvláště vděčný za to, že mohl být svědkem křtu svého otce, Josepha Smitha st. Choval hlubokou lásku ke svému otci, který byl prvním člověkem, jenž uvěřil jeho poselství poté, co Josepha poprvé navštívil Moroni. Joseph Smith st. byl pokřtěn 6. dubna 1830, v den, kdy byla zorganizována Církev. Lucy Mack Smithová, Prorokova matka, vzpomínala: „Joseph stál na břehu, když jeho otec vyšel z vody, a když ho vzal za ruku, zvolal: ,… Dožil jsem se toho, že jsem viděl svého otce pokřtěného do pravé církve Ježíše Krista!‘ a zabořil tvář do hrudi svého otce a hlasitě plakal radostí, podobně jako Jozef za stara, když spatřil svého otce přicházet do země Egyptské.“3
Toho dne, kdy byla Církev zorganizována, mnozí Svatí, kteří byli pokřtěni již dříve, obdrželi dar Ducha Svatého mocí Melchisedechova kněžství. Prorok Joseph Smith důrazně učil, že je zapotřebí jak křtu, tak vkládání rukou pro dar Ducha Svatého. „Křest vodou bez křtu ohněm a Duchem Svatým, který ho doprovází, není k ničemu,“ prohlásil. „Tyto křty jsou nevyhnutelně a nerozlučně spjaty. Člověk se musí narodit z vody a z ducha, aby se dostal do království Božího.“4
Učení Josepha Smitha
Obřad křtu je nezbytný pro oslavení.
„Bůh stanovil mnohá znamení na zemi, stejně jako na nebesích; například duby v lese, ovoce na stromech, byliny polní – to všechno nese znamení, že zde bylo zasazeno seménko; neboť je to nařízení Páně, aby každý strom, rostlina a bylina nesoucí seménko přinášela seménko svého druhu, a nemůže vzcházet podle žádného jiného zákona či zásady.
Podle téže zásady tvrdím, že křest je znamení ustanovené Bohem, které na sebe musí vzít ten, jenž věří v Krista, aby mohl vstoupit do království Božího, ,neboť nenarodíte-li se z vody a z Ducha, nemůžete vjíti do království Božího,‘ pravil Spasitel. [Viz Jan 3:5.] Je to znamení a přikázání, které Bůh stanovil pro člověka, aby mohl vstoupit do Jeho království. Ti, kteří se snaží vstoupit jakýmkoli jiným způsobem, se budou snažit nadarmo; neboť Bůh je nepřijme, ani andělé neuznají jejich skutky za přijatelné, neboť nebyli poslušni obřadů, ani nevěnovali pozornost znamením, která Bůh ustanovil pro spasení člověka, aby ho připravil na celestiální slávu a poskytl mu na ni právo; a Bůh nařídil, že všichni ti, kteří nebudou poslušni Jeho hlasu, neuniknou zatracení pekla. A co je oním zatracením pekla? Stát se členem společenství, které není poslušno Jeho příkazů.
Křest je znamením Bohu, andělům a nebi, že konáme vůli Boží, a není jiné cesty pod nebesy ustanovené Bohem pro člověka, po níž by k Němu přišel, aby byl spasen a aby vstoupil do království Božího, vyjma víry v Ježíše Krista, pokání a křtu na odpuštění hříchů, a jakákoli jiná cesta je marná; pak máte zaslíbení daru Ducha Svatého.“5
„Když zkoumáme posvátné stránky Bible, bádáme v prorocích a ve slovech apoštolů, nenacházíme žádné jiné téma tak úzce spojené se spasením, jako je křest… Rozumějme tomu, že slovo baptise [neboli křtít] je odvozeno od řeckého slovesa baptiso a znamená ponořit. …
… Možná by nebylo nevhodné zmínit pověření a příkazy, které na toto téma uvedl sám Ježíš – dvanácti, či spíše jedenácti v oné době, řekl: ,Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám.‘ Takto to zaznamenal Matouš [Matouš 28:19–20]. V Markovi máme tato důležitá slova: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.‘ [Marek 16:15–16.] …
… ,Nikodém, kníže Židovské… přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího. Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se? – Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.‘ [Jan 3:1–5.]
Tato přesvědčivá a kladná Ježíšova odpověď, pokud jde o křest vodou, tuto otázku řeší: Pokud je Bůh tentýž včera, dnes a na věky; není divu, že tak kladně odpovídá v onom velkém prohlášení: ,Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.‘ [Marek 16:16.] Nebylo dáno žádného jiného jména pod nebem, ani nebyl uznán žádný jiný obřad, jímž by lidé mohli být spaseni: Není divu, že apoštol řekl, že ,pohřbeni jsouce s ním skrze křest,‘ povstanete z mrtvých! [Kolossenským 2:12.] Není divu, že Pavel musel vstát a dát se pokřtít a smýt své hříchy [viz Skutkové 9:17–18].“6
Ve všech dispensacích jsou Svatí křtěni ve jménu Ježíše Krista.
„Lidé v dávných dobách, kteří byli vlastně otcové církve v různých obdobích, kdy církev vzkvétala na zemi,… byli přijati do království křtem, neboť to je z písem zcela zřejmé – Bůh se nemění. Apoštol říká, že evangelium je moc Boží k spasení těm, kteří věří; a také nám sděluje, že život i nesmrtelnost byly přivedeny na světlo skrze evangelium. [Viz Římanům 1:16; 2. Timoteovi 1:10.] …
Předpokládáme-li tedy, že písma praví to, co mají na mysli, a mají na mysli to, co praví, máme dostatečný základ pro to, abychom postoupili kupředu a z Bible dokázali, že evangelium je vždy stejné; obřady pro splnění jeho požadavků, stejné; a úředníci pro úřadování, stejní; a znamení a ovoce plynoucí z těchto zaslíbení, stejné; když byl tudíž Noé kazatelem spravedlivosti, musel být pokřtěn a vysvěcen ke kněžství vkládáním rukou, atd. Neboť žádný člověk sám té cti neosobuje, vyjma kdyby byl povolán Bohem, jako byl Aron. [Viz Židům 5:4.] …
… Bude možné vidět a poznat, že pokud byl mezi lidmi hřích, bylo pokání stejně nezbytné v jedné době nebo období světa, jako v jiné – a že žádný člověk nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, což je Ježíš Kristus. Pokud byl tedy Abel spravedlivým mužem, musel se jím stát dodržováním přikázání; pokud byl Enoch natolik spravedlivý, že vstoupil do přítomnosti Boží a kráčel s Bohem, musel se jím stát dodržováním jeho přikázání, a tak to je s každým spravedlivým člověkem, ať již to byl Noé, kazatel spravedlivosti; Abraham, otec věrných; Jákob, přemožitel s Bohem; Mojžíš, muž, který psal o Kristu a podle přikázání přinesl zákon jakožto pěstouna, který má přivádět lidi ke Kristu; nebo ať již to byl sám Ježíš Kristus, který nepotřeboval pokání, nespáchav žádného hříchu; podle svého slavnostního prohlášení Janovi: – nyní dovol, abych byl pokřtěn: neboť žádný člověk nemůže vstoupit do království, aniž by byl poslušen tohoto obřadu: neboť tak se sluší na nás, abychom naplnili veškerou spravedlivost. [Viz Překlad Josepha Smitha, Matouš 3:43.] Zcela jistě tedy, pokud se slušelo, aby Jan a Spasitel Ježíš Kristus naplnili veškerou spravedlivost tím, že byl pokřtěn – pak se stejně jistě bude slušet, aby každý jiný člověk, který hledá království nebeské, šel a učinil taktéž; neboť on představuje dveře, a pokud jakýkoli člověk leze nahoru nějakým jiným způsobem, ten jest zloděj a lotr! [Viz Jan 10:1–2.]
V dřívějších dobách světa, než přišel Spasitel v těle, byli ,svatí‘ křtěni ve jménu Ježíše Krista, který přijde, protože nikdy nebylo žádného jiného jména, kterým by lidé mohli být spaseni; a poté, co přišel v těle a byl ukřižován, pak byli svatí křtěni ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného, vzkříšeného z mrtvých a vystoupivšího na nebe, aby mohli být ve křtu pohřbeni jako on a vzkříšeni ve slávě jako on, aby tak, jako je jen jeden Pán, jedna víra, jeden křest a jeden Bůh a otec nás všech [viz Efezským 4:5–6], aby tak byli jen jedny dveře do příbytků blaženosti.“7
Děti, které umírají před dosažením věku zodpovědnosti, nepotřebují být pokřtěny; jsou vykoupeny usmířením Ježíše Krista.
„Křest je na odpuštění hříchů. Děti nemají hříchy. Ježíš jim požehnal a řekl: ,Čiňte to, co jste mne viděli činit.‘ Všechny děti jsou živy v Kristu, a ty, které jsou zralejšího věku, jsou živy skrze víru a pokání.“8
„Nauka o křtění dětí nebo o jejich pokropení, nebo jinak se musejí zmítat v pekle, je nauka nepravdivá, nepodpořená ve svatém písmu a není slučitelná s charakterem Boha. Všechny děti jsou vykoupeny krví Ježíše Krista, a v okamžiku, kdy děti opouštějí tento svět, jsou vzaty do lůna Abrahamova.“9
Prorok Joseph Smith napsal níže uvedená slova jako součást vidění, které obdržel 21. ledna 1836, jež bylo později zaznamenáno v Nauce a smlouvách 137:1, 10: „Nebesa se pro nás otevřela a já jsem spatřil celestiální království Boží a jeho slávu… A také jsem spatřil, že všechny děti, jež zemřely předtím, než dosáhly let zodpovědnosti, jsou spaseny v celestiálním království nebeském.“10
Po křtu vodou obdržíme Ducha Svatého vkládáním rukou.
„Evangelium vyžaduje křest ponořením pro odpuštění hříchů, což je význam tohoto slova v původním jazyce – totiž pohroužit neboli ponořit… Dále věřím v dar Ducha Svatého vkládáním rukou, [jak to dokazuje] Petrovo kázání v den letnic, Skutkové 2:38. Mohli byste stejně tak pokřtít pytel písku namísto člověka, pokud to není vykonáno se zřetelem na odpuštění hříchů a získání Ducha Svatého. Křest vodou je jen polovina křtu, a není dobrý k ničemu bez druhé poloviny – totiž křtu Duchem Svatým. Spasitel říká: ,Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.‘ [Jan 3:5.]“11
Daniel Tyler vzpomínal na proslov, který Prorok pronesl ve Springfieldu ve státě Pensylvánie v roce 1833: „Během svého krátkého pobytu kázal v domě mého otce, ve skromném srubu. Četl 3. kapitolu Jana… Když vysvětloval 5. verš, řekl: ,Být narozen z vody a z Ducha znamená být ponořen ve vodě na odpuštění hříchů a poté přijmout dar Ducha Svatého. Toto bylo prováděno vkládáním rukou toho, kdo měl pravomoc danou mu Bohem.“ 12
„Znovuzrození přichází Duchem Božím prostřednictvím obřadů.“13
„Křest je svatý obřad připravující na přijetí Ducha Svatého; je to cesta a klíč, kterým bude udílen Duch Svatý. Dar Ducha Svatého vkládáním rukou nelze přijmout skrze žádnou jinou zásadu než zásadu spravedlivosti.“14
„Co kdybychom se pokusili získat dar Ducha Svatého nějakými jinými prostředky než znameními neboli cestou, kterou Bůh určil – obdrželi bychom ho? Samozřejmě, že ne; veškeré jiné prostředky by selhaly. Pán praví – udělejte to a to, a já vám požehnám.
Existují určitá hesla a znamení přináležející ke kněžství, která musejí být zachovávána, aby se získalo požehnání. Znamením, [kterému učil] Petr, bylo činit pokání a dát se pokřtít na odpuštění hříchů se zaslíbením daru Ducha Svatého; a dar Ducha Svatého nelze obdržet žádným jiným způsobem. [Viz Skutkové 2:38.]
Je rozdíl mezi Duchem Svatým a darem Ducha Svatého. Kornelius obdržel Ducha Svatého předtím, než byl pokřtěn, což pro něho byla přesvědčující moc Boží o pravdě evangelia, nemohl ale obdržet dar Ducha Svatého, dokud nebyl pokřtěn. Kdyby na sebe nevzal toto znamení neboli obřad, Duch Svatý, který ho přesvědčil o pravdě Boží, by ho opustil. [Viz Skutkové 10:1–48.] Dokud nebyl poslušen těchto obřadů a dokud nepřijal dar Ducha Svatého vkládáním rukou podle řádu Božího, nemohl by uzdravit nemocného ani přikázat zlému duchu, aby vyšel z člověka, a on by ho uposlechl; neboť duchové by mu mohli říci, podobně jako řekli synům Scevy: ,Pavla známe a Ježíše známe, ale kdo jsi ty?‘ [Viz Skutkové 19:13–15.]“15
Když byli Joseph Smith a Elias Higbee v prosinci 1839 ve Washingtonu, D.C., aby usilovali o odškodnění nepravostí spáchaných na Svatých v Missouri, napsali níže uvedená slova Hyrumu Smithovi: „President [Spojených států] se nás během našeho rozhovoru otázal, v čem se lišíme ve svém náboženství od ostatních náboženství této doby. Bratr Joseph řekl, že se lišíme ve způsobu křtu a v daru Ducha Svatého vkládáním rukou. Měli jsme za to, že všechny ostatní úvahy jsou obsaženy v daru Ducha Svatého.“16
Dar Ducha Svatého nám přináší do života pokoj, radost, božské vedení a další dary.
„Věříme, že i nyní se můžeme těšit daru Ducha Svatého tak, jako tomu bylo ve dnech apoštolů; věříme, že [dar Ducha Svatého] je nutný k tomu, aby se vytvořilo a zorganizovalo kněžství, že žádný člověk nemůže být bez něho povolán do žádného úřadu ke službě; také věříme v proroctví, v jazyky, ve vidění a ve zjevení, v dary a v uzdravování; a že tyto věci nelze získat bez daru Ducha Svatého. Věříme, že svatí muži za stara promlouvali tak, jak byli pohnuti Duchem Svatým, a že svatí muži v těchto dnech promlouvají podle téže zásady; věříme, že je to utěšitel a dosvědčovatel, že nám připomíná věci minulé, uvádí nás do veškeré pravdy a ukazuje nám věci, které přijdou; věříme, že ,žádný člověk nemůže poznat, že Ježíš je Kristus, jedině Duchem Svatým‘. [Viz 1. Korintským 12:3.] Věříme v [tento dar Ducha Svatého] ve vší jeho plnosti a moci a velikosti a slávě.“17
Prorok Joseph Smith se v únoru 1847, téměř tři roky poté, co zemřel mučednickou smrtí, zjevil presidentu Brighamu Youngovi a předal mu toto poselství: „Řekni lidem, aby byli pokorní a věrní a aby dbali na to, aby si uchovávali Ducha Páně, a ten je povede správně. Buďte opatrní a neodhánějte onen tichý a jemný hlas; bude [vás] učit tomu, [co] máte dělat a kam máte jít; ponese plody království. Řekni bratřím, aby uchovávali své srdce otevřené vůči přesvědčení, takže až k nim Duch Svatý přijde, jejich srdce bude připraveno ho přijmout. Dokáží rozeznat Ducha Páně od všech ostatních duchů. Bude jim do duše našeptávat pokoj a radost, a bude jim ze srdce odnímat zášť, nenávist, závist, svár a veškeré zlo; a jejich jedinou touhou bude konat dobro, uskutečňovat spravedlivost a budovat království Boží. Řekni bratřím, že pokud budou následovat Ducha Páně, půjdou správně.“18
Doporučení ke studiu a k výuce
Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.
-
Projděte si strany 89–90, na kterých Prorok Joseph Smith vyjádřil své pocity, když byli s Oliverem Cowderym pokřtěni a když byl pokřtěn jeho otec. Jaké máte vzpomínky na svůj křest nebo na křty svých rodinných příslušníků nebo přátel? Zvažte, zda byste si tyto vzpomínky neměli zaznamenat do deníku nebo do životopisu.
-
Prohlášení na stranách 91–94 pocházejí z poselství, která Joseph Smith předal lidem, kteří již byli pokřtěni. Proč je podle vašeho názoru potřebné, aby se tyto pravdy připomínaly pokřtěným členům Církve? Jaké nové postřehy vás napadly, když jste studovali tyto nauky?
-
Co byste mohli říci příteli, který se domnívá, že křest není nutný? Co byste mohli říci příteli, který se domnívá, že malé děti potřebují být pokřtěny? (Některé příklady najdete na stranách 94–95.)
-
Přečtěte si druhý odstavec na straně 95. Proč křest „není dobrý k ničemu“ bez daru Ducha Svatého? Joseph Smith řekl: „Je rozdíl mezi Duchem Svatým a darem Ducha Svatého.“ (Strana 96.) Jaká požehnání můžeme, podle vašich zkušeností, v životě získat, když máme dar Ducha Svatého?
-
Projděte si druhý odstavec na straně 97. Proč je způsob křtu významným rozdílem mezi znovuzřízenou Církví a jinými církvemi? Proč je dar Ducha Svatého tím, čím se Církev tak významně odlišuje od jiných? V jakém smyslu jsou „všechny ostatní úvahy… obsaženy v daru Ducha Svatého“?
-
Přečtěte si poslední odstavec v této kapitole (strany 97–98). Přemýšlejte o tom, jak můžete žít, abyste byli hodni přijímat a rozpoznávat nabádání Ducha Svatého.
Související verše z písem: Jan 15:26; Římanům 6:3–6; 2. Nefi 31:13; 3. Nefi 11:18–41; Moroni 8:1–23
Joseph Smith st., Prorokův otec, byl pokřtěn 6. dubna 1830. Když jeho otec vysel z vody, Prorok „zabořil tvář do hrudi svého otce a hlasitě plakal radostí”.
Alma křtí ve vodách Mormonu. Joseph Smith učil: „Než přišel Spasitel v těle, byli, svatí‘ křtěni ve jménu Ježíše Krista, který měl přijít, protože nikdy nebylo žádného jiného jména, kterým by lidé mohli být spaseni.”
Duch Svatý je udílen „vkládáním rukou toho, kdo [má] pravomoc danou mu Bohem“.