Kapitola 3
Ježíš Kristus, Božský Vykupitel světa
„Bez zprostředkování Ježíše Krista by spasení nemohlo přijít na svět.“
Ze života Josepha Smitha
Dlouho předtím, než se Joseph Smith narodil, jeho dědeček ze strany jeho otce pocítil inspiraci, že v jeho rodině se stane něco, co „způsobí převrat ve světě.“1 V životopisu Josepha Smitha se píše: „Můj dědeček Asael Smith již dávno předpověděl, že v jeho rodině povstane prorok, a moje babička byla zcela přesvědčena, že toto se naplnilo mnou. Dědeček Asael zemřel v East Stockholmu v kraji St. Lawrence ve státě New York poté, co obdržel Knihu Mormonovu a co ji téměř celou přečetl; a prohlásil, že já jsem tím Prorokem, o kterém již dlouho věděl, že přijde do jeho rodiny.“2
Jednou z nejdůležitějších rolí Josepha Smitha jako Proroka Znovuzřízení bylo svědčit o Ježíši Kristu. Byl požehnán tím, že měl osobní poznání božskosti Ježíše Krista a rozuměl Jeho roli jako Vykupitele světa. Toto poznání nejprve získal při Prvním vidění, kdy mladý Joseph viděl Nebeského Otce a Ježíše Krista a slyšel Otce prohlásit: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ (Joseph Smith–Životopis 1:17.) Během této posvátné události měl Joseph výsadu obdržet poučení od Spasitele světa.
O téměř dvanáct let později, 16. února 1832, Prorok, společně se Sidneym Rigdonem jako svým písařem, překládal Bibli v domě Johna Johnsona v Hiramu ve státě Ohio. Poté, co Prorok přeložil Jana 5:29, kde se popisuje vzkříšení těch, kteří jsou dobří, a těch, kteří jsou zlí, Josephovi a Sidneymu se otevřelo vidění a oni viděli Spasitele a promlouvali s Ním:
„Mocí Ducha byly oči naše otevřeny a porozumění naše bylo osvíceno, abychom viděli věci Boží a porozuměli jim – dokonce těm věcem, jež byly od počátku, dříve než byl svět, [jež] byly ustanoveny Otcem skrze jeho Jednorozeného Syna, jenž byl v lůně Otcově již od počátku; o němž vydáváme svědectví; a svědectví, které vydáváme, je plnost evangelia Ježíše Krista, jenž je Syn, jehož jsme viděli a s nímž jsme hovořili v nebeském vidění. …
A my jsme spatřili slávu Syna na pravici Otcově a přijali jsme z jeho plnosti; a před jeho trůnem jsme viděli svaté anděly a ty, kdož jsou posvěceni, uctívající Boha a Beránka, kteří ho uctívají na věky věků.
A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: Že on žije!
Neboť jsme ho viděli, vpravdě na pravici Boží; a slyšeli jsme hlas vydávající svědectví, že je Jednorozeným Otcovým – že jím a skrze něho a od něho světy jsou a byly stvořeny a obyvatelé jejich jsou syny a dcerami Bohu zplozenými.“ (NaS 76:12–14, 20–24.)
Joseph Smith viděl Spasitele znovu 3. dubna 1836. Prorok a Oliver Cowdery se odebrali k západnímu řečnickému pultu v chrámu Kirtland. Sklonili se k vážné modlitbě, po níž se jim zjevil Spasitel. Prorok prohlásil:
„Závoj byl sňat z mysli naší a oči porozumění našeho byly otevřeny. Viděli jsme před sebou Pána stojícího na hrazení kazatelnice; a pod nohama jeho bylo vydlážděné dílo z ryzího zlata v barvě podobající se jantaru. Oči jeho byly jako plamen ohně; vlasy na hlavě jeho byly bílé jako čistý sníh; tvář jeho zářila nad jas slunce; a hlas jeho byl jako zvuk valících se velikých vod, a to hlas Jehovův, řkoucí: Já jsem první i poslední; jsem ten, kdo žije, jsem ten, kdo byl zabit; jsem přímluvcem vaším u Otce.“ (NaS 110:1–4.)
Díky těmto zážitkům Prorok získal bezprostřední poznání Spasitele a stal se zvláštním svědkem Jeho božskosti.
Učení Josepha Smitha
Boží lid se ve všech dispensacích spoléhal na Kristovo Usmíření, aby získal odpuštění svých hříchů.
„Bez zprostředkování Ježíše Krista by spasení nemohlo přijít na svět.“3
„Bůh… připravil oběť prostřednictvím daru svého vlastního Syna, který měl být poslán v příhodném čase, aby připravil cestu neboli otevřel dveře, jimiž by člověk mohl vstoupit do Pánovy přítomnosti, z níž byl vyvržen kvůli neposlušnosti. Čas od času tyto radostné zvěsti zazněly v uších lidí v různých dobách světa až do doby příchodu Mesiášova.
Vírou v toto usmíření neboli v plán vykoupení přinesl Abel Bohu oběť, jež byla přijata, což byli prvorození ze stáda. Kain obětoval z úrody zemské, a přijat nebyl, protože to nemohl učinit ve víře; nemohl mít žádnou víru neboli nemohl použít víru v rozporu s plánem nebes. K usmíření pro člověka musí být prolita krev Jednorozeného, neboť toto byl plán vykoupení, a bez tohoto prolití krve není žádného odpuštění. A jelikož tato oběť byla ustanovena jako předobraz, podle něhož měl člověk rozpoznat onu velikou Oběť, kterou Bůh připravil, přinést oběť v rozporu s tím znamenalo, že nemohla být použita žádná víra, protože vykoupení nebylo koupeno tímto způsobem, ani moc usmíření nebyla zřízena podle tohoto řádu; tudíž Kain nemohl mít žádnou víru; a cožkoli není z víry, je hřích. Avšak Abel přinesl přijatelnou oběť, skrze kterou obdržel svědectví, že je spravedlivý, když sám Bůh svědčil o jeho darech [viz Židům11:4].
Zajisté, prolití krve zvířete nemohlo být přínosné pro žádného člověka, ledaže to bylo učiněno jako napodobení neboli jako předobraz neboli vysvětlení toho, co mělo být přineseno skrze dar samotného Boha – a ledaže bylo toto konání učiněno s okem vyhlížejícím kupředu ve víře v moc oné veliké Oběti na odpuštění hříchů. …
… Nemůžeme se domnívat, že lidé ve všech dávných dobách byli tak neznalí nebeského systému, jak mnozí předpokládají, neboť všichni, kteří kdy byli spaseni, byli spaseni skrze moc tohoto velikého plánu vykoupení, jak před příchodem Krista, tak i od oné doby nadále; pokud nebyli, Bůh používá různé plány (můžeme-li to tak vyjádřit), jak přivést lidi zpět, aby s Ním přebývali. A v toto my věřit nemůžeme, neboť nedošlo k žádné změně v přirozenosti člověka od doby, kdy padl; a obřad neboli nařízení obětování krve byl stanoven tak, aby byl vykonáván pouze do doby, kdy byl Kristus obětován a prolil svou krev – jak již bylo řečeno – aby člověk mohl ve víře vyhlížet kupředu k oné době. …
To, že přinášení oběti bylo určeno pouze k tomu, aby zaměřilo mysl na Krista, odvozujeme z těchto pozoruhodných Ježíšových slov k Židům: ,Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.‘ [Jan 8:56.] A tak když lidé v dávných dobách přinášeli oběť, nebránilo jim to v slyšení evangelia; avšak sloužilo to k tomu, jak jsme již řekli, aby se otevřely jejich oči a aby byli schopni hledět kupředu na dobu Spasitelova příchodu a radovat se z Jeho vykoupení… Docházíme k přesvědčení, že kdykoli Pán zjevil sám sebe lidem v dávných dobách a přikázal jim, aby Mu přinášeli oběť, bylo to učiněno proto, aby mohli hledět kupředu s vírou na dobu Jeho příchodu a spoléhat se na moc onoho usmíření na odpuštění svých hříchů. A toto činili, tisíce těch, kteří nás předešli, jejichž šat je bez poskvrny a kteří, podobně jako Job, čekají s důvěrou jako on, že Ho uzří v den poslední na zemi, dokonce v těle svém [viz Job 19:25–26].
Můžeme dojít k závěru, že sice existovaly různé dispensace, přesto bylo vše, co Bůh sdělil svému lidu, zamýšleno k tomu, aby to přitáhlo jejich mysl k onomu velikému cíli a aby je to učilo spoléhat se pouze na Boha jako na původce jejich spasení, jak je to obsaženo v Jeho zákoně.“4
Díky tomu, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, celé lidstvo bude vzkříšeno.
„Základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista, že On zemřel, byl pohřben a opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa; a vše ostatní, co se týká našeho náboženství, jsou pouhé přídavky. Avšak ve spojitosti s tímto věříme v dar Ducha Svatého, v moc víry, v užívání duchovních darů podle vůle Boží, ve znovuzřízení domu Izraele a v konečné vítězství pravdy.“5
„Jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou‘; všichni budou pozvednuti z mrtvých. [1. Korintským 15:22.] Beránek Boží uskutečnil vzkříšení, takže všichni povstanou z mrtvých.“6
„Bůh stanovil den, ve kterém bude soudit svět, a ohledně toho nám dal ujištění tím, že pozvedl svého Syna Ježíše Krista z mrtvých– což je záležitost, na níž je založena naděje na budoucí štěstí a radost všech těch, kteří věří inspirovanému záznamu; protože ,nevstal-liť z mrtvých Kristus,‘ řekl Pavel Korintským, ,marná jest víra vaše, ještě jste v svých hříších. A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli‘. [1. Korintským 15:17–18.] …
Kristus sám dozajista vstal z mrtvých; a pokud vstal z mrtvých, přivede svou mocí všechny lidi, aby stáli před Ním: neboť pokud vstal z mrtvých, pouta časné smrti jsou zlomena, takže hrob nemá žádného vítězství. Pokud tedy hrob nemá žádného vítězství, ti, kteří zachovávají slova Ježíšova a jsou poslušni Jeho učení, mají nejen zaslíbení vzkříšení z mrtvých, ale také ujištění, že budou vpuštěni do Jeho slavného království; neboť On sám říká: ,Kdež jsem já, tuť i můj služebník bude.‘ [Jan 12:26.]“7
„Ti, kteří zemřeli v Ježíši Kristu, mohou očekávat, že, až vyjdou, vstoupí do úplného naplnění radosti, kterou zde vlastnili či očekávali… Jsem rád, že mám tu výsadu sdělit vám některé věci, které vám, pokud jsou důkladně pochopeny, pomohou, až budou zemětřesení dunět, mračna se budou kupit, blesky se budou míhat a až bouře budou připraveny na vás vypuknout jako hromobití. Chopte se těchto věcí a nedopusťte, aby se vaše kolena nebo klouby třásly, ani to, aby vaše srdce umdlévalo; co pak zmohou zemětřesení, války a tornáda? Nic. Všechny vaše ztráty vám budou ve vzkříšení vynahrazeny, pod podmínkou, že budete pokračovat ve věrnosti. Skrze vidění od Všemohoucího jsem toto viděl. …
Bůh zjevil svého Syna z nebes a rovněž i nauku o vzkříšení; a my máme poznání, že ty, které zde pohřbíváme, Bůh opět vyzvedne, a budou oděni a oživeni Duchem velikého Boha; a co na tom záleží, zda pokládáme do hrobu je nebo zda se tam pokládáme s nimi, když je již zde nemůžeme zadržet? Nechť se tyto pravdy vštípí do našeho srdce, abychom se dokonce již zde mohli začít těšit z toho, čeho bude poté v plnosti.“8
Skrze Usmíření Kristovo a poslušnost evangelia se můžeme stát spoludědici s Ježíšem Kristem.
„Věřím v božskost Ježíše Krista, a že zemřel za hříchy všech lidí, kteří v Adamovi padli.“9
Články víry 1:3: „Věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia.“10
„Poté, co Bůh stvořil nebesa a zemi, sestoupil dolů a šestého dne řekl: ,Učiňme člověka k obrazu našemu.‘ K obrazu koho? K obrazu Bohů je oni stvořili, muže a ženu, nevinné, bezúhonné a neposkvrněné, mající tentýž charakter a tutéž podobu jako Bohové [viz Genesis 1:26–27]. A když člověk padl, neztratil svou podobu, ale jeho charakter si přesto podržel podobu jeho Stvořitele. Kristus, jenž je obrazem člověka, je také dokonalým obrazem osoby svého Otce [viz Židům 1:3]… Skrze usmíření Kristovo a vzkříšení a poslušnost evangelia, budeme opět připodobněni obrazu Jeho Syna Ježíše Krista [viz Římanům 8:29]; poté dosáhneme obrazu, slávy a charakteru Božího.“11
„Otec našich duchů [zaopatřil] oběť pro svá stvoření, plán vykoupení, moc usmíření, schéma spasení, přičemž Jeho velikými cíli je přivést lidi zpět do přítomnosti Krále nebe, korunovat je v celestiální slávě a učinit je spolu se Synem dědici toho, co je neporušitelné, neposkvrněné a co nepohasíná.“12
„V písmech se píše, že ti, kteří budou poslušni přikázání, budou dědici Božími a spoludědici s Ježíšem Kristem… ,Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme [děti] Boží. A jestliže [děti], tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.‘ [viz Římanům 8:16–17.]“13
„ Jak utěšující pro truchlící, když jsou vyzváni, aby se rozloučili s manželem, manželkou, otcem, matkou, dítětem nebo milovaným příbuzným, je vědět, že ačkoli se pozemská schránka položí a rozloží, oni opět povstanou, aby dleli ve věčných plamenech v nesmrtelné slávě, aby již nesmutnili, netrpěli ani nezemřeli, ale že budou dědici Božími a spoludědici s Ježíšem Kristem.“14
Ježíš Kristus je dokonalý, čistý a svatý, a vyzývá nás, abychom byli takovými, jako je On.
„Kdo, mezi všemi těmi Svatými v těchto posledních dnech, se může považovat za tak dobrého jako je náš Pán? Kdo je tak dokonalý? Kdo je tak čistý? Kdo je tak svatý jako On? Lze někohotakového nalézt? On nikdy nespáchal přestupek ani neporušil přikázání nebo zákon nebe – v Jeho ústech nebyla žádná lest, ani v Jeho srdci nebyl nalezen klam… Kde je někdo podobný Kristu? Nikdo takový na zemi není.“15
„Stvoření bylo poddáno marnosti, nikoli chtěně, ale Kristus ho poddal v naději [viz Římanům 8:20] – všichni jsou poddáni marnosti, zatímco procházejí křivolakými stezkami a obtíženi, které je obklopují. Kde je člověk, který je osvobozen od marnosti? Nikdo nikdy nebyl dokonalý vyjma Ježíše; a proč byl On dokonalý? Protože byl Synem Božím a měl plnost Ducha, a větší moc než jakýkoli člověk.“16
„Když byl [Ježíš Kristus] ještě chlapcem, měl veškerou inteligenci potřebnou k tomu, aby mohl vládnout a panovat nad královstvím Židů, a mohl rozmlouvat s těmi nej moudřejšími a nejhlubokomyslnějšími učiteli zákona a teologie a způsobit, aby se jejich teorie a zvyklosti jevily jako pošetilost v porovnání s moudrostí, kterou vlastnil.“17
„Doufáme, že v srdci neustále rozmýšlíte o přikázáních našeho Pána, a že vás učí nejen Jeho vůli ohledně hlásání Jeho evangelia, ale také Jeho mírnosti a dokonalému jednání se všemi, dokonce i v oněch dobách těžkých pronásledování a týrání, které Mu naložilo zlovolné a cizoložné pokolení. Pamatujte, bratří, že vás povolal ke svatosti; a je nutné dodávat, abychom byli jako On v neposkvrněnosti? Jak moudře, jak svatě; jak cudně a jak dokonale byste se tudíž měli chovat v Jeho očích; a pamatujte také na to, že Jeho zrak na vás spočívá neustále.“18
„Když se zamyslíme nad svatostí a dokonalostí našeho velikého Mistra, který otevřel cestu, díky níž k němu můžeme přijít, vskutku obětí sama sebe, naše srdce přetéká dojetím nad jeho blahosklonností. A když se také zamyslíme na tím, že nás vyzývá, abychom byli dokonalí ve všech věcech, abychom mohli být připraveni setkat se s ním v pokoji, až přijde ve své slávě se všemi svatými anděly, přejeme si směle nabádat své bratry, aby byli pokorní a naplněni modlitbou, aby vskutku kráčeli jako děti světla a dne, aby mohli mít milost pro odolání každému pokušení a pro překonání každého zla v úctyhodném jménu našeho Pána Ježíše Krista. Neboť buďte ujištěni, bratří, že ten den je vskutku blízko, kdy Pán domu vstane a zavře dveře, a nikomu, vyjma těch, kteří na sobě mají svatební šat, nebude dovoleno těšit se z místa u svatební večeře! [Viz Matouš 22:1–14.]“19
Doporučení ke studiu a k výuce
Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.
-
Projděte si popis Josephových vidění Spasitele (strany 45–47). Když přemítáte o těchto jeho zážitcích, jaké myšlenky a pocity to ve vás vyvolává?
-
Zvířecí oběti pomáhaly v dávných dobách Pánovým lidem, aby „se otevřely jejich oči a oni … byli schopni hledět kupředu na dobu Spasitelova příchodu a radovat se v Jeho vykoupení“ (strana 49). Co vám pomáhá hledět ke Spasiteli v dnešní době?
-
Přečtěte si odstavec, který je uveden dole na straně 49. Všimněte si, že slovo „přídavek“ v tomto odstavci znamená to, co je spojeno s něčím, co má větší význam, jako například větev, která je připojena ke kmeni stromu. Proč myslíte, že svědectví apoštolů a proroků týkající se Spasitelova Usmíření a Vzkříšení jsou „základními zásadami našeho náboženství“? Jak byste mohli přistupovat ke službě v rodině a v Církvi, pokud byste pamatovali na to, že všechny ostatní věci jsou přídavky k těmto zásadám?
-
Projděte si učení Proroka Josepha týkající se vzkříšení (strany 49–51). Jakou útěchu čerpáte ze znalosti, že „všechny vaše ztráty vám budou ve vzkříšení vynahrazeny, pod podmínkou, že budete pokračovat ve věrnosti“? Jak nám může znalost o vzkříšení pomáhat v tom, abychom se „mohli začít těšit z toho, čeho bude poté v plnosti“?
-
Poté, co si projdete strany 51–52, přemítejte o tom, co Spasitel udělal, abychom se mohli stát spoludědici s Ním. Zamyslete se nad tím, jak Mu můžete projevovat vděčnost za Jeho smírnou oběť.
-
Na stranách 52–54, se Prorok Joseph Smith zmiňuje o různých Spasitelových vlastnostech. Jaké další vlastnosti vás napadají, když přemítáte o životě a poslání Spasitele? Přemýšlejte o tom, co můžete dělat, abyste se Mu stali více podobnými.
Související verše z písem: Izaiáš 53:1–12. 2. Nefi 9:5–26; NaS 20:21–29
V chrámu Kirtland se Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu ukázal Spasitel. „Závoj byl sňat z mysli naší“ řekl Joseph, „a oči porozumění našeho byly otevřeny. Viděli jsme… Pána stojícího na hrazení kazatelnice.“
„Beránek Boží uskutečnil vzkříšení, takže všichni povstanou z mrtvých.“
„Když se zamyslíme nad svatostí a dokonalostí našeho velikého Mistra,… naše srdce přetéká dojetím nad jeho blahosklonností.“