Učení presidentů
Kapitola 2: Bůh, Věčný Otec


Kapitola 2

Bůh, Věčný Otec

„Záměry našeho Boha jsou veliké, Jeho láska nepředstavitelná, Jeho moudrost nekonečná a Jeho moc neomezená; Svatí mají tudíž důvod k tomu, aby se radovali a byli šťastni.“

Ze života Josepha Smitha

Mezi předky Josepha Smitha byli mnozí, kteří se ve své době snažili poznat pravého Boha. Josephovi rodiče byli velmi duchovní, a i když v okolních církvích nenašli úplnou pravdu ohledně Boha, ctili Bibli jako slovo Boží a modlitba byla součástí jejich každodenního života. Prorokův bratr William vzpomínal: „Náboženské zvyky mého otce byly striktně zbožné a mravné… Očekávalo se, že budu naslouchat modlitbám večer i ráno… Moji rodiče, otec i matka, vylévali svou duši Bohu, dárci všech požehnání, aby zachovával a ochraňoval jejich děti a aby je chránil před hříchem a před všemi zlými skutky. Tak striktně zbožní byli moji rodiče.“1 William také řekl: „Kam až sahá moje paměť, mívali jsme vždy rodinné modlitby. Dobře si pamatuji, jak otec nosíval v kapse u vesty brýle, … a když jsme my chlapci viděli, jak si nahmatává brýle, věděli jsem, že je to signál k tomu, abychom se připravili k modlitbě, a když jsme si toho nevšimli, matka vždy řekla: ,Williame,‘ nebo kdokoli, kdo si toho nevšiml, ,připrav se k modlitbě‘. Po modlitbě jsme zpívávali píseň; část z ní si dosud pamatuji: ,Další den již uplynul, my odkládáme oděv svůj.‘“2

Tato raná duchovní výchova se Josephu Smithovi zaryla hluboce do duše. Když si začal dělat starosti o své věčné blaho a snažil se zjistit, do jaké církve má vstoupit, věděl, že se může obrátit na Boha, který mu odpoví:

„Z písem jsem se dozvěděl, že Bůh je tentýž včera, dnes i na věky, a že nestraní osobám, neboť je Bohem. Neboť jsem pohlédl na slunce, vznešený zdroj světla pro zemi, a také na měsíc, který se s majestátností pohybuje po obloze, a také na hvězdy, které září na své dráze; a také na zemi, na které stojím, a na polní zvěř a ptactvo nebeské a ryby ve vodách; a také na člověka, který kráčí po tváři země se vznešeností a v síle krásy, a [s] mocí a inteligencí vládne věcem, které jsou tak nesmírně veliké a úžasné, dokonce podle obrazu toho, kdo je stvořil.

A když jsem všechny tyto věci uvážil, mé srdce zvolalo: Dobře to řekl onen moudrý muž, že jen blázen říká v srdci svém, že není Boha [viz Žalm 53:1]. Mé srdce zvolalo: Všechny tyto věci vydávají svědectví a svědčí o všemocné a všudypřítomné moci, o Bytosti, která tvoří zákony a nařizuje a svazuje všechny věci v jejich mezích, která naplňuje věčnost a která byla a je a bude od celé věčnosti až do věčnosti. A když jsem uvážil všechny tyto věci, a že ona Bytost usiluje o to, aby byla uctívána těmi, kteří ji uctívají v duchu a v pravdě [viz Jan 4:23], volal jsem tudíž k Pánu o milosrdenství, neboť nebylo nikoho jiného, za kým bych mohl jít a milosrdenství obdržet.“3

Josephova vírou naplněná modlitba o milosrdenství a moudrost byla zodpověděna Prvním viděním. Díky tomuto vidění získal mladý Prorok mnohem více znalosti o Bohu, než kolik ho měla jakákoli církev v jeho době – znalost, která byla po staletí pro svět ztracena. Díky Prvnímu vidění Joseph sám pro sebe zjistil, že Otec a Syn jsou samostatné bytosti, že Jejich moc je větší než moc zla a že člověk je vskutku stvořen k obrazu Božímu – což jsou pravdy, které jsou nezbytné pro porozumění našemu skutečnému vztahu s naším Otcem v nebi.

Další zjevení ohledně povahy Boha následovala, a mnohá z nich jsou nyní obsažena v písmech posledních dnů. Prorok, jako Bohem vyvolený nástroj ke znovuzřízení pravd evangelia světu, svědčil o Bohu během celého svého působení. „Hodlám se ptát po Bohu,“ prohlásil, „neboť si přeji, abyste Ho vy všichni poznali a abyste se s Ním obeznámili… Pak poznáte, že jsem Jeho služebníkem; neboť mluvím jako ten, kdo má pravomoc.“4

Učení Josepha Smitha

Bůh je milující Otec veškerého lidstva a zdroj všeho dobra.

„Zatímco jedna část lidské rasy nemilosrdně soudí a odsuzuje druhou, Veliký Rodič vesmíru pohlíží na celou lidskou rodinu s otcovskou péčí a s rodičovským ohledem; On se na ně dívá jako na své potomstvo, a bez jakýchkoli úzkoprsých pocitů, které ovlivňují děti lidské, dává ,slunci svému… vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé‘. [Matouš 5:45.]“5

„Uznáváme, že Bůh je velkým zdrojem a pramenem, ze kterého plyne vše dobré; že je dokonalou inteligencí a že sama Jeho moudrost postačuje na to, aby řídil a usměrňoval mocná stvoření a světy, jež nad naší hlavou září a třpytí se s takovou velkolepostí a jasem, jako kdyby se jich dotkl Jeho prst a pohybovaly se Jeho všemocným slovem… Nebesa vypravují slávu Boží a dílo rukou Jeho obloha zvěstuje [viz Žalm 19:1]; a chvilkové zamyšlení postačuje k tomu, aby každého člověka s běžnou inteligencí poučilo o tom, že toto vše není pouhým výsledkem náhody, ani to vše nemůže být udržováno o nic menší mocí než rukou Všemohoucí.“6

„Bůh vidí skryté popudy lidského jednání, a zná srdce všeho živého.“7

„Záměry našeho Boha jsou veliké, Jeho láska nepředstavitelná, Jeho moudrost nekonečná a Jeho moc neomezená; Svatí mají tudíž důvod k tomu, aby se radovali a byli šťastni vědouce, že ,tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti‘. [Žalm 48:14.]“8

Když porozumíme povaze Boha, porozumíme sami sobě a poznáme, jak k Němu máme přistupovat.

„Na světě je jen velmi málo bytostí, které správně rozumějí povaze Boha. Velká většina lidstva nerozumí, pokud jde o jejich vztah k Bohu, ničemu, ani tomu, co bylo, ani tomu, co má přijít. Neznají povahu tohoto vztahu, ani jí nerozumějí; a v důsledku toho vědí jen o něco málo více než divoká zvířata, neboli o něco málo více, než jak jíst, pít a spát. To je to jediné, co člověk o Bohu nebo o Jeho existenci ví, pokud mu to není dáno inspirací Všemohoucího.

Pokud se člověk nenaučí nic jiného než jen jíst, pít a spát a neporozumí žádným úmyslům Božím, pak zvíře rozumí témuž. Ono jí, pije, spí a o Bohu neví nic více; a přesto toho ví tolik, co my, pokud nejsme schopni chápat skrze inspiraci Všemohoucího Boha. Pokud lidé nerozumějí povaze Boha, nerozumějí sami sobě. Chtěl bych se vrátit na počátek a pozvednout tak vaši mysl k ušlechtilejším sférám a k vznešenějšímu porozumění, než o jaké lidská mysl obvykle usiluje.

… Písma nám sdělují, že ,totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista‘. [Jan 17:3.]

Pokud některý člověk Boha nezná a dotazuje se, jakou bytostí Bůh je – pokud bude pilně pátrat ve svém srdci – zda prohlášení Ježíše a apoštolů je pravdivé, uvědomí si, že nemá věčný život; neboť věčný život nemůže být založen na základě žádné jiné zásady.

Mým prvním záměrem je zjistit povahu jediného moudrého a pravého Boha, a jakou bytostí On je …

Bůh sám byl kdysi takový, jako jsme my nyní, a je oslaveným člověkem, a sedí na trůnu tam na nebesích! To je to veliké tajemství. Kdyby se dnes roztrhl závoj, a velký Bůh, který udržuje tento svět na jeho dráze a který udržuje všechny světy a všechny věci svou mocí, byl učiněn viditelným – pravím vám, kdybyste Ho dnes spatřili, viděli byste Ho v podobě člověka – jako jste vy sami, v celé osobě, obrazu a v naprosté podobě, jako člověka; neboť Adam byl stvořen v naprosté podobě, obrazu a v podobnosti Boží, a obdržel od Něho poučení, a kráčel, hovořil a rozmlouval s Ním tak, jako jeden člověk hovoří a rozmlouvá s druhým. 

… Když máme určité poznání Boha, začínáme poznávat, jak k Němu přistupovat a jak se tázat, abychom obdrželi odpověď. Když rozumíme povaze Boha a víme, jak k Němu přijít, On nám začíná odkrývat nebesa a vyprávět nám o tom všem. Když jsme připraveni přijít k Němu, On je připraven přijít k nám.“9

Božstvo tvoří tři samostatné a odlišné bytosti.

Články víry 1:1; „Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“10

Joseph Smith učil níže uvedenému v dubnu 1843. Později to bylo zaznamenáno v Nauce a smlouvách 130:22: „Otec má tělo z masa a kostí tak hmatatelné jako lidské; Syn také; ale Duch Svatý nemá tělo z masa a kostí, ale je bytostí Ducha. Kdyby tomu tak nebylo, Duch Svatý by v nás nemohl dlíti.“11

„Vždy jsem prohlašoval, že Bůh je samostatná bytost, že Ježíš Kristus je samostatná bytost odlišná od Boha Otce, a že Duch Svatý je samostatná bytost a Duch – a tito tři tvoří tři samostatné bytosti a tři Bohy.“12

„To, co je bez těla neboli orgánů a končetin, není ničím. V nebi není žádný jiný Bůh než Bůh, který má maso a kosti.“13

Členové Božstva jsou v dokonalé jednotě, přičemž Bůh Otec předsedá.

„O Bohu a o Božstvu se toho říká hodně… Dnešní učitelé říkají, že Otec je Bůh, Syn je Bůh a Duch Svatý je Bůh a že ti všichni jsou v jednom těle a jsou jedním Bohem. Ježíš se modlil, aby ti, které mu Otec dal ze světa, mohli být jedno v nich, jako jsou jedno oni [viz Jan 17:11–23]. …

Petr a Štěpán svědčili o tom, že viděli Syna Muže stojícího na pravici Boží. Kdokoli, kdo viděl nebesa otevřená, ví, že na nebesích jsou tři bytosti, které drží klíče moci, a že jedna z nich všem předsedá.“14

„Před zorganizováním této země byla mezi třemi bytostmi uzavřena věčná smlouva, která se týká toho, jak budou co přidělovat lidem na zemi. Tyto bytosti… se nazývají Bůh první, Stvořitel; Bůh druhý, Vykupitel; a Bůh třetí, Svědek neboli Potvrzovatel.“15

„Sférou působnosti Otce je předsedat jako Vedoucí neboli President, Ježíš jako Prostředník a Duch Svatý jako Potvrzovatel neboli Svědek. Syn [má] tělesnou schránku, a rovněž i Otec, ale Duch Svatý je duchovní bytostí bez tělesné schránky.“16

,V písmech se píše: Já a Otec jedno jsme‘ [Jan 10:30], a opět, že Otec, Syn a Duch Svatý jsou jedno a že tito tři se shodují v téže věci [viz 1. Janova 5:7–8]. A tak se Spasitel modlil k Otci: ,Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal ze světa, abychom byli jedno‘, nebo jinak řečeno, aby byli jedné mysli v jednotě víry. [Viz Jan 17:9, 11.] Ale jako je každý odlišnou neboli samostatnou bytostí, zrovna tak jsou Bůh a Ježíš Kristus a Duch Svatý samostatné bytosti, ale všechny se shodují v jedné neboli téže věci.“17

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

  • Projděte si strany 37–38 a všimněte si, v čem mladý Joseph Smith viděl důkaz „všemocné a všudypřítomné moci“ ve světě kolem sebe. Když se díváte na okolní svět, co podle vás vydává svědectví o Bohu?

  • Projděte si první oddíl kapitoly (strana 39) a vyhledejte, čemu se zde učí o povaze Boha. Jak nám může toto učení pomoci, abychom se „radovali a byli šťastni“?

  • Joseph Smith učil: „Veliký Rodič vesmíru pohlíží na celou lidskou rodinu s otcovskou péčí a s rodičovskou pozorností.“ (Strana 39.) Když přemítáte o tomto prohlášení, jaké myšlenky a pocity to ve vás vyvolává?

  • Přečtěte si odstavec, který začíná dole na straně 39, a také odstavec, který po něm následuje. Proč není možné porozumět sobě samému, pokud neporozumíme povaze Boha?

  • Prorok Joseph Smith svědčil o tom, že Bůh Otec, Ježíš Kristus a Duch Svatý jsou „tři samostatné bytosti“. Také učil, že tyto bytosti jsou jedno (strana 42). V jakém smyslu jsou členové Božstva jedno? (Některé příklady najdete na straně 42.)

  • Jak mohou rodiče pěstovat lásku svých dětí k Nebeskému Otci? (Některé příklady najdete na straně 37.)

Související verše z písem: Jan 8:17–19; Židům 1:1–3; 12:9; Mojžíš 1:3–6, 39

Odkazy

  1. William Smith, Notes on Chambers’ life of Joseph Smith, ca. 1875, Church Archives, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, Salt Lake City, Utah.

  2. William Smith, rozhovor s E. C. Briggsem a J. W Petersonem, v říjnu nebo v listopadu 1893, původně publikovaný v Zion’s Ensign (periodikum publikované Reorganizovanou Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů, nyní nazývanou Community of Christ); znovu otištěno v Deseret Evening News, 20. ledna 1894, str. 2; interpunkce modernizována.

  3. Joseph Smith, History 1832, str. 2–3; Letter Book 1, 1829–1835, Joseph Smith, Collection, Church Archives.

  4. History of the Church, 6:305; z kázání proneseného Josephem Smithem 7. dubna 1844 v Nauvoo, Illinois; zaznamenali Wilford Woodruff, Willard Richards, Thomas Bullock a William Clayton.

  5. History of the Church, 4:595; z úvodního článku „Baptism for the Dead“ publikovaného v Times and Seasons,15. dubna 1842, str. 759; Joseph Smith byl redaktorem tohoto periodika.

  6. History of the Church, 2:12, 14; rozdělení do odstavců změněno; z „The Elders of the Church in Kirtland, to Their Brethren Abroad“, 22. ledna 1834, publikováno v Evening and Morning Star, únor 1834, str. 136; březen 1834, str. 142.

  7. History of the Church, 1:317; z dopisu Josepha Smitha Williamu W. Phelpsovi, 11. ledna 1833, Kirtland, Ohio; tento dopis je v History of the Church nesprávně datován jako dopis ze 14. ledna 1833.

  8. History of the Church, 4:185; z dopisu Josepha Smitha a jeho rádců v Prvním předsednictvu Svatým, září 1840, Nauvoo, Illinois, publikováno v Times and Seasons, říjen 1840, str. 178.

  9. History of the Church, 6:303–305, 308; psaní velkých písmen modernizováno; rozdělení do odstavců změněno; z kázání proneseného Josephem Smithem 7. dubna 1844 v Nauvoo, Illinois; zaznamenali Wilford Woodruff, Willard Richards, Thomas Bullock a William Clayton; viz také dodatek v této knize, strana 562, bod č. 3.

  10. Články víry 1:1.

  11. Nauka a smlouvy 130:22; ponaučení pronesené Josephem Smithem 2. dubna 1843 v Ramusu, Illinois.

  12. History of the Church, 6:474; z kázání proneseného Josephem Smithem 16. června 1844 v Nauvoo, Illinois; zaznamenal Thomas Bullock.

  13. Citováno Williamem Claytonem, který zaznamenal nedatované kázání pronesené Josephem Smithem v Nauvoo, Illinois; uvedeno v L. John Nuttall, „Extracts from William Clayton’s Private Book“, str. 7, Journals of L. John Nuttall, 1857–1904, L. Tom Perry Special Collections, Brigham Young University, Provo, Utah; copy in Church Archives.

  14. History of the Church, 5:426; z kázání proneseného Josephem Smithem 11. června 1843 v Nauvoo, Illinois; zaznamenali Wilford Woodruff a Willard Richards.

  15. Citováno Williamem Claytonem, který zaznamenal nedatované kázání pronesené Josephem Smithem v Nauvoo, Illinois; uvedeno v L. John Nuttall, „Extracts from William Clayton’s Private Book“, str. 10–11, Journals of L. John Nuttall, 1857–1904, L. Tom Perry Special Collections, Brigham Young University, Provo, Utah; copy in Church Archives.

  16. Citováno Williamem P McIntirem, který zaznamenal kázání pronesené Josephem Smithem na zaěátku roku 1841 v Nauvoo, Illinois; William Patterson McIntire, Notebook 1840–1845, Church Archives. William McIntire učinil stručné zápisy několika kázání pronesených Josephem Smithem v Nauvoo na začátku roku 1841. V této knize se cituje ze čtyřtěchto zápisů, přičemž žádný z nich není datován.

  17. Citováno Georgem Laubem, ve sbírce výňatků z kázání Josepha Smitha, asi r. 1845; George Laub, Reminiscences and Journal Jan. 1845–Apr. 1857, str. 29–30, Church Archives.

First Vision

Díky Prvnímu vidění Joseph sám pro sebe zjistil, že Otec a Syn jsou samostatné bytosti a že člověk je stvořen k obrazu Božímu – což jsou pravdy, které jsou nezbytné pro porozumění našemu skutečnému vztahu s naším Otcem v nebi.

woman praying

„Když máme určité poznání Boha, začínáme poznávat, jak k Němu přistupovat a jak se tázat, abychom obdrželi odpověď.“