Učení presidentů
Kapitola 4: Kniha Mormonova - závěrný kámen našeho náboženství


Kapitola 4

Kniha Mormonova – závěrný kámen našeho náboženství

„Řekl jsem bratřím, že Kniha Mormonova je nejsprávnější ze všech knih na zemi a že je závěrným kamenem našeho náboženství.“

Ze života Josepha Smitha

Od onoho rána v roce 1820, kdy se Joseph Smith modlil, aby poznal, do které církve má vstoupit, uplynuly více než tři roky. Mladému Prorokovi nyní bylo 17 let a chtěl poznat, jak si před Bohem stojí, a přál si získat odpuštění. Večer, 21. září 1823, se Joseph odebral do podkrovní ložnice v rodinném roubeném domku v Palmyře ve státě New York. Zůstal však vzhůru, dokud ostatní v místnosti neusnuli, a poté se upřímně modlil, aby poznal, jaké s ním má Bůh další záměry. Řekl: „Odebral [jsem se] k modlitbě a úpěnlivé prosbě k Všemohoucímu Bohu o odpuštění všech svých hříchů a bláhovostí a také kvůli projevu pro sebe, abych mohl poznati svůj stav a postavení před ním; neboť jsem měl plnou důvěru v získání božského projevu, poněvadž jsem dříve jeden měl.“ (Joseph Smith–Životopis 1:29.)

V odpověď na svou modlitbu Joseph uviděl světlo, které se objevilo v pokoji a které zářilo čím dál tím jasněji, až byl pokoj „jasnější než v poledne“. U jeho lůžka se zjevil nebeský posel, který stál ve vzduchu a měl na sobě roucho „nanejvýš pronikavé bělosti“. (Joseph Smith–Životopis 1:30–31.) Tímto poslem byl Moroni, poslední nefitský prorok, který před mnoha staletími zakopal desky, na nichž byla zapsána Kniha Mormonova, a který nyní držel klíče týkající se tohoto posvátného záznamu (viz NaS 27:5). Byl vyslán, aby Josephovi sdělil, že Bůh mu odpustil hříchy1 a že pro něj má veliký úkol, který má vykonat. V rámci tohoto úkolu měl jít Joseph k nedalekému pahorku, kde byl ulo žen posvátný záznam zapsaný na zlatých deskách. Tento záznam napsali proroci, kteří žili v dávných dobách na americkém kontinentu. Joseph měl darem a mocí Boží přeložit tento záznam a vynést ho na světlo světa.

Druhý den se Joseph vydal k pahorku, kde byly desky s Knihou Mormonovou ukryty. Tam se setkal s Moronim a spatřil desky, ale bylo mu řečeno, že je obdrží až za čtyři roky. Nyní mělo nastat důležité období přípravy, díky němuž bude moci zvládnout posvátný úkol – přeložit Knihu Mormonovu. Joseph se následující čtyři roky, vždy 22. září, vracel k pahorku, aby od Moroniho získával další ponaučení. (Viz Joseph Smith–Životopis 1:33–54.) Během těchto let ho také mnohokrát navštívili „andělé Boží, kteří mu zjevovali majestátnost a slávu událostí, které se přihodí v posledních dnech“.2

Toto přípravné období také do Prorokova života přineslo požehnání ve formě manželství. V lednu 1827 se oženil s Emmou Haleovou, se kterou se seznámil, když pracoval v Harmony v Pensylvánii. Emma byla pro Proroka během celého jeho působení důležitou pomocnicí. 22. září 1827 se s ním vydala k pahorku a čekala poblíž, zatímco Moroni předával Prorokovi desky.

Joseph, který měl nyní posvátný záznam ve svém držení, záhy zjistil, proč ho Moroni varoval, aby desky ochraňoval (viz Joseph Smith–Životopis 1:59–60). Místní lůza začala Proroka obtěžovat a opakovaně se snažila desky ukrást. Joseph a Emma opustili jednoho zimního dne v prosinci 1827 rodinný dům Smithových, aby požádali o útočiště u rodičů Emmy v Harmony v naději, že tam najdou místo, kde budou moci v klidu pracovat. Tam Prorok zahájil svou překladatelskou práci. Následující rok v únoru byl Martin Harris, přítel Smithových z Palmyry, inspirován, aby odešel do Harmony pomáhat Prorokovi. Joseph pokračoval s Martinem jako písařem v překládání posvátného záznamu.

Výsledek Prorokovy práce byl později publikován jako Kniha Mormonova. Tato pozoruhodná kniha, která obsahuje plnost evangelia, je svědectvím o pravdivosti Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a prorockého poslání Josepha Smitha.

Učení Josepha Smitha

Kniha Mormonova byla přeložena darem a mocí Boží.

V odpověď na otázku: „Jak a kde jste získal Knihu Mormonovu?“ Joseph Smith řekl: „Moroni, který desky uložil v pahorku v Manchesteru v kraji Ontario ve státě New York, byv mrtev a opět vzkříšen, se mi zjevil a řekl mi, kde jsou, a dal mi pokyny, jak je získat. Já jsem je získal, a spolu s nimi i Urim a Thumim, jejichž prostřednictvím jsem desky přeložil; a tak vzešla Kniha Mormonova.“3

„[Moroni] mi řekl, kde byly uloženy jakési desky, na nichž bylo vyryto zkrácení záznamů dávných proroků, kteří žili na tomto kontinentu… Tyto záznamy byly vyryty na deskách, které vypadaly jako zlaté; jednotlivé desky byly šest palců [15 centimetrů] široké a osm palců [20 centimetrů] dlouhé a slabší než obyčejný plech. Byly zaplněny rytinami – egyptskými znaky – a svázány k sobě do svazku jako listy v knize, přičemž celým svazkem procházely tři kruhy. Svazek byl široký téměř šest palců [15 centimetrů], a část byla zapečetěna. Znaky na nezapečetěné části byly malé a krásně vyryté. Celá kniha vykazovala svým provedením mnohé známky starobylosti a velkou zručnost v ryteckém umění. U záznamů se nacházel zvláštní nástroj, kterému lidé v dávných dobách říkali ,Urim a Thumim‘ a který se skládal ze dvou průhledných kamenů, jež byly zasazeny do okraje spony a připevněny k náprsníku. Prostřednictvím Urimu a Thumimu jsem záznam přeložil darem a mocí Boží.“4

„Mocí Boží jsem přeložil Knihu Mormonovu z hieroglyfů, jejichž znalost byla světu ztracena, a na toto úžasné dílo jsem byl sám, neučený mladík, abych novým zjevením bojoval proti světské moudrosti a nakupené nevědomosti osmnácti staletí.“5

„Rád bych se zde zmínil o tom, že titulní strana Knihy Mormonovy je doslovným překladem vyňatým z posledního listu na levé straně souboru neboli knihy z desek, které obsahovaly záznam, jenž byl přeložen, jehož jazyk v celém záznamu plyne stejným směrem jako obvykle všechny hebrejské spisy [to jest zprava doleva]; a že tato zmíněná titulní strana není v žádném případě novodobým výtvorem, ani mým, ani kohokoli jiného, kdo žil nebo žije v tomto pokolení… Níže uvádím část této titulní strany anglického překladu Knihy Mormonovy, jenž je skutečným a doslovným překladem titulní strany původní Knihy Mormonovy tak, jak je to zaznamenáno na deskách:

,KNIHA MORMONOVA.

Zpráva psaná rukou Mormonovou na deskách vyňatá z desek Nefiových.

Pročež, toto je zkrácení záznamu lidu Nefiova, a také Lamanitů – Napsané Lamanitům, kteří jsou zbytkem domu Izraele; a také Židům a pohanům – Napsané cestou přikázání, a také duchem proroctví a zjevení – Napsané a zapečetěné a ukryté Pánu, aby nemohlo býti zničeno – Aby vyšlo darem a mocí Boží k svému přeložení – Zapečetěné rukou Moroniovou a ukryté Pánu, aby vyšlo v příhodném čase prostřednictvím pohanů – Jejich přeložení darem Božím.

Také zkrácení vyňaté z Knihy Eterovy, která je záznamem lidu Jaredova, který byl rozptýlen v době, kdy Pán zmátl jazyk lidí, když stavěli věž, aby dosáhli nebe – Které má ukázati zbytku domu Izraele, jaké veliké věci Pán vykonal pro jejich otce; a aby mohli znáti smlouvy Páně, aby nebyli zavrženi na věky – A také k přesvědčení Židů a pohanů, že Ježíš je Kristus, Věčný Bůh, zjevující se všem národům – A nyní, pokud jsou v ní chyby, jsou to chyby lidské; pročež, nezavrhujte věci Boží, abyste mohli býti shledáni bez poskvrny před soudcovskou stolicí Kristovou.‘“6

Moudrost Páně je větší než lstivost ďáblova.

Do 14. června 1828 bylo výsledkem Josephovy práce na překládání desek s Knihou Mormonovou 116 stránek rukopisu. Pak se stalo něco, co bylo pro Proroka velkou lekcí ohledně toho, jak Bůh svou rukou řídí vynesení tohoto posvátného záznamu na světlo světa. Prorok zaznamenal: „Nedlouho poté, co pro mě začal pan Harris psát, začal na mě naléhat, abych mu dal svolení odnést si spisy domů a ukázat je rodině; a přál si, abych se otázal Pána, prostřednictvím Urimu a Thumimu, zda by tak nemohl učinit. Já jsem se vskutku otázal, a odpověď zněla, že tak učinit nesmí. Nicméně on nebyl s touto odpovědí spokojen a přál si, abych se otázal znovu. Učinil jsem tak, a odpověď byla stejná jako předtím. On stále nebyl spokojen, a trval na tom, že se mám otázat ještě jednou.

Po mnohém naléhání jsem se opět tázal Pána, a jemu bylo dáno svolení vzít si spisy za určitých podmínek; totiž, že je ukáže pouze svému bratrovi Preservedu Harrisovi; své manželce; svému otci a matce; a paní Cobbové, sestře své manželky. V souladu s touto poslední odpovědí jsem po něm požadoval, aby se mi zavázal smlouvou, nanejvýš posvátným způsobem, že neudělá nic jiného, než to, co mu bylo nařízeno. On tak učinil. Zavázal se, jak jsem po něm požadoval, vzal spisy a vydal se na cestu. Nehledě však na veliká omezení, která na něj byla vložena, a na posvátnost smlouvy, kterou se mnou uzavřel, on je ukázal i dalším, a ti mu je lstí vzali, a do dneška nebyly získány zpět.“7

V předmluvě k prvnímu vydání Knihy Mormonovy Prorok prohlásil, že Boží záměry nemohou být zmařeny ztrátou oněch 116 stran: „Protože se šíří mnoho falešných zpráv ohledně [Knihy Mormonovy] a protože také lidé se zlými úmysly podnikají mnoho nezákonných kroků, aby zničili mne, a také toto dílo, chtěl bych vám sdělit, že jsem přeložil, darem a mocí Boží, a nechal jsem zapsat sto šestnáct stran, které jsem převzal z Knihy Lehiovy, což je záznam zkrácený z desek Lehiových, rukou Mormonovou; kterýžto zmíněný záznam některá osoba či osoby ukradly a přede mnou zadržují, nehledě na mé nesmírné úsilí ho znovu získat – a Pán mi přikázal, že nemám totéž znovu překládat, neboť Satan vložil do jejich srdce touhu pokoušet Pána, jejich Boha, tím, že změní slova, aby protiřečila tomu, co jsem přeložil a nechal zapsat; a kdybych vydal znovu tatáž slova, neboli jinými slovy, kdybych totéž přeložil znovu, oni by vydali to, co ukradli, a Satan by podněcoval srdce lidí v tomto pokolení, aby toto dílo nepřijali: ale vizte, Pán mi pravil: Nestrpím, aby Satan uskutečnil svůj zlý plán v této věci: pročež budeš překládat z desek Nefiových, až dojdeš k tomu, co jsi přeložil, co sis ponechal; a viz, vydáš to jako záznam Nefiův; a tak zahanbím ty, kteří změnili slova má. Nestrpím, aby zničili dílo mé; ano, ukáži jim, že moudrost má je větší než lstivost Ďáblova. [Viz NaS 10:38–43.]

Pročež, abych byl poslušen přikázání Božích, vykonal jsem, jeho milostí a milosrdenstvím, to, co mi ohledně této věci přikázal.“8

Kniha Mormonova je slovo Boží.

„Řekl jsem bratřím, že Kniha Mormonova je nejsprávnější ze všech knih na zemi a že je závěrným kamenem našeho náboženství a že se člověk dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy.“9

Články víry 1:8: „Věříme, že Bible je slovo Boží, nakolik je přeložena správně; také věříme, že Kniha Mormonova je slovo Boží.“10

„[Kniha Mormonova] nám říká, že Spasitel se zjevil na tomto kontinentu po svém Vzkříšení; že zde zasadil evangelium ve veškeré jeho plnosti a hojnosti a moci a požehnání; že zde měli apoštoly, proroky, pastýře, učitele a evangelisty, tentýž řád, totéž kněžství, tytéž obřady, dary, moci a požehnání, stejně jako na východním kontinentu; že tito lidé byli odříznuti následkem svých přestupků; že poslednímu z jejich proroků, který mezi nimi žil, bylo přikázáno sepsat zkrácení jejich proroctví, historie, atd. a ukrýt ho v zemi, a že toto má vyjít a být sjednoceno s Biblí pro dosažení záměrů Božích v posledních dnech.“11

David Osborn byl přítomen tomu, když Joseph Smith v roce 1837 kázal ve Far Westu ve státě Missouri. Vzpomínal na tato Prorokova slova: „Kniha Mormonova je pravdivá, přesně jako to o sobě prohlašuje, a očekávám, že za toto svědectví se budu zodpovídat v den soudu.“12

Písma nás povzbuzují a utěšuji a činí nás moudrými ke spasení.

„S budováním Království je spojeno vytištění a šíření Knihy Mormonovy, Nauky a smluv… a nového překladu [Bible]. Je zbytečné cokoli říkat ohledně těchto knih; ti, kteří je četli a kteří pili z pramene poznání, jež skýtají, vědí, jak je ocenit; a i když se jim mohou blázni posmívat, jsou zamýšleny k tomu, aby učinili lidi moudrými ke spasení a aby smetly pavučiny letitých pověr, vrhly světlo na skutky Jehovovy, které již byly vykonány, a naznačily budoucnost ve všech jejích hrozivých i nádherných stránkách. Ti, kteří ochutnali užitek, který přináší studium těchto knih, budou nepochybně zápolit mezi sebou ve své horlivosti vyslat je do široka po celém světě, aby se každý syn Adamův mohl těšit stejným výsadám a radovat se ze stejných pravd.“13

„[Písma posledních dnů jsou vydávána], aby upřímní v srdci mohli být povzbuzeni a utěšeni a aby mohli pokračovat na své cestě s radostí, zatímco na jejich duše působí a jejich porozumění osvěcuje poznání Božího díla skrze otce v dávných dnech, a také to, co se On chystá učinit v posledních dnech, aby slova těchto otců naplnil.“14

„Bereme do svých rukou tyto posvátné spisy a uznáváme, že byly dány přímou inspirací pro dobro člověka. Věříme, že Bůh se sklonil k tomu, aby promluvil z nebes a oznámil svou vůli ohledně lidské rodiny, aby jim dal spravedlivé a svaté zákony, aby usměrňoval jejich jednání a aby je vedl přímou cestou, aby je mohl v příhodný čas vzít k sobě a učinit je spoludědici s Jeho Synem.

Když však tuto skutečnost uznáme, to, že bezprostřední vůle nebe je obsažena v písmech, nezavazuje to snad nás, jakožto rozumné bytosti, k tomu, abychom žili podle jejích předpisů? Bude mít pro nás pouhé uznání, že toto je vůle nebes, nějaký užitek, pokud nejednáme v souladu s veškerým jejím učením? Což nepůsobíme proti Nejvyšší Inteligenci nebe, když uznáváme, že její učení je pravdivé, ale my ho nejsme poslušni? Což neklesáme pod své vlastní poznání a onu lepší moudrost, kterou nás nebe obdařilo, když takto jednáme? Z těchto důvodů, pokud jsou nám dána z nebe přímá zjevení, zajisté tato zjevení nebyla dána proto, aby se s nimi zahrávalo, aniž by ten, kdo si s nimi zahrává, nepřivodil na svou hlavu nelibost a odplatu, je-li nějaká spravedlnost v nebi; a to, že je, musí uznat každý člověk, který uznává pravdu a moc Božího učení, Jeho požehnání a prokletí, jak je to obsaženo v této posvátné knize. …

… Ten, který dokáže rozpoznat moc Všemohoucnosti vepsanou v nebesích, také dokáže vidět Boží rukopis v této posvátné knize: a ten, který ji čte nejčastěji, ji bude mít nejraději, a ten, který se s ní obeznámí, pozná ruku Boží, kdekoli ji uzří; a když ji jednou objeví, nejenže ji uzná, ale také bude poslušen všech jejích nebeských předpisů.“15

„Ó vy členové Dvanácti! A všichni Svatí! Mějte užitek z tohoto důležitého Klíče – abyste ve všech svých zkouškách, starostech, pokušeních, strastech, poutech, uvězněních a smrti dbali na to, abyste nezradili nebesa; abyste nezradili Ježíše Krista; abyste nezradili bratří; abyste nezradili zjevení Boží, ať již v Bibli, v Knize Mormonově nebo v Nauce a smlouvách nebo jakékoli jiné, které kdy bylo nebo které kdy bude dáno a zjeveno člověku v tomto světě nebo ve světě, který přijde.“16

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

  • Projděte si popis toho, co Joseph Smith prožil mezi 21. zářím 1823 a 22. zářím 1827 (strany 57–59). Jak myslíte, že ho tyto zážitky připravily na překládání zlatých desek? Jak jste byli i vy připravováni na povolání od Pána?

  • Projděte si odstavec začínající dole na straně 61, v němž se píše o účelech Knihy Mormonovy. Jak se tyto účely naplnily ve vašem životě i v životě druhých?

  • Když přemítáte o Prorokově zprávě týkající se toho, že mu bylo přikázáno nepřekládat znovu oněch 116 stran rukopisu, které se ztratily (strany 62–63), co se tím můžete naučit o Bohu? Jak může naše porozumění tomuto příběhu ovlivnit to, jak se rozhodujeme?

  • Přečtěte si třetí odstavec na straně 63. Uvědomte si, že v kamenném oblouku je závěrný kámen umístěn nahoře a že drží všechny ostatní kameny pohromadě. V čem je Kniha Mormonova „závěrným kamenem našeho náboženství“? Jak vám Kniha Mormonova pomohla a pomáhá přiblížit se Bohu?

  • Joseph Smith mluvil o požehnáních, která přicházejí, když „[pijeme] z pramene poznání“ v písmech a když „[ochutnáváme] užitek“ slova Božího (strana 64). Co podle vás tato slova, ve vztahu ke studiu písem, naznačují? Co můžeme dělat, aby pro nás bylo studium písem smysluplnější?

  • Přečtěte si třetí odstavec na straně 64. Proč myslíte, že ti, kteří studují písma, začnou být horliví v tom, aby je sdíleli s druhými? Jak můžeme sdílet Knihu Mormonovu s druhými? Jaké máte zážitky, když jste se s někým podělili o Knihu Mormonovu nebo když se někdo o ni podělil s vámi?

  • Přečtěte si čtvrtý odstavec na straně 64. Které pasáže z Knihy Mormonovy vám přinesly povzbuzení a útěchu? Jak Kniha Mormonova osvítila vaše porozumění?

Související verše z písem: Ezechiel 37:15–17; úvod ke Knize Mormonově; 1. Nefi 13:31–42; 2. Nefi 27:6–26; NaS 20:6–15; Joseph Smith–Životopis 1:29–54

Odkazy

  1. Viz Joseph Smith, History 1832, str. 4; Letter Book 1, 1829–1835, Joseph Smith, Collection, Church Archives, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, Salt Lake City, Utah.

  2. History of the Church, 4:537; z dopisu Josepha Smitha napsaného na žádost Johna Wentwortha a George Barstowa, Nauvoo, Illinois, publikováno v Times and Seasons, Mar. 1, 1842, str. 707.

  3. History of the Church, 3:28; z úvodního článku publikovaného v Elders’ Journal, červenec 1838, str. 42–43; Joseph Smith byl redaktorem tohoto periodika.

  4. History of the Church, 4:537; interpunkce modernizována; rozdělení do odstavců změněno; z dopisu Josepha Smitha napsaného na žádost Johna Wentwortha a George Barstowa, Nauvoo, Illinois, publikováno v Times and Seasons, Mar. 1, 1842, str. 707.

  5. History of the Church, 6:74; z dopisu Josepha Smitha Jamesu Arlingtonu Bennetovi, Nov. 13, 1843, Nauvoo, Illinois; Příjmení Jamese Benneta je v History of the Church nesprávně zaznamenáno jako „Bennett“.

  6. History of the Church, 1:71–72; slova v hranatých závorkách jsou v původním textu; z „History of the Church“ (manuscript), book A-1, str. 34–35, Church Archives.

  7. History of the Church, 1:21; interpunkce modernizována; rozdělení do odstavců změněno; z „History of the Church“ (manuscript), book A-1, str. 9–10, Church Archives.

  8. Předmluva k prvnímu vydání (1830) Knihy Mormonovy; rozdělení do odstavců změněno.

  9. History of the Church, 4:461; z pokynů daných Josephem Smithem 28. listopadu 1841 v Nauvoo, Illinois; zaznamenal Wilford Woodruff.

  10. Články víry 1:8.

  11. History of the Church, 4:538; interpunkce modernizována; z dopisu Josepha Smitha napsaného na žádost Johna Wentwortha a George Barstowa, Nauvoo, Illinois, publikováno v Times and Seasons, Mar. 1, 1842, str. 707–708.

  12. Citováno Davidem Osbornem, v „Recollections of the Prophet Joseph Smith“, Juvenile Instructor, Mar. 15, 1892, str. 173.

  13. History of the Church, 4:187; z dopisu Josepha Smitha a jeho rádců v Prvním předsednictvu Svatým, září 1840, Nauvoo, Illinois, publikováno v Times and Seasons, říjen 1840, str. 179.

  14. Dopis Josepha Smitha pro Times and Seasons, asi březen 1842, Nauvoo, Illinois; Miscellany, Joseph Smith, Collection, Church Archives; dopis zjevně nebyl odeslán.

  15. History of the Church, 2:11, 14; interpunkce modernizována; rozdělení do odstavců změněno; z „The Elders of the Church in Kirtland, to Their Brethren Abroad“, 22. ledna 1834, publikováno v Evening and Morning Star, únor 1834, str. 136; březen 1834, str. 142.

  16. History of the Church, 3:385; z kázání proneseného Josephem Smithem 2. července 1839 v Montrose, Iowa; zaznamenali Wilford Woodruff a Willard Richards. Záznam tohoto kázání zapsaný starším Richardsem byl zhotoven podle záznamů tohoto kázání, které zapsali jiní. Starší Richards také použil zápisy jiných pro záznam Prorokova kázání proneseného 27. června 1839 a dvou dalších kázáních datovaných „kolem července 1839“. Na tato kázání bude odkazováno v průběhu celé této knihy.

Joseph receiving gold plates

Joseph Smith obdržel zlaté desky od Moroniho 22. září 1827. „Já jsem je získal,“ svědčil Prorok, „a spolu s nimi i Urim a Thumim, jejichž prostřednictvím jsem desky přeložil; a tak vzešla Kniha Mormonova.“

first edition of Book of Mormon

Vlevo – titulní strana z prvního vydání Knihy Mormonovy.

couple reading scriptures

Písma posledních dnů jsou vydávána, „aby upřímní v srdci mohli být povzbuzeni a utěšeni a aby mohli pokračovat na své cestě s radostí“.